Uvedeni na cestu nového života (Ř 6,4-7)

Milosti tedy jste spaseni skrze víru (Ef 2,8)

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 15. prosince 2019

 

I. Úvod

Pokoj vám a milost drazí v Kristu! Rok se s rokem sešel a máme zde opět dobu předvánoční. Člověk si v tom všem shonu opět může prakticky připomenout, jak strašně rychle běží čas naší pozemské pouti. Ani Boží slovo k tomuto tématu nemlčí. A je to dobře, protože pro nás je velmi důležité, abychom si připomínali míru, kterou nám zde v tomto světě vyměřil Bůh. Co k tomu Písmo říká?

• Žalmy 39:6 Hle, jen na píď odměřils mi dnů a jako nic je před tebou můj věk. Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně.

Žalmista mluví o pídi dnů. A celý věk člověka je před Bohem a před věčností ničím. Žalmista hned v následujícím sedmém verši pokračuje: Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý, kupí majetek a neví, kdo to shrábne.

Je proto Boží milostí, kdykoli Bůh rozkymácí falešnou jistotu člověka. Jistotu, která se opírá o tento věk a tento svět. Padlý člověk totiž svou naději a zdánlivou nepohnutelnost opírá o vše, co je tady a teď. Ale svět pomíjí a s ním i všechny věci tohoto světa. Proto se zákonitě musí zhroutit i každá naděje s tímto světem spojená a na tomto světě vybudovaná!

Apoštol Jan říká, že celý svět se vším, co je na něm leží ve zlém 1 J 5, 19. Drazí přátelé na tomto světě není jediného okamžiku, který bychom mohli označit za okamžik prostý od utrpení, bolesti. Není zde ani chvíle, kterou bychom mohli nazvat chvílí bez přítomnosti hříchu a jeho strašlivých důsledků! Ve chvíli, kdy jeden prožívá radost, prožívá druhý bolest a utrpení. A ti lidé mohou být členy jedné rodiny, nebo bydlet naproti sobě přes chodbu v panelovém domě. Ve chvíli, kdy se jeden rodí, další umírá.

Všichni jsme zaznamenali tu hroznou událost, která se stala v tomto týdnu v Ostravské fakultní nemocnici. Jako strašlivý a v podstatě neodstranitelný důsledek zůstane po něm veliká ztráta, bolest, šok a nepochopení v srdcích všech lidí, kteří ztratili své blízké.

A kdo je vinen? Hřích je vinen. A konkrétní člověk je vinen. Člověk, jenž nechal ve svém srdci narůst své sobectví a zlobu do rozměrů, kterým již nebyl schopen čelit. Člověk, kterého jeho mysl zotročená hříchem zavedla do marnosti. Ocitl se v naprosté tmě. Upadl v bláznovství. Ř 1,21-22; A to takovým způsobem, který již nepopřou ani nevěřící lidé. Vzpomeňme si na první kapitolu listu do Říma. Na tu strašlivě těžkou část od verše 18 do konce kapitoly. Ta vykresluje hrozivý stav každého člověka před Bohem. Každého potomka prvního Adama!

Dobrý Bůh je ale nanejvýše milostivý, plný slitování a soucitu. Neponechal lidský rod napospas této z našeho pohledu neodvratné a neporazitelné zhoubě. Vrcholem celého listu do Říma, ať už je stav lidského rodu jakkoli těžký a neúprosný, totiž není pasáž Ř 1, 18-32. Ale dva verše, které této pasáži bezprostředně předcházejí.

• Římanům 1:16-17 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

A tak, když jsme procházeli prvních pět kapitol. A i nyní, kdy začínáme kapitolu šestou. Vidíme evangelium a jeho slávu vykreslovanou v plné síle. Znovu a znovu ze všech stran nám nádherně ukazovanou, barvitě líčenou. Do hloubky prozkoumanou a uchopenou myslí apoštola Pavla. Protože Pavla se zmocnil Boží Duch. Srdce, duše i mysl Pavla jsou unášeny silou té nejmocnější myšlenky a pravdy. A my to vidíme v listu Římanům.

Ta krásná a nanejvýše drahocenná pravda zní: Hřích je mocná a silná smrtící síla, ale Boží milost je víc!

Jediný Kristův skutek spravedlnosti po nespočetném množství skutků lidské nespravedlnosti a hříchu zachraňuje, osvobozuje a vládne v životě všech vykoupených!

Milujeme tuto zprávu všech zpráv. Tuto nejradostnější a nejzářivější zvěst budeme společně zvěstovat celému světu i dnes! Tím, že v jednotě budeme vykládat další část šesté kapitoly a budeme s modlitbou naslouchat Božímu slovu. Ř 6, 4-7;

• Římanům 6:4-7 Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života.  Jestliže jsme s ním jednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu.

Odkazy: Ž 39, 6-7; 1 J 5, 19; Ř 1, 21-22, 1, 16-17;

 

II. Slavná moc vzkříšení! Ř 6, 4

A. Pokřtěni ve smrt

Apoštol Pavel začíná náš dnešní text informací, že jsme byli křtem spolu s Pánem Ježíšem pohřbeni ve smrt. V posledním kázání z listu Římanům jsme si ukázali, že staré muselo zemřít, aby se narodilo nové. Četli jsme podobná slova, jako jsou ta dnešní. Pavel prohlásil ve verši třetím následující: Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Mluvili jsme o tom, že zástupná oběť Krista zlomila vládu hříchu v našich životech. Hříchu jsme zemřeli. Nemůžeme už v něm dále žít. Nelze dále žít naše životy hříchu, pro hřích, a v hříchu. Pod jeho vládou.

Ve třetím a čtvrtém verši potom Pavel ukazuje technicky, jak k tomu došlo. Ten, kdo je pokřtěn v Krista Ježíše, je jednoduše řečeno pokřtěn v Jeho smrt na kříži! Co znamená být v něco pokřtěn? V Písmu čteme, že jsme všichni pokřtěni, ve křtěni v Kristovo tělo. A znamená to, že jsme se stali neoddělitelnou součástí Kristova těla. Máme dokonalou jednotu s tělem Krista. V prvním dopise do Korintu Pavel píše:

• 1 Korintským 12:13 Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem.

Když tedy Pavel píše, že ti, co jsou pokřtěni v Krista, jsou pokřtěni v Jeho smrt. Znamená to jen jedno jediné. Vírou máme pevně daný podíl a účast na Kristově smrti na kříži. Kdo je pokřtěn v Krista, je pokřtěn v Jeho smrt. Pavel zde milovaní nepíše o křtu vodou. Ten je jen vnějším symbolem duchovní skutečnosti, která mu předchází. Narodili jsme se z Božího Ducha. A Božím duchem jsme ve křtěni v Krista! To je ten pravý a jediný křest, schopný dát vám zemřít pro hřích a dát vám povstat k životu v Bohu. A co čteme dalšího o smrti našeho Pána? Římanům 6, 10 o Kristu prohlašuje:

• Římanům 6:10 Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu.

A okamžitě v následujícím jedenáctém verši stojí psáno o každém, kdo věří v Pána Ježíše: Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.

Vírou jste jedno s Kristem. Vírou jste zemřeli hříchu, máte totiž podíl na Ježíšově smrti na kříži. Jednota s Kristem ve smrti znamená jednotu s Kristem v životě. A On? Zemřel hříchu jednou pro vždy a žije Bohu. Proto i vy jste pro říši hříchu mrtvi a navěky živi Bohu vírou ve Spasitele a Božího Syna Ježíše Krista.  To je fakt, který je nezměnitelný a který byl dokonán Kristovou smrtí na kříži. I když ještě stále hřešíme, hřích už prostě nemá nad námi vládu. Vládu vedoucí k totální zhoubě a zkáze. My v Kristu směřujeme k životu věčnému a nikdo a nic nemůže změnit naše směřování a cíl, kterým je plné spočinutí v Bohu na věčnosti.

 

B. Pohřbeni ve smrt

Hřích ještě není mrtev, ale my jsme mu zemřeli v Kristu! A Pavel ve čtvrtém verši šesté kapitoly listu do Říma navíc zdůrazní zvláštním způsobem naši absolutní smrt pro hřích a jeho království v našich životech. Tvrdí nejen, že jsme hříchu zemřeli, ale jsme pro hřích dokonce pohřbeni! Jsme křtem pohřbeni ve smrt našeho Pána! Když před otrokářem padne jeho otrok mrtvý k zemi, není v moci otrokáře ho donutit k další službě. Mrtvola prostě nemůže být poslušná tomu, komu zemřela. A pokud jste navíc ještě pohřbeni, znamená to, že zetlíváte, hnijete a rozkládáte se hluboko v hrobě! Co v takové situaci zmůže váš bývalý pán a otrokář? Naprosto nic milovaní. I kdyby běsnil sebevíc. I kdyby vás vykopal a bil by vás holí i bičem. I kdyby na vás přivedl obrovskou armádu. Kdyby vám vyhrožoval a vedl proti vám válku. Co se stane? Bude jen za pomatence a blázna, který bojuje s mrtvolou, aby ji opanoval.

A to se stalo milovaní. Je to duchovní skutečnost Božího díla. Kristova kříže. A tak ještě mnohdy hřešíte. Ale nezoufejte, Pavel nás povzbuzuje k boji víry. Někdo dokonce může padat neustále do toho stejného hříchu. A je dost pravděpodobné, že každý z nás má ve svém životě takové oblasti. Hřích se nás pokouší probudit ze smrti. Zkouší nás vykopat a znovu si nás podrobit. Bije nás, spílá nám. Vede proti nám válku. Ale my jsme pro něj mrtví. Jsme pro něho hluboko v zemi pohřbení. A i kdyby nás vykopal. I kdyby se načas zdálo, že jsme jako zombie hříchu. A někdy tak působíme že? Jako ošklivé zombie království hříchu. Přiznejme si to milovaní. Milost je ale mocnější. Sílu kříže hřích nezlomí. Bůh je větší, přátelé.

• Koloským 2:13 Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil.

A tak jsme mrtví hříchu. Jsme pohřbeni ve smrti Krista a z Boží milosti zetlíváme, hnijeme a rozpadáme se ve vztahu k říši a vládě hříchu. Až jednoho dne nezbude již nic z těch v Kristu zemřelých a mrtvých hříšníků. A žádná památka na jejich hřích. Protože oni zemřeli. Protože oni byli pohřbeni. Protože se úplně rozpadli a zetleli tak dokonale, že z nich ani molekula, ani atom nezůstane a nebude tak živit ani tu nejmenší naději hříchu, že by z nich mohl ještě vytřískat nějakou službu. Protože my už patříme jinam. Patříme někomu jinému! Poslouchejte Pavlova slova.

 

C. Slavná moc Boha Otce, počátek nové cesty

• Římanům 6:4 Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života.

Staré je pryč! Zemřeli jsme hříchu, zetlíváme a rozpadáme se hříchu tak, že z nás pro jeho království nic nezůstane. Ale to vše je jen počátek. Základ a pevný fundament něčeho nového. Konec starého a start nového. Nové cesty. Nového života. Vzpomenete si, jak jsem v jednom předchozím kázání v závěru páté kapitoly řekl, že hřích je jen jako hnojivo pro půdu Boží milosti? A nyní čteme, že jsme vírou pohřbeni ve smrt Krista a jsme pro hřích v hrobě. Zetlíváme hříchu a povstáváme k novému životu v Kristu. A centrem je kříž a dílo Pána Ježíše. Moc Boha Otce, který se zastal svého Syna v zápase s mocí hříchu a temnoty, kdy čteme, že přišla hodina i vláda smrti a setmělo se nad celou zemí, uprostřed bílého dne.

• Lukáš 23:44-46 Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. Chrámová opona se roztrhla v půli. A Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Po těch slovech skonal.

Bylo to zlé! Vypadalo to velmi zle! Tak, že temnota pohltí Božího Syna. Přišla si pro Něj. Činila si na Něho nárok. Vztahoval k němu své pařáty a její hladová tlama se chystala Božího Syna pozřít. A pozřela Ho! Ježíš na kříži skonal. Všichni lidé Ho opustili! Nikdo po Něm netoužil. Každý se Ho zřekl. Jeho vlastní ( Židé) Ho nepřijali a Jeho učedníci Ho opustili a utekli ve strachu o své vlastní životy. Na kříži Ježíš zvolal dokonce ta známá a strašná slova: „Bože můj, Bože můj, proč si mě opustil!“

Ale milovaní, hned ve verši Lk 23, 47-48 se uprostřed té vší temnoty slabounce a neznatelně, zatím jen na velmi krátkou dobu rozbřeskne malé světélko. Je to příslib. Příslib mocné, slavné Boží síly. Síly Spravedlivého a věčně Svatého Boha Otce. On je totiž věrný a neopustí svého spravedlivého. Neopustí žádného spravedlivého! Činí cestu, tam, kde už žádná není. A dává zrodit se naději, tam, kde by ji žádný, ani ten nejstatečnější a nejoptimističtější člověk nehledal a neviděl. Protože pro člověka v takové situaci už žádná naděje není! A tak i tam na Golgotě nic nekončí! Naopak.

Poslouchejte verše 47-48. Ve chvíli, kdy se setmělo a Syn Boží vydal svého ducha do rukou Otce a skonal. V ten okamžik římský setník, který byl všeho svědkem a byl pravděpodobně jedním z mučitelů Krista jednal takto:

• Lukáš 23:47-48 Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: "Tento člověk byl vskutku spravedlivý." A ti, kdo se v celých zástupech sešli na tu podívanou, když viděli, co se stalo, odcházeli bijíce se do prsou.

To je první důsledek slavné Otcovi moci. Pohan velebící Boha a dav nevěřících Židů, kteří nedohlédli zatím tak daleko jako z Boží milosti setník. Přesto byli celou událostí hluboce zasaženi. Byli se v prsa. A to ve chvíli, kdy do vzkříšení Krista zbývali ještě tři dny. Ale na tom nesejde, kolik času do vzkříšení našeho drahého Pána zbývalo. Protože Písmo praví:

• 1 Korintským 15:3-4 Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem,

Odkazy: 1 K 12, 13; 15, 3-4; Ř 6, 10-11; Ko 2, 13; Lk 23, 44-48;

 

III. Sjednoceni s Kristem ve smrti i vzkříšení! Ř 6, 5

A. Podmínka smrti a její důsledky

Podle Písem milovaní. Vše podle Božího plánu, vedené svrchovanou a slavnou mocí Otce našeho Pána Ježíše Krista. Již ve chvíli Kristovi smrti bylo Jeho vzkříšení slavnou a mocnou realitou. Pevně danou. Na tom všem máme vírou podíl. Tohoto slavného plánu jsme pevnou součástí. Slavná moc Boha Otce, kterou byl Boží Syn vzkříšen přesně podle věčného Božího plánu. A to je přesně ta samá sláva, která povolává nás všechny ze smrti do života.

Pavel to znovu a znovu opakuje, abychom měli pevnou víru a jistotu. Říká: „Nebojte se! Vždyť jak to vypadalo zle na Golgotě s Božím Synem? Kdo z lidí na Golgotě by pomyslel na dobrý konec? A tak ani vy nezoufejte tváří v tvář temnotě světa a hříchu. Nemáte dále hřešit! Nemůžete dále hřešit! Protože jste zemřeli hříchu a jeho vládě nad vámi. Stojíte na cestě nového života, a to je duchovní skutečnost, která byla dokonána před dvěma tisíci lety.“

Tak, jako bylo vzkříšení Božího Beránka realitou už ve chvíli, kdy umíral a daleko až k věčnosti před stvořením světa, protože On k tomu byl vybrán a povolán. Tak je naprosto stejnou realitou, že jste zemřeli hříchu a byli jste uvedeni na cestu nového života! Dosvědčují to i slova samotného Pána Ježíše v evangeliu Jana.

Jan 5:24 Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.

Má to ale samozřejmě podmínku. Nebo možná podmínky. Ta první je jasná nám všem. Je nezpochybnitelná. Pouze v Kristu a pouze spasitelnou, živou vírou v Krista. O tom nikdo z nás nepochybuje. Ta druhá podmínka je už mnohdy zpochybňovaná. Podívejte, co Pavel říká na začátku pátého verše: „Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti.“

Osobu Pána Ježíše nikdo nezpochybní. Jestliže jsme s ním sjednoceni píše Pavel. To je jasné. Není žádný jiný Spasitel. Ale podívejte se na další slova. „Protože máme účast na Jeho smrti!“ Musíme zemřít spolu s ním! Musíme zemřít hříchu! Náš život o tom musí svědčit! Musí být od toho okamžiku jiný. Důsledek našeho sjednocení s Kristem ve smrti je viditelný a má být viditelný. Jinak lze pochybovat o tom, zda ke sjednocení s Kristem skutečně došlo. Zda jsme skutečně zemřeli hříchu! Co píše Pavel Tesalonickým?

• 1 Tesalonickým 1:9 Lidé sami vypravují, jak jste nás přijali a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a skutečnému

To je obrácení. Znakem živé, spasitelné víry je smrt starému způsobu života a ovoce nového života. Víra živá ve skutcích. Jk 2, 17

 

B. Zaslíbená účast na vzkříšení, který je cílem

Tato živá víra projevující se skutky je tím nejlepším dosvědčením toho, že jsme skutečně sjednoceni s Kristem. Staré musí zemřít a nové viditelně povstat k cestě novosti. Ale když mluvím o dosvědčení, chtěl bych vyzvat k opatrnosti. Nejsme spaseni, protože neseme ovoce víry. Jsme spaseni milostí skrze víru v dílo Ježíše Krista. Proto musí vždy platit, že víra je příčina a dobré skutky víry jsou důsledek. Nikdy ne naopak, abych stavěl svou víru na svých skutcích. Na své službě a na své domnělé úspěšnosti v boji s hříchem! Nejsem úspěšný, žiji z milosti!

A také se podívejme, jak Pavel jednotlivé události řadí. Znovu si poslechněme přesnou Pavlovu formulaci pátého verše.

• Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Ř 6, 5

První je smrt starého lidství. Bůh odnímá staré srdce a dává nové, plné víry. Člověk je vekřtěn Božím Duchem do Kristova těla a sjednocen s ním. V jediném okamžiku umírá hříchu a rodí se novému životu v Kristu. Celá záležitost musí být zjevná v jeho životě a vykazatelná před Bohem i před Božím lidem, který je svědkem tohoto obrácení. Obrácení je rámováno a charakterizováno právě odvrácením se od hříchu a službou skutků víry živému Bohu! Pokud je obrácení člověka takto charakterizováno, mluvíme o něm jako o někom, kdo má prokazatelně živou naději v Kristu Ježíši na vzkříšení těla! Reformovaní křesťané vždy kladli veliký důraz na toto viditelné obrácení a vykazatelnou změnu života. Je to naprosto biblické učení a důraz. Poslouchejte apoštola Petra.

• 1 Petrův 1:3-5 Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději.  Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase

.

C. Úplné sjednocení

Vidíme jasně smrt starého. A vidíme zřetelně i start, cestu a cíl nového života. Vidíme zde úplné a absolutní sjednocení s Pánem Ježíšem Kristem a v Něm i s Bohem Otcem. Byli jsme vykoupeni ze smrti do života. Přeneseni z temnoty do království světla. Neopatříme sami sobě. Ani před tím jsme nepatřili, i když jsme si to namlouvali. Byli jsme otroci hříchu. Nyní jsme součástí Kristova těla a Boží rodiny. V listu Efezským stojí psáno.

• Efezským 1:3-5 Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás v Kristu obdařil vším duchovním požehnáním nebeských darů; v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny

Stali jsme součástí stavby Božího chrámu, jehož úhelným kamenem je Ježíš Kristus, apoštolové a proroci jsou kameny základními. My sami máme být kameny živé v duchovní stavbě a královské kněžstvo. 1 Pt 2,4. Náš život je naprosto závislý na jednotě s Kristem. Bez Něho nebude nic. Pán Ježíš nás varuje.

• Jan 15:4 Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li při mně.

A když se modlí Pán Ježíš za své učedníky v sedmnácté kapitole Janova evangelia čteme tato slova.

• Jan 17:11 Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my.

Jednota v Kristu a v Bohu Otci je nezbytností a ochranou pro nás. Mimo jednotu v Kristu není žádný život. Jen hřích a smrt. Pán Ježíš pokračuje a končí svou modlitbu za jednotu Božího lidu.

• Jan 17:17-23 Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni. Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty, a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.

To je jednota s Kristem ve smrti i zrod nového života v posvěcení. To znamenají slova pátého verše.  Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.

Odkazy: J 5, 24; 15, 4; 1 Ts 1, 9; Jk 2, 17; 1 Pt 1, 3-5; 2, 4; Ef 1, 3-5; J 17, 11; 17, 17-23;

 

IV. Vysvobozeni z moci hříchu! Ř 6, 6-7

A. V Kristu ukřižováni

A je to možné právě proto, co nám Pavel neustále opakuje. Milost je větší než hřích. Pavel o tom vůbec nepochybuje. Podívejte se do posledních dvou dnešních veršů.

• Římanům 6:6-7 Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu.

Zástupná oběť Pána Ježíše má takovou moc, že Pavel mluví na prvním místě o faktickém ukřižování starého člověka spolu s Ježíšem na kříži. Ne my jsme nebyli fyzicky přítomní na kříži. Nevyseli jsme tam spolu s Pánem fyzicky. Ale duchovně, vírou jsme ukřižováni spolu s ním. Jsme v druhém Adamovi a máme proto podíl na všem v Něm!

Dokonalé sjednocení s Kristem vírou v kříž. Sjednoceni ve smrti. Mrtvi hříchu. Sjednoceni k novému životu v posvěcení pravdou. A je to Boží slovo, které je tou posvěcující silou. Vzpomínáte na koupel slova, kterou má ženatý muž dopřávat své ženě? A ve které ale musí nejdříve koupat řádně sám sebe? To je Písmo, cele vydechnuté Božím Duchem a mocné připravit nás ke každému dobrému skutku 2 Tm 3, 16-17.

Nový život plný skutků víry a ovoce Ducha svatého je víc, než tisíc slov. Dokonalost jednoty v Kristu slovem i skutkem je tím nejlepším svědectvím o Kristu a Otci! Na tom svět poznává Krista i Otce. A to je velká zodpovědnost církve i každého křesťana.

Pán nás povolává k posvěcení. K životu oslavujícímu Boha. Jsme povoláni jako světlo světa. Máme zářit ve tmě hříchu, jemuž jsou lidé i svět vydáni napospas. Jsme také sůl světa. A ta konzervuje i léčí. Zabíjí bakterie. Tak má náš život působit na svět a ve světě. To je nejlepší svědectví evangelia. Život následující Krista tak důsledně a v takové jednotě s Ním, že nikdo nebude pochybovat, že vy milovaní, jste prostě jiní. Že sem do tohoto světa nepatříte. I když v něm setrváváte jako hosté. A jde to. Protože jste byli s Kristem společně ukřižováni.

 

B. Hříšné tělo sesazeno z trůnu

Bůh učinil to, co bylo zákonu a člověku pro jeho slabost nemožné. Vydal svého Syna za nás, aby nesl na sobě Boží hněv. Boží spravedlnosti muselo být učiněno za dost a zákon požadoval trest za hřích člověka na člověku. Na lidském těle. Proto se Boží Syn narodil v těle, jaké má hříšný člověk. Ř 8, 1-4

Bůh nečiní nic bez důvodu. Nebo jen tak pro nic za nic. Každý Jeho čin je dokonale promyšlený i provedený a vždy splní dokonale své poslání. A tak Pavel píše, že Bůh učinil přesně to, co si předsevzal a dosáhl svého cíle.

Byli jsme ukřižováni spolu s naším Spasitelem, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel je vysvobozen z moci hříchu. Říká Pavel ve verších Ř 6, 6-7. A my k tomu můžeme říci jen radostné amen!

Odkazy: 2 Tm 3, 16-17; Ř 8, 1-4;

 

V. Aplikace

Přemýšlel jsem proč Pavel znovu a znovu opakuje ty samé pravdy. Ze všech možných stran a úhlů. Znovu a znovu jinými slovy. Vrství jednu pasáž za druhou a jde opět zas a zas ke kořeni věci. Vidíme to hlavně v páté a šesté kapitole.

Ale díky tomu myslím dobře chápeme, proč evangelikálové kladou tak veliký důraz na viditelné pokání a obrácení. Právě proto, že je milost větší než síla hříchu, jsou tyto důrazy naprosto biblické a žádoucí. Na prvním místě je musíme aplikovat do svých životů. Ale musíme je střežit i v životě celé církve, našich bratrů i sester a našich sborů. Milost je nesmírně drahá. Zkoumat sebe a svou víru i víru každého vedle nás, kdo se hlásí ke Kristu a tvrdí, že s ním je sjednocen ve smrti a živ nadějí na vzkříšení těla. To je naše povinnost i nezbytnost.

Pavel říká, že již je nemožné, aby křesťan dále hřešil. Žil pod mocí hříchu. Je to pravda mnohokrát potvrzená Písmem. Tak ať o ní nikdo nepochybuje! Pavel to dokazuje svou teologií o úplném a dokonalém sjednocení s Kristem na kříži. Klade opravdu veliký důraz na smrt vládě hříchu. Na smrt s Kristem a v Kristu. Jsme pohřbeni, zakopáni mrtví a zaházeni zeminou a kameny. Je to důležité vědět. Je to důležité na tom stát a dogmaticky na tom trvat.  Protože bez toho není nic dalšího. Žádný nový život. Žádné posvěcení ani žádná naděje na vzkříšení těla. To je aplikace drazí. Sráží vás hřích? Trvejte na své smrti s Kristem na kříži, která vás osvobodila z moci hříchu!

Aplikací ale je také poznání, že křesťan může být slabý ve svém boji s hříchem. Když se nesytí pravdou Božího slova, nemodlí se, nebuduje svůj vztah s Pánem ve ztišení, nebo když se sytí slupkami světa a světem. Potom nemůže být zákonitě připraven ke každému dobrému činu. A jeho naděje na vzkříšení těla dostává trhliny a je stejně slabá, jako jeho víra. Bude zachráněn, ale jeho dílo shoří. A to nikdo z nás nechce.

Proto musíme vynaložit veškeré úsilí. Naše obrácení musí být vykazatelné a viditelné Bohu i Božímu lidu. Změna života je lakmusovým papírkem. Není naší spásou, ale důsledkem a důkazem naší spásy. Máme být světlo i sůl země. To je důraz šesté kapitoly Římanům. A uvidíme to ještě dále. Amen!