List Filemonovi rozvíjí ústřední téma: odpuštění. Proč máme odpouštět? A jak a kdy to dělat? Proč je odpuštění důležité? Co přináší odpuštění tomu, kdo odpouští? A co přináší tomu, komu je odpuštěno? Proč bychom měli odpouštět? Máme pomoc výtečnou v Písmu. Pamatujete na Mojžíše, jak k němu Bůh mluvil zprostřed hořícího keře?

Pavel nás vede k tomu, aby silní přijímali slabé, nezlehčovali je a nepohrdali jimi. Vede nás k tomu, aby slabí neodsuzovali silné, protože i za tím stojí pýcha jako za zlehčováním a pohrdáním. Ale především za tím stojí neproměněná, tělesná  mysl na obou stranách, která jen velmi málo rozpoznává cíl k němuž byla povolána a který plně sledoval sám Boží Syn.

1 Pro vedoucího chval. Synové Kórachovi. Na alamót. Píseň. 2 Bůh je naším útočištěm i silou, velkou pomocí, kterou nacházíme v souženích. 3 Proto se nebudeme bát, i kdyby se převrátila země a hory se zřítily do mořských hlubin, 4 byť by jeho vody burácely a pěnily, byť by se hory pro jeho zpupnost třásly. Sela.

List Koloským je mocným důkazem svědčícím proti každému, kdo by se marně domníval, že křesťanství je navýsost individuální záležitost, že jde jen o můj vlastní vztah s Bohem a nic víc. Ne, Bůh nás každého jednoho vykupuje přesvatou krví Pána Ježíše a dělá nás církví! Svou církví, tělem Kristovým. Ježíš je duchovní hlavou a my všichni, kdo jsme mu uvěřili, jsme jeho duchovním tělem.

Přiblížit se Bohu ve Staré smlouvě byl nadlidský, nemožný úkol a do velesvatyně vstupoval pouze velekněz, a to ještě s lanem zachyceným na noze, aby ho mohli vytáhnout, pokud by něco opomenul a blízkosti svatého Boha zemřel! A to vše přitom zůstávalo jen stínem budoucí slávy.