Koloským

Kol 4,9-11 Posílám s ním i Onezima, věrného a milovaného bratra, vašeho krajana. Oni vám povědí všechno, co se tu děje. 10 Pozdravuje vás můj spoluvězeň Aristarchos a Barnabášův bratranec Marek, o němž jste již dostali pokyny. Až k vám přijde, přijměte ho. 11 Také vás zdraví Ježíš zvaný Justus. Jsou to jediní židé, kteří s námi pracují pro království Boží a jsou také mou útěchou.

Shrnuli jsme tedy nádherný pastýřský list apoštola a jeho spolupracovníka. Ale zde ještě jejich služba nekončí. Od 7. verše 4. kapitoly přichází poměrně dlouhá pasáž o bratrech, kteří jsou blízko u Pavla i během jeho věznění. Proč píše o tolika bratřích jednotlivě? Proč z vězeni pozdravuje další bratry a sestry v Kolosách či Laodikeii? Proč píše o Laodikejské a Hierapolské církvi?

Hledej Boží vůli! Jaká je pro mě Boží vůle? A kde ji mám hledat? Není prostší a zároveň těžší odpověď. Prostá proto, že tu Boží vůli nám Bůh sám zjevuje. Je tu, před našima očima, držíme ji v rukou. Boží slovo. Vždyť už dobře víme, že Bůh říká ve 2 Tim 3:16-17, že veškeré Písmo je jeho zjevená vůle pro náš život.

Líbit se lidem, abych byl v jejich očích lepší, než jsem před Bohem, který vidí do srdce, to je pokrytectví.  Bůh vidí do srdce člověka. Nic před Ním nemůže zůstat skryto (Mt 6,6).

A to je myslím to druhé, co je v našem verši je podtrženo tučnou čarou: jak Ježíš je milostivý, jak je štědrý. Slovo použité v tomto verši je pro štědrost je v řečtině doslova „milost“. A tak ji překládají všechny české překlady, které jsem prošel. Kromě ekumenického. A opravdu, v kontextu našeho oddílu ve 2 Korintským 8,1-9 je to dobrý překlad.