Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 18. srpna 2019
Pokoj vám a milost! Nějaký čas jsme se neviděli, protože má rodina trávila dva týdny u Máchova jezera. Já jsem se tam potýkal s nějakými zdravotními problémy. Ale už je to dobré. Nakonec jsme si odpočinuli. Mohl jsem se svými syny vyzkoušet, kolik vydrží na kole v lesním, ne úplně lehkém terénu. A nezklamali mně. Byli dobří.
Petr je ukazatelem toho nejvyššího, čeho je obecně člověk schopen. Je to vrchol lidské lásky a oběti. Přesto je Petrův příběh tragikomický a bude i náš, pokud bychom spoléhali na vlastní síly ve věcech spásy a Boží spravedlnosti. Tragika takového jednání je vidět dobře právě na Petrovi. Veškeré jeho úsilí mělo za výsledek pouhé uťaté ucho. To byla jediná ztráta nepřítele. My nechceme hříchu, démonům a smrti způsobit takovéto směšné, lehké ublížení na těle. To nás nezachrání, potřebujeme zakusit ve svých životech moc kříže. Vidět, že hřích, ďábel i smrt jsou již rozdrceni navždy.
Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo, neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě.
...prázdný hrob je nadějí pro každého člověka. Je to důkaz, že spravedliví nebudou odsouzeni, aby po věčnost čelili Božímu spravedlivému hněvu! Hrob, smrt a peklo není nevyhnutelnou budoucností pro každou duši!
Kdo je spravedlivý, ten nemůže být v moci hrobu, smrti a trestu za hřích! Vzkříšený Ježíš je toho dokonalým důkazem! Písmo říká, že Ježíš zemřel za naše hříchy a byl vzkříšen pro naše ospravedlnění (Ř 4:25) Ukřižování Pána Ježíše by bez vzkříšení byla ta největší tragédie.
Jan Suchý, Ústí nad Labem, 11. srpna 2019
Pokoj vám, bratři a sestry, milí hosté,
pokračujeme dnes výkladu části Nového zákona, Janova evangelia, kapitola 20. Na úvod přečteme z našich Biblí oddíl od 1. do 18. verše.
Pavel Steiger, Ústí nad Labem, 4. srpna 2019
Genesis 17:1-16
Ti, kdo se domnívají, že Bůh jedná na této straně kříže se svým dvojím lidem, totiž (1) s církví a dále ještě (2) s etnickými Židy, tedy tělesnými potomky Abrahama, Izáka a Jákoba (Izraele) tak pod tíhou prohlášení „Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo“ musí věřit, že „množství nebeských hvězd“ představuje nebeský Boží lid, tedy církev; a „množství zrnek písku“ představuje pozemský lid, tedy etnický Izrael. My ale věříme, že Bůh na této straně kříže má jenom jeden svůj lid v Kristu, svoji církev bez ohledu na tělesnou DNA.
Nikoli tělesný původ, ale Boží zaslíbení, Boží vyvolení, to je ta pravá kvalifikace pro Abrahamova potomka. Všimněme si té souběžnosti. Žid se musel do Izraele narodit bez sebemenšího přičinění, aby patřil k vyvolenému tělesnému Božímu lidu. Pravý Abrahamův potomek, se musí také a bez přičinění narodit, ale znovu, duchovně, aby patřil k vyvolenému duchovnímu Božímu lidu, k církvi.
Jan Suchý, Ústí nad Labem, 21. června 2019
Pokoj vám, milí bratři a sestry, vítám také hosty.
Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.
Věříte tomu, co se stalo s Ježíšem na Golgotě? Má otázka však nesměřuje jen do chvíle ukřižování Ježíše. Myslím, že ani Janův důvod k sepsání evangelia tam nesměřuje. Ta otázka jde dál: Věříte i dnes, že Ježíš umřel na golgotském kříži ne pro svoje viny ale za naše? Pak musíte žít ve světle Ježíšova kříže! Ježíš nezemřel proto, aby se stal námětem svatých obrázků a krucifixů na zdi! Kříž není dávná vzpomínka na hrůzné události toho dne!
Efezským 4:29-30 Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení.
