PÁN MRTVÝCH I ŽIVÝCH! Ř 14 | Biblické společenství křesťanů

Římanům

Kazatel

PÁN MRTVÝCH I ŽIVÝCH! Ř 14

Ř 14,7 Nikdo z nás nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. Žijeme-li, žijeme Pánu, 8 umíráme-li, umíráme Pánu. Ať žijeme, ať umíráme, patříme Pánu. 9 Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých. 10 Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží. 11 Neboť je psáno: ‚Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.‘ 12 Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu. 13 Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení.

ÚVOD

Pokoj vám a milost ve jménu Pána Ježíše Krista. V Janově evangeliu čteme známá slova:

Jan 6:28 Řekli mu: „Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?“ 29 Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“ 30 Řekli mu: „Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš?

Zástupy Židů velmi dobře chápou, že Pán Ježíš Kristus mluví o sobě, že to v Něho mají uvěřit. Jeho, Krista je třeba vírou přijmout, aby člověk učinil skutečně to, co žádá Bůh. Aby člověk totiž činil pokání a věřil evangeliu Ježíše Krista.

Jejich srdce ale nemá se srdcem pravé víry nic společného. Oni hledali Krista, aby nasytili svá břicha. Byli svědky zázraku, tisíce jich bylo nasyceno ze dvou ryb a pěti chlebů. Ale do srdce jim neproniklo a neproniká, čeho vlastně byli svědky a Koho mají vlastně před sebou. Nejsou taženi silou milosti Ducha svatého jako Zacheus, toužící z celého srdce spatřit, poznat Ježíše Krista. Místo toho jsou senzace chtiví. Zázraků chtiví, pokoušejí Krista. „Jaké znamení učiníš Ježíši, abychom je viděli a uvěřili tedy v tebe? Co dokážeš?“ To se ptají lidé, kteří byli svědky velikého zázraku. Dvě ryby a pět chlebů a zástup, kde jenom mužů bylo na pět tisíc jedl do syta a ještě zbylo.

Kdo tedy může být spasen drazí přátelé? Má Ježíš dělat další zázrak a další zázrak, a bude to již potom, někdy stačit? Pochopí díky dalšímu zázraku zástup, koho má vlastně před sebou? Ne, pokud se Bůh neslituje. Pamatujme na Ježíšova slova o tom, že u lidí je nemožné dojít spásy z vlastních sil a z vlastního porozumění a moudrosti, ale u Boha je možné všechno. Lk 18,26-27; Proste tedy Boha, aby jednal ve vašich životech a vedl vás ke Kristu, vedl vás k víře a vedl vás k pokání z hříchu milostí a mocí Ducha svatého skrze živé slovo Boží.

V listu Římanům jsme došli do čtrnácté kapitoly. A Pavel mluví od předchozí, třinácté kapitoly o tom, že láska je naplněním zákona. Láska neučiní nikomu nic zlého. Pavel ukazuje, že jsme-li Kristovi, potom láska, kterou Bůh vylil do našich srdcí spolu s Duchem svatým, tato láska se stává určující silou ve všech našich vztazích a ve všech rovinách našich životů. V rodinách, ve škole, ve vztahu k autoritám i všem lidem, k celé společnosti i k celému stvoření by se Boží láska v srdci křesťana měla stát rostoucí a rozhodující silou. A obzvláště vidět by to mělo být v církvi.

Jan 13:35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“

Láska neučiní druhým nic zlého. Ba naopak, láska má druhého za přednějšího sebe a koná dobré. Nejenom, že láska nečiní to negativní a zlé. To by mohla zůstat neutrální. Láska aktivně usiluje konat vše co je v jejích silách a možnostech pro dobro druhých. Cokoli je možné, žádoucí a dobré pro mého bližního, pro mého sourozence v Kristu, pro církev, to láska usiluje učinit. To láska učiní dá-li Bůh. Pavel píše církvi do Korintu slova plná lásky o tom, že se ochotně a s velikou radostí vzdá i dobrých věcí. Než aby uváděl bratra do záhuby jezením masa obětovaného v modlářských chrámech, to raději nebude již nikdy jíst maso. Žádné maso.

1 Korintským 8:13 A proto: je-li jídlo kamenem úrazu pro mého bratra, nechci už nikdy jíst maso, abych nepřivedl svého bratra k pádu.

To je o pohnutce srdce. O dobré, svaté pohnutce znovuzrozeného srdce. Než abych svedl svého bratra k hříchu jezením masa v modlářském chrámu, půjdu tak daleko, a tak silně, že raději odstraním navždy veškeré maso z mého jídelníčku. Aby to, co je zlé nedostalo ani za píď prostoru. Je to podobný princip, jako když Pán Ježíš mluví o tom, že je lépe vyloupnout oko, utnout ruku, než abychom dali jakoukoli šanci hříchu, který nás skrze tyto části těla svádí! Než abych svedl bratra osvobozeného z alkoholismu pitím vína, raději již nechci pít víno do konce života, když to bude nutné. Možná že nebudeme muset jít tak daleko, ale v našem srdci již musí být vždy takto rozhodnuto. Musí to být pevné přesvědčení a odhodlání mého srdce, učinit to, je-li to třeba.

Ve verších Ř 14,1-8 jsme mluvili o pohnutkách křesťanského srdce. Takové srdce nepohoršuje, nesvádí, nesnižuje ani nesoudí. Nevyučuje druhého, k vlastnímu vyvýšení a pýše. Abych ukázal sílu své víry, svou moudrost. Nesoudí druhého, aby ukázal svou svatost. Varuje se takových pohnutek, myšlenek i skutků. Bojuje proti všemu, co ještě zbývá a povstává v naší staré přirozenosti, v padlém těle. Nové srdce usiluje milovat. Rád bych abychom se podívali na zdroj dobrých pohnutek, lásky a posvěceného života. Dnešní text je Ř 14,7-13.

Odkazy: J 6,28-30; 13,35; 1 K 8,13;

ZDROJ LÁSKY KRISTUS UKŘIŽOVANÝ A VZKŘÍŠENÝ, PÁN MRTVÝCH I ŽIVÝCH

Pavel začíná slovy:

V jakém vztahu to Pavel říká. Podívejme se na kontext. Ve verších dva až šest Pavel mluví o tom, že někdo jí vše a někdo jen rostlinou stravu. Někdo dodržuje určité dny, jiný ne. Každý podle svého vlastního přesvědčení a míry víry, kterou obdržel od Boha. Jinými slovy to každý dělá s tím nejlepším přesvědčením ke slávě Pána Ježíše Krista. V tomto kontextu musíme také chápat Pavlova slova o tom, že nikdo z křesťanů nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Protože byl vykoupen. Když Pavel kárá Korintské, říká: “bylo za vás zaplaceno, nepatříte sami sobě.” 1 K 6,20 a na jiném místě říká.

Efezským 4:1 Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo, 2 dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví.

Za prvé tedy nepatříme sami sobě, za druhé byli jsme povoláni k oslavě Krista a Boží lásky k nám. Pokud tedy ve věci, která je ve významu druhořadá ve vztahu ke spáse, k posvěcení a duchovnímu růstu věřící křesťan jedná podle míry své víry a nejlepšího přesvědčení, žije a jedná ke slávě a chvále Boží. Nedopouští se hříchu, nezastává žádné bludy a hereze. Pře o podobnou věc jako to, co kdo jí, či jaké dny drží, nebo nedrží, je vždy otázkou spornou. A bořit kvůli tomu Boží dílo a jeho jednotu je zlé. Významem druhořadé a sporné otázky nemáme rozsuzovat za cenu sporů a nejednoty. Rozumějte dobře, můžeme o tom mluvit, abychom všichni vzájemně rostli, ne však za cenu boření jednoty a k vlastnímu vyvýšení.

V tomto kontextu bratr, sestra žije Pánu a oslavuje Ho svým životem podle svého přesvědčení a je to naprosto v pořádku. Pavel ukazuje na to, že jsme v podstatě Pánovým vlastnictvím, ať se děje, co se děje. Ať žijeme, či umíráme. Jsme v Kristu a jsme Kristovi!

Pokud v tomto přesvědčení žijeme, platí o nás Galatským 2,20, že nežijeme již my, ale Kristus v nás a my svůj život ve víře v Něho. Pokud v tomto přesvědčení a v této víře umíráme, umíráme v Kristu a pro Krista, abychom již byli napořád s Ním a v Jeho slávě. To znamená milovaní naprostou jistotu víry, která není závislá na našem přesvědčení, na naší míře a zralosti víry, ale jen a jen na vykupitelském díle Pána Ježíše Krista. Chvála Bohu.

Mějte tedy touhu po růstu poznání a víry, ale nenechte se svázat do nějaké nesvobody, kdy byste měřili svou víru a dosvědčovali to, že patříte Ježíši Kristu podle toho, co jíte, nebo jaké dny držíte. V Kristu na tom nic nezáleží. Nic tím nezískáváte, ani neztrácíte. Taková je dobrota i moudrost Boží, že spása je celá dílem Božím, Kristovým. A není k ní Bohem požadováno nic než víra. Jak bychom byli ubozí a ztracení, kdyby Bůh požadoval k naší spáse cokoli od nás! Bylo by nám ouvej a běda. A to navždy.

Pavel zakotvuje pravdu o tom, že v životě i ve smrti patříme Kristu právě odkazem na to, co Ježíš Kristus učinil na kříži. Pokud nebudeme naprosto pevně zakotveni v díle Ježíše Krista, ale v čemkoli jiném, neobstojíme. Poslouchejte.

Ř 14,9 Vždyť proto Kristus umřel i ožil, aby se stal Pánem i mrtvých i živých.

To je ten základ dobrý, pevný, svatý, neotřesitelný. A i to je potřeba vyložit v kontextu našeho oddílu. Myslí tím Pavel, že je Kristus Pánem duchovně mrtvých (nevěřících) i živých, tedy věřících? Myslí to Pavel takto? Mohlo by to tak být. Kristus je skutečným Pánem všeho stvoření i toho vzbouřeného. Ale Pavel myslí něco jiného. Něco, co musí potěšovat každou křesťanskou duši. Pavel nám říká, že moc Kristova kříže nás dokonale vytrhuje z tohoto světa zla, hříchu a temnoty absolutním, velmi radikálním způsobem. A klíč k pochopení máme v knize ZJ. Tam je napsáno, jak Kristus zvítězil a podmanil si síly hříchu a smrti. Zjev vyvýšeného, oslaveného vítězného Krista je tak mocný, že Jan padá k Jeho nohám jako mrtvý, naprosto bez síly.

Zjevení Janovo 1:17 Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: „Neboj se. Já jsem první i poslední, 18 ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.

Žiju-li nyní ve víře v Krista, oslavuji Ho. Umírám-li ve víře v Krista, oslavuji Ho! Pán Ježíš na kříži umřel a třetího dne vstal z mrtvých pro naše vykoupení, vysvobození. Tam na kříži se stal naším Pánem, abychom se my jako nová stvoření mohli Kristu poddat dobrovolně, radostně a z lásky. To je zázrak, protože přirozený potomek Adamův nenávidí Boha, nepoddává se a ani nemůže se poddat Bohu Ř 8,7!

Kristus podstoupil tuto oběť a snášel trestání svatého Božího hněvu, aby vykoupení svatí vstoupili na cestu nového života a již nikdy nebyli odtrženi od Boha a odsouzeni ke smrti těla i duše. Tak jako my Mu patříme v životě i ve smrti, tak On je již navždy naším Pánem a Spasitelem v životě i ve smrti.

J 5:25 Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.

Ano všichni potomci Adamovi jsou duchovně mrtví ve svých vinách a vzpouře, spějí k soudu a záhubě, ale vyvolení svatí slyší Kristův hlas, činí pokání, věří evangeliu a jsou duchovně vzkříšeni vírou v Kristovo zmrtvýchvstání.

J 11:25 Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.

Nikdo a nic si již na vás nemůže činit žádný nárok. Satan s démony, smrt, nebo hřích! Jste Kristovo vlastnictví v tom nejnádhernějším slova smyslu. Když ďábel přichází jako lev, který řve a zpochybní vaše spasení, vaši víru. Obžaluje vás, ukáže vám na vaše hříchy, které stále ještě jsou, jděte do Ř 14,9 a řekněte: „Kristus zemřel a vstal z mrtvých, abych Mu navždy patřil v životě i ve smrti. A já mu patřím!“ Ano vy jste Kristovi a v osmé kapitole Římanům stojí.

Římanům 8:38 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, 39 ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Ať žijeme, či umíráme, patříme Jemu. A proto ani život, ani smrt. Ani nic, cokoli jiného v celém stvoření. Ani hříšný sklon, číhající v našich vlastních tělech, ani svod světa, nikdo a nic.

Verš Ř 14,9 je naprosto pevným, neotřesitelným základem. Kristus zemřel a vstal z mrtvých, aby byl navždy Pánem i prvorozeným bratrem všech vykoupených Božích dětí. A ten základ je pro všechny křesťany stejný. Stejně pevný, stejně drahý. Stejná cena byla zaplacena. Kristem. Stejně ubozí, ztracení a duchovně mrtví jsme byli. A jsou to naše hříchy, stejně zostouzející Boha, které Kristus smyl svou krví. To Pavel zdůrazňuje. Nikdo z nás z tohoto pohledu tedy není ani víc, ani míň než druhý křesťan. Bez ohledu na míru víry, na její sílu, na velikost mého poznání.

Proto ať silný nezlehčuje bratra se slabší vírou, menším poznáním a v druhořadých, sporných otázkách, ve kterých Písmo dává prostor pro vlastní přesvědčení. A slabší ať nesoudí silného. Bořit dílo Boží kvůli takovým věcem je pýcha, tvrdost a sobectví!

Odkazy: EF 4,1; ZJ 1,17-18; J 5,25; 11,25; Ř 8,38-39;

ROVNOST PŘED SOUDCEM CELÉ ZEMĚ

Komu nestačí tento argument, hovořící o tom, že nikdo z nás se nemůže naprosto ničím chlubit ani v otázkách spásy, ani v otázkách posvěcení, ani v otázkách míry víry, poznání a přesvědčení. Pro toho má Pavel další argument. Nedochází ti člověče, že jsi spasen jen a jen dobrotou Boží a milostí Boží? Nepřijímáš, že stejná krev tekla za tebe i za bratra? Stejná dobrota a stejná spasitelná milost kříže vytrhla tebe i bratra ze smrti a stejný Duch svatý tebe i bratra vekřtil do těla Kristova a zapečetil pro stejného Pána Ježíše Krista? Pokud máš pocit, že převyšuješ své sourozence v Kristu silou své víry a mírou svého poznání, je to tvá zásluha? Zlehčuješ-li, nebo soudíš-li tam, kde nemáš, stojíš spravedlivě? Když ti nestačí následující Pavlovo kárání z 1 K 4,7, co s tebou člověče? 1 K 4,7;

Kdo ti dal vyniknout? Máš něco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nebyl dostal?

Jestli to opravdu nestačí k pochopení a k pokoře. potom slyš Pavla, co hovoří dál v našem textu.

Římanům 14:10 Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží.

Nestačí-li pozitivní argumenty o stejné Boží dobrotě, milosti a lásce, která ti byla dána, možná ti pomůže argument o stejném Pánu a Soudci. Snad pocítíš bázeň Boží a necháš Božího ducha, aby narovnal tvé stezky.

Všimněte si, že v konečném důsledku je jedno, zdali stojíme na straně těch takzvaně silných vírou a snižujeme ty druhé. Nebo zdali stojíme na straně takzvaně slabších vírou a soudíme ty druhé. Před Bohem je to ta stejná nepokora, tedy pýcha. Je to stejný, nespravedlivý soud.

Dostáváme se k jádru celého našeho textu a ten text mluví o tom, že všichni v církvi patří jednomu Pánu. A staneme před ním jednoho dne. Snižovat „slabší ve víře“, soudit „silnější ve víře“ znamená ukazovat, že špatně rozpoznáváme především my sami a potřebujeme zoufale růst ať už stojíme na jakékoli straně barikády. To by nás mělo vést k pokoře, na kolena a modlitby. Do Písma.

Protože verš desátý mluví o tom, že každý křesťan bude souzen v otázkách své služby. Jak a z čeho stavěl na tom naprosto pevném a pro každého stejném zakladu, kterým je evangelium, kříž Krista. Verš nemluví o hrozivém soudu a věčném trestu, který postihne všechny, kdo odmítají věřit Kristu a činí z Boha lháře. Nesmíme tento soud zaměňovat se závěrečným soudem nevěřících pronárodů. Jde o posouzení, zhodnocení naší služby a našeho života víry. Jde o čas hodnocení a odměny křesťana. Každého křesťana čeká, a proto je pošetilostí i hříchem z jakékoli pýchy snižovat, či soudit druhé nespravedlivým soudem.

Pavel potvrzuje a posiluje svůj argument citací z Iz 45,23. Každé koleno poklekne a každý jazyk nakonec vyzná, že Hospodin je Pán. I ti, co odmítají evangelium, i nevěřící nakonec pokleknou a vzdají čest Bohu. Se zlobou a skřípěním zubů možná, ale vzdají. Poslouchejte, co říká
Petr, když mluví o konečném soudu nevěřících.

2 Petrův 3:10 Den Páně přijde jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud11 Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, 12 kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem.

Takže náš text mluví o motivaci ke zbožnému životu, k oslavení Boha. Vždyť jste vykoupení převzácnou krví Krista. Vždyť On je váš Pán, Zachránce a Zastánce, dokonce prvorozený bratr! A my všichni budeme jednou stát před Ním. Chceme být nazí? Chceme se potom stydět? Chceme hledět na to, jak naše dílo shoří, protože jsme stavěli sice na dobrém základu, ale ze špatného materiálu?

1 Korintským 3:11 Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. 12 Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – 13 dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. 14 Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. 15 Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm. 16 Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá?

Jak tedy jednáme s bratrem, se sestrou, s církví, s celým Božím lidem? Tak, že boříme, nebo budujeme? Víme, že jsme Boží chrám a Duch svatý v nás přebývá? Nebo jsme zapomnětlivci, ignoranti, neposlušní, líní, či jakkoliv jinak nechápaví a nepoddajní? Každý z nás podle Ř 14,12 vydá počet Bohu. Celý náš život, každá myšlenka, slovo i skutek, pohnutka, vše bude před očima svatého Krista odhaleno a spravedlivě posouzeno. Pavel to ví, proto píše.

Římanům 14:10 Proč tedy, ty slabý, soudíš svého bratra? A ty, silný, proč zlehčuješ svého bratra? Všichni přece staneme před soudnou stolicí Boží. var: Kristovou 11 Neboť je psáno: ‚Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh.‘ 12 Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.

Nebuďme tedy pošetilí, nepoddajní ani jinak zlí a mimo pravdu Boží! Pavel nás přeci povzbuzuje, i když nás kárá. To slovo pro povzbuzení i napomenutí je v řečtině stejné. Pojďme se podívat na to, jak by to mělo být správně.

Odkazy: 1K 4,7; 3, 11-16; 2 Pt 3,10-12;

LÉPE JE SOUDIT SEBE PODLE BOŽÍ PRAVDY, NEŽ BÝT ODSOUZEN BOŽÍ PRAVDOU

Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu. Suďme tedy raději sami sebe. Člověče, bratře, sestro, Pavle Borovanský nebudete souzeni za druhé. Za ty kolem vás. A Bůh se nespokojí ani s tím, že budete neutrální. Nespokojí se s tím, že už nekonáte a nepácháte hřích! Být neutrální ve světě, který celý leží ve zlém a pod mocí Zlého nelze. Je to protimluv. Z lidských dějin víme, že mlčící většina, neutrální většina otevírá a umožňuje cestu zlu. A tím se stává sama spolupodílníkem a spolupachatelem zlého! My máme to zlé přemáhat aktivně tím dobrým.

Římanům 12:19 Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ 20 Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti.21 Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.

Zlo není jen nějakým nedostatkem lásky. Deficitem lásky, vakuem lásky. Je aktivním a opačně směřujícím činem vědomě zlé vůle. Nebyli jste „jenom“ vytrženi z moci tohoto zla, ale jste také povoláni k tomu, činit co je dobré před Bohem. Láska se aktivně proti zlu staví. Láska zlo odhaluje a nazývá ho pravým jménem. Láska se zastává těch, kterým je zlo činěno. Sám Bůh se nazývá Bohem slabých, Bohem vdov a sirotků.

Ž 68:6 Otec sirotků, obhájce vdov je Bůh v obydlí svém svatém.

Bůh je Bohem všech utlačovaných a Bohem všech zlem utiskovaných, aktivně se staví proti zlu, soudí a trestá zlo. Také ho potírá a přemáhá svou dobrotou, když se stará i o ty zlé, kteří Ho nenávidí. A my? Spása přeci není z nás, je darem a dílem Božím a byla nám dána z milosti Boha.

Efezským 2:10 Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.

Jako potomci Adamovi jsme byli nastaveni tak, že soudíme a soudili jsme především ty kolem nás, ty druhé. A to bez patřičné autority a patřičného poznání. Vždy, když je náš soud nepravdivý a nespravedlivý, je svévolný, hříšný a slepý! Ano, Písmo zná i spravedlivé posuzování, soudy. Samo říká, že pokud musíme soudit, má náš soud být spravedlivý. Ale dokonce i když náš bratr zjevně zhřeší a já ho jdu napomenout ze špatných, hříšných pohnutek, jsem nespravedlivý. Nestojím v autoritě a v pravdě Božího slova. Mé napomenutí má být napomenutím lásky, která má za cíl nápravu a dobro v životě mého bratra.

Pavel nás tedy vede někam úplně jinam, naprosto opačným směrem. K pohnutkám čistým a svatým, protože napodobujeme Pána Ježíše Krista i Boha Otce.

Ř 14,13 Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení.

Nezaujímejme místo soudců v případech, které jsou v duchovní oblasti, ve věcech spásy a posvěcení nedůležité. To je to, čeho se máme aktivně vyvarovat a stranit. Čeho se máme zříct, odhodit to jako špinavé, tíživé břemeno. List Židům to jasně říká ve dvanácté kapitole, hned v prvním verši. Místo toho se rozhodněme a neustále se rozhodujme ve svém srdci přesně opačně. Svádí-li tě oko, nechtěj ho dál mít, svádí-li tě ruka, nechtěj ji už dále mít! Jestli jen trochu hrozí, že tvé jednání pohorší bratra, bude bránit duchovnímu růstu sestry, nebo dokonce povede ke klopýtnutí a pádu. Jdi tak rázně, a tak daleko, jak jen to jde! Svádí-li bratra maso na tvém stole, neměj už nikdy žádné maso doma! Víno, či opojný nápoj? Neměj už nikdy nic takového doma a na svém stole. Takový musí být postoj tvého srdce. Takové musí být tvé přesvědčení a odhodlání.

Kristus se zřekl nejenom mnoha dobrých věcí kvůli tobě. Ale i svého života, dokonce i své svatosti. Vzdal se jí kvůli tobě, když byl pro tebe ztotožněn s tvým hříchem. Zřekl se na kříži i věčného společenství, objetí s Otcem, byl opuštěn a zůstal sám! Sám čelil hroznému Otcovu hněvu, pil ten strašlivý kalich. Dopadl na Něho hněv Otce, kterého Ježíš nadevše miluje a kterým je nadevše milován! Zkuste si to představit, že vás trestá a opustí ten, kdo je váš nejmilovanější. Jak snadno se to vysloví v krátké větě. Ale kolik bolesti, zoufalství, zármutku, samoty a prázdnoty je za tím skryto! A ty se nezřekneš ani takových maličkostí, masa, vína, míry svého poznání, které je možná i větší, než bratrovo? Budeš lpět na takových nepodstatných věcech i za cenu rozbrojů a hádek? Dokonce za cenu pohoršení, klopýtnutí, pádu tvého bratra? Potom musíme do Písma a číst následující.

Marek 14:33 Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. 34 A řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ 35 Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. 36 Řekl: „Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.

A také.

Mt 27:46 Kolem třetí hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“, to jest: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘

Co činit milovaní, aby se to nestalo? Abych nebyl pohoršením ani kamenem pádu jiného Božího dítěte? To znamená milovaní určité úsilí mysli a vůle. Námahu, zápas a práci. Říkám to s velikou bázní, neboť Bůh mi dává poznávat mou vlastní slabost. Ale je nutné na tom trvat, v tomto padlém světě a v padlých tělech to znamená mnohdy značné úsilí. Jste připraveni a odhodláni? A jakým způsobem, tím nejlepším se k tomu můžete připravit a připravovat? Jsme opět v listu v Římanům, v kapitole dvanáct. Budu číst z Jeruzalémského překladu Písma.

Římanům 12:1 Vybízím vás tedy, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli v živou, svatou, Bohu příjemnou oběť: to je ta duchovní bohoslužba, kterou máte konat. 2 A neberte si za vzor nynější svět, ale ať vás proměňuje obnova vaší mysli a ať díky ní rozpoznáváte, jaká je Boží vůle, co je dobré, co se Bohu líbí, co je dokonalé 3 Ve jménu milosti, která mi byla dána, to říkám všem a každému: Nepokládejte se za víc, než za co se máte pokládat, ale podržte si o sobě moudré mínění, každý podle míry víry, kterou mu Bůh udělil.

To je o pokoře bratři a sestry. Na prvním místě před Bohem, před Pánem Ježíšem Kristem. Ale je to o pokoře i před bratry a sestrami v církvi Boží. Vede nás to na kolena, vede nás to na modlitby a do pilného studia Písma. Vede nás to k úsilí a hledání, co se Bohu líbí a co je k Jeho slávě. K hledání toho, co přináší užitek církvi a všem Božím dětem. Je to zápas a kříž, ale Písmo nás povzbuzuje.

Židům 12:1 Proto i my, obklopeni takovým zástupem^(q) svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, 2 s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž^(r), nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. 3 Myslete na to, co všecko on musel snést od hříšníků, abyste neochabovali a neklesali na duchu. 4 Ještě jste v zápase s hříchem nemuseli prolít svou krev. 5 Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: ‚Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá. 6 Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna.‘ 7 Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? 8 Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti.

Odkazy: Ř 12,19-21; Ž 68,6; Ef 2,10; Mk 14,33-36; Mt 27,46; Ř 12,1-3; Žd 12,1-8;

APLIKACE

Připomínejte si kdo jste byli, čím jste se stali v Kristu a čím jste k tomu skutečně přispěli vy sami. Připomínejte si cenu, která za vás byla zaplacena. Pamatujte na to, že byla zaplacena i za každého bratra, sestru vedle vás! Modlete se a syťte se Božím slovem, Písmem, jen tak můžete růst v poznání Boží vůle, toho, co se Bohu líbí a co je k Jeho slávě i k prospěchu církve. Naučte se zpaměti alespoň tento jeden jediný verš.

1 K 4.7Kdo ti dal vyniknout? Máš něco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nebyl dostal?

Amen!

Odkazy 1 K 4,7;

Rok

2024

Osnova kázání

Ř 14,7-13osnova.docx