Pavel Borovanský

Každý člověk je naprosto a absolutně oddělený od Boha. A to tak, že je před Bohem mrtvý ve svých vinách. Ef 2,1-2; V Boží blízkosti takový člověk bídně zahyne. Shoří v žáru Jeho svatosti jako papír napuštěný benzínem! Žd 12,29; Tím padá každá výmluva každého, kdo odmítá evangelium Pána Ježíše Krista!

Když vám Bůh dá nahlédnout pod povrch věcí a jenom trochu poodhalí vašim očím věci, které nelze nazvat jinak než podivuhodné, bázeň a třesení způsobující, bude se vám zastavovat dech. Ale milovaní, uvědomme si jedno. Bůh takto nejedná jen na světové úrovni. Na úrovni národů!

Ale naděje trvá a neklame, jak říká Písmo na jiném místě! Slova o tom, že ne všichni uvěřili zvěstovanému evangeliu znamenají také, že někteří a chvála Bohu mnozí evangelium přijali a uvěřili mu! Mnozí ze Židů, mnozí z pohanů. Všichni ti, jak jsme si řekli, kteří byli povoláni Bohem.

Nanejvýše drahé tělo našeho milovaného Spasitele, to samé tělo bylo ničeno a drceno na kříži za každého z nás. Božsky, nebesky čistá a svatá krev Beránka Božího. Ta samá krev, tekla za každého vyvoleného, povolaného a Bohem zamilovaného hříšníka! Bez ohledu nato, kým je.

Autor našeho žalmu z Boží milosti ví o svém stavu i o tom, že jenom Bůh má pro něho záchranu a řešení! Volá k Bohu a volá z hlubin bezedných. Tedy takových, ze kterých nemůže nikdy sám vystoupat nahoru ke světlu. Tyto hlubiny jsou temné, studené jako sama smrt! Není z nich úniku ani záchrany.