Jan Suchý

Mladá církev v Tesalonice se stala příkladem dalším křesťanům. Co se stalo v Tesalonice? Pavel, Silvanus a Timoteus tam zvěstovali evangelium – nejprve v židovské synagoze, jak čteme ve Sk 17, a potom po celém městě. Mnoho lidí, jak židů a také pohanů se k učedníkům připojilo, protože uvěřili ve vzkříšeného Ježíše, že je Kristus, Mesiáš, kterého dal Bůh pro naši záchranu.

Židům 1:1 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; 2 v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. 3 On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem.

S jistotou tu Pavel říká: víme, že jste Boží vyvolení ke spáse. Jak to může říci? Kde bere tu jistotu, že je někdo spasený pro věčnost. Nevidí snad jen Pán Bůh do srdce člověka, co je v něm opravdu skryto? Nestalo se už tolikrát, že někdo vyznával Krista a potom se ukázalo, že v něj opravdu nevěří, když odešel od víry?

Církev v Tesalonice, kam je napsán tento list, je mladá církev. A Pavel jí vede v těch nejdůležitějších oblastech nového křesťanského života. Ještě neprožili mnoho let jako křesťané, a tak se ještě nenakupili jednotlivé problémy, se kterými se musí křesťan a místní církev, do které patří, vypořádat.

Zerubábel měl stavět s židy chrám v Jeruzalémě, z kamenů a ze dřeva. Chrám, který měl jen omezenou dobu životnosti. Jeho nádhera nedosahovala nádhery prvního Šalomounova chrámu. A nakonec byl ničen v roce 70 po Kr. Římany. Ježíš Kristus je úhelný kámen daleko lepší stavby, která je trvalá. Její sláva je větší než sláva pozemského chrámu.