TEN, KTERÝ PRONÁSLEDOVAL CÍRKEV ZVĚSTUJE VÍRU Ga 1,17-24;

Galatským

Kazatel

Motto: Římanům 6:20 Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti; 21 jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt. 22 Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.

ÚVOD

Pokoj vám a milost od Boha Otce i od Pána Ježíše Krista! Mluvíme o evangeliu. O tom, že podle Písma, podle listu Galatským je jen jedno evangelium, které má moc zachránit člověka před Božím hněvem a soudem. Pavel o něm mluví v první kapitole listu Timoteovi.

1Tm 1:15 Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného přijetí: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě,

Není žádné jiné evangelium ve smyslu naprosto odlišného evangelia a není žádné jiné, další evangelium stejného druhu, kterému bychom mohli také věřit a být spaseni! Pavel používá dvě řecká slova. První je heteros ve verši šestém a znamená evangelium odlišného druhu. A v sedmém verši je slovo allos a znamená jiné, další stejného druhu. Není jiné evangelium, ani není žádné druhé, či další podobné.

Pavel se diví nad rychlostí a lehkostí se kterou galatští opouštějí Krista, protože opouštějí milost kříže. A proto píše propracovanou obhajobu evangelia, které zvěstoval Galatským. Pavel svědčí, že jeho evangelium není lidského původu. Není z člověka, ale od samotného Boha Otce a Pána Ježíše Krista.

Galatským 1:11 Ujišťuji vás, bratří, že evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka. 12 Vždyť já jsem je nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus.

Pavel také používá svůj život před obrácením a své radikální obrácení jako důkaz pravosti evangelia. Kdyby zákon hrál jakoukoli úlohu v evangeliu a v cestě spásy, byl by Pavel tím nejlepším zastáncem takového evangelia. Vždyť byl velmi horlivý v plnění zákona a velice horlivý a výkonný v pronásledování křesťanů, které považoval za nebezpečnou sektu a jejich Pána považoval za lháře a podvodníka.

Ga 1:13 Slyšeli jste přece o tom, jak jsem si kdysi vedl, když jsem ještě byl oddán židovství, jak horlivě jsem pronásledoval církev Boží a snažil se ji vyhubit. 14 Vynikal jsem ve věrnosti k židovství nad mnoho vrstevníků v našem lidu a nadmíru jsem horlil pro tradice našich otců.

Důraz Pavla v listu galatské církvi je na jediné evangelium. Spásu ne ze skutků, ale pouhou milostí skrze víru. Je to důraz na křesťanskou svobodu, který dává lidem poznat, že všechno pro spásu lidí učinil sám Bůh v Ježíši Kristu a není možné k tomu cokoli přidávat, ani cokoli ubírat!

Galatským 4:21 Odpovězte mi vy, kteří chcete být pod zákonem: Co slyšíte v zákoně? 22 Čteme tam, že Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze ženy svobodné. 23 Ten z otrokyně se narodil jen z vůle člověka, ten ze svobodné podle zaslíbení. 24 Je to řečeno obrazně. Ty dvě ženy jsou dvě smlouvy, jedna z hory Sínaj, která rodí děti do otroctví; to je Hagar. 25 Hagar znamená horu Sínaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť žije v otroctví i se svými dětmi. 26 Ale budoucí Jeruzalém je svobodný, a to je naše matka. 27 Vždyť stojí psáno: ‚Raduj se, neplodná, která nerodíš, jásej a volej, která nemáš bolesti, neboť mnoho dětí bude mít osamělá, více než ta, která má muže.‘

I dnes budeme sledovat Pavlovu obhajobu jediného evangelia a Pavlova pověření, apoštolství. Náš text je.

Galatským 1:17 ani jsem nevystoupil do Jeruzaléma k těm, kdo byli apoštoly dříve než já, nýbrž odešel jsem do Arábie a pak jsem se zase vrátil do Damašku. 18 Potom po třech letech jsem vystoupil do Jeruzaléma, abych se seznámil s Kéfou, a zůstal jsem u něho patnáct dní. 19 Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, Pánova bratra 20 Hle, před Bohem prohlašuji, že to, co vám píšu, není lež. 21 Potom jsem šel do končin Syrie a Kilikie. 22 Ve sborech v Judsku, které jsou v Kristu, mě osobně neznali. 23 Pouze o mně slýchávali, že ‚ten, který nás kdysi pronásledoval, zvěstuje nyní víru, kterou kdysi ničil‘, 24 a slavili kvůli mně Boha.

Odkazy: 1Tm 1,15; Ga 1,11-14; 4,21-27;

PAVEL IHNED HORLIVĚ A VÁŠNIVĚ KÁŽE KRISTA 17-18

Naše první verše dnes jsou verše 17-18.

Pavel mluví o tom, že to byl Bůh, který ho vyvolil již v těle Pavlovi matky. A tento Bůh Pavlovi zjevil svého Syna na cestě do Damašku, kde měl Pavel hubit Kristovi učedníky. Po zjeveni Pána Ježíše Pavel nešel za žádným člověkem. Ani neběžel ihned za apoštoly do Jeruzaléma. Podle listu galatským odešel do Arábie a pak se zase vrátil do Damašku. V Arábii rozjímal a byl sám s evangeliem a svým Pánem na modlitbách a v Písmu. A co se dělo Damašku? Abychom podrobně viděli, co Pavel dělal v Damašku, po svém obrácení, musíme do Sk 9. kapitoly.

V deváté kapitole vidíme, jak se Saul setkává s živým Kristem. Oslepne a je doveden do Damašku, kde po celé tři dny je slepý, nic nejí ani nepije. Je v tom podobný svému Pánu, který ho zastavil. Jeho stav se podobá smrti. Poté ale Pán Ježíš posílá Ananiáše. Ve stejnou dobu se Pavel modlí a dostává se mu vidění, jak k němu přichází Ananiáš. Ananiáš se nejdříve zdráhá.

Skutky apoštolské 9:13 Ananiáš odpověděl: „Pane, mnoho lidí mi vyprávělo o tom člověku, kolik zla způsobil bratřím v Jeruzalémě. 14 Také zde má od velekněží plnou moc zatknout každého, kdo vzývá tvé jméno.“

Ale staré pominulo a hle je tu nové svědčí Písmo. Je jedno čím jste byli a jak hrozný, bezbožný a zlý byl váš život. Nyní jste povolání k životu pro Boží slávu! Pán Ježíš Ananiáše seznámil se svou vůlí. Saul se stává Pavlem, který ponese evangelium národům i králům a synům izraelským v milosti a moci Ducha svatého.

Skutky 9:17 Ananiáš šel, vstoupil do toho domu, vložil na Saula ruce a řekl: „Saule, můj bratře, posílá mě k tobě Pán – ten Ježíš, který se ti zjevil na tvé cestě; chce, abys opět viděl a byl naplněn Duchem svatým.“ 18 Tu jako by mu z očí spadly šupiny, zase viděl a hned se dal pokřtít.

V Damašku podle Sk 9 Pavel zůstává několik dní. A okamžitě začal kázat Židům a zbožným pohanům v synagogách. Všimněte si, že Pavel se dává ihned pokřtít a ihned naplno slouží. Tím se ostatně podobá i dalším apoštolům. Ti také všeho nechali ve chvíli, kdy je Ježíš povolává a jdou za Ním! Pavel je v kázání Krista velmi zapálený. Ten nový život je zjevný všem a všichni se diví. Vždyť nenáviděl křesťany i jejich Pána, co se to s ním stalo? Pavlovo zvěstování a služba je stále mocnější a evangeliem přivádí židy v Damašku do úzkých. Chtějí Pavla zabít a tak ho bratři spouští potají z hradeb, protože brány jsou kvůli Pavlovi střežené.

Dále čteme o tom, že po třech letech od svého obrácení přichází Pavel do Jeruzaléma. Přesné záznamy Pavlova pohybu a pobytu nejsou k dispozici. Chce se připojit k církvi, ale ta se ho bojí. A Bůh posílá Barnabáše, ten se Pavla ujímá a přivádí ho k apoštolům. Zde je velmi důležité svědectví Pavlovi služby v Damašku, které podal Barnabáš. Jeho neohrožené kázání Krista. A všimněte si, že se celá situace opakuje. Pavel ihned horlivě a mocně slouží a káže Krista ukřižovaného. Výsledek je stejný. Nenávist židů a snaha Pavla zabít!

Skutky 9:28 Saul se nyní mohl v Jeruzalémě na všem podílet s apoštoly a všude směle mluvil ve jménu Páně. 29 Kázal také řecky mluvícím židům a přel se s nimi, takže se ho pokoušeli zabít. 30 Když se to bratří dověděli, doprovodili ho do Cesareje a poslali do Tarsu.

Vidíme zde důležité věci. Horlivost a okamžité ovoce nového srdce, které je plné Pána Ježíše Krista. Tak plné, že přetéká a Kristovo evangelium mocně tryská z Pavlova srdce. Vidíme, že služba nového stvoření je služba v radosti Ducha svatého a v moci Ducha svatého. Nelze Bohu a evangeliu sloužit z vlastních sil, to není nikdy k Boží slávě. Duch svatý obrací hříšníky k pokání, dává smělost, moudrost a uvádí do Boží pravdy.

1 Tesalonickým 1:4 Víme přece, bratří Bohem milovaní, že patříte k vyvoleným, 5 neboť naše evangelium k vám nepřišlo pouze v slovech, ale v moci Ducha svatého a v přesvědčivé plnosti. Víte, jak jsme si kvůli vám počínali, když jsme byli u vás.

V Tesalonice evangelium přinášelo obrácení mnohých, kteří přijali Pavlovo zvěstování slova víry a uvěřili. V našem textu ale vidíme dvakrát to samé. Pavlovu smělost a neohroženost, rostoucí moc Pavlovi služby a rostoucí vzdor a nenávist židů k Pavlovi a k evangeliu, které zvěstoval! Děje se tak v Damašku i v Jeruzalémě! Jde o tak silnou zášť, že s Pavlem chtějí naložit stejně jako s jeho Pánem Ježíšem Kristem. Chtějí Pavla zabít.

I vy jste povolání k tomu, abyste na svých životech a svým zvěstováním přinášeli poznání Ježíše Krista lidem ve světě. I na vás a vašem obrácení má být zjevena Kristova sláva a Jeho věčné milosrdenství! Čím věrnější a vytrvalejší bude vaše služba bratři a sestry, tím větší bude její dopad, ale také její odezva. A ta bude jen dvojí! Odezva života, nebo odezva smrti. Buďte na to prosím připraveni.

J 15:20 Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat – jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají.

A nezapomeňte, že to se týká i služby vašim vlastním, vašim nejbližším. Protože pronásledovat vás může i vlastní rodina. A jestli budete horliví otroci evangelia, jestli budete skutečným lidem evangelia, lidem Písma modlitby, dočkáte se možná pronásledování od mnohých v samotné viditelné církvi. I Pavel se s tím setkal, jak ze strany zastánců obřízky, tak i ze strany těch, kterým evangelium bylo náboženským nástrojem a prostředkem vlastního prospěchu a vlastní slávy.

Odkazy: Sk 9,13-14; 9,17-18; 9,28-30; 1 Ts 1,4-5; J 15,20;

BŮH JE MI SVĚDKEM 19-20

Pavel dále napsal, že při své návštěvě Petra se nesetkal s žádným jiným apoštolem, jen s Jakubem, bratrem Pána Ježíše. Takže můžeme v textu vidět, že zdroj Pavlova evangelia je skutečně Bůh Otec sám a Pán Ježíš Kristus. Toho mu Otec zjevil na cestě do Damašku, ten Pavla zastavil ve své mocné slávě a konfrontoval Pavla. Také jsme četli, že v čase tří dnů slepoty měl Pavel vidění od Krista. Minimálně o tom, že k Pavlovi přijde Ananiáš. Bůh mocí Ducha svatého s Pavlem jednal a mluvil k němu. Po svém obrácení Pavel ihned horlivě a mocně kázal Krista v Damašku v moci a pravdě Ducha svatého, později v Jeruzalémě při své návštěvě Petra konal stejně.

Skutky 9:28 Saul se nyní mohl v Jeruzalémě na všem podílet s apoštoly a všude směle mluvil ve jménu Páně. 29 Kázal také řecky mluvícím židům a přel se s nimi, takže se ho pokoušeli zabít.

Saul, Pavel se okamžitě podílel na zvěstování spolu s Petrem a Jakubem, bratrem Pánovým. Nikdo si tam Pavla nevzal stranou, aby ho pořádně vyučil a seznámil s evangeliem. Návštěva trvala jen patnáct dní, a to je velmi krátký čas na důkladné vyučení v evangeliu způsobem, který by Pavla vystrojil k tomu, co v textu čteme. Pavel se na všem s Petrem a Jakubem podílel, směle zvěstoval Krista. Pavel prostě dávno znal evangelium přímo od zdroje, od Boha!

A co vy bratři a sestry? Čekáte, až přijde ta správná chvíle? Cožpak o vás Jan ve svém prvním listě jasně neříká, že máte vyučení od svatého, a to je důkladné a dostatečné? Když mluví o množství antikristů ve světě, vůbec se o svaté nebojí! Říká.

1 Janův 2:20 Vy však máte zasvěcení od Svatého a znáte všechno. 21 Nepsal jsem vám proto, že neznáte pravdu, ale protože ji znáte a víte, že žádná lež není z pravdy.

Také to, že u židů v Jeruzalémě se objevila stejná zášť k Pavlovi, jakou jsme viděli v Damašku a chtěli Pavla opět zabít, i to je důkaz pravdivosti evangelia, které přinášel. Jednou z věcí, kterou horlivě kázané evangelium přináší je vzdor a zášť vůči pravdě. Na to se můžete spolehnout. A naopak, jestli vás svět přijímá, miluje a chválí, je možná něco s vaším svědectvím evangelia v nepořádku! Ježíš řekl o svých ovečkách.

J 15:19 Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.

Ve verši dvacátém se dostáváme k silnému Pavlovu vyjádření. Před Bohem prohlašuje, že to, co jim píše, není žádná lež. Toto odvolání se Pavla k nevyšší možné autoritě ukazuje, jak mnoho se Pavlovo srdce trápilo nad situací Galatských. Jde o velmi silné vzplanutí lásky, nepokoje a strachu o galatské i touhy po jejich spáse. Podobně Pavel mluvil o svém národu v Římanům v deváté kapitole.

Římanům 9:1 Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém, 2 že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. 3 Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím

V Pavlově srdci se rodila i za Galaťany podobná bolest, zármutek a strach o jejich duše jako v případě židovského národa. Ve třetí kapitole se naléhavě ptá Galatských kdo je obloudil, kdo je tak silně očaroval. Vždyť Kristus zjevený jejich srdcím jim byl vykreslen tak jasně. Boží Syn ukřižovaný za jejich hříchy a vzkříšený pro jejich ospravedlnění jim byl mocí a milostí Ducha svatého před jejich duchovním zrakem vykreslen do detailu! A v kapitole třetí s velikou úzkostí naléhá.

Galatským 4:11 Bojím se, aby úsilí, které jsem vám věnoval, nebylo nakonec nadarmo. 12 Snažte se mi porozumět, bratří, jako já mám porozumění pro vás; prosím vás o to. Nic jste mi neublížili. Buďte jako já, bratří, vždyť já jsem, jako jste byli vy; 13 Víte, že jsem byl nemocen, když jsem u vás poprvé zvěstoval evangelium. že mi moje nemoc byla příležitostí, abych vám poprvé zvěstoval evangelium 14 Vy jste se však ode mne neodvrátili s ošklivostí, ačkoli to pro vás bylo pokušením, ale přijali jste mne jako posla Božího, jako Krista Ježíše. 15 Kam se podělo to vaše nadšení? Mohu vám dosvědčit, že kdyby to bylo možné, byli byste pro mne obětovali vlastní oči. 16 Stal jsem se vaším nepřítelem tím, že vám říkám pravdu?

Pavel prosí: „naslouchejte mi! Snažte se mi porozumět! Vzpomeňte si, jak jste mě přijali. Jako bych byl samotný Pán Ježíš! Tolik jste byli nadšení z evangelia o Boží milosti! Bojím se, aby všechno mé úsilí nepřišlo vniveč! A tak Pavel vkládá vše do rukou samotného svatého Boha a dovolává se Ho jako svědka!

„Drazí, milovaní Galatští, jestli nevěříte mě, věřte alespoň samotnému Bohu a Jeho povolání, které je nezpochybnitelné a zjevné na mém životě a mém obrácení!“

Pavel jedná horlivě, vroucně a podobně moudře jako Pán Ježíš Kristus. Ježíš říká zástupům v Janově evangeliu.

J 14:11 Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!

Zde je nám odhalena veliká pravda. Zapamatujte si ji prosím! Slova, jakkoli vzletná i pravdivá mohou být v tomto světě lidmi odmítnuta. Ale svědectví vašeho života se popírá mnohem hůře! A jestli jsou pravdivá slova vašich úst podložena i vaším životem, jde o mocné svědectví!

A naopak, jsou – li vaše ústa sice plná pravdy, ale váš život není v souladu s pravdou vašich úst, lidé to dříve, nebo později prohlédnou a vaše slova i ta nejkrásnější se propadnou do propasti času! Jste-li opravdu člověkem Písma a modlitby, a co říkáte druhým i žijete, pak blaze vám. Pořád budete hříšníkem, a ve vašem životě budou pády i selhání, ale lidé uvidí váš zápas, úsilí i váš osobní příklad.

A jestli tohle jsou schopni uvidět padlí lidé zde na zemi a v církvi, což teprve Bůh, kterému neujde naprosto nic! Buďte tedy ryzí, pravdiví a vykazatelní před Bohem i lidmi. To přináší Bohu slávu, jak uvidíme v posledním bodě kázání. A Boží sláva je Boží záměr i cíl, pro který vás zachránil, obrátil a povolal.

Odkazy: Sk 9,28-29; 1 J 2,20-21; J 15,19; Ř 9,1-3; Ga 4,11-16;

BOŽÍ SLÁVA Z OBRÁCENÍ NEPŘÍTELE CÍRKVE 22-23

Pavel napsal v závěru dnešního textu:

Galatským 1:21 Potom jsem šel do končin Syrie a Kilikie. 22 Ve sborech v Judsku, které jsou v Kristu, mě osobně neznali. 23 Pouze o mně slýchávali, že ‚ten, který nás kdysi pronásledoval, zvěstuje nyní víru, kterou kdysi ničil‘, 24 a slavili kvůli mně Boha.

V Sýrii a Kilikii byl Pavel tak dlouho izolován, že v judských církvích ho prostě osobně neznali! Ten řecký výraz doslova znamená: „neznali mě tváří!“ Z doslechu však věděli šokující informaci. Ten, který nenáviděl Krista a Jeho nevěstu církev, nyní velmi horlivě zvěstuje víru, kterou ničil a hubil, pohanským pronárodům! A tak se naplnilo slovo z listu Římanům o tom, že Boží milost je vítězná a vítězící. Že není hloubky hříchu a zhouby, do které by Bůh pro svého vyvoleného nedosáhl! Milost Boží je tak dokonalá, že platí následující úměra z listu Římanům!

Římanům 5:19 Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými. 20 K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo. A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost, 21 aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Bůh a Jeho milost je tak nesmírná, že čím více se rozhojnil hřích, tím ještě více se rozhojnila věčná a vítězící milost našeho Boha Otce i Pána Ježíše Krista! Milost vládne skrze ospravedlnění kříže Pána Ježíše. Církve v Judsku oslavovali Boha, oslavovali Hospodina zástupů, oslavovali Božího Syna za to, že zuřivý pronásledovatel církve a Kristova evangelia se stal horlivým a vroucím zvěstovatelem víry, kterou nenáviděl! Na nenávisti Saula ke Kristu a církvi, na jeho velmi radikálním, extrémním obrácení, a na jeho následné horlivé, smělé a vytrvalé službě evangeliu se zjevila obrovská sláva Božího milosrdenství, které je věčné.

A ve světle této nádherné skutečnosti se ptám vás. Oslavují druzí Boha za proměnu našich životů? Tebe bratře, tebe milá sestro se ptám. Oslavují druzí Boha za proměnu tvého života? A ptám se i sebe úplně stejně. Jak moc tvé obrácení Pavle Borovanský, jak moc tvé povolání nekonečnou Boží milostí přineslo, přináší, a ještě přinese Bohu slávu?

Patří Bohu v tvém životě úplně všechno? Všechen tvůj čas? Každá tvá myšlenka je k Jeho slávě? I každý krok a čin? Nebo je Bůh a evangelium Ježíše Krista něčím, co má činit tvůj život lepším, bohatším a plnějším v tomto světě, aby sis ho víc užil? Jsi Kristův oddaný otrok, nebo je Kristus tvým džinem s láhve, který musí na tvůj příkaz vyskočit a dát ti to, po čem toužíš? Je tvá víra takto zaměřená na tebe, anebo na Boží slávu?

Jsi pokorný, tichý a poslušný i když nerozumíš? I když se zdá, že Bůh je daleko, nebo mlčí? I když nevidíš žádnou cestu, ani světlo? Proč se ptám? Protože Bůh žádá tichou víru a plnou důvěru právě ve chvíli, kdy tvé sobectví, tvé strachy, tvé pochyby a nevíra křičí a řvou z plných plic!

Zpíváme v jedné chvále, aby nás Bůh vedl z vnějších nádvoří ne až k oltáři, ale až za oltář. Tam, kde mlčí svět i všechna lidská moudrost. Ale On nás tam nepovede, pokud my sami křičíme a řveme. Když v nás křičí nevíra, strach, pochyby, vzdor, reptání a někdy i rouhání a neposlušnost.

Znovu se zeptám, skutečně chcete jít až tam do nejvnitřnější svatyně s tímto vším hlukem hříchu a nepořádkem vlastního srdce? Věřím, že ne! Nikdo z vás to nechce udělat tímto způsobem. Bůh mi ukazuje, jak mnoho je pořád hříšného hluku v mém srdci. Jak mnoho je ještě ve mně zla. Jak hodně a hluboko jsem jako potomek Adamův poničen a zasažen zhoubou hříchu ve všech oblastech mého života.

Není to příjemné. Bojím se toho, co vím, že po mě Bůh chce. Abych byl svatý a podobný Jemu! Bojím se té cesty přede mnou. Bojím se vykročit do těch míst, kde není nic. Žádná má jistota, ujištění a vlastní zabezpečení. Žádná má kontrola! Ale běda mi, pokud Bůh přestane mluvit, vyučovat a vychovávat, pokud mě nechá jít mou vlastní cestou. Ale chci jít Jeho cestou, chci konat co On chce i když se toho zároveň bojím, křičím, vzpírám se a třesu se! On mě totiž dobře zná, i mou slabost. A slíbil mi, že mě nikdy neopustí a nikdy se mě nezřekne! Věřím Mu! Bože pomoz mé nedověře, Kriste pomoz nedověře nás všech! Amen!

Odkazy: 5,19-21;

Rok

2025

Osnova kázání

Ga 1,17-24osn.docx