Osobní povolání, osobní vztah, osobní poslušnost, osobní zodpovědnost! J 21, 17-22;

 

Osobní povolání, osobní vztah, osobní poslušnost, osobní zodpovědnost! J 21, 17-22;

Motto: Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Úvod

Pokoj vám a milost milovaní svatí. V žalmu 11, který je cele vydechnutý Božím svatým Duchem, ve třetím verši čteme slova.

• Žalmy 11:3 Když se všechno od základů hroutí, co dokáže spravedlivý?"

Král David je zle tísněn nepřáteli Boha, a tedy i svými. David je vysmíván pro svou víru. Svévolníci Davidovi říkají: „Jen si choď tou tvou vírou v toho tvého Boha, k ničemu ti to nebude!“

Ale David pronásledování ani posměchu nedbá. Z Boží milosti totiž David zná dobře Hospodina zástupů! A tak ani na chvíli nevkládá svou naději v sebe, ani jiného člověka. Ale právě a jen v Hospodina, Boha nebes i země! To je ten pravý, živý, nanejvýše milostivý Bůh, Král králů a Jeho trůn je na nebesích nebes. Z tohoto trůnu věčné slávy a vlády zhlíží Bůh na vše, co se pod nebem děje. Neujde mu ani jeden záměr, ani jedno slovo, ani jeden skutek.

Vidí naprosto zřetelně každého člověka. Spravedlivého věřícího, i svévolného nevěřícího. Vidí nejen je, ale vidí hluboko do jejich srdcí a myslí! Dříve než se myšlenka, záměr v srdci zrodí, Bůh ví už všechno! David o tom mluví i v žalmu 139.

• Žalmy 139:2 Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. 3 Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. 4 Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.

Proto David, čím více ho pronásledují a posmívají se mu, tím více se utíká ke svému Bohu. Ví, že Bůh je svatý, spravedlivý. Že ze srdce nenávidí svévolníka. Staví se ve své spravedlivé lásce a dobrotě proti každému zlu. Má pod kontrolou každé místo v celém stvoření. A o Davida se postará, ubrání ho, uhlídá ho, dovede ho bez úhony až na věčnost.

Proto ani my nemusíme zoufat. Ať už jsme v jakékoli životní situaci. I když okolnosti jsou temné, dusivé, drtící. I když se nám zdá, že je už konec, že tohle už nevydržíme, z toho už není cesta.

Jenže Bůh není člověk! A jeho myšlenky o nás jsou plné dobroty a slitování. Nevěříte?

• Jeremjáš 29:11 Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. 12 Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším.

Jaká je dobrota a milosrdenství Boží? Zkus je změřit člověče! Jaká je moc Božího slitování? Zkus ji vytyčit hranice, jsi-li skutečně moudrý? Boží slovo říká o Hospodinu.

• Žalmy 103:11 Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí;

Pojďme nyní tohoto Boha veškeré milosti a slitování uctít tím, že si společně vyložíme Jeho slovo. Budeme ho vykládat, budeme mu naslouchat, a budeme ho z milosti Boží také aplikovat do našich životů. Náš dnešní text je z Janova evangelia a zní:

Jan 21:17 Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?" Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád." Ježíš mu řekl: "Pas mé ovce! 18 Amen, amen, pravím tobě, když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš." 19 To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: "Následuj mne!" 20 Petr se obrátil a spatřil, že za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval, ten, který byl při večeři po jeho boku a který se ho tehdy otázal: "Pane, kdo tě zrazuje?" 21 Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: "Pane, co bude s ním?" 22 Ježíš mu řekl: "Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc. Ty mne následuj!"

Odkazy: Ž 11, 3; 139; 2-4; 103, 11; Jr 29, 11-12;

Zarmoucená láska. Verš 17;

1. Láska se vždy rmoutí ze špatného.

Bratři a sestry, nacházíme se se na úplném konci Janova evangelia. Ale není to tak, že když se jedná o poslední, závěrečná slova. Tak v nich není nic důležitého, podstatného. Vždyť víme, že veškeré Písmo, je cele vydechnuté Bohem a Jeho Duchem! V samém závěru Janova evangelia totiž dochází k velmi důležité věci. Petr se po svém trojím zapření setkává se vzkříšeným Pánem. Není to poprvé, ale při tomto setkání je Petr obnoven. Bůh bil velikého Pastýře duší kvůli nám a pro naše hříchy. Ovce se rozprchli. Učedníci byli otřeseni. A i když se již setkali se vzkříšeným Pánem, jejich otřes trval. Jako by nevěděli, co se sebou. Ačkoli měli zaslíbení, že je Pán učiní rybáři lidí, vrací se tak trochu ke starému způsobu života. Jsou jakoby bezradní. Petr nakonec jde lovit ryby a přidávají se k němu někteří další.

• Jan 21:1 Potom se Ježíš opět zjevil učedníků u jezera Tiberiadského. 2 Stalo se to takto: Byli spolu Šimon Petr, Tomáš, jinak Didymos, Natanael z Kány Galilejské, synové Zebedeovi a ještě dva z jeho učedníků. 3 Šimon Petr jim řekl: "Jdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Šli a vstoupili na loď. Té noci však nic neulovili.

Nic neulovili a na břehu stojící muž je vybízí, aby hodili sítě na pravou stranu lodi. A najednou jsou sítě tak plné, že se loď sotva vleče. V tu chvíli Jan první poznává Pána. A říká to Petrovi. Zde se poprvé zastavíme, co zde čteme?

• Jan 21:7 Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "To je Pán!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou. 8 Ostatní učedníci přijeli na lodi – nebyli daleko od břehu, jen asi dvě stě loket – a táhli za sebou síť s rybami.

Petr skáče do vody, nechce ani čekat až loď přistane. I když je asi jen sto metrů od břehu! Spěchá, chce být s Ním, s Ježíšem a to ihned! Zahaluje svou tělesnou nahotu. Před Pánem celé země nemůže člověk stanou neuctivým způsobem.  A tak zde máme dvě věci hodné následování. Dvě aplikace.

 Ta první je. „Vždy spěchej ke Kristu! Neotálej! A máš-li za sebou nějaké selhání před Pánem, podobně jako Petr, spěchej ještě více! Nic tě nesmí zastavit!

Nebohý Petr třikrát zapřel Pána. Kdybych mohl říct, že v mém životě bylo hříšné selhání jen třikrát a už není a nebude. Že jsem svým smýšlením, nebo jednáním zapřel Pána jen třikrát. Ale každá myšlenka, nepodřízená Kristu, každý skutek, který nevychází právě z této podřízenosti je takové zapření. Vím, není to většinou veřejné, jako trojí Petrovo selhání, ale…

Druhá aplikace zní: Vždy, když jdeš ke Kristu, pamatuj, před koho předstupuješ! Nebuď nahý! Ani se nesnaž zakrýt svou nahotu fíkovým listem, jako Adam! Mám nyní na mysli tu duchovní nahotu. Protože tu ani Petr nezakryl, nebylo to v jeho silách. A proto musel být obnoven Pánem. Předstupuješ-li před Pána nebe i země, čiň to s posvátnou bázní a v pokání. Oblečen vírou, kterou ti dal Bůh. Pros Ducha svatého, aby tě vedl k poznání tvého hříchu, k jeho vyznání a opuštění! A budeš obnoven milostí Boží. Znovu a znovu. Vždyť Písmo praví…

• Jan 1:16 Z jeho (Kristovi) plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.

Jsme tedy uprostřed pro Petra té nejdůležitější události. Dobrý Pán Ježíš Petra obnovuje trojí, stejnou otázkou. V textu je dobře vidět, jak Boží milost pracovala s Petrovým srdcem. Před Petrovým zapřením Krista se Petr v pýše povyšuje nad ostatní. „Kdyby tě všichni Pane opustili, já nikdy!“

Nyní Petr je již půdou dobrou, připravenou. I když se ho Pán ptá doslova takto: „Miluješ mne Petře více než ti zde, ostatní apoštolové? Petr už ví, že milovat Pána není důsledkem jeho skvělosti, dokonalosti, ale darem milosti od Boha. Ví, že v jeho životě je Boží láska spolu s Duchem svatým, tak, jako v životě ostatních apoštolů, křesťanů! Proto neodpovídá stylem: „Ano Pane, mnohem více, určitě více než oni!“ Ale prostým: „Pane, ty víš, že tě mám rád!“

Když se Pán ptá potřetí na totéž. Je tím Petr zarmoucen. „Pane, ty přeci víš, že Tě mám rád!“ Znakem lásky obráceného srdce, je zármutek podle Boží vůle, vedoucí k pokání a nápravě věcí v našich životech! Láska Boží v našich srdcích je vždy naším hříchem, naším selháním zarmoucena! Milovaní, když zhřešíte, selžete, rmoutíte se podle zákona Boží lásky? Vede vás váš zármutek k pokání a opuštění hříšných návyků? Anebo zůstává vaše srdce tvrdé a netknuté?

Spěchejte vždy a všude v pokání ke Kristu! Pros bratře, sestro o měkké srdce a pohotovost v zármutku a pokání! Pamatujte všichni na to, před koho předstupujete! Dejte svůj zármutek do Jeho rukou, aby ho přetvořil ve vaše posvěcení! Pravá láska se vždy rmoutí nad hříchem. Na prvním místě nad mým vlastním!

2. Láska je vždy povolána ke službě.

Když Petr v pokání vydává svůj žal nad svým trojím zapřením milovaného Krista do Pánových rukou. Pán Petra obnovuje. Povzbuzuje Petrovu zarmoucenou lásku! Jak? Ne tak, že by Petrovi říkal: „Petře ty to dáš, jsi borec. Už nikdy neselžeš, nezhřešíš!“

Pánův způsob je pro nás zvláštní, možná pro nás trochu nepochopitelný. Petr slyší trojí rozkaz. Trojí povolání ke službě! „Pas mé beránky! Buď pastýřem mých ovcí! Pas mé ovce!“

Pán dokončil Petrovo obrácení, obnovu. A toho, kdo ze svých sil bídně a hříšně selhal činí novým stvořením a povolává ho ke službě! K vážné a důležité službě, ve které nejde o nic menšího, než o evangelium a spasení duší.  A ví, že nyní je Petr připraven. Co má tento obnovený Petr oproti Petrovi před obnovením? Čím, se nyní chlubí a bude chlubit obnovený Petr oproti původnímu Petrovi? Pomůže nám apoštol Pavel. Když kvůli ostnu v těle třikrát volal k Pánu, dostalo se mu následující odpovědi:

• 2 Korintským 12:8 Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, 9 ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla." A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova. 10 Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.

A stejně tak Petr už velmi dobře ví o nejsilnější, dokonalé zbrani Boží v jeho životě! O milosti Boží!

Chcete sázet na sílu svého poznání, ve kterém všichni věřím rostete? Potom přijde selhání a pád! Chcete sázet na svou kázeň a vytrvalost v modlitbách? Potom přijde selhání a pád! Chcete sázet na svou mnohou a usilovnou službu Bohu a církvi? Potom přijde selhání a pád! Chcete sázet na to, že jste ve zdravém sboru, usilujícím o věrnost Písmu? A je to dobré být v takovém sboru.  Sázíte na to, že máte biblicky rozpoznané a zvolené starší? Sázíte na cokoli jiného, než na Boží milost a slitování v Kristu? Potom přijde selhání a pád!

Pokud ale sázíte jen a pouze na Boží milost, která vás činí vítězi ve vašich největších slabostech pak jste obnoveni a připraveni stejně dokonale, jako Petr! Rozumíme milovaní dobře síle, naprosté vzácnosti a jedinečnosti Boží milosti? Chápeme plně, jak moc je to dokonalá Boží zbraň v našich životech? Pojďme se podívat na několik textů Písma:

• 2 Korintským 2:14 Budiž vzdán dík Bohu, který nás stále vodí v triumfálním průvodu Kristově a všude skrze nás šíří vůni svého poznání.

Jak mocnou zbraní je milost Boží v Kristu Ježíši? Mocnou, tou nejmocnější! Jste ve vítězném průvodu Lva z Judy, a to v každou chvíli. I když jste možná zle tísnění okolnostmi, soužením světa, hříchem světa i svým! Na kříži totiž zaznělo: „Je dokonáno!“ Křesťan je vítězem i ve chvíli, kdy je jeho hlava na popravčím špalku a katův meč už nabírá rychlost! 

 

• Jan 1:16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.

Jak mocnou zbraní je milost Boží v Kristu Ježíši? Mocnou, tou nejmocnější! Neboť od chvíle, kdy nás Pán zavolal jménem, je v našich životech plnost Boží milosti! Přesně tolik, kolik potřebujeme, a ještě plnost navíc, kterou můžeme rozdávat!

 

• Římanům 1:16 Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. 17 Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Jak mocnou zbraní je milost Boží v Kristu Ježíši? Mocnou, tou nejmocnější! Protože tato milost je mocí Boží ke spasení pro každého, kdo věří! Tato milost vám přičítá dokonalou spravedlnost Božího Syna! V očích Boha Otce jste kvůli Kristu a díky Kristu naprosto spravedliví a bezúhonní, dokonale svatí! Jste Bohu stejně vzácní, jako Jeho Syn a jste milování stejnou, hlubokou láskou, jako Jeho Syn!

• 1 Janův 1:8 Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. 9 Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

 

Jak mocnou zbraní je milost Boží v Kristu Ježíši? Mocnou, tou nejmocnější! Protože není hříchu ani selhání, které by vám nebylo odpuštěno, pokud ho v zármutku Božím před Bohem vyznáte! Nejen, že dobrý Bůh tě bratře, sestro zbaví viny, ale On tě ve své dobrotě a lásce očistí. Dokonale posvětí!

Máš-li Boží milost člověče, máš vše, co potřebuješ. Jsi připraven a povolán ke službě! Nelze tedy zůstat bez viditelného ovoce! Pravá láska je vždy povolána ke službě, protože je náležitě připravena Boží milostí ke službě! Souhlasíte?

Odkazy: J 1, 16; 2 K 12, 8-10; 2, 14; Ř 1, 16-17; 1 J 1, 8-9;

Boží svrchovaná vůle pro náš život. Verše 18-19;

1. Vždy znamená, že už nenásledujeme svou vlastní vůli!

Náš text pokračuje.

• Jan 21:18 Amen, amen, pravím tobě, když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš."

Vše na této zemi patří Bohu. A nic na tom neměnní skutečnost, že svět padl, vzbouřil se a celý ve zlém leží. Bůh, který vše stvořil má na vše spravedlivý nárok. On jediný! Může si tedy vše kdykoli vzít, může se vším a s každým nakládat podle své svrchované vůle, jak se učíme v Římanům v deváté kapitole.

Ale člověk omilostněný v Kristu, který se narodil z Boha je zvláštním, vyvoleným a krví Krista vykoupeným Božím vlastnictvím! Když Pavel napomíná korintské za hřích smilstva. Varuje je těmito slovy:

• 1 Korintským 6:19 Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě!

Vzbouřené lidstvo Písmo nazývá svévolníky. Tedy těmi, kteří chodí podle své padlé vůle. Pán Ježíš však Petrovi sděluje, že přijde okamžik, kdy bude spoután a veden proti své vůli na místo, které určila vůle jiného. Primárně zde Ježíš Petrovi ukazuje, jakou smrtí zemře. Bude to smrt násilná, mučednická. Bude to smrt, kterou ho svět potrestá pro jeho víru v Krista! A zde máme tu podstatu.

Když hledíme na tento oddíl duchovním zrakem, uvidíme, že vskutku je Petr veden ne ze své vůle, svou mocí, ale cizí. Je veden na smrt, jejíž způsob i čas si nevybral on sám. Když vstoupíme společně za oponu vnějších věcí, co uvidíme? Jakou a čí vůli, záměr? Uvidíme ne především vůli lidí, kteří chtějí Petra zabít pro evangelium. Uvidíme Boží vůli, Boží záměr, Kristovu vůli! Písmo říká o Kristu, o Petrovu Pánovi tato slova.

• Skutky apoštolské 2:23 Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili.

Králové a soudcové země se spolu smluvili, ale jen proto, aby naplnili ve své vzpouře neměnnou vůli Boha! A Petr je veden stejně hříšnými zločinci a vrahy jako Ježíš, ale podle té samé vůle Boží, aby oslavil svého Pána svou poslušností. Stejně jako Kristus oslavil svou poslušností Boha Otce! Za oponou vnějších věcí a vůlí svévolných lidí tedy stojí mocné duchovní skutečnosti. Které jsou podle věčného Božího záměru, od věčnosti pevně stanoveny Bohem a nikým jiným! Člověk přemýšlí o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.

Jde tedy ve skutečnosti o svrchovanou vůli Boží, která Petra prostřednictvím hříšníků spoutá a vede ke slavné smrti, kterou oslaví Pána Ježíše i Boha Otce.  Od chvíle našeho znovuzrození už nelze dále chodit podle své vlastní vůle!

• Římanům 8:5 Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. 6 Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.

A Petr ačkoli je veden násilím jinými lidmi, jde svobodně a dobrovolně v Kristu ve šlépějích svého Pána Ježíše Krista. Petr tím poslušně plní rozkaz Ježíšův, který v našem textu zní hned dvakrát. Ve verši devatenáctém a dvacátém druhém. Dostaneme se k nim. Tím nám Pán Ježíš dává na srozuměnou, jak důležitý ten příkaz Petrovi i nám je!

To, co si ale musíme naplno a dobře uvědomit je, že nepatříme sami sobě, ale Bohu! Jeho vůli je potřeba hledat, poznávat, a především v pokorné poslušnosti plnit! Je to Boží rozkaz a naše plná, osobní zodpovědnost, jak uvidíme.

Bratře máš problémy s hříchem tvrdosti ke druhým lidem? Nebo s hříchem sexuální čistoty? Nestaráš se o svou ženu a děti, tak jak máš? Nezaopatřuješ je vším potřebným ke spáse a posvěcení ve všech oblastech, V duchovní i materiální? Pak si uvědom, že nepatříš sám sobě! Byl jsi povolán a milostí Boží náležitě připraven k tomu, abys miloval svou ženu jako Ježíš miluje svou církev! Abys miloval své děti, jako je miluje Ježíš, který ti je svěřil. Staral se o ně, jak velí Pán v Písmu! Měl je za přednější sebe, a odpíral každý den sám sobě v poslušné touze dát jim! Byl jsi také povolán ke svatosti, k naprosté čistotě od sexuálního hříchu.

Sestro máš problém s poslušností svému muži. Neprokazuješ mu náležitou úctu a poslušnost, i když on není dokonalý a je hříšníkem? Máš problém s hlídáním jazyka? Nebo s pitím vína v míře, kdy už nelze mluvit o svobodném jednání, protože si prostě už nedokážeš představit svůj odpočinek a Relax bez sklenky dobrého vína? Pak si uvědom, že nepatříš sama sobě, ale Kristu! Byla jsi povolána a náležitě připravena Boží milostí ke zbožnému životu oslavujícímu Pána, podle Jeho vůle, ne podle tvé! Abys sobě odpírala, a sebe dávala Kristu i druhým lidem!

To je naše osobní povolání, osobní vztah poslušnosti Bohu a osobní zodpovědnost Bohu!

2. Vždy znamená, že musíme umřít!

V devatenáctém verši stojí Ježíšova slova.

• Jan 21:19 To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: "Následuj mne!"

Řekli jsme si, že být narozen z Boha znamená nepatřit již sám sobě, ale Bohu! Jako doulos. Otrok naprosto závislý na svém Pánu v celé své existenci. Je to absolutní povolání, vztah absolutní poslušnosti, absolutní zodpovědnost!

Ale lze to vyjádřit ještě lépe, jednodušeji a jasněji. V našem devatenáctém verši máme opět za oponou vnějších věci silnou duchovní skutečnost, princip! Petr je veden na mučednickou smrt. Aby oslavil Pána. Ale my všichni jsme povoláni zemřít! Apoštol Pavel v galatským říká:

• Galatským 2:20 nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.

Jan Křtitel v evangeliu Janově.

• Jan 3:29 Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena. 30 On musí růst, já však se menšit.

 

Jak moc a kam až se Jan Křtitel umenšil víme. Stejně jako Petr zemřel pro svou víru v Krista. A tak se umenšil absolutně a sláva Ježíšova v Janově životě narostla absolutně! O mučednících Písmo ve ZJ svědčí o síle jejich víry, lásky, poslušnosti.

• Zjevení Janovo 12:10 A slyšel jsem mocný hlas v nebi: "Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. 11 Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti.

Díky krvi Kristově zůstali pevní ve svědectví svých životů až do krajnosti. Do smrti. My nevíme, zda nás Bůh povolá k mučednictví. Ale menšit se znamená umírat sám sobě. Dnes a denně. Boží svrchovaná vůle pro naše životy vždy znamená umírat sami sobě každý den.

V jednom válečném filmu podle skutečné události byl v japonském zajateckém táboře zbožný křesťan, který se ve víře vydával Bohu. Tak, že se staral o druhé na svůj úkor. Sám sobě odpíral spánek, jídlo a vše co mohl, aby druhé povzbudil, posilnil a pomohl jim přežít. V táboře je i japonský poddůstojník. Dráždí ho křesťanovo jednání. Vezme mu Bibli a čte evangelium. Poté mu ji vrací se vzteklým přesvědčením, že křesťan věří hloupé pověře a báji.

Od té chvíle vede svou válku proti křesťanovi a tím i Kristu. Vše vrcholí situací, kdy japonský poddůstojník se chystá zabít jednoho zajatce, křesťan nabídne místo něj sebe. Japonec plný zášti vůči pravdě a Bohu připraví křesťanovi smrt v souladu s evangeliem, dá ho přibít na kříž. Ten film se jmenuje. Na konci všech válek. Hlavní hrdina je ten, za kterého křesťan nabídl sám sebe.

Jak tedy máme žít my? Jak nám pomůže Boží milost, ta úžasná, vítězná moc naplnit naše osobní povolání, naši osobní poslušnost a zodpovědnost Bohu? Myslíte si, že Petr, který třikrát ze strachu zapřel Pána během několika málo hodin, byl schopen jít poslušně na hroznou smrt?  Ano byl! Po svém obrácení, obnovení. Protože šel v síle Boží milosti, kterou dostal a měl!

Mám tedy nějakou výmluvu pro svůj hřích, svůj strach, svou lenost, své sobectví? Ne! Vše, čeho je nám potřeba ke zbožnému životu, darovala nám jeho Božská moc, když nás povolal svou vlastní slávou a mocnými činy! 2 Pt 1, 1-10; Proto máme vynaložit všecku svou snahu a když to uděláme, nikdy neklopýtneme.

Podlehl jsi drahý křesťane pokušení sexuální nečistoty? Nebyl jsi slabý, jen neposlušný a zatvrzelý. Podlehl jsi hříšnému hněvu? Nebyl jsi slabý, jen neposlušný a zatvrzelý. Podléháš svému sobectví a lenosti, když zanedbáváš svou ženu, svého muže a své děti? Nezajištuješ jim prostředí plné tvé lásky, péče a sebeobětování? Není to proto, že bys byl křesťane slabý a nemohoucí, vždyť máš k tomu vše potřebné! Jsi jen neposlušný, zatvrzelý, vzdorující Bohu a Jeho dobré vůli pro tebe a tvou rodinu! Kráčíš ve svých selháních podle své hříšné, sobecké vůle a vzdoruješ Bohu, zarmucuješ Jeho svatého Ducha!

Nechce se ti následovat tvého Pána v tom, jak se On sám svatý Bůh rozhodl zapřít sebe! On se pro mě, pro tebe učinil hříchem. On pil pro mě, pro tebe kalich svatého, spravedlivého Božího hněvu! Tak trestajícího a spalujícího, že v Getsemane padá Pán Ježíš, Syn Boží, hrůzou vyděšený k smrti na zem a při modlitbě mu vyvstává krvavý pot na čele!

A ty chceš dál trvat křesťane na tom, že za své hříšné selhání nemůžeš, protože jsi byl slabý a ne neposlušný? Trváš ženo na tom, že nemůžeš poslouchat svého muže a ctít ho, protože on je takový hrozný hříšník, a ty tak slabá, ne neposlušná? Trváte na tom, že nemůžete udělat tohle a tohle, ono, či tamto, protože jste strašně slabí, a ne neposlušní, nepoddajní a zatvrzelí? Nemůžete poručit svému jazyku, aby mlčel, a neubližoval, nebo naopak aby se modlil? Svým očím, aby nehleděli na to, na co nemají, nebo naopak, aby hleděli na Krista a sytili se Božím slovem, Písmem? Svým rukou neporučíš, aby tvrdě pracovali na prvním místě pro druhé? Svému sobectví a lenosti nerozkážeš, neumlčíš obojí? Nevstaneš a nenaplníš potřebu svých nejbližších?

Jestli nejsi schopen odříct sám sobě hřích, jestli nejsi schopen odříct sám sobě své jídlo, svůj odpočinek, svůj čas a trochu své síly pro druhé? Jak budeš připraven zříct se celého svého života, jako Jan Křtitel a Petr, jestliže Pán k tomu zavelí? Jak chceš být věrný a poslušný ve velikých věcech, když odmítáš být věrný v malých, všedních?

Jsi povolán zemřít sobě a žít Kristu! Následuj Ho!

Odkazy: 1 K 6, 19; Sk 2, 23; Ř 8, 5-6; Ga 2, 20; J 3, 29-30; ZJ 12, 10-11; 2 Pt 1, 1-10;

Není to tvá věc, ty mně následuj! Verše 19-22;

Protože Bůh ví, jak na tom jsme. Ví, že jeho dar, poklad přenesmírné ceny neseme v hliněných nádobách. Proto nám dal tu nejúžasnější zbraň. Moc, která jediná je silnější nad všechny hříchy a selhání v naších životech. Je to plnost Boží milosti v Kristu! Jak jsme o ní mluvili. Bůh po nás nepožaduje něco, co mu nejsme schopni poskytnout. Dokonalou svatost a bezhříšnost!

Bezvýchodnost našeho stavu může změnit pouze a jen Boží milost. Vždyť my nejsme schopni nehřešit! Jen milost přičítající nám dokonalou Kristovu spravedlnost všechno mění a vítězí! Bůh ale po nás požaduje ne bezhříšnost, ale naprostou oddanost, poslušnost, věrné následování i v našich pádech a slabostech! Osobní vztah a zodpovědnost. Ve verších 19-22 stojí!

• Jan 21:19 To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech dodal: "Následuj mne!" 20 Petr se obrátil a spatřil, že za nimi jde učedník, kterého Ježíš miloval, ten, který byl při večeři po jeho boku a který se ho tehdy otázal: "Pane, kdo tě zrazuje?" 21 Když ho Petr spatřil, řekl Ježíšovi: "Pane, co bude s ním?" 22  Ježíš mu řekl: "Jestliže chci, aby tu zůstal, dokud nepřijde, není to tvá věc. Ty mne následuj!"

Vidíme zde dvakrát zopakovanou výzvu. Velmi osobní a intimní výzvu. Patří jen Petrovi tehdy a patří osobně každému z nás dnes! Kdykoli Pán Ježíš řekne dvakrát jednu a tu samou věc, zdůrazňuje v Písmu její důležitost. Všimněte si, že poprvé vyzve právě až poté, co sdělí Petrovi pravdu o tom, co ho takové následování bude stát. Že zaplatí cenu nejvyšší, svůj život!

I nás to bude stát život, i když ne všichni zemřeme mučednickou smrtí. Ale Pán nás nenechává na pochybách, že naše následování Jeho samotného nás bude stát mnoho. Ale zároveň zaslibuje mnohonásobnou odměnu na věčnosti u Něj! Ale také už zde na této zemi, poslouchejte.

• Marek 10:23 Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl jim: "Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!" 24 Učedníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl: "Dítky, jak těžké je vejít do království Božího! 25  Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království." 26  Ještě více se zhrozili a říkali si: "Kdo tedy může být spasen?" 27  Ježíš na ně pohleděl a řekl: "U lidí je to nemožné, ale ne u Boha; vždyť u Boha je možné všecko." 28  Tu se Petr ozval: "Hle, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou."29  Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, 30  aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný.

Bohatému nelze vejít do Božího království! Ale je to mnohem horší, protože to mnohem více souvisí se stavem srdce člověka než s jeho kontem. Jde o to, kde má srdce člověka svůj poklad, své osobní bohatství. Zde na zemi, v tomto životě a časném věku, v sobě samém? Nebo v Kristu a s ním na věčnosti? Jsme ochotni ztratit svůj život zde a teď pro Pána Ježíše?

Proto Ježíš dvakrát Petrovi rozkázal: „Následuj mně, i kdybys měl zemřít! I když zemřeš!“ A všimněte si, nic, naprosto nic vás nesmí od tohoto příkazu a jeho splnění odvádět. Žádné okolnosti, žádné materiální věci, žádní lidé a jejich stav. Ať je jakýkoli. Nikomu a ničemu nesmíme dát přednost!

Petr má pravděpodobně o Jana starost. A tak se ptá: „Co bude ale s ním, Pane?“ a přesto, že Písmo přímo i v tomto úseku svědčí o tom, jak drahý a blízký byl Ježíšovi Jan. Petr slyší nekompromisní: „To není tvá věc, o to se nestarej! Ty pojď a následuj mě!“ Ano, slyšíte dobře. Starost o druhé je dobrá. Ale Pán je první a poslední. On je vše v našich životech!

Kolikrát jsem slyšel, jak ty okolnosti, těžkosti, věci a lidé v našich životech můžou za to, že osobní vztah a zbožnost člověka vadne, vázne. Jak rád bych ve svém životě mnohdy svůj špatný duchovní stav svedl na okolnosti a ještě raději na druhé lidi! Slýchávám, jak k tomu, abych věrně následoval Krista potřebuje člověk tohle a tohle.

Sbor není dokonalý, lidé v něm jsou strašní hříšníci. Ani sbor, ani lidé, ani starší nenaplňují dobře mé potřeby. Nejsou dost svatí, ale spíše tělesní, učí tam tohle, nebo tohle a s tím já nesouhlasím. Rozumějte dobře, učí v nepodstatných věcech, to, s čím já nesouhlasím!  Nemají besídku, nemají mládež atd.

Náš dnešní text jasně každé takové alibi vyvrací jako prázdnou výmluvu. Ježíš říká. „Ty pojď a ty Mě následuj! Na druhé lidi kolem sebe nekoukej! Na jejich dokonalost, či nedokonalost. Ani na okolnosti! Vše, co potřebuješ ke zbožnému životu, máš ve mně! Budeš mít vždy jen ve mně! Ne v ničem jiném, ne v někom jiném! Jan byl na Patmosu v trestanecké kolonii, oddělen od společenství Božího lidu. Přesto měl vše, Krista!

 Jak tedy správně následovat Pána všude tam, kde nás chce mít? I když my bychom sami na takové místo jít nechtěli? Jak ho následovat i když to bolí, i když to znamená umřít sám sobě? A někdy to znamená umřít doslova a jako mučedník? Podívejte se do Ř 12, 1;

• Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Pro Boží milosrdenství! Sami sebe! Ne druhé! Sami sebe, za všech okolností a vždy. Osobní povolání, osobní vztah, osobní poslušnost a zodpovědnost! To ať je vaše pravá bohoslužba! Amen!

Odkazy: Mk 10, 23-30; Ř 12, 1;