Nahrávky kázání

Jsem přesvědčen, že starost o evangelium a touha, aby nebylo jakýmkoli způsobem zneváženo, nebo napadeno je to, co Pavla vede do Jeruzaléma! Pavel má prostě starost, aby jeho úsilí nepřišlo vniveč. Verš druhý to jasně říká. Pokud ti, co jsou ve zvláštní vážnosti potvrdí Pavlovu zvěst, bude to další punc ryzosti a pravosti, který zavře ústa protivníkům. Bude to dobrý kredit! Pavel tím také brání riziku rozdělení církve. Ze strany judaistů, horlivých stoupenců obřízky a zákona by mohlo dojít ke zpochybnění všech Pavlem založených a budovaných sborů! Bůh to ví, Pavel to ví a proto jde na Boží pokyn do Jeruzaléma. Bratří a sestry, jste stejně tak starostliví ve věcech evangelia? Ve věcech jeho zvěstování? Máte stejnou starost o církve a svaté jako Pavel?

Text kázání: 

V Sýrii a Kilikii byl Pavel tak dlouho izolován, že v judských církvích ho prostě osobně neznali! Ten řecký výraz doslova znamená: „neznali mě tváří!“ Z doslechu však věděli šokující informaci. Ten, který nenáviděl Krista a Jeho nevěstu církev, nyní velmi horlivě zvěstuje víru, kterou ničil a hubil, pohanským pronárodům! A tak se naplnilo slovo z listu Římanům o tom, že Boží milost je vítězná a vítězící. Že není hloubky hříchu a zhouby, do které by Bůh pro svého vyvoleného nedosáhl! Milost Boží je tak dokonalá, že platí následující úměra z listu Římanům!
 

• Římanům 5:19 Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými. 20 K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo. A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost, 21 aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Bůh a Jeho milost je tak nesmírná, že čím více se rozhojnil hřích, tím ještě více se rozhojnila věčná a vítězící milost našeho Boha Otce i Pána Ježíše Krista!  Milost vládne skrze ospravedlnění kříže Pána Ježíše. Církve v Judsku oslavovali Boha, oslavovali Hospodina zástupů, oslavovali Božího Syna za to, že zuřivý pronásledovatel církve a Kristova evangelia se stal horlivým a vroucím zvěstovatelem víry, kterou nenáviděl! Na nenávisti Saula ke Kristu a církvi, na jeho velmi radikálním, extrémním obrácení, a na jeho následné horlivé, smělé a vytrvalé službě evangeliu se zjevila obrovská sláva Božího milosrdenství, které je věčné.

Text kázání:

Pavel je rozhořčen a diví se tomu, že odcházejí od toho, kdo je povolal milostí Kristovou. Je to Bůh Otec, který si vás v Kristu zamiloval a odcházet od milosti kříže znamená odcházet od Boha Otce i od Krista. Kristův kříž je jako životodárná oáza uprostřed světa obrovské mrtvé pouště. Ať půjdete kterýmkoli směrem, když se obrátíte kamkoli a vykročíte, budete se vzdalovat od místa života dál a dál do místa jisté smrti. Když Pavel mluví o jiném evangeliu, používá slovo heteros. Znamená to jiný, odlišný, nebo cizí. Pavel předpokládá a věří, že mnozí, kteří následují jiné evangelium jsou skutečně vyvolené Boží děti. Podlehli tomu, co není z Boha, co je cizí. A to by pro nás mělo být skutečným varováním. Protože mnozí svatí jsou obelhaní. Pavel se jich ptá ve třetí kapitole: „kdo vás to obloudil?“ Doslova očaroval. Jde o hrozivý duchovní svod. A před tím je ochrana je a pouze v Kristově pravdě a světle. 

Text kázání: 

Bůh Otec dal všechnu moc potřebnou k záchraně lidských duší před věčným trestem do rukou svého Syna Ježíše Krista! Když věříš v Pána Ježíše, když věříš, že Ježíš zemřel na kříži za tebe a tvé hříchy, jsi zachráněn a máš život věčný. Ale když odmítáš uvěřit a přijmout vírou Kristovu oběť na kříži, věčný život nespatříš. Jen Boží hněv a soud. Jsi totiž vinen svou nevírou a pokračujícím vzdorem proti pravdě. Je to stejné, jako když tě pozemský soud uzná vinným ze zločinu. Trest musí přijít. Ale i pozemské soudy se někdy slitují a darují tomu, kdo je skutečně vinen milost. V takovém výjimečném případě zůstává zločin nepotrestaný. To však spravedlivý a milující Bůh učinit nemůže. Bůh, který je naprosto spravedlivý a dokonale milující musí každý hřích, každý zločin proti Jeho dobrému zákonu potrestat! Proto Syn Boží bere všechny tvé viny na sebe! Když v něho uvěříš!

Text kázání: 

Otevíráme dnes opět společně 1. list do Tesaloniky. Apoštol Pavel jej spolu se Silvanem a Timoteem píší mladé církvi, kterou před časem Pán Bůh povolal k životu v Kristu skrze kázání evangelia těchto věrných bratří ve městě. Pro závist a hněv místních židů, který vyústil v pobouření celého města proti učedníkům, museli odejít z Tesaloniky, a tak byli odtrženi od nově narozené církve těch, kteří vyznávali, že Ježíš Kristus je Bohem poslaný Spasitel a Vykupitel všech, kdo vírou přijali jeho oběť smíření za svou. Jak rád by Pavel zůstal s nově z víry narozenými křesťany v Tesalonice! Jak láskyplně jim touží pomáhat v poznávání Pána, aby jejich víra rostla. Jak se radoval z obrácení a prvních krůčků víry Božích dětí v Tesalonice. Ale byli rozděleni. Pavel musel z města pryč. Jako je srdcervoucí pohled na maminku, kterou odtrhnou od právě narozeného dítěte, tak v srdci apoštola Pavla zeje nyní prázdné místo. Ano, je pravda, že byli od sebe odtržení tělem, ale ne Duchem.

Text kázání:

Ty nejdůležitější otázky pro všechny v tomto sále zní pokaždé stejně. Mám tuto živou, nehynoucí naději V Kristu? Jsem v ní skrze pokání a víru v dílo Pána Ježíše pevně zakotven? Rozumím dobře evangeliu? Tomu, kdo je svatý Bůh a jaké ubohé stvoření jsem já, pokud stojím mimo  Krista? Pavel napsal v Ř  v sedmé kapitole hrozivou obžalobu sebe i všech lidí, potomků Adamových a jejich nemožnost žít podle dobrého, Božího zákona.

Text kázání:

Iz 40:12 (CSP) Kdo svou dlaní odměřil vody a nebesa pídí vyměřil a do třetinky nabral prach země? Kdo odvážil hory na váze a na miskách kopce? 13 Kdo vystrojil Hospodinova ducha, kdo byl jeho rádce a poučil ho? 14 S kým se radil, aby mu dal porozumět a vyučil ho cestě práva, naučil ho poznání a dal mu poznat cestu rozumnosti? 15 Hle, národy jsou před ním jako kapka na vědru nebo jako poprašek na vahách. Hle, ostrovy nadzvedá jako smítko.

16 Stromy Libanonu nestačí na oheň a jeho zvěř nestačí na zápalnou oběť. 17 Všechny národy jsou před ním jako nic. Mají pro něj cenu menší než nic, než marnost.

A mnohem výstižnější je studijní překlad. Mluví o tom, že máme přepásat bedra své mysli! A slovo bedra je velmi důležité. Co jsou bedra? Bedra je část zad, která začíná od obratlů pod hrudním košem a končí na úrovni kostrče. Jde o střed těla, těžiště, místo základu síly. Je to nejvíce namáhaná část těla, která nese vše. Jakoukoli zátěž v práci při zvedání a nošení břemen schytáváte nejvíce do beder. Proto musí být tento střed těla velmi silný. Když není, tělo se křiví i hroutí! Jestli tedy Petr řekne přepásejte bedra své mysli, znamená to, že máme naši mysl učinit co možná nejsilnější, nejpevnější. Tolik, kolik to jen jde a půjde! Máme bedra své mysli přepásat, upevnit a opevnit. Tak, jako naše tělesná bedra nesou tíhu našeho života z toho fyzického pohledu a veškeré možné námahy, která na naše těla dopadá v hříšném světě. Tak úplně stejně bedra naší mysli jsou středem, těžištěm a místem síly a odolnosti naší víry! Jako je těžkou prací, nebo tréninkem posilováno naše tělo, tak úplně stejně máme podle Petra posilovat bedra své mysli, svého rozumu. To řecké slovo znamená  také rozum, smýšlení.

Text kázání: 

Jinými slovy, jste-li v Kristu, pak čerpáte jako křesťané z nadpřirozeného, nekonečného Božího zdroje! Čerpáte z nezničitelného zdroje své víry v Krista a z nezničitelného zdroje své lásky ke Kristu, čerpáte radostnou jistotu své spásy v Kristu! A musím to znovu zopakovat. Vaše láska, víra a radost jsou věčné, Boží, nadpřirozené podstaty! Máte podíl na Božské přirozenosti, protože jste znovu zplozeni z Boha 2 Pt 1,4! Duch Boží ve vás používá Boží slovo, a tak máte Boží život a přirozenost, rostete jako nová stvoření a jste den ze dne obnovováni na vnitřním člověku! Je to Boží povolání a jsou to Boží dary skrze dílo Ducha svatého ve vás! Kázání je od 6:40 minuty. 

Text kázání:

Lukáš 19:11 Když to lidé poslouchali, řekl další podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni si mysleli, že Boží království se má objevit ihned.  12 Proto řekl: „Jeden urozený člověk odešel do daleké krajiny, aby se ujal kralování a pak se vrátil.  13 Zavolal deset svých otroků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ‚Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.‘  14 Avšak jeho spoluobčané ho nenáviděli a poslali za ním poselstvo se slovy: ‚Nechceme, aby nad námi tento člověk kraloval.‘ 15 A stalo se, když se vrátil, že si dal zavolat ty otroky, kterým svěřil peníze, aby se dověděl, kolik kdo vydělal 16 Přišel první a řekl: ‚Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven.‘ 17 Řekl mu: ‚Výborně, dobrý otroku, protože jsi v nejmenší věci byl věrný, měj pravomoc nad deseti městy.‘  18 Přišel druhý a řekl: ‚Tvá hřivna, Pane, získalat10 pět hřiven.‘  9 Také tomuto řekl: ‚I ty buď vládcem nad pěti městy.‘ 20 A přišel jiný a řekl: ‚Pane, hle, tvá hřivna, kterou jsem měl uloženou v šátku, 21 neboť jsem se tě bál, protože jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.‘  22 Řekl mu: Podle tvých slov tě budu soudit, špatný otroku. Věděl jsi, že jsem člověk přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel. 23 Proč jsi nedal mé peníze na stůl směnárníkovi? A já bych si je po příchodu vybrala s úrokem!‘  24 A těm, kteří tam stáli, řekl: ‚Vezměte od něho tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven.‘ 25 Řekli mu: ‚Pane, už má deset hřiven.‘ 26 Pravím vám, že každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. 27 ‚Avšak ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.‘“