JAK PŘIJÍMÁŠ BRATRY A SESTRY? Ř 14,1-8 | Biblické společenství křesťanů

Římanům

Kazatel

JAK PŘIJÍMÁŠ BRATRY A SESTRY? Ř 14,1-8

[CEP2001] Římanům 14:1 Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech. 2 Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu. 3 Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého. 4 Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít. 5 Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení. 6 Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu(t). Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu. 7 Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu, 8 umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.

ÚVOD

Pokoj vám a milost od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Po delší době se vracíme do listu Římanům. Začneme dnes od prvního verše čtrnácté kapitoly. Ale protože jsme již opravdu dlouho nebyli v tomto krásném listu, shrneme si jeho kontext i učení. Pavel píše církvi v Římě, kde dochází k nejednotě a k roztržkám mezi křesťany ze Židů a pohanů. Dochází k povyšování se a k soudům těch druhých. Pavel nádherným a plným způsobem objasňuj evangelium. To, že každý člověk je otrokem hříchu, ať Žid, či pohan a potřebuje záchranu před hněvem svatého Boha. Vrchol listu jsou dva verše první kapitoly.

Římanům 1:16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. 17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘

Pavel dále velmi silně v kapitolách 9-11 vysvětluje nauku o vyvolení. O tom, že je to Bůh a nikdo jiný, kdo svrchovaně rozhoduje, kdo bude spasen. Slituji se, nad kým se slituji, nezáleží tedy na tom, kdo se namáhá a usiluje, ale na Bohu, který dává svou milost a přičítá svou spravedlnost tomu, komu sám chce. A to na základě života a díla kříže, našeho Pána Ježíše Krista.

Učení evangelia, tuto pravdu o svatém Bohu, o pádu člověka a o úplné zaprodanosti člověka zlu a hříchu končí Pavel neskutečně silným a krásným hymnem, ódou, která oslavuje Boží dokonalou moudrost, dobrotu a slitování k těm, které si zamiloval.

Římanům 11:33 Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! 34 ‚Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?‘ 35 ‚Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?‘ 36 Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.

Od dvanácté kapitoly potom Pavel píše o důsledcích Boží milosti a spásy. Člověk, o kterém platí od jeho početí až k jeho smrti, že nemiluje světlo ale temnotu, nerozpoznává, co je skutečně dobré, ale celou svou padlou podstatou tíhne ke zlému, miluje zlé. Člověk, pokud dostává Boží milost, staré hyne a je tu nové stvoření. Rodí se z Boha a do jeho nitra je vlita spolu s Duchem svatým také Boží láska. A to se zákonitě projeví nádherným způsobem.

Láskou k samotnému Bohu. Touhou potěšovat ho. Ř 12,1-2;
Pokorou před Bohem i lidmi. Ř 12,3;
Láskou k církvi, službou Kristovu tělu. Ř 12,6-13;
Láska také přemáhá zlo konáním dobrého. Ř 12,14-20;
Boží láska se také projevuje pokorným a uctivým postojem k celému lidskému společenství, k autoritám a vládám. Ř 13,1-7;

Ve třinácté kapitole také vidíme druhý vrchol listu Římanům. Ř 1,16-17 je vrcholem učení listu o samotném evangeliu. A verše Ř 13,8-14 jsou vrcholnou aplikací, vrcholnými důsledky moci evangelia v životě nového stvoření! Můžeme tento oddíl rozdělit na dvě části. Ta první ve verších 8-10 ukazuje lásku jako naplnění zákona. Neboť pravá láska neučiní nikomu nic zlého! A ta druhá část, verše 11-14 mluví o tom, že nové stvoření, které miluje, velmi dobře rozpoznává znamení doby. Čas, věk, ve kterém nyní žije a podle tohoto poznání žije v lásce ve vztahu ke všem lidem i celému světu.

A dnes dá-li Pán Bůh, uvidíme, jak se tato Boží láska v srdci křesťana projevuje v církvi takzvaně na férovku. V situaci jeden na jednoho, přestože v prvním verši máme množné číslo přijímejte. My všichni máme přijímat slabšího ve víře, ale v konečném důsledku jde o můj osobní vztah k bratru slabší víry. Protože pokud bude v našem společenství jen jeden jediný, který nebude přijímat bratra ve víře slabšího, ani my jako celek nepřijímáme tohoto bratra a proviňujeme se i trpíme společně s ním. Přestože ten důraz je skutečně na vztah sourozenců v Kristu, lze ho velmi dobře rozšířit i na vztahy se všemi dalšími lidmi a je dobré tak činit. Protože my máme kolem sebe šířit světlo a poznání Boží lásky, kterou Bůh vlil do našich srdcí! Náš dnešní text je Ř 14,1-8.

ODKAZY: Ř 1,16-17; 11,33-36; List Římanům;

Pohnutky a skutky lásky Verše 1-2

V prvních dvou verších stojí: „Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech. 2 Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu.

Ve studijním překladu čteme: Slabého ve víře přijímejte, ale ne proto, abyste posuzovali jeho názory.

Kdo je slabší ve víře? Co znamená slabší víra? A jakým způsobem nám tyto věci odhaluje řecký text?

Za slabou víru bychom mohli označit v kontextu listu víru, která má pochybnosti v druhořadých otázkách. Tyto pochybnosti potom vytváří zábrany, bránící plné svobodě víry. Zajímavé je, že zatímco české překlady používají termín být slabý ve víře. Kraličtina používá slovo být mdlý ve víře a v originále doslova stojí být nemocen. Slovo astheneó se na prvním místě překládá jako být nemocen, na druhém místě potom být sláb. To je velmi zajímavé, protože někdo může být tělesně slabší, slabý a mdlý, ale není nemocný. Být tělesně nemocný už je stav mnohem závažnější. V obou případech toužíme po změně. Po růstu, posílení a po uzdravení. A je to dobré k tomu na modlitbách směřovat. Ale nemoc je stav vážnější. To neříkám proto, abychom se dívali na slabost víry s ještě větším despektem, ale s mnohem větší účastí, soucitem, touhou a úsilím o posílení a budování víry bratra, sestry, kterých se to týká.

Historický kontext listu zdá se být jasný. V tomto kontextu mohl být věřící ze Židů náchylný k tomu, aby dál považoval některé pokrmy za nečisté a sobotu za den, který musí dále světit. Věřící z řad pohanů byl potom pokoušen k tomu, aby snižoval svého židovského bratra. Trochu nám to ale rozbíjí druhý verš, ve kterém se mluví o jídle ne jako o čistém a nečistém. To rozdělení zní: Někdo jí všechno, někdo však jen rostlinou stravu. Jde tedy o mnohem širší problematiku.

Zdá se, že není úplně vhodné omezit se jen na historický kontext nejednoty a sporů mezi křesťany ze Židů a pohanů. I mezi pohanskými věřícími mohl být problém jíst maso z mnoha důvodů. Tím prvním je druh askeze přítomný v pohanském náboženství. Kdy ti, co jedli jen rostlinou stravu, považovali to za prostředek vedoucí k zasvěcení a většímu duchovnímu poznání. Ale jak vidíme i v církvi v Korintu, mohlo jít i o maso obětované modlám.

1 Korintským 8:4 Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modly ani bohové tohoto světa nic nejsou a že jest jen jeden Bůh. 5 I když jsou tak zvaní bohové na nebi či na zemi – jakože je mnoho takových bohů a pánů – 6 my přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho. 7 Ale všichni nemají toto poznání. Někteří jsou až podnes tak zvyklí na modly, že jedí toto maso jako oběti modlám; jejich svědomí je nejisté, a proto je poskvrněno.

Ale podívejte se ještě dobře na ten text. Přijímejte vírou slabšího, ale nepřete se s ním o jeho názorech. Kde byl ten problém? Studijní překlad je lepší, přesnější a lépe objasňující možné pohnutky hříšného jednání.

Ř 14,1 Slabého ve víře přijímejte, ale ne proto, abyste posuzovali jeho názory.

I kraličtina je lepší. Přijímejte ho, ale ne k hádkám! Naše hříšná stará přirozenost nás bude pokoušet, abychom přijímali sourozence slabší víry kvůli vlastnímu vyvýšení. V podstatě k tomu, abychom měli, jak se říká, na koho machrovat a na kom se vyvýšit, zviditelnit! Milovaní, nikdo z nás není k tomuto problému pýchy zcela imunní. A Pavel říká, že máme střežit své srdce i své pohnutky. Protože to je ta stará přirozenost. Tam kde je láska Boží, tam musí být pohnutky naprosto odlišné a přesně opačné. Je někdo slabší ve víře? Přijměte ho! S láskou! A láska nemá druhého, a navíc ještě potřebného člověka jako svou kořist k vlastnímu prospěchu a vyvýšení. Nýbrž se po způsobu Pána Ježíše sama vydává jako oběť, dobrovolná kořist k posílení a k záchraně druhého. Láska slabost, neduh víry vidí, ale nezneužije. Nesoudí ho, přikrývá ho a činí vše, aby byl odstraněn, uzdraven.

Náš dnešní text je o bratrské snášenlivosti, náklonosti a nejvíce o bratrské lásce, to je ten cíl i prostředek budování silné, pevné církve a všech věřících. V prvním listu píše Pavel Timoteovi:

1 Timoteovi 1:5 Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. 6 Od toho se někteří odchýlili a dali se na prázdné řeči.

A já bych chtěl zdůraznit, že pokud sice učíme pravdivou biblickou nauku, ale z hříšných pohnutek, pyšně, nebo možná tvrdě. Stane se tato svatá a dobrá Boží pravda jen prázdnými řečmi, zneužitím pravdy, holí v ruce, která bije. A tím vším urážíme samotného Boha.

Ve druhém verši Pavel používá jako příklad právě jídlo. Ale do naší dnešní kategorie patří všechny druhořadé věci, které se k velkému smutku tak často stávají prostředkem rozdělení církve. Jeden chce nosit roušky, druhý je odmítá. Nikdo není sveden nebezpečným bludem. Nikdo není ve zjevném hříchu. Jeden jí maso, druhý nejí maso. Dnes jsou křesťané, kteří nejedí vepřové a určitě v církvi najdeme i vegetariány. Jiný si s klidem šunku dá. I mušle, chobotničky a další mořské plody. Ale to nemá být prostředkem sporů, na jedné straně snižování a zlehčování, na druhé soudu. V obou případech je pak pýcha ten hlavní problém.

Někdo věří v pokračování darů. Třeba požehnaný učitel Písma John Piper, já to vidím jinak. Ale to není důvod k oddělení, k rozdělení a k odsouzení. Naši milovaní z Kuřimi věří v dispenzaci. My ji zde nevyučujeme a vidíme to jinak. Ale jsme vděční za naše bratry sestry z Kuřimi i za možnost společné práce na poli evangelia Pána Ježíše Krista. A tak první dva verše jsou o čem?

Ř 14,1 „Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech. 2 Někdo třeba věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen rostlinnou stravu.”

Jsou o dvou bratrech, sestrách v Kristu. V srdcích obou je tentýž Duch svatý i láska Boží. Problém, který je dělí není ani nebezpečný blud, ani hřích kohokoli z nich. A to musí zákonitě určovat jejich vztah. Jejich pohnutky i činy. Rozvedeme si to v druhém bodu kázání.

Odkazy: 1 K 8,4-7; 1 Tm 1,5-6;

Bůh je učinil svými dětmi, Bůh je podepírá Verše 4-5;

Dále čteme.

Ř 14,3 Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého. 4 Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.

Jím všecko, ovoce, zeleninu, maso. I vepřové a mořské plody. Mám tu svobodu v Pánu Ježíši. Vím, že tím nic nezískávám, ani neztrácím v otázkách spásy a růstu v posvěcení. Ty věci jsou pro tělo. V duchovním růstu, v poznání Boha tyto věci nic neznamenají. Držím se toho, co Bůh řekl Petrovi. “Zabíjej a jez!” Ale bratr vedle mne maso nejí. Z podstaty věci u mě hrozí pokušení shlížet na bratra jako na toho, kdo má malé poznání a tak ho snížit, zlehčit a znectít.

Nejím všechno, nejím maso, a už vůbec ne vepřové, nebo obětované modlám. Přičítám tomu totiž duchovní význam, který tyto věci nemají. Jsem přesvědčen a bojím se, že by mě oddělovaly od Boha bránily mi v růstu a poznání. Logicky z toho vyplývá tendence odsoudit toho, kdo jí, protože podle mě jedná špatně v duchovní oblasti. Pavel důrazně varuje před tímto smýšlením. A ukazuje na jediné místo, kde můžou oba, ten kdo jí i ten kdo nejí najít poznání ke smíru. Konec třetího verše má nesmírný význam všude tam, kde dochází k rozdělení a podobným roztržkám, které nejsou kvůli nebezpečným bludům , nebo viditelnému hříchu.

Ta pravda je prostá, jednoduchá, ale nesmírně pevná. Protože ona má základ ne v člověku, v jeho smýšlení, vůli a činech. Ona má základ v Bohu. V Jeho dokonalé vůli, moudrosti i v činech. V činu spásy! Co tam stojí bratři a sestry? No úžasná pravda v jediné větě, v několika málo slovech. Bůh tě přijal za svého. Tebe i tebe i tebe. Ano i tebe! I mě, každého, kdo je Jeho! Když Pavel volá celou církev k tomu, aby dělala čest svému povolání, kterého se jí od Boha dostalo, co tam čteme v listu Efezským?

Efezským 4:1 Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, 2 dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce 3 a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. 4 Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; 5 jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, 6 jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.

Jednota Ducha, svazek pokoje. Jedno je tělo Krista, totiž církev. Jeden je Duch Boží v křesťanech. Jeden je ten, který za nás zemřel, Pán Ježíš. Jeden křest v Duchu svatém. A jeden Bůh i Otec nás všech. Zeptám se. Kdo jsi člověče? A kým jsi býval? A jak se to stalo, že jsi něčím novým? Přemýšlejte.

Je zde pravda a poznání této pravdy má dokonalou moc zbavit pýchy každého z nás. Pýchy? Ano pýchy. Kdo snižuje totiž, či odsuzuje bratra, čeho se vlastně dopouští?

Jakubův 4:11 Bratří, nesnižujte jeden druhého. Kdo snižuje nebo odsuzuje bratra, snižuje a odsuzuje zákon. Jestliže však odsuzuješ zákon, neplníš zákon, nýbrž stavíš se nad něj jako soudce. 12 Jeden je zákonodárce i soudce; on může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty, že odsuzuješ bližního?

Nestav se tedy nad zákon a tím i nad samotného zákonodárce, Boha. A v Koloským píše Pavel zcela jasně, že nikdo nemá právo nikoho snižovat, či odsuzovat kvůli tomu, co jí, či nejí. Nebo kvůli tomu, zda dodržuje/nedodržuje určité dny, svátky. Kol 2,16

Znovu se zeptám. Kým jsi byl? A jak si se stal tím, čím jsi dnes? Bylo to tvé rozhodnutí? Tvá moudrost, tvá síla a moc? To ty jsi splatil svůj věčný dluh a tak odvrátil od sebe věčný Boží hněv a trest? V Písmu stojí, že jediný užitek z toho, zač se nyní do hloubi nových srdcí stydíme, byla smrt těla, smrt duše, věčná záhuba ve věčném ohni. Celé naše bytí uráželo a tupilo toho, kdo nás povolal do života. Ř 6,21;

Sám sebe si neučinil ani v tělesném, natož pak v duchovním slova smyslu. Život jako potomku Adamovu ti dal Bůh. A nový život v Kristu Ježíši ti dal Bůh! Co je tvým přispěním kromě tvého hříchu, tvé vzpoury, neposlušnosti a nevíry? Kříž je jen jeden a vítězství na něm jsi neobstaral ty!

A o člověku, o tobě kříž svědčí jen jedním způsobem! Zasluhuješ si ho. Zasluhuješ soud, trest, hněv Boží. Na kříži Kristově tebe, křesťana a nové stvoření reprezentuje a zastupuje z tvého života před obrácením jen jediná věc. Tvé hříchy. Spása je dar, aby ses nechlubil! A jestli jíš maso, či nejíš nehraje v tom žádnou roli.

A nyní? Když jsi tedy novým stvořením? Už jsi spasen, je to dílo Boží. Ano. Ale nyní snad rosteš a sílíš ve víře a posvěcení svou mocí? Ne!

Filipským 2:13 Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.

Co máš tedy navíc, co nemá tvůj bratr, který jí/nejí? A do třetice, tvá spása, tvé posvěcení je dílo Boží. Nikoho jiného. Ale i to, zda vytrváš, obstojíš ve zkouškách je dílo Boží! Boží moc tě střeží ke spasení skrze víru. 1 Pt 1,5; Boží jsi totiž služebník a Bůh ti dá obstát a podepře tě. Ne ty sám sobě dáš obstát a budeš stát podepřený svou vlastní silou! Tolik toho k nám hovoří verše Ř 14,3-4. To dílo není z nás, vše nám bylo darováno. Proto platí…

Odkazy: Ef 4,1-6; Jk 4,11-12; Fp 2,13;

Žiji v Kristu, žije ve mne Kristus Verše 5-8;

Dostáváme se k veršům 5-6. V pátém verši dává Pavel druhý příklad věci, na které bychom se neměli dělit. Nejde o zásadní stanovisko naší víry. Myslím, že již nemusíme znovu rozebírat, jak máme v takových případech jednat. A dále Pavel dodává od druhé poloviny verše pět.

Ř 14,5 nn Každý nechť má jistotu svého přesvědčení. 6 Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu(t). Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.

Jsou věci, které nikdy nejsou svou podstatou tolik závažné a důležité, abychom se na nich rozdělovali, přeli, snižovali a nebo odsuzovali. Mnoho reformovaných vám řekne, že neděle v křesťanské víře nahradila sobotu. Neděle tak má pro ně zvláštní význam. Někteří budou tvrdit, že je pro nás určitým způsobem závazná. Ale pokud nebudou tvrdit, že je závazná natolik, že nebudu spasen, pokud ji tento význam nepřikládám, nesouhlasím s nimi, ale nebudu se od nich oddělovat, soudit je, nebo snižovat jejich poznání.

Víte v Ř 12,3 čteme toto: Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.

Každý tedy ať má podle Pavla v těchto druhořadých věcech jistotu svého vlastního přesvědčení. To samozřejmě nelze vztáhnout na věci důležité. Nelze kohokoli ponechat v přesvědčení, že spása je možná i jiným způsobem, než vírou v Krista Ježíše. Nikoho nemohu nechat v přesvědčení, že Ježíš je pouhý člověk. A nikoho nemohu také nechat v přesvědčení, že krást, nebo spát se ženou jiného je v pořádku, protože takové je jeho přesvědčení.

Ale to hlavní, co se nám Pavel snaží sdělit ve verších pět a šest je něco jiného. A už jsme o tom dnes mluvili z jiného pohledu. Bůh v nás koná své dílo. A druhý úhel pohledu s tím související zní.

Galatským 2:20 nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

Přikládáš neděli určitý význam? Neřadíš však tento význam tak vysoko, že by si držením neděle podmiňoval mé spasení? Dobře, vidím to sice jinak, ale ty v tomto případě zachováváš tento den podle míry své víry a ctíš našeho Pána Ježíše! Věříš dispenzaci, ale neoznačuješ mne za bludaře, když já to vidím jinak, ani mi neubíráš podíl na spáse? Platí to stejné. Ctíš našeho Pána mírou své víry, i já Ho ctím mírou své víry. Nebudeme kvůli tomu působit rozkol a spory, a tak ničit Boží dílo. Postíš se? Ale nepůjdeš tak daleko, abys prohlásil, že nebudu spasen, a nebudu růst v posvěcení, jestliže se nepostím s tebou? Pak chvála Pánu, postíš se Bohu a vzdáváš mu tak díky. V Písmu přeci čteme.

1 Korintským 10:31 Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.

A samotná čtrnáctá kapitola listu Římanům prohlašuje:

Římanům 14:17 Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého

Raduj se tedy ať jíš, či nejíš, držíš dny, či nedržíš dny, věříš dispenzaci, nebo to vidíš jinak. Je-li ve tvém srdci přesvědčení a touha takto oslavit Krista, jednáš správně. Proto Pavel píše ve verších pět a šest.

Ř 14,5 nn Každý nechť má jistotu svého přesvědčení. 6 Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu.

Tím si dělá předmostí, nástupní prostor pro hlavní myšlenku ve verších 7-8.

Římanům 14:7 Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu, 8 umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu.

Znovu se navracíme k tomu, že jsme před Bohem rovnocenní a stejně cenění bez ohledu na míru víry, kterou jsme obdrželi. Nechápejte to prosím tak, že vám nyní říkám. “Nemusíte růst ve víře, nemusíte růst v poznání a posvěcení.” To rozhodně ne!

Ale o silném ve víře i o slabém ve víře platí úplně stejně, to, co čteme v Ga 2,20. Nežiji již já, žije ve mne Kristus a já žiji svůj život ve víře a v důvěře v Jeho dílo. Sledujme následující body.

Bůh každého z nás zná a povolal každého tou stejnou milostí. Ef 1,4; 2,4; Ř 8,30;

2 Timoteovi 2:19 Ovšem pevný Boží základ trvá a nese nápis ‚Pán zná ty, kdo jsou jeho‘…

Za každého z nás zaplatil stejnou cenu. Nesmírnou cenu Krista, Jeho života a krve. 1 K 6,20;

Římanům 5:8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

Pro každého připravil příbytek ve své slávě. J 14,2-3;

1 Petrův 1:4 Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích

Každého z nás střeží a dovede domů k sobě. Fp 1,6; Ř 8,28-30;

Žalmy 138:8 Hospodin za mě dokončí zápas. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou!

Odkazy: Ř 12,3; 14,17; 5,8; Ga 2,20; 1 K 10,31; 2 Tm 2,19; 1 Pt 1,4; Ž 138,8;

Aplikace

Láska je podle učení Pána Ježíše Krista naplněním zákona. Neučiní nikomu nic zlého, a to ani když druhý činí zlé nám. Miluje Boha touží Ho potěšovat tím, že hledá, jí hltá doslova každé Jeho slovo, rozpoznanou vůli a činí ji. Miluje Jeho děti, slouží církvi a všem sourozencům v Kristu. Poslouchá autority a jedná z celým lidský rodem tak, aby se podobala nebeskému Otci, který dává slunce , déšť i úrodu spravedlivým i nespravedlivým, dobrým i zlým.

Láska činí dobře všem, především pak rodině víry. Zkoumejme tedy své pohnutky v jednání s bratrem, či sestrou. Protože pravda bez lásky je jenom prázdnota a bijící hůl. I dobré věci dovedeme ve svém pádu používat hříšně. Pavel říká, že mohu dokonce vyučovat bratra z pýchy a tak, že vyvyšuji sám sebe. Vyučuji ho jenom proto, abych ukázal, jak silná je má víra a jakého poznání jsme já dosáhl. Vyučuji ho proto, že jsem v něm konečně našel někoho s kým se mohu “svatě” přít a hádat a hovět tak své hádavosti. Tím však popírám sám sebe. Písmo mne usvědčuje.

1K 8:2 Jestliže si někdo myslí, že něco už plně poznal, ten ještě nepoznal tak, jak je třeba.

Druhá aplikace je jistota a neochvějná důvěra Bohu, kterou mohu vztáhnout na vás všechny, kteří jste Kristovi i na sebe samého. Mějte tedy v Boha, Pána Ježíše Krista pevnou důvěru. Tvé slabosti, ani mé slabosti neruší Jeho věrnost a zaslíbení. Míru víry uděluje Bůh. On se neplete a nemýlí, nechybuje, nedává nedostatečně! A navíc každého povolává k růstu a každému kdo touží, dává růst. Dokonce čteme v Božím slově, že vše je k Boží slávě. Dokonce i to, že jsem vírou někde slabý.

2 Korintským 11:30 Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí!

2 Korintským 12:9 ale on mi řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.

Neříkám to proto, abyste odmítali růst ve víře a byli duchovně líní. Ale abyste uviděli velikou Boží milost, dobrotu, věrnost a lásku, kterou k vám všem Bůh chová. Vždyť vám Otec nejenom přiznává dokonalou spravedlnost svého Syna Ježíše, ale miluje vás tou samou láskou, jako Jeho samotného a navíc tuto velikou lásku vlil i do vašich srdcí spolu s se svým Duchem. Abyste i vy ji mohli mít a žít směrem k Bohu, Božím dětem, všem lidem a celému stvoření.

Tou třetí aplikací našeho dnešního kázání je skutečnost vděčnosti. Můžeme tváří v tvář takové nesmírné lásce a dobrotě Boží zůstat nečinní a bez ovoce? Hluší, slepí a nevděční bez horlivosti? Můžeme žít a umírat dál sami sobě a jen sami pro sebe? Náš text to razantně popírá. Kdo tvrdí, že je Kristův, ale jeho život neodpovídá tomuto vyznání, klame sám sebe i druhé. Největší tragédií ale u tohoto klamu je, že Boha oklamat nelze. Ne všichni, kdo oslovují Krista jako Pána, vejdou do Jeho království.

Příliš velká na to, abychom nepocítili svatou bázeň, je ta skupina v Mt 7,18-27. Mnoho těch, co si myslí, že mají, přijdou o to, co si mysleli, že mají, ale neměli to nikdy. Nekoukejte se nyní na druhé a nepřemýšlejte nyní o všech těch druhých kolem vás. Na sebe pohleďte. Sami sebe především zkoumejte. Vy první se bojte, abyste neslyšeli velmi odmítavá, přísně tvrdá slova Pána Ježíše o tom, že vás nikdy neznal. Kéž je nikdy neslyšíte. To je má touha i touha celého tohoto sboru. A nadějí mou i tohoto celého sboru je On sám. Pán Bůh náš Všemohoucí. Beránek Boží, který je hoden vší slávy, vší lásky, vší poslušnosti a všeho uctíváni v bázni, v pravdě a v Duchu svatém. Zakončím tím slovem, které nám toto praktické vyučování o lásce, která je naplněním zákona začalo. Ř 12,1-2;

Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. 2 A Nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Amen!

Odkazy: 1 K 8,2; 2 K 11,30; 12,9; Ř 12,1-2;

Rok

2024

Osnova kázání

Ř 14,1-8osnova.docx