Sám Boží Syn se modlil. Pravidelně a vytrvale si na modlitbu dělal čas. Byl hluboko ponořen do modlitby, osamocen na pustých místech. Aby nikdo a nic nerušilo jeho modlitbu, jeho rozhovor s Bohem Otcem. I v samotném Markovi čtrnácté kapitole se modlí. Třikrát za sebou padá před Otcem na kolena a volá prosebně k Otci, aby jednal.

1 Petrův 2,1-3 Odhoďte tedy všechnu špatnost, každou lest, přetvářku, závist, jakékoliv pomlouvání 2 a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení; 3 vždyť jste ‚okusili, že Pán je dobrý‘!

Vím, že se opakuji, ale opět zde vidíme veliký Pavlův důraz. On měl pastýřské srdce a dobře rozpoznával potřeby a priority v životě církve a svatých. Byl horlivým služebníkem, který po vzoru svého Pána a Spasitele dával sám sebe do služby Bohu a jeho dětem! Učme se  to od Pavla!

Bůh, který stvořil tento svět a učinil i každého z nás, bude spravedlivě soudit každého člověka skrze muže, kterého k tomu určil (SK 17,), Ježíše Krista. Proč bude svět souzen skrze právě tohoto Ježíše Krista? Proč ne skrze Buddhu, Mohameda, Konfucia, Krišnu, Putina nebo Trumpa? Musíme se zeptat samotného Boha. A jaká je jeho odpověď? O Kristu Ježíši Bůh říká v

1. Jan 3, 4 Každý, kdo činí hřích, činí také svévoli. Hřích je svévole. 5 A víte, že on se zjevil, aby odstranil naše hříchy, a hříchu v něm není. 6 Žádný, kdo v něm zůstává, nehřeší. Žádný, kdo hřeší, ho neviděl ani nepoznal. 7 Dítky, ať vás nikdo nesvádí. Kdo činí spravedlnost, je spravedlivý, tak jako on je spravedlivý.