Církev v Tesalonice, kam je napsán tento list, je mladá církev. A Pavel jí vede v těch nejdůležitějších oblastech nového křesťanského života. Ještě neprožili mnoho let jako křesťané, a tak se ještě nenakupili jednotlivé problémy, se kterými se musí křesťan a místní církev, do které patří, vypořádat.

Pán Ježíš považoval Písmo za neomylné, autoritativní a historicky přesné Boží slovo! Důležitá a věčně platná je každá čárka v něm Lk 16,17. Pán Ježíš se brání satanovi Božím slovem. Jeho obrana začíná vždy stejně: JE PSÁNO! Když mluví o Janu Křtiteli jako o poslu, začíná slovy je psáno. Když mluví o chrámu jako o domu modlitby, začíná slovy Je psáno!

Zerubábel měl stavět s židy chrám v Jeruzalémě, z kamenů a ze dřeva. Chrám, který měl jen omezenou dobu životnosti. Jeho nádhera nedosahovala nádhery prvního Šalomounova chrámu. A nakonec byl ničen v roce 70 po Kr. Římany. Ježíš Kristus je úhelný kámen daleko lepší stavby, která je trvalá. Její sláva je větší než sláva pozemského chrámu.

Kde se rodí ta jednota, blízká sounáležitost a láska božího lidu? Kde se bere ta vzácnost jednotlivých údů Kristova těla, pro kterou Pavel říká: „jste mi všichni velmi drazí?“ Kde se bere ta horlivost, oddanost, obětavost a vytrvalá společná práce na díle evangelia?

1J 3,11-18 (CSP) Neboť to je ta zvěst, kterou jste slyšeli od počátku: abychom se navzájem milovali. 12 Ne jako Kain, který byl ze Zlého a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho vlastní skutky byly zlé, kdežto skutky jeho bratra byly spravedlivé. 13 Nedivte se, bratři, když vás svět nenávidí.