DÁVEJTE KAŽDÉMU, CO JSTE POVINNI, MILUJTE! Ř 13,7-10;

DÁVEJTE KAŽDÉMU, CO JSTE POVINNI, MILUJTE!

Římanům 13:7 Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest. 8 Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.9 Vždyť přikázání `nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš´ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: `Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. ´ 10 Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.

Izajáš 41:14 Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova lidu. Já jsem tvá pomoc, je výrok Hospodinův, tvůj vykupitel je Svatý Izraele.

Úvod

Pokoj vám a milost od Boha Otce v Kristu Ježíši! Dnes budeme pokračovat ve výkladu listu Římanům. Půjdeme do třinácté kapitoly, do veršů 7-10. Od sedmého verše se odpíchneme a půjdeme k vrcholu celé třinácté kapitoly. Tímto vrcholem je poznání lásky. Poznání toho, co je opravdová láska, kde se bere, a jak také jedná ve všech svých vztazích. List Timoteovi, ten první, říká.

• 1 Timoteovi 1:5 Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry.

A tak i dnes bychom měli z Boží milosti směřovat k tomuto cíli. Doufám, že si dobře uvědomujeme důležitost společných shromážděních, na kterých uctíváme Boha a vykládáme Jeho slovo. Je mocné a ostřejší než dvousečný meč, proniká až na rozhraní duše i ducha, rozsuzuje myšlenky, pohnutky, záměry a emoce. Ty dobré posiluje a ty zlé odsuzuje a odsekává! Slovo Boží nás také vychovává a připravuje ke každému dobrému činu 2 Tm 3,15-17. Ale nejdříve bych znovu v bodech zrekapituloval učení listu Římanům. Co Pavel píše?

V první kapitole učí o pádu lidí, kteří odmítli Boha, zavrhli Jeho pravdu. Žijí ve vzpouře a hříchu. Bůh je proto vydává do rukou jejich vlastního hříšného myšlení a konání. A roztáčí se spirála hříchu, střemhlavého pádu a Božího svatého hněvu. V tomto prostředí vzpoury se Pavel nejenom nestydí za evangelium, ale vyvyšuje, oslavuje evangelium. Prohlašuje ho za jediný lék, záchranu Ř 1,16-17.

Ve druhé kapitole Pavel říká, že kdo se dopouští soudu na druhých, odsuzuje vlastně sám sebe. Protože vzpoura, hřích a pád se týkají každého. Žida i pohana. Pohané až do příchodu Krista byli bez Boha na světě. A Židé sice měli zákon, ale ten nebyl dán ke spáse nýbrž k poznání hříchu a duchovní smrti každého potomka Adamova. Aby celý svět bal před Bohem usvědčen z viny. Ř 3,19-20. Třetí kapitola také mluví velice drsně o duchovním stavu všech lidí. Všichni se odvrátili, a jsou zaprodaní zlu!

Ve čtvrté kapitole na příkladu Abrahama Pavel vysvětluje především Židům, že Abraham nebyl spasen ze skutků, ale z víry a znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl už před obřízkou. Nejdříve Abraham uvěřil Bohu a potom podle své víry teprve jednal. Věřil, že Bůh má moc vzkřísit mrtvé, a proto byl hotov obětovat Bohu svého syna. Žd 11,17-19; Pátá kapitola mluví o dvou zástupcích lidí před Bohem. První je Adam, který padl, jeho vinou přišel do světa hřích a smrt. V Adamovi všichni tedy zhřešili. V hříchu, v hříšném stavu je každý člověk počat a v něm se rodí, aby k dědičnému hříchu přidával svou vlastní nevíru, odmítnutí Boha a vzpouru. Ani děti v křesťanských rodinách se tomuto nevyhnou!

Druhý zástupce lidí, zvaný také druhý Adam je sám Boží Syn Ježíš Kristus. Zastupuje všechny vyvolené Boží děti ze všech ras a národů. První Adam byl duší živou, ale upadl hříchem do smrti a s ním všichni jeho potomci.  Druhý Adam je Duchem oživujícím! Proviněním prvního propadli všichni smrti, a jsou totální otroci hříchu. Spravedlností toho druhého a prolitím krve toho druhého jsou mnozí zachráněni Boží milostí.

Šestá kapitola mluví o vysvobození z otroctví hříchu prostřednictvím kříže Pána Ježíše Krista a klade mocný důraz na viditelné obrácení od hříchu ke službě Bohu. Pavel říká, že nikdo, kdo patří Kristu a byl obmyt Jeho krví nemůže dál v hříchu žít a hříchu sloužit. Každý křesťan je silou Kristova kříže spojen duchovně s Kristovou smrtí, zemřel spolu s ním! A je také mocně spojen s Kristovým vzkříšením! Je mrtev hříchu a živ Bohu! A to musí být vidět.

Sedmá kapitola popisuje obrácení člověka na Pavlově příkladu. Popisuje, jak je člověk zákonem, v Pavlově případě Mojžíšovým, v případě pohana zákonem svědomí usvědčen. Zákon je dobrý a svatý, ale v člověku probouzí touhu po zakázaném ovoci. Je to Adamův syndrom. Tím, že zákon řekl Pavlovi nepožádáš, probudil v něm všechnu žádostivost. Hřích ožívá a sílí, je dokonán a člověk propadá smrti. Jk 1,15; Pavel také velmi živě popisuje zápas staré hříšné přirozenosti s touho té nové. Stará chce sloužit hříchu, nová touží potěšovat Boha. Zápas je tak tvrdý a nelítostný, že Pavel volá: „Jsem bez Boha před Bohem jen hříchu zaprodaný ubožák, kdo mě vysvobodí z této hrozné skutečnosti?“

Zde na okamžik zastavme. Tento okamžik musí nastat u každého, kdo tvrdí, že je křesťan. Bez něj není žádná pravá víra, žádné pravé pokání. Bez něj není žádná osmá kapitola. Která popisuje dokonané vítězství kříže Kristova na všech ubohých potomcích Adamových. Na všech, kteří byli zastaveni Boží svatostí, Božím svatým zákonem. Na všech, kteří byli nejen zastaveni a usvědčeni, ale také omilostněni Boží dobrotu, láskou a slitováním v Kristu. Byli narozeni z Boha, obživeni Jeho Duchem, aby byli spravedliví! Slyšíte, obrácení musí být vidět, slyšet, musí být zjevné! Protože jestli jsi křesťan, potom Bůh učinil v tvém životě následující.

• Římanům 8:3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, 4 a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.

Je Boží spravedlnost zjevná ve tvém životě? Naplňuješ ji? Má být v tobě naplněna!  Všichni vykladači se shodují při výkladu Ř 8,1-4. Je to veliké povolání, veliký úkol a závazek. Ale jsi-li obživen Jeho Duchem, musí být v tobě moc Jeho Ducha živá, přítomná a prokazující se! Nejde o bezhříšnost, ale o spravedlnost z víry, o růst v posvěcení!

Kapitoly 9-11 se zabývají učením o vyvolení. Na Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi, na tělesném Izraeli, na příkladu sedmi tisíc, které si Bůh v tělesném Izraeli zachovával v každé generaci i na samotném příkladu Saula z pokolení Benjamínova, který se stal Pavlem, nás tyto kapitoly jasně učí o Božím vyvolení. Bůh se smilovává, nad kým chce a koho chce toho činí ještě zatvrzelejším a zavrženějším!  Tato výuka pravdy u mnohých vede ještě k většímu vzdoru, ale u všech, kteří jsou v Kristu zamilováni a vyvoleni ještě před stvořením světa tato pravda vede k bázni, k pokoře, k úctě před velikým, svatým Bohem, který se slitovává, i když by se mohl jenom hněvat a bylo by to spravedlivé! Pomalu se blížíme k vyústění prvních dvanácti kapitol listu Římanům.

Dvanáctá kapitola mluví o člověku, kterému Bůh dal milost poznat Jeho svatost, spravedlnost, slávu, moc, svatý hněv a nekončící lásku a milosrdenství skrze poznání evangelia pána Ježíše Krista. To Pavel tak mocně vyložil v prvních dvanácti kapitolách Římanům! Takový člověk touží z podstaty nového stvoření po tom, aby celý jeho život byl skutečnou bohoslužbou. Nedokáže stát uprostřed těch, které mu Bůh dává v jeho rodině i v církvi, aniž by nesloužil všemi svými dary tomuto převzácnému evangeliu Kristovu. Omilostněný hříšník, který se narodil znova, poznal pravdu. A poznal, že tato pravda nepotřebuje žádného obhájce z řad lidí. Protože pravda vždy obhajuje a vždy obhájí sama sebe! A víte proč? Protože pravda prostě je, existuje a trvá. Bude trvat vždy a navěky. Protože pravda je Boha, je u Boha, je Boží, protože Bůh je pravda! Cílem vyučování Boží pravdy je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a upřímné víry. Proto nechme Božího Ducha, aby nás vedl do dnešního textu.

Římanům 13:7 Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest. 8 Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.9 Vždyť přikázání `nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš´ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: `Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. ´ 10 Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.

Odkazy: 1 Tm 1,15; 2 Tm 3,15-17; Ř 1, 16-17; 3,19-20; 8,3-4; Žd 11,17-19; Jk 1,15;

Láska není nikdy nikomu dlužníkem Verše 7-8;

My se dnes odpíchneme od verše sedm.

Společně jsme si ukázali, že k pochopení evangelia patří také absolutní poslušnost všem autoritám, které Bůh ve světě ustanovil. Máme poslouchat vládu, a ten důraz opravdu není malý, slabý. Je velmi silný. Vždy máme poslouchat vládu a ve všem, kromě jedné výjimky, kterou řeknu za chvilku. Máme poslouchat autority dané Bohem v celé společnosti. Máme tak činit nejen ze strachu z trestu. I když bázeň Boží je dobrá, je počátkem pravé, spasitelné moudrosti. Padlého člověka drží meč, daný vládě do rukou. Křesťana drží zcela jistě meč, který třímá sám Bůh, ale cílem je láska k Bohu. Bůh mě miloval, dal svého Syna. Draze za mě Bůh Otec i Syn zaplatili. Byl jsem milován jako první, ačkoli mi po právu patřil jen hněv a trest. A to je počátek, ze kterého mám růst neúnavně k bodu, kdy toužím po čistém svědomí kvůli mému Bohu, Pánu a Spasiteli! Proto poslouchám vládu, protože miluji Boha a radostně s velikou touhou činím vše, co praví Jeho slovo.

• Římanům 13:7 Dávejte každému, co jste povinni: daň, komu daň; clo, komu clo; úctu, komu úctu; čest, komu čest.

V žádném případě mi není zatěžko poslechnout a dát každému, co jsem podle Boha povinen mu dát. Daň, clo, úctu i čest. Vládě, starostovi, policii, soudci, učiteli ve škole, nadřízenému v práci, sousedovi. Rodičům, staršímu sourozenci, autoritám v církvi. To je prostě řád, který Bůh určil a ustanovil. Jestli miluji Boha, budu tak neochvějně ve všem a vždy konat.

Mám jedinou výjimku, kdy nemusím autoritu danou Bohem uposlechnout. A to, když mě jakákoli autorita ve světě, v rodině i v církvi povede proti Bohu a od Boha pryč. Ke hříchu, proti Jeho vůli, k bezbožnosti. K oddělení od Krista, k zapření Krista právě tím požadovaným skutkem, nebo i zapřením veřejně ústy.

Takže každému dávám, co mu v Božím stvořeném řádu po právu náleží. Mám před každým úctu a každého ctím. Zde láska nutně začíná. Poslušností, která prokazuje pokoru, a úctu autoritám.  Tady je začátek. Pokud zde nezačínáte a v tom nerostete, nedostanete se dál, k cíli našeho vyučování. K dokonalé lásce z čistého srdce.

Vzepřel si se vládě, policii při dopravní kontrole, nadřízenému, učiteli ve škole, rodičům, autoritám v církvi, přestože nemáš biblický důvod? Nejednáš v lásce, činíš zjevnou nepravost. Nepravost je s láskou neslučitelná, protože je zlá z podstaty. Jde o hřích. A nikdo přeci nemůže trvat na tom, že hřích miluje. Hřích, tedy zlo nemiluje, ale nenávidí.  Na prvním místě Boha. Protože Bůh je dobrý! Hřích, ničí, je zhoubou. To přeci nemá s láskou nic společného. Láska buduje, posiluje, povzbuzuje, pomáhá, dává sebe sama, obětuje se, chrání!

Láska nezůstává nikomu nic dlužná kromě sebe sama. Náš text nás vede tedy  k tomu, abychom měli vypořádané všechny své záležitosti, tedy i majetkové. Nezakazuje nám si půjčit, neboť Písmo to nezakazuje, nýbrž dává těmto věcem řád. Ale náš dnešní text má mnohem hlubší smysl. Je to prosté, ten, kdo miluje, nemůže být nikomu nic dlužen. Nezůstává dlužen!  A tak Pavel říká.

• Ř 13,8 Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon

Co to znamená? Neodporuje si Pavel tak trochu? Nemáme nikomu být nic dlužni, máme si ale být dlužni lásku? Nějaký cynik by mohl prohlásit, že Pavel neví, co mluví. A proto ho nemusíme poslechnout. A jestli je to inspirované Boží slovo, potom možná sám Bůh neví, co říká a nemusíme Ho poslechnout. Celé je to tedy nesmysl. Ale tak to není. Ten verš není oxymóron, tedy protimluv.

Podívejte se na něj dobře! Kdo miluje, naplnil zákon! Boží dobrý, dokonalý zákon! Není to nádherné, velmi motivující? Nechcete naplnit svatý, dobrý, Boží zákon? Je tu někdo takový? Milovat se nemá a nedá jen jednou, jen do nějakého času, jen někdy ve vyhrazený čas. Pokud to takto děláte, nemilujete opravdově. V textu je řecké slov agapé, jde o lásku dokonalou, která není z tohoto světa, má zdroj u Boha a byla vylita s Jeho Duchem do našich srdcí. Taková láska je neustálá, věčná a vždy milující! A musí to tak nutně být, proto jedině dluh věčné, Boží lásky je dluh, který se nedá splatit. Nikdy nebude námi splacen. Kdo je v Kristu, je povolán k této lásce odtud až na věky! Co píše Pavel do Tesaloniky?

• 2 Tesalonickým 1:3 Musíme za vás, bratří, stále Bohu děkovat, jak se sluší, protože vaše víra mocně roste a vzájemná láska všech vás je stále větší.

Jestliže je jejich láska stále větší, nutně to znamená, že je trvale přítomná, nepřetržitě žijící, milující. Autor Židům také potvrzuje její stálý status, tedy stav tímto příkazem.

• Židům 13:1 Bratrská láska ať trvá; 2 s láskou přijímejte i ty, kdo přicházejí odjinud – tak někteří, aniž to tušili, měli za hosty anděly. 3 Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení.

Láska Boží je živá, aktivní a to trvale. Ne někdy, ne na směny, ne jen k někomu, ale ke všem, dokonce i k našim nepřátelům! Je bez podmínek, miluje a nepožaduje nic zpět. Je vždy a ne jen když se mi chce! Je především záležitostí vůle, a ne okolností a pocitů! Tato svatá dokonalá láska se projevuje tím, že dává vše, co má, i sebe sama je ochotná obětovat!  Bůh ji vliv do našich srdcí a proto můžeme a musíme se pro ni navždy rozhodnout. Je totiž příkazem Božím!

Takovou lásku od nás Bůh požaduje milovaní. Milujete tedy tak, jak vám velí Bůh? Miluješ tak bratře? A ty sestro? Nevěřící člověk není schopen takovéto lásky Boží, není v jeho srdci! A věřící? Je k ní rozkazem a vůlí Boží jednoznačně povolán. Ale ani on není této lásky schopen sám ze svých vlastních sil. Je jen jediný, kdo na této zemi tuto lásku žil. Ježíš Kristus. On ji naplnil a pokud jsme k sobě upřímní, víme dobře jak daleko jsme od této slávy. A jak moc ještě budeme potřebovat být přikryti krví Krista a oblečeni do Jeho spravedlnosti v tomto světě! Ale máme v této lásce vytrvale růst a usilovat o ni ze všech sil. Písmo má zaslíbení, Pán Bůh dá svým otrokům obstát! Poslouchejte, co říká Pavel v kontextu hříchu pýchy.

• Římanům 14:4 Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.

Bůh vám dá obstát ve všem! Pokud jste Jeho děti daroval vám spolu s Ježíšem všechno! A pán Ježíš, mocný, svatý, dokonalý Pastýř našich duší a Velekněz mající soucit s našimi slabostmi? Jak On to vidí, to naše bojování a zápas, mnohdy spíše pachtění a bolestné trápení v našich padlých tělech? Jan srazil mocný vzhled Krista k zemi jako mrtvého, ale jaká slova slyšel? „Ty bídný, hříšný červe, jak se to opovažuješ válet se tady přede mnou?“ Naprosto ne! Odehrálo se to takto:

• Zjevení Janovo 1:17 Když jsem ho spatřil, padl jsem k jeho nohám jako mrtvý; ale on vložil na mne svou pravici a řekl: "Neboj se. Já jsem první i poslední, 18 ten živý; byl jsem mrtev – a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.

I nám Pán Ježíš říká: „Ano vím, kdo jste, znám vaši slabost a bídu, ale nebojte se, já jsem Pán, já vám dám obstát!

Odkazy: Ř 13,7-8; 14,4; 2 Ts 1,3; Žd 13,1-3; ZJ 1,17-18;

Jako sám sebe, aneb láska je naplněním zákona Verš 9-10;

Pavel pokračuje těmito slovy:

• Římanům 13:9 Vždyť přikázání `nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš´ a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: `Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. ´

Chci se vás zeptat na pár věcí. První věc. Těšili jste se na Vánoce? Na to, že budete moci dát dárek těm, které milujete? A na to, že ti, kteří vás milují, obdarují vás? Těšíme se na to, co je dobré. Přirozeně a pochopitelně. 

A nyní se vás zeptám jinak. Budete se těšit, až vám někdo oznámí, že vás přijde v následující sobotu vykrást? Bude se těšit muž, až mu jiný přijde říct, že se rozhodl přebrat mu ženu, nebo žena se bude těšit na to, až jiná odvede jejího muže? Když vám řeknu, že vás zítra přijdu zavraždit, budete se těšit? Budete mít z toho radost?

Hloupé otázky, že? Ale jen zdánlivě hloupé, protože padlý člověk je nastaven tak, že velice rychle pozná, když se děje něco zlého jemu, ale je velmi nechápavý a velmi špatně rozeznává, když on sám se dopouští zlého vůči druhým! Proto jsou to v našem kontextu velmi dobré otázky. Otázky, které povstávají z Pavlova textu. Otázky, které nám Bůh skrze Pavla pokládá, abychom pochopili, co je pravá láska a jak jí sami nejsme schopni. Takový je zákon, odsuzuje. A nám tak dává příležitost činit pokání. Pavel ve snaze vysvětlit že pravá láska je naplněním Božího zákona cituje Ex 20,13-17.

A to, co Pavel říká ve verši devět můžeme formulovat ještě takto: Co nechceš, aby druzí činili tobě, nečiň ty jim! Tato moudrost, která zlidověla jako přísloví snad ve všech jazycích vychází z Písma. Máme přeci podle Božího zákona milovat druhé jako sami sebe!

Nenechme se splést tím, co je hodně slyšet ve světě a k veliké lítosti už i v mnoha církvích. Že ten zákon nám říká, že musíme nejdříve dokonalou láskou milovat sami sebe, abychom mohli milovat druhé. Ne, nic takového! To je ohavný ďábelský svod v církvi. Vždyť my už dávno od pádu Adama sami sebe milujeme nejvíc, milujeme sami sebe jako malé, zlé bohy a musíme z tohoto modlářství být usvědčeni a přivedeni k pokání! Abychom dobře pochopili cituje Pavel zákon Boží, aby zasáhl naše srdce až do největší hloubky a ukázal na veliký problém padlého lidského srdce! Zákon byl proto dán, aby ukázal na hřích, aby usvědčil z hříchu. Dál už zákon nejde a nemůže jít. Končí u odsouzení, ale my jsme v Římanům 13 vedeni mnohem, mnohem dál!

Nezůstáváme u zákazů zákona, ale v novosti života spějeme k plnosti. Poslouchejte.

• Efezským 4:22 Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, 23 obnovte se duchovním smýšlením, 24 oblecte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy. 25 Proto zanechte lži a `mluvte pravdu každý se svým bližním´, vždyť jste údy téhož těla. 26 Hněváte-li se, nehřešte. ´ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce 27 a nedopřejte místa ďáblu. 28 Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými.

Vidíte, jak plynule přechází učení evangelia od přikázání Božího zákona až k jeho naplnění v lásce? Je zde zákaz starého, Efezským říká už nečiň to staré, hříchu propadlé! Je zde příkaz nového, obnov se duchovním smýšlením! Obleč se v Krista, v Jeho spravedlnost a svatost! Miluj!

Lhal si? Buď přímý a mluv s každým jen pravdu. Kradl jsi? ale nyní nejenom, že už krást nesmíš a nebudeš, ale dokonce se rozdělíš o výtěžek své práce! Smilnil jsi, cizoložil? Obnov se a oblékni do Krista a Jeho čistoty, ke které tě Bůh povolává! A svým životem měj v úctě sexuální čistotu a svátost manželství, tím budeš ctít náležitě Boha podle Jeho pravdy! Obhajuj ji a bojuj za ní, zvěstuj jí slovem, ale hlavně skutkem! Vždyť tvé posvěcení je vůle Boží! 1 Ts 4,2-4;

• 1 Tesalonickým 4:2 Vždyť víte, které příkazy jsme vám dali od Pána Ježíše. 3 Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali necudnosti 4  a každý z vás aby uměl žít se svou vlastní nádobou svatě a s úctou, 5  ne ve vášnivé chtivosti jako pohané, kteří neznají Boha. 6 Ať nikdo v této věci nevybočuje z mezí a neklame svého bratra, protože Pán ztrestá takové jednání, jak jsme vám už dříve řekli a dosvědčili.

Dobře vidíme, že Zákon Boží zakazuje hříšné skutky, protože to jsou skutky zášti, zhouby, zmaru. Jsou to skutky těch, co nenávidí Boha a Jeho pravdu! Láska nevykořisťuje a nezneužívá tělo druhého člověka pro ukojení svých nečistých tužeb! Smilstvo, cizoložství ano. Láska nebere druhému život, vražda ano. Láska neobírá druhého o majetek, krádež ano. Láska neupírá druhému právo, křivé svědectví ano. Princip lidské sebestřednosti a uctívání sebe sama vede v životě hříšných lidí k tomu, že pokud je to nutné, naplní své vlastní potřeby, touhy a žádosti v každém případě i za cenu zlého! Chci být bohatý i kdybych si to měl nakrást a u toho někoho zavraždit! Chci tu ženu, její tělo, abych uspokojil svou žádost a nezastaví mě to, že není mou ženou! To láska nikdy neudělá, láska neučiní nikdy nikomu nic zlého! Pravá láska má druhé za přednější sebe, protože má svůj původ u Boha v Kristu!

• Filipským 2:5 Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši. 6 Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7 nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8 se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Byl svatým Božím synem, ale vzdal se své rovnosti s Bohem. Proč? Aby naplnil tvou zoufalou potřebu, abys poznal pravdu o Bohu, o sobě, abys ji uslyšel z Jeho úst a mohl činit pokání a přijmout dar Ducha svatého!

Zmařil sám sebe, doslova vydal sám sebe beze zbytku, dal vše, co měl a není nic, coby měl a nám nedal! Vyprázdnil své vlastní bytí.

V poslušnosti pravdě a Bohu Otci se ponížil tak, že byl učiněn tvým, mým hříchem a svou vlastní krví za něj zaplatil!  Proč? Abys ty za něj nemusel platit na věky věků!

Pil hrozivý, zdrcující a drtící kalich spravedlivého hněvu svatého Boha! Proč? Aby ses ty nemusel zalknout tímto kalichem Božího hněvu na věčnosti!

Byl odloučen od svatého Otce, svatý Syn, který je věčný, a přesto nikdy na minulé věčnosti nebyl ani na okamžik mimo milující náruč svého Otce. Nikdy před tím nepoznal od jeho lásky odloučení až na kříži! Proč? Abys ty nebyl na věky odloučen od Otce, od Boha, zdroje pravého života pravé lásky. Abys nebyl na věky v temnotě a ve smrti na místě tak plném hrůzy, že ani bitvy u Verdunu, na Marně a na Sommě takovou temnotu hrůzy smrti nepřinesli.

Chceš křesťane nějaký důkaz o nějaké další, větší lásce? Ježíš Kristus to udělal proto, abys ty mohl tuto lásku nejenom od Něho přijmout, ale aby ses stal její součástí a nesl ji dál! Abys ty sám mohl touto láskou milovat, přestože sám jako potomek prvního Adama jsi byl všecko možné, jen ne láska! Přeci i ty jako potomek Adamův si naplňoval Gn 6,5 a každý výtvor tvé mysli byl v každé chvíli od mládí jen zlý, vzpurný a hříšný. Myslíš si, že snad někde jinde od někoho jiného můžeš dostat víc?

Odkazy: Ř 13,9-10; Ef 4,22-28; 1 Ts 4,2-6; Fp 2,5-8;

Aplikace textu

Dávejte každému, co jste povinni! Nikomu nebuďte nic dlužni, jen pravou Boží lásku, která byla vylita do vašich srdcí spolu s darem Ducha svatého! Milovaní, co ten text znamená? Znamená, že máte mít pořádek podle Boží pravdy a spravedlnosti ve svých životech. A to ve všech svých vztazích. Na prvním místě k Bohu! Co totiž říká Ř 1,18-32?

No že člověk je pod Božím svatým hněvem. Hříšný člověk musí nejprve dát do pořádku svůj vztah se svatým Bohem! Znovu to zopakuji. Už jste poznali své vlastní srdce? Už víte, jací jste bez Boha ubozí otroci zla a hříchu a že vám po svatém právu náleží právě jen Boží hněv a soud?   Už jsi jako Pavel poznal a volal? A co zeptáš se? No přeci.

 „Jsem bez Boha před Bohem jen hříchu zaprodaný ubožák, kdo mě vysvobodí z této hrozné skutečnosti?“

Znovu musím na základě Písma trvat na tom, že bez tohoto poznání a usvědčení pravdou Božího zákona není žádná pravá víra, žádné pravé pokání. Bez něj není žádné vítězství Ř 8,1-2. Dál zůstáváš pod Božím hněvem a odsouzením jako otrok zlého a spěješ do záhuby. Pros Boha o toto poznání a pravé pokání.

Ale pokud jsi ve stavu neustálého pokání a touhy po vykazatelnosti před Bohem, vyznáváš své hříchy, odvracíš se od nich a umrtvuješ je mocí Ducha Božího a Písma, jaké jsou aplikace textu pro tebe?

Tvá láska má trvat! Má být stále živá, přítomná a aktivní ve všech tvých vztazích. Na prvním místě k Bohu ale také ke všem lidem v rodině, v církvi v práci a ve všech sférách světa lidí! Jak dosáhneš takového mocného stavu, který je v tomto světě a v padlém těle nadpřirozený? Samo to na tebe nespadne. Není to tak, že jeden večer jdeš spát jako duchovní nemluvně a druhý den se probudíš jako zralý, duchovně pevný člověk. List Židům říká.

• Židům 12:14 Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.

A když Pán Ježíš chválí církev v Efezu, co tam stojí?

• Zjevení Janovo 2:1 Andělu církve v Efezu piš: Toto praví ten, který drží sedm hvězd ve své pravici, který se prochází mezi sedmi zlatými svícny: 2 "Vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti; vím, že nemůžeš snést ty, kdo jsou zlí, a vyzkoušel jsi ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři. 3 Máš vytrvalost a trpěl jsi pro mé jméno, a nepodlehls únavě. 4 Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku.

Vytrvalé úsilí je dobré a nezbytné. Záměrně jsem tam nechal ale i čtvrtý verš. Řeknete, no to je ale ironie. Učíš nás, že cílem je láska, že máme milovat a potom tím citovaným textem popřeš sám sebe. Nemyslím si to. Ano může se stát, že přes všechnu námahu a úsilí budete někde v něčem stagnovat, nebo dokonce selhávat a Pán vás bude kárat. Řeknu k tomu jen trojí.

1. Myslím, že se můžete dokonale spolehnout na jistotu, že bez zápasu, bez úsilí a vytrvalosti v aktivním boji proti zlu ve svých životech i v životě druhých nebude ve vašem životě žádná opravdová láska. A tak nebudete mít možnost v ní ani ochabovat.

 

2. Co Pán Ježíš ordinuje za léčbu? Lehni si, přestaň s tím, odpočiň od boje s hříchem, od vytrvalého zápasu za pravdu, to tam čtete, nebo slyšíte? Ne! Ale přidává mu právě tu oblast, ve které ochaboval. Aby i v ní znovu vstoupil do boje. Ten sbor byl nejspíš unavený, a protože láska je namáhavé a bolestné obětování sama sebe, podlehl pokušení a od lásky si trochu ulevil a odpočinul. Pán ho navrací zpět k obětavé lásce, která vyžaduje to největší sebezapření, vytrvalost a úsilí.

• Zjevení Janovo 2:5 Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš.

3. Možná ten sbor také zapomněl, že ze své síly není nikdo schopen zákon Boží lásky naplnit! Možná zapomněl, že všechnu svou sílu pro tento zákon lásky je potřeba hledat u Pána Ježíše a v Jeho veliké moci. Pavel v efezským v šesté kapitole také požaduje to, co je z lidských sil nemožné. Děti mají dokonale poslouchat rodiče, ti zase mají dokonale vychovávat své děti, služebníci dokonale poslouchat pány a to ne jen na oko. Páni mají jednat s otroky laskavě s láskou. Samé věci, kterých nejsme schopni ze své síly.

Proto Pavel říká v Ef 6,10:  A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. A jak to máme činit bratři a sestry? Milovaní, Písmo a modlitba, modlitba a Písmo! Plus úsilí a snaha o aplikaci Božích pravd ve skutcích. Vždyť Písmo mluví v prvním žalmu velmi jasně.

• Žalmy 1:1 Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, 2 nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. 3 Je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce v pravý čas, jemuž listí neuvadá. Vše, co podnikne, se zdaří.

Blahoslavený muž ze žalmu jedna miluje a svou lásku viditelně projevuje ve skutcích víry! Hřích pro něj neexistuje. Noří se do Písma ve dne v noci s pokornou, usilovnou modlitbou a to přináší ovoce lásky.  Nejste bezduché loutky tahané na provázcích. Jste nová stvoření, která tíhnou k pravdě, milují pravdu, a žijí z pravdy, bez vás to nepůjde. Je potřeba na Boží vinici jít a aktivně pracovat. Amen!

Odkazy: Ř 1,18-32; Žd 12,14; ZJ 2,1-5; Ž 1,1-3;