Pavel Borovanský

Ale plný, velký sbor není tím pravým ukazatelem opravdové zbožnosti. A už vůbec ne v dnešním světě. Mít jako hlavní parametr zaplněné židle v sále naopak otvírá cestu hříšnému světu do církve! Dnes je naprosto běžné v církvích plnit sedadla a tak rozšiřovat sbory tím, že slevíme z toho, co požaduje Písmo. Snížíme tu normu toho, kdo je křesťan a co to znamená!

Pokoj vám a milost od Boha Otce i Pána Ježíše Krista! Dnes se budeme zabývat tématem, kterým mnoho lidí v církvi stále nerozumí. Budeme mluvit o bázni z Boha. Toto téma současná církev vůbec nezná a je to problém, který nastal před desítkami let a možná mnohem dříve odklonem od důrazu na Písmo k jiným zdrojům.

Touha po nebi, po tom, abychom oblékli těla nepomíjitelnosti ostře kontrastuje se soužením a sténáním, které zde v tomto světě a v těchto tělech zažíváme.

Nádherný Kristus. Jeho svatá muka. Vzácná krev. On se nechal zohavit tak, že Písmo mluví o nelidském ztýrání a zohavení! Rozdrásán a zraněn lidskou zlobou a hříchem pil kalich Božího svatého hněvu. Ty, kdo nezasluhuješ žádnou slávu, ale jen věčnou hanbu a trest. Ty jsi dnes boží syn, boží dcera, pokud je tvůj život životem viditelné víry a viditelného pokání a odvrácení se od zlého.