Buďte si jisti, že žijete Bohu! (Ř 6, 8-11)
Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 26. ledna 2020
Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření. Galatským 6:15
Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 26. ledna 2020
Milovaní, pravá víra není něco méněcenného. Něco pro slabé, co potřebují berličky, protože nemají poznání! Pravá víra v Krista je vírou, která má poznání, stojí na poznání! Roste z poznání. Jde o Boží zjevení pravdy. Naše spasitelná víra je darem od Boha, ve kterém nám dal dostatečné poznání. Víme, že je Bůh dokonale svatý, víme, že my jsme beznadějně hříšní a víme, že jediná záchrana je v Jeho Synu Ježíši Kristu! Proto Pavel říká: Věříme, že s Kristem budeme žít, protože víme, že on porazil smrt! .
Boha jímá lítost nad každým zlým skutkem. Láska nikdy nemůže mít radost ze zlého. Nemůže mít jakýkoli podíl na zlém. Láska vždy bojuje proti zlému. Boží láska bude vždy přemáhat a potírat zlo. Proto nám Bůh dává dar víry. Dává nám ho z lásky. Vytrhuje nás tím ze zlého. Z moci zla! A činí tak jednou pro vždy! Na věky!
To je velmi důležité pochopit, že víra je darem jednou pro vždy nám odevzdaným. Juda potvrzuje, že tento dar nám Bůh dává jednou provždy! Také píše, že máme právě o tento dar Boží lásky zápasit. Máme zápasit o víru. Proč? Na to si odpovíme v dalším bodě. Kde uvidíme, co víra všechno přináší.
Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 12. ledna 2020
Boží láska není podmíněná naší dobrotou. Na to nikdy nesmíme zapomenout. Ve chvíli, kdy si začneme myslet, že nás Bůh má rád pro to, jací jsme, hodní, dobří k druhým lidem, zbožní, věrní a vytrvalí ve víře, v tu chvíli jsme na nejlepší cestě pryč od Boží milosti směrem k samospravedlnosti, která nakonec skončí bez důvěry Bohu, zato s vírou v sama sebe. A to je cesta do pekel. Protože jestliže si někdo myslí, že Boha nepotřebuje dnes, pak takový člověk říká, že Boha nebude potřebovat ani zítra. A život bez Boha není na věčnosti život, ale věčná smrt. Tam zbyde jen utrpení, protože Boží láska není v pekle přítomná.
Jan Suchý, Ústí nad Labem, 22. prosince 2019
Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 15. prosince 2019
Pokoj vám a milost drazí v Kristu! Rok se s rokem sešel a máme zde opět dobu předvánoční. Člověk si v tom všem shonu opět může prakticky připomenout, jak strašně rychle běží čas naší pozemské pouti. Ani Boží slovo k tomuto tématu nemlčí. A je to dobře, protože pro nás je velmi důležité, abychom si připomínali míru, kterou nám zde v tomto světě vyměřil Bůh. Co k tomu Písmo říká?
Člověk je vekřtěn Božím Duchem do Kristova těla a sjednocen s ním. V jediném okamžiku umírá hříchu a rodí se novému životu v Kristu. Celá záležitost musí být zjevná v jeho životě a vykazatelná před Bohem i před Božím lidem, který je svědkem tohoto obrácení. Obrácení je rámováno a charakterizováno právě odvrácením se od hříchu a službou skutků víry živému Bohu! Pokud je obrácení člověka takto charakterizováno, mluvíme o něm jako o někom, kdo má prokazatelně živou naději v Kristu Ježíši na vzkříšení těla! Reformovaní křesťané vždy kladli veliký důraz na toto viditelné obrácení a vykazatelnou změnu života. Je to naprosto biblické učení a důraz.
Pokud chceš v neděli vypadat přede všemi jako následovník Krista, abys přes týden v práci nebo ve škole raději vypadat stejně jako lidé ve světě, kteří se Bohu vzpírají a nejraději by jej vytěsnili ze své mysli, ze svého světa, pak se snažíš stát na břehu i v loďce, která se od břehu vzdaluje...
...Padnout ve svém srdci před Bohem znamená pokořit se, činit pokání a cele uvrhnout svou naději na spásu, na odpuštění hříchů na Krista Ježíše. Kdo to udělá, setká se s Ním - s mocí Jeho lásky. Setká se se vzkříšeným Ježíšem! Pak už to nepůjde, stát pořád jednou nohou na břehu a druhou v loďce. Pak i služba hlídání pláštů v rukou Saula dojde proměny.