Pravá bohoslužba! Ř 12,1

Pravá bohoslužba! Ř 12,1;

Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Motto: 1 Korintským 6:20 Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.

• Úvod

Pokoj vám a milost. Jsem moc rád, že dnes mohu zde stát před vámi. A sloužit Bohu i vám výkladem Jeho slova! Žasnu nad Boží milostí a slitováním, že může používat ke službě nástroj, jako jsem já. Že Bůh přichází i ke mně, i k vám s požehnáním a volá mě i vás do služby.

Sklání se k nám hříšníkům a oslavuje se se skrze nás, hříšníky. Skrze padlé lidské bytosti, které zachránil z nejhlubší jámy zmaru, zhouby a hříšné hniloby! Žalm čtyřicátý říká.

• Žalmy 40:2 Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal. 3 Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet 4 a do úst mi vložil novou píseň, chvalozpěv našemu Bohu. Uvidí to mnozí a pojme je bázeň, budou doufat v Hospodina.

A i nyní nás zachraňuje před námi samými, před hříchem, který přebývá v našich tělech a dychtí nás ovládat v nesmiřitelném nepřátelství proti Bohu a Jeho svatému Duchu v nás!  Také nás Jeho moc střeží ke spasení, které bude plně odhaleno v posledním čase 1 Pt 1,5. Také nás přivádí k pokání a vyznáváme-li své hříchy, On ve své lásce a věrnosti nám naše hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

Dokončili jsme jedenáct kapitol listu Římanům. Přesně tolik prostoru věnoval Pavel, apoštol Ježíše Krista hlubokému, teologickému vyobrazení, vyvýšení, prozkoumání, zmapování a vysvětlení evangelia Pána Ježíše Krista. Vrcholem celého listu jsou jistojistě slova veršů 16-17 první kapitoly.  Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Tento dokonalý výrok sestavený do dvou souvětí Pavel rozložil na částečky, aby nám před oči postavil dokonalé Boží dílo spásy. Boží svatost, spravedlnost, dobrotu, slitování, věrnost, moudrost. Boží cesty, myšlenky a vůli, které jsou dokonale svaté. A lidské cesty, myšlenky a vůle, které absolutně nesnesou srovnání s Božími. A nejenom, že nesnesou srovnání, ale každý pokus postavit cesty člověka, myšlenky a vůli člověka vedle Božích cest, myšlenek a vůle je nebetyčná pýcha a skoro až rouhání!

Pavel vykreslil unášen Božím Duchem evangelium ze všech stran a úhlů. Ve všech jeho odstínech. Všemi směry. Ne jako nějaký jednoduchý, dvourozměrný nákres na papíře. Ale jako umělecké, mnohorozměrné dílo. Jako živý organismus! A dnes začneme z Boží milosti kapitolu dvanáctou, od které Pavel na nádherném teologickém základu staví praktický život víry. Evangelium, moc ke spáse každému, kdo věří nemůže zůstat bez ovoce. Nemůže zůstat jen v teoretické rovině, jen jako myšlenková nauka, která se neprojevuje v praktickém životě. Náš dnešní text je první verš kapitoly dvanáct. Je klíčem ke všemu, co Pavel otevírá až do konce listu Římanům. Chtěl bych nám dnes ukázat tři věci. Za prvé tíhu jedenácti kapitol listu do Říma, která na nás spočívá. Nebeskou naléhavost. Za druhé dokonalý důvod, motivaci, která je svatá. A za třetí cíl. Cíl, kterým je podle Pavla pravá bohoslužba!

Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Odkazy: Ž 40,2-4; 1 Pt 1,5; Ř 1,16-17;

• Zavazující tíha evangelia

Pavel zakončil jedenáctou kapitolu listu Římanům nádhernou oslavou, chválou Boha.

• Římanům 11:33 Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! 34 `Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem? ´ 35 `Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit? ´ 36 Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.

A kapitolu dvanáct začíná slovy: Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství. My nemůžeme nevidět zcela jasnou souvislost. Vždyť všechna ta hloubka Božího bohatství, moudrosti a vědění, právě ta hloubka těchto Božích dokonalých vlastností nám přináší Boží milosrdenství jako své ovoce. Je jeho zdrojem. Zdrojem všech těch nespočetných milosrdenství, jak si vysvětlíme. Pavel v řeckém originále používá slova parakaló tov. Vybízím vás! Jde o slovo odvozené od slovního kořene, který znamená doslova volat o pomoc. Také vás jistě při vyslovení slova parakaló napadne podobnost se slovem paraklétos, pomocník, zastánce, které Pán Ježíš používá k označení Ducha svatého, kterého dal církvi a všem křesťanům. Stejné parakaló tov je v 1 Tm 2,1. A ekumenický překlad ho překládá: „na prvním místě žádám o modlitby!“ CSP potom: „Především tedy prosím o modlitby!“

Postavme si nyní všechny ty pravdy vedle sebe. Jedenáct nádherných kapitol, které Pavel věnoval vysvětlení, nádhernému, dokonalému vyobrazení evangelia Ježíše Krista. Zakončené chválou a oslavou Boha, Jeho moudrosti, bohatství, vědění. A naléhavou Pavlovu výzvu z prvního verše kapitoly dvanáct. Vidíte to? Je vám to už trochu jasnější, bližší. Otevírá se to před vámi? Parakaló odvozené od výrazu, který je voláním o pomoc! Parakaló, které nás vede k paraklétovi, k Pomocníkovi, Ochránci, Zastánci, tedy k Duchu svatému! Parakaló, které se také překládá jako: na prvním místě žádám, především tedy prosím!

Vidíme tu sílu, tíhu, závažnost v Pavlových slovech? Je tam pro to, že Pavel je sám zdrojem té naléhavosti, tíhy, zavazující závažnosti? Říká Pavel vybízím vás pro mě, kvůli mně, pro mé zásluhy, mé jméno, pro mou osobu? Ne, náš text pokračuje slovy: pro Boží milosrdenství. Pro Boží milosrdenství vydobyté na kříži Kristem. Vykoupené Jeho svatou krví. Zaplacené jeho dokonalým životem!

To je ta nesmírná cena Božího Syna, jeho svatého života, dokonale poslušné smrti, hrozivého odloučení od Otce a tím strašlivé samoty, kterou prožil na kříži! Je to cena síly a slávy vzkříšení, díky kterému máme věčnou milost a nespočetné bohatství milosrdenství Božích! Pro tuto všechnu cenu, tíhu, slávu, nádheru, závažnost a bohatství evangelia Pavel žádá, především pro něj prosí a dalo by se skoro říct: „pro toto všechno Boží milosrdenství volá Pavel o pomoc, volá nás všechny na pomoc!“ Na konci šesté kapitoly prvního listu Korintským ve verši dvacet jsou skoro až lakonická slova. Lakonická ve smyslu naprosto jednoduchá, strohá. Co tam stojí?

• 1 Korintským 6:20 Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.

My víme, jaké výkupné, jak mnoho, mnoho, mnoho to stálo. A právě proto Pavel vybízí, žádá. Koho Pavel žádá? Jen starší, jen pastýře a pracovníky církve? Nebo jen muže, jen ženy? Jen dospělé, či jen děti? Jen některé v církvi? Ne! Všechny vybízí, všechny žádá, všechny prosí, všechny volá na pomoc. Abychom my všichni byli pravou, každodenní obětí přinášenou Bohu. Živou, svatou, příjemnou. A řeknu vám úžasnou věc. Nejde o TO jedno Boží milosrdenství. Ale o TA mnohá, nespočetná Boží milosrdenství. V řečtině je zde totiž množné číslo.

Boží milost v Kristu je totiž plná milost, věčná milost! Výjimečná, nikým nenapodobitelná a neopakovatelná, neustálá, neutuchající, nekončící, jak zpíváme v jedné nádherné chvále! A Písmo k tomu o Kristu, ve kterém přijímáme Boží milost říká:

• Jan 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. 15 Jan o něm vydal svědectví a volal: "To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já." 16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.

Nejde tedy o jedno milosrdenství, ale o plnost milosrdenství. Hojný neutuchající počet. Pojďme si o tom říct něco bližšího. Může mi několik z vás pomoci tím, že nám řekne jedno konkrétní milosrdenství, kterým ho Bůh v poslední době obdaroval? Pojďte, pomozte mi.

 Pauza a reakce na případné příklady.

Pojďme si dál říkat o milosrdenstvích, kterými Bůh naplňuje naše životy.

• Byli jsme nespravedliví, zlí. Ale nyní jsme oblečeni v Kristovu spravedlnost, je nám přičtena a konáme dobré skutky, které nám Bůh připravil.  
• Byli jsme děti ďáblovi, nepřátelé Boha, nenáviděli jsme Ho. Nyní jsme Jeho děti a milujeme Ho, protože On nás miloval jako první!
• V Kristu máme církev jako svůj nový domov a novou rodinu. Mnoho bratrů, sester, dětí, domů, polí, zahrad a všeho.
• Bůh nám dává požehnání stavu manželského a rodičovského, ve kterém jsme jeden druhému pomocí a darem k posvěcení v Kristu. I požehnání stavu, kdy je člověk sám a je obdarován tak jako apoštol Pavel k plné službě Bohu a církvi, která není rozptylována službou manželu, a rodině.
• Byli jsme bezmocní otroci hříchu a hříšných žádostí a sklonů, kterým jsme žili poslušni ďábla a jeho vůle. Nyní jsme vysvobozeni z moci hříchu a jsme otroci, služebníci Boží spravedlnosti.
• Nesli jsme jho Božího hněvu, soudu, trestu věčné smrti, jho nenávisti vlastních srdcí k tomu, co je dobré a pravdivé. Nyní však již pro nás není žádného odsouzení! Dnes neseme jho, které jsme si z Boží milosti zamilovali, ono nás netlačí a je pro nás radostnou odměnou! Milujeme to, co je dobré, spravedlivé, pravdivé. Jsme živí Bohu a spějeme do Jeho slávy.
• Máme věčný život, narodili jsme se z Ducha svatého, který je v nás. Jsme lid Boží, národ svatý, královské kněžstvo, služebníci Boha nejvyššího. Máme všechno, co potřebujeme ke zbožnému životu. Dokonce když upadneme do pokušení a hříchu, Bůh, který je věrný, nás mocí svého Ducha i slova vede k pokání a všechny hříchy nám odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti!
• Duch svatý v nás je náš zastánce, ochránce, přímluvce, učitel uvádějící nás do veškeré pravdy. Dávající nám porozumění Písmu, otevírající naše oči i srdce!
• Ježíš Kristus je náš Pastýř, Přímluvce a Obhájce u Božího trůnu. Dárce, Ochránce, Dokonavatel naší víry, který ji vede od počátku až do konce. Každý den Bůh v Kristu zaopatřuje naše tělo i duše!

Určitě byste každý jeden z vás ještě mohli tento seznam doplnit o spoustu dalších milosrdenství, kterými nás Bůh ve své dobrotě a lásce zahrnuje. Například pravda o tom, že všechno nám napomáhá k dobrému. Taková úžasná je Boží milost, milosrdenství a moc, že dokonce i zlé věci tohoto světa si Svrchovaný Bůh používá k našemu dobru. K růstu, k posvěcení, pevnější víře a spolehnutí na Něj, což je znovu pro nás důležitá ochrana v životě víry.

Ale chtěl jsem, abychom dobře pochopili tíhu, význam, svatou váhu Pavlových slov: vybízím vás, na prvním místě žádám, především prosím, volám vás na pomoc. Abyste byli Bohu libou příjemnou obětí, svatou a živou. Pavlova výzva má váhu a moc věčnosti. Cenu, vzácnost, drahocennost, skvělost Kristova vtělení, Jeho dokonale poslušného, spravedlivého života. Dokonalé, naprosto poslušné a láskyplné oběti, sílu prolité Kristovy krve a dokonalého, slavného vzkříšení. Výzva z Ř 12,1 Je tou nejdokonalejší výzvou a zároveň motivací i zdrojem samotné moci. Její nevyčíslitelná cena a vzácnost by nás neměla nechat nečinnými, vlažnými při vydávání sebe sama a našich životů Bohu za oběť přinášející Mu chválu!

Odkazy: Ř 11,33-36; 1 Tm 2,1; 6,20; J 1,14-16;

• Charakteristika oběti Bohu milé

1. Odlišná od jiných náboženských obětí a uctívání

Jaká je ta Bohu milá, příjemná oběť? Jak bychom ji mohli charakterizovat? Co si můžeme z našeho dnešního textu říct o její podstatě a vlastnostech? Přečtěme znovu Ř 12,1.

Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Už jsme si řekli, že je velmi draze vykoupená, a proto i tím Bohu vzácná. V listu Jakubově 4,4-5 čteme o tom, že Bůh žárlivě touží po duchu, kterého do nás vložil. Po novém stvoření, kterým každého z nás učinil. A nelze se tomu divit, vždyť On dal svého jediného, jednorozeného Syna za nás!

Musíme proto tedy pochopit, že pro ty, kdo jsou v Kristu je jedinou přijatelnou formou uctívání a přinášené oběti plné, absolutní odevzdání se Pánu! Sami sebe, své vlastní životy, svá vlastní těla máme přinášet! Je to naprosto odlišné od zvířecích obětí, od mrtvých zvířat přinášených jako oběť ve Staré smlouvě! A už vůbec nemůžeme to, k čemu nás Pavel vybízí, o co nás naléhavě prosí a co stejně naléhavě po nás žádá srovnávat s obětmi pohanských národů, které v temnotě svých srdcí a s obelhanou myslí přinášeli v pohanských chrámech v době napsání listu. A přinášejí na mnohých místech světa i dnes různým modlám a démonským silám!

Naše bohoslužba má být pravá, tedy pramenící z poznání svaté Boží pravdy. Má být živá a svatá. Ne tedy zasvěcená mrtvým modlám, nebo duchům zhouby a smrti. Ne zasvěcená hříšným, sebestředným touhám a žádostem, které vedou ke smrti, určují myšlení, jednání, prostě celý život lidí, vzdorujících Bohu a Jeho evangeliu! Ř 8,3-8 PRAVÍ TOTIŽ TOTO:

Římanům 8:3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, 4 a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha. 5 Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. 6 Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. 7 Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. 8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.

Nejenom tedy, že pro vás, kdo jste v Kristu nyní již není žádné odsouzení, ale vy všichni dnes milujete Boha a jeho vůli. Vyhledáváte ji a usilujete ji plnit. A tak se líbíte Bohu! Není to nádherné milovaní?

2. Neustálá, každodenní, bytostně plná

Pravá bohoslužba, ke které volá Pavel celou církev je dále také trvalá, trvající, neustálá, nepřetržitá, každodenní. Jestli jste k ní povoláni skrze milost odpuštění hříchů a života věčného, pak si musíte uvědomit, že tedy i ta bohoslužba je věčná bohoslužba. A tedy je tím vším, co jsem jmenoval. Pavel říká přeci.

Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Abyste sami sebe přinášeli! A Pavel neříká jednou týdně, měsíčně, ročně. Jednu hodinu denně, třetinu dne, půl dne. To by nebylo plné, absolutní odevzdání se Pánu. Bůh nás chce od chvíle, kdy nás povolal až do počátku věčnosti, která je před námi a po celou dobu jejího trvání. Tedy od nyní až na věky. Bůh nás také chce celé. Nejen naše vnější skutky. Nejen naše slova, nejen naše myšlenky, nejen naše pohnutky. Ale nás celé. Chce abychom byli svatí, jako On je svatý. Tedy od našich pohnutek, přes naše smýšlení, naše mluvení až k našim skutkům! Pocity, pohnutky. Naše vůle, každá myšlenka, každé slovo, každý krok, skutek a čin má být podřízen Pánu a jeho svaté vůli. Pán Ježíš říká.

• Jan 15:4 Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně.

A v tom je právě nejenom požadovaná neustálost. Ratolest přeci není připojena ke kmeni jen na nějakou část dne, chvíli ano, chvíli ne.  Pavel říká sami sebe nepřetržitě, neustále, v každý čas přinášejte Bohu jako dobrou oběť. V Ježíšových slovech o ratolestech a kmeni je právě i ta bytostná plnost naší služby. Jsme ratolesti. Výhonky, větve. Kde je náš život? V kmeni, v Kristu! Já jako ratolest nevlastním kmen s kořeny, ale pevně zakořeněný kmen vlastní, vytváří mne. Jako ratolest jsem plně závislý, a tedy podřízený životu, vůli kmene. Ne naopak. Jako ratolest nemám nic vlastního, ale vše, co mám vyrůstá z kmene. Z jeho života, z jeho síly. Každá má buňka, tedy každá buňka mé kůry, mých vodivých pletiv, mé dřevní hmoty je spojená s kmenem, závislá na kmeni, je součástí vyrůstající z kmene.

Míza, která protéká mnou, je míza kmene, stromu. Oddělte mě a umřu! To kmen vlastní mě a ve své velikosti a velkorysosti mi dává podíl sám v sobě a já tak jako malá ratolest mohu v určitém smyslu říct, že vlastním kmen, mám k dispozicí kmen. Jeho sílu, zdraví, mízotok, vláhu, živiny, všechno! Tolik milostí a nespočetných milosrdenství dostávám jako ratolest, pokud jsem pevně vetknutý v kmeni Krista! A toto poznání nás přivádí k poslednímu bodu, k poslední charakteristice naší pravé bohoslužby.

3. Založená na Kristu, na Jeho slově

Tím, že je možná pouze v Kristu, skrze Krista, díky Ježíši Kristu. Tak musí být zákonitě zaměřená na Krista. Založená na Kristu. Slovo pravá v ekumenickém překladu je ve studijním překladu přeložené jako rozumná bohoslužba. V řeckém originále zde stojí slovo logikos. Lze ho přeložit také jako duchovní bohoslužba. Pravá, rozumná, duchovní bohoslužba, to je to, k čemu nás Pavel naléhavě volá. A slovo logikos znamená také doslova: Týkající se slova: Naše bohoslužba musí být bohoslužba týkající se slova, založená na slově, postavená na slově, vycházející ze slova. Jak to správně vyložit? Je to jednoduché milovaní svatí.

• Jan 1:1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.

Je tedy nemožné bez Pána Ježíše Krista, mimo Pána Ježíše Krista sloužit Bohu a už jsme si to řekli, když jsme mluvili o ratolestech a kmeni. Ale naše rozumná, duchovní, pravá bohoslužba musí být týkající se slova nejenom v tom významu vtěleného Krista. Slova, které bylo na počátku u Boha, které bylo Bůh.

Naše bohoslužba musí být plně týkající se slova vdechnutého Božím Duchem do Písma! Mnoho charismaticky zaměřených věřících by nyní nesouhlasilo, ale já na základě Ř 12,1 tvrdím, že pokud nejsem skutečný písmák, člověk Bible. Nemohu a nesloužím Bohu pravou, rozumnou, duchovní bohoslužbou!

Pokud nejsem skutečný písmák, má bohoslužba není skutečně živá, svatá, Bohu milá a Boha uctívající! Pokud nemiluji Písmo, nemám hlad po Písmu, neznám Písmo ve smyslu, že rostu v tomto poznání. Potom my nevěřte, i kdybych měl plnou pusu slov jako Ježíš Kristus, služba, víra atd. Co čteme jako varování o těch, co propadli Božímu hněvu v Iz 28?

• Izajáš 28:13 Slovo Hospodinovo jim bude: "Žvást na žvást, žvást na žvást, tlach na tlach, tlach na tlach, trošku sem, trošku tam." Jen ať jdou, však klesnou zpět a ztroskotají, padnou do léčky a uvíznou v ní.

Proto nám musí být slovo Hospodinovo, Písmo pravým opakem. Předmětem úcty, bázně, hladu, touhy ho znát, přetékat jím.  Jsi skutečný písmák bratře? Jsi sestro skutečná žena Písma? Děti máte hlad po Písmu, usilujete ho pravidelně číst? Táhne vás to k němu? Budu vás i sebe trochu dál trápit drazí. Skutečně znáte dobře Písmo? Ježíš říká Židům zkoumáte Písma, myslíte si, že v nich máte věčný život, ale Písmo mluví o Mě a vy ke mně nechcete přijít.

Dnes máme jako křesťané opačný problém, že? Dokola všude hlasitě vykřikujeme o své víře v Pána Ježíše, o své službě Kristu, ale po Písmu, které mluví o Něm netoužíme! Nemáme hlad a dychtivou touhu, žízeň. Což je v rozporu právě s Písmem, např. žalm první. Blahoslavený člověk se nejen drží daleko do svévole, hříchu a posmívačů, …

• Žalmy 1: 2 nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.

Vím, že musíte také spát a odpočívat, ale rozjímáte nad Písmem ve dne i v noci? Neustále, vždy když to jde? Studujete s modlitbou a skutečným úsilím? Jdete přes? Učíte se Písmo z paměti? Druhý list Tm 3,15-17 mluví také poměrně jasně.

• 2 Timoteovi 3:15 Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. 16 Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, 17 aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Chcete být zachráněni od planoucího Božího hněvu a ode dne soudu, který se blíží? Vy, kteří Kristu nepatříte, odmítáte Ho, nečiníte pokání a nevěříte evangeliu? Ponořte se do Písma! Vezměte a čtěte, s prosbou Bohu o porozumění na rtech.

A nyní mluvím ke křesťanům. Chcete být plní pravého duchovního učení? Chcete být náležitě vychováni ve spravedlnosti? Plně připraveni k pravé, rozumné, duchovní bohoslužbě nesoucí ovoce dobrých činů? Staňte se lidem Písma! Jen tak prospějete ke spáse sobě i druhým v církvi. Vždyť právě Písmo říká:

• Koloským 3:16 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch.

Pravá, rozumná, skutečně duchovní bohoslužba je ze své podstaty tedy naprosto odlišná a v naprostém protikladu od všech jiných náboženských forem obětí a uctívání, včetně judaismu, který je mrtvý stejně jako pohanská náboženství světa. Je neustálá, každodenní, bytostně plná, protože v pravé bohoslužbě Bohu odevzdáváme své tělo, mysl i svou vůli!  A je týkající se Božího slova, Písma, nemožná bez znalosti Písma. Neoddělitelná od Písma, nemožná bez porozumění slovu Písma, nemožná bez poslušnosti slovu Písma!

Odkazy: Jk 4,4-5; Ř 8,3-8; J 15,4; J 1,1; Ž 1,2; 2 Tm 3,15-17; Kol 3,16;

• Pravá bohoslužba není možná bez modlitby

A tím se dostáváme k poslednímu znaku pravé, duchovní bohoslužby. A tím je přítomnost modlitby!

Je to dva týdny, kdy nám sloužil slovem bratr Pavel Donát s rodinou. A sloužil nám slovem Krista. Příkazem, abychom bděli na modlitbách, protože jinak hrozí, že upadneme do pokušení. Slabost a spánek učedníků v Getsemanské zahradě je jasným důkazem tohoto neustálého nebezpečí, které nám hrozí. Náš duch je věřím odhodlán, ale těla jsou milovaní nejen slabá. Nýbrž o nich v Písmu čteme:

• Galatským 5:17 Touhy lidské přirozenosti směřují proti Duchu Božímu, a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete.

Také v prvním Korintským Pavel napsal.

1 Korintským 10:12 A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.

Pokud chceme Bohu být pravou, příjemnou obětí a sloužit pravou bohoslužbou. Jestliže chceme Bohu podřizovat sami sebe neustále a plně. Tedy v každém čase svá těla, svou mysl i svou vůli. Musíme být nejenom lidem Písma, ale i lidem usilovné modlitby.

Milovaní Pavel apoštol napsal: Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Znamená to každý den vydávat své tělo Bohu, protože když jsme byli otroci hříchu, vydávali jsme svá těla hříchu k naplňování hříšných žádostí. Pro Boží milosrdenství jsme však nyní vyzváni svá těla činit každodenním nástrojem Boží spravedlnosti!

Znamená to podřizovat a vydávat svou mysl Bohu jako každodenní oběť, protože svět chce naši mysl ovládat. Ale Bůh chce každý den naši mysl proměňovat, obnovovat svým Duchem a svým slovem. Svět vytváří svůj tlak na nás zvenčí. Bůh proměňuje naši mysl zevnitř, skrze působení svého Ducha a slova ve vnitřním, novém člověku.

Znamená to odevzdávat a podřizovat Bohu svou vůli. Nesmíme podlehnout klamu, že budeme sami sebe ovládat silou své vůle. Ale když svou vůli podřídíme, odevzdáme Bohu. Pak se v nás projevuje Jeho svatá moc.

A právě zde přichází ke slovu modlitba. Modlitba pokorná, která si je vědomá toho, že spása i posvěcení je dílo Boží. Modlitba, která je naplněná zármutkem podle Boží vůle, protože poznává svou duchovní bídu, svůj hřích! Modlitba, která vyznává hřích a prosí o milost vést s hříchem zápas, potírat ho, umrtvovat ho, utíkat od něj!

Modlitba, která také chválí Boha, děkuje Bohu za spásu i dílo posvěcení. Děkuje za Božího Syna, Jeho vtělení, smrt na kříži a slavné vzkříšení! Tím si tyto všechny slavné věci připomíná a jako svou jedinou naději je staví do základu celého svého života.

Je to modlitba, která je ukázněná, pravidelná, vytrvalá, není vlažná, ale vroucí. Pán Ježíš odcházel na pustá místa a tam se modlil Lk 5,16. Pán Ježíš varoval své milované.

• Matouš 26:41 Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé."

Pán Ježíš ale také povzbuzoval své milované a dal jim nádherné zaslíbení.

• Matouš 21:22 A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit."

 

• Jan 14:13 A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.

Učedníci spali a upadli do pokušení. Bděte proto milovaní a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Abyste neupadli do hříchu. Je to naprosto reálné. Je to skutečná, vždy a všude přítomná hrozba. A mohu to říct, protože znám svou vlastní slabost, své vlastní srdce a své hříšné sklony. A mohu to říct především proto, že Bůh nejlépe zná nejen mé srdce, ale i vaše srdce. Varuje před tím mnohokrát v Písmu. Ne aby nás prudil, ale protože nás miluje, Jeho myšlenky o nás jsou myšlenky o pokoji, ne o zlu. Bůh ví, jak lstivá jsou lidská srdce a jak snadno se nás přichytí kdejaký hřích! Žd 12,1. Pavel volal církev v Římě a volá církev v UL. Náš sbor.

Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Kéž vyslyšíme toto Boží volání ústy Pavla, apoštola Ježíše Krista. Kéž se přichytíme pevně Krista, Jeho slova, Jeho vůle, Jeho kříže! Pavel nám v Římanům popsal hloubku bohatství Božích milosrdenství. Pro ni nás zavazuje nesmírnou tíhou nebes, tíhou evangelia. Ale na jiném místě povzbuzuje nás ubohé hříšníky. Když říká:

• 1 Timoteovi 1:15 Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě, 16 avšak došel jsem slitování, aby Ježíš Kristus právě na mně ukázal všechnu svou shovívavost jako příklad pro ty, kteří v něho uvěří, a tak dosáhnou věčného života.

Držme se toho milovaní. Amen!

Odkazy: Ga 5,17; 1 K 10,12; Lk 5,16; Mt 26,41; 21,22; J 14,13; Žd 12,1; 1 Tm 1,15-16;