Pavel Borovanský

Pavel nás vede k tomu, aby silní přijímali slabé, nezlehčovali je a nepohrdali jimi. Vede nás k tomu, aby slabí neodsuzovali silné, protože i za tím stojí pýcha jako za zlehčováním a pohrdáním. Ale především za tím stojí neproměněná, tělesná  mysl na obou stranách, která jen velmi málo rozpoznává cíl k němuž byla povolána a který plně sledoval sám Boží Syn.

Přiblížit se Bohu ve Staré smlouvě byl nadlidský, nemožný úkol a do velesvatyně vstupoval pouze velekněz, a to ještě s lanem zachyceným na noze, aby ho mohli vytáhnout, pokud by něco opomenul a blízkosti svatého Boha zemřel! A to vše přitom zůstávalo jen stínem budoucí slávy.

Pravá zbožnost totiž ví, že všechno je dar od Boha. Nic jsme si nedali a nedáme, nic nezískáme z vlastní vůle a moci. Pravá zbožnost je největším bohatstvím, je všechno. Je to Boží povolání, prostředek i cíl. Je to absolutně a plně nový život, který se rodí z Boha roste. Proto Pavel říká v šestém verši, že pravá zbožnost je velké bohatství.

Ten, kdo je z Boží milosti a štědrosti obdarován moudrostí, poznáním, vírou, vytrvalostí na modlitbách, darem povzbuzení a každým darem, který Bůh dává, je povinen nést ty slabé, kterým se možná těchto darů nedostává v takové míře. Tak je jejich slabost odstraněna, potřeba naplněna. Tak je jejich případná slabost dokonce k Boží slávě.