Janovo evangelium

Jediným, skutečným a hodnověrným znakem toho, že jsi opravdu křesťan, že Bůh Otec i Bůh Syn mají v tobě svůj příbytek skrze dílo a přítomnost Ducha svatého v tobě. Jediným pravým znakem je tvůj růst a stále větší ovoce posvěcení.

Ačkoli lidé mají sklony směřovat k tomu, že sami sebe činí středem všeho dění a podléhají pokušení si myslet, že i veškeré kon

Marta má břemeno, bolest. Zármutek. Její bratr zemřel. Největším břemenem je náš hřích, jehož mzdou je smrt! Její víra možná ještě všemu přesně nerozumí, ještě vše přesně nechápe, ale jde, snad intuitivně tím jediným správným směrem. Slyší, že se blíží Pán Ježíš a jde Mu rychle vstříc.

Bratři a sestry, nacházíme se se na úplném konci Janova evangelia. Ale není to tak, že když se jedná o poslední, závěrečná slova. Tak v nich není nic důležitého, podstatného. Vždyť víme, že veškeré Písmo, je cele vydechnuté Bohem a Jeho Duchem!

Velice jsem se zaradoval, když jsem mezi tvými dětmi našel takové, které žijí v pravdě, jak jsme dostali přikázání od Otce. A nyní tě prosím, paní, ne že bych ti psal nové přikázání, ale připomínám to, které máme od počátku: abychom milovali jedni druhé. A to je láska: žít podle Božích přikázání; to je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že máte podle ní žít.
2. Janův 1:4-6