MUŽI, MILUJTE SVÉ ŽENY (KOLOSKÝM 3,19)
Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 29. prosince 2019
Podle Iz 50, 10 máme doufat ve jméno našeho Boha. A máme se také o našeho Boha opřít. Zde ve světě temnoty máme doufat v Boží jméno a opřít se o Boha. Řekli jsme si, že doufat v Boží jméno znamená znát Boha. Dobře vědět kdo a jaký je. A to je svatí ten první, naprosto nezbytný krok. Jak byste se mohli opřít ve tmě o někoho, koho dobře neznáte? Jít s ním? To by bylo čiré bláznovství. Zoufalý čin. A když budete mít vedle sebe dva muže, kteří si budou nárokovat vůdcovskou roli ve společnosti, za kým půjdete? Za tím, koho dobře znáte a víte, že je dobrý a schopný, morálně pevný, Nebo půjdete za tím, o kom nic nevíte?
Boží láska není podmíněná naší dobrotou. Na to nikdy nesmíme zapomenout. Ve chvíli, kdy si začneme myslet, že nás Bůh má rád pro to, jací jsme, hodní, dobří k druhým lidem, zbožní, věrní a vytrvalí ve víře, v tu chvíli jsme na nejlepší cestě pryč od Boží milosti směrem k samospravedlnosti, která nakonec skončí bez důvěry Bohu, zato s vírou v sama sebe. A to je cesta do pekel. Protože jestliže si někdo myslí, že Boha nepotřebuje dnes, pak takový člověk říká, že Boha nebude potřebovat ani zítra. A život bez Boha není na věčnosti život, ale věčná smrt. Tam zbyde jen utrpení, protože Boží láska není v pekle přítomná.
Jan Suchý, Ústí nad Labem, 22. prosince 2019
Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 15. prosince 2019
Pokoj vám a milost drazí v Kristu! Rok se s rokem sešel a máme zde opět dobu předvánoční. Člověk si v tom všem shonu opět může prakticky připomenout, jak strašně rychle běží čas naší pozemské pouti. Ani Boží slovo k tomuto tématu nemlčí. A je to dobře, protože pro nás je velmi důležité, abychom si připomínali míru, kterou nám zde v tomto světě vyměřil Bůh. Co k tomu Písmo říká?
Člověk je vekřtěn Božím Duchem do Kristova těla a sjednocen s ním. V jediném okamžiku umírá hříchu a rodí se novému životu v Kristu. Celá záležitost musí být zjevná v jeho životě a vykazatelná před Bohem i před Božím lidem, který je svědkem tohoto obrácení. Obrácení je rámováno a charakterizováno právě odvrácením se od hříchu a službou skutků víry živému Bohu! Pokud je obrácení člověka takto charakterizováno, mluvíme o něm jako o někom, kdo má prokazatelně živou naději v Kristu Ježíši na vzkříšení těla! Reformovaní křesťané vždy kladli veliký důraz na toto viditelné obrácení a vykazatelnou změnu života. Je to naprosto biblické učení a důraz.
Pokud chceš v neděli vypadat přede všemi jako následovník Krista, abys přes týden v práci nebo ve škole raději vypadat stejně jako lidé ve světě, kteří se Bohu vzpírají a nejraději by jej vytěsnili ze své mysli, ze svého světa, pak se snažíš stát na břehu i v loďce, která se od břehu vzdaluje...
...Padnout ve svém srdci před Bohem znamená pokořit se, činit pokání a cele uvrhnout svou naději na spásu, na odpuštění hříchů na Krista Ježíše. Kdo to udělá, setká se s Ním - s mocí Jeho lásky. Setká se se vzkříšeným Ježíšem! Pak už to nepůjde, stát pořád jednou nohou na břehu a druhou v loďce. Pak i služba hlídání pláštů v rukou Saula dojde proměny.
Jan Suchý, Ústí nad Labem, 8. prosince 2019