Pavel Borovanský

Saul z Tarsu! Sebejistý, sám v sobě silný! Podle svých vlastních slov bezúhonný podle zákona! Potřeboval kapitulovat před Bohem! Potřeboval, aby Bůh jeho domnělou sílu a jistotu zlomil a obrátil v poznání vlastní ubohosti a slabosti před Bohem! Saul silný a podle sebe bezúhonný v zákoně Mojžíšově by nebyl Korinťanům nic platný.

Pavel to dokazuje i v deváté kapitole listu do Říma, ve kterém rozvijí právě nauku o svrchovaném vyvolení. Jákob se ještě nenarodil a nemohl učinit nic dobrého. Ezau se ještě nenarodil a nemohl učinit nic zlého. Jákoba si však Bůh vyvolil a vyhlédl na věčnosti, Ezaua na té stejné věčnosti odmítl! Písmo také dosvědčuje tuto jistotu i dalšími texty.

Ukřižování Pána Ježíše je vrcholícím bodem lidské vzpoury, nepřátelství a války proti Bohu. Ale od počátku dějin, od pádu až ke kříži. A nyní od kříže až do druhého příchodu tato vzpoura a válka proti Stvořiteli trvá. Myšlení všech lidí, kteří kdy žili je formováno satanovou lží a jejich padlé srdce roste v převrácenosti.

Může někdo ještě pochybovat, když čte devátou kapitolu listu Římanům, že Bůh je Bohem všemohoucím a naprosto svrchovaným. Absolutně pevně vládnoucím? Může někdo pochybovat o vyvolení? O jistotě spásy, o tom, že spása je vůlí, činem, a tedy dílem pouze Božím? O tom, že je to On, kdo rozhoduje, nad kým se smiluje a koho spasí?

Od evangelia mocného, nepřemožitelného, které si podmaňuje naprosto vše, Pavel přechází v kapitolách devět až 11 k evangeliu vyvolení. A dokazuje, že je to Bůh. Který se slitovává, nad kým chce. Učení o vyvolení je nejvíce trnem v oku padlému lidskému srdci. Boží absolutní svrchovanost je něco, co člověk ve svém pádu a hříchu nemůže rozdýchat!