Pavel Borovanský

Milovaní, čtěte Písmo. S pokornou modlitbou proste pokaždé Boha, aby vám mocí svého svatého Ducha, který je ve vás, dal plnost moudrosti a poznání. Aby se vám otevíralo srdce a duchovní zrak, když budete číst a vykládat Písma. Potom budete se vší moudrostí rozeznávat, co je dobré, co zlé. Budete vědět, co je od Boha, co nikoli.

Vzdorovitá a neposlušná přirozenost padlého člověka se probouzí ve chvíli, kdy narazí na omezení a hranice zákona. Hříšný člověk a jeho neproměněné srdce tíhne, touží nejsilněji právě k věcem, které zákon zakazuje. To je to ovoce, které nám nejvíce chutná. A dnes o tom budeme ještě hovořit.

V čase pro nás těžkém jako je dnes a možná ještě těžších, stojících před námi. Je Písmo úplně stejně Božím životem, který do nás Bůh vdechl a vdechuje, jako v Gn 2, 7. To Boží Duch vlévá do nás svůj život. Milujete-li Boha, milujte Jeho slovo, chvíle, kdy k vám promlouvá. Dychtěte po nich, děkujte za ně. A bez nich buďte jako bez života!

Máme mít touhu po nefalšované duchovní stravě. Modleme se proto, abychom byli skutečně hladoví. Ať Bůh v našich srdcích způsobí hlad po Písmu, po Božím slovu. A také máme přicházet k tomuto prostřenému stolu, kterým je Písmo slovo Boží. Tím totiž naplníme i druhý Petrův příkaz. Totiž přicházení ke Kristu. Ke kameni živému.

Jak jsme si již řekli, každý rozumí tomu, že když se zaváže k poslušné službě někomu, nebo něčemu, že se zavazuje svou věrností a právě poslušností. Slibuje, že bude pro danou věc, nebo pro danou bytost pracovat a žít. Stane se tedy služebníkem toho, k čemu se zavázal a dal slib.