VZKŘÍŠENÍ A ŽIVOT! J 11,20-27

 

VZKŘÍŠENÍ A ŽIVOT!

Jan 11:20 Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma. 21 Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. 22 Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá." 23 Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane." 24 Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." 25 Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. 26 A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?" 27 Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."

Motto: Matouš 1:18 Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. 21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů."

Úvod

Pokoj vám a milost drazí přítomní! Modlím se, aby Boží bázeň, zármutek a pokání naplnil mé srdce i srdce každého z přítomných! Písmo svědčí o Boží bázni jako o počátku pravé moudrosti. Bez Boží bázně žádná pravá moudrost není a nebude! Musel jsem v těchto dnech přemýšlet o tom, co je pravá Boží bázeň, a zda je v mém srdci. David volá k Hospodinu Bohu života svého a prosí, aby Bůh zkoumal jeho ledví. Střežil jeho srdce. Prosí, aby Bůh byl na stráži Davidova života a nedovolil mu sejít na cestu trápení! Prosí, aby ho Bůh zprostil i vin, jež zůstávají Davidovi skryté. Potřebuje vidět, slyšet, mít bázeň a činit pokání!

Pojďme ihned v úvodu do Božího slova, abychom čerpali poznání, moudrost, pravou bázeň a pokání. V knize přísloví, v šesté kapitole stojí:

• Přísloví 6:12 Ničemný člověk, muž propadlý ničemnostem, má plná ústa falše, 13 mrká očima, nohama cosi naznačuje, svými prsty ukazuje. 14 V srdci má proradnost, osnuje zlo v každém čase, vyvolává sváry. 15 Proto náhlá pohroma ho stihne, bude nenadále rozdrcen a nezhojí ho nikdo.

Ničemný člověk, muž propadlý ničemnostem. Doslova muž Beliálův. Podobné označení se používá pro samotného satana. Jeho ústa druhému lžou, aby upokojil srdce své oběti, zatímco očima, nohama i prsty dává znamení svým zlovolným společníkům, aby zaútočili a pomohli dokonat zamýšlené, zhoubné dílo! Zhoubné dílo, nebo spíše zhoubná díla jsou něčím, co se neustále, v každém čase líhne v jeho srdci jako mláďata zmije. V každý čas, neustále je jenom zlo a samý svár.

Druhý oddíl, který nás snad povede k bázni před Bohem je z knihy Leviticus z desáté kapitoly.

• Leviticus 10:1 Áronovi synové Nádab a Abíhú vzali každý svou kadidelnici, dali do ní oheň a na něj položili kadidlo. Přinesli před Hospodina cizí oheň, jaký jim nepřikázal. 2 I vyšel oheň od Hospodina a pozřel je, takže zemřeli před Hospodinem. 3 Mojžíš řekl Áronovi: "Toto mluvil Hospodin: Na těch, kteří jsou mi blízko, ukážu svou svatost, před veškerým lidem osvědčím svou slávu." Áron mlčel.

Co mají tyto dva oddíly společné? Jak k nám promlouvají a jak nám ukazují na bázeň čistou a svatou, dar od Boha? Víme, že Starý zákon byl napsán pro naše ponaučení, je stínem duchovních skutečností a je potřeba ho vykládat ve světle novozákonních pravd. Když to uděláme, potom oddíl ze šesté kapitoly i z knihy Leviticus ukazují na stejný problém. Je-li člověk charakterizován jako propadlý ničemnosti, neustále zlý ve svém srdci i v konání, jde o člověka, v jehož srdci není bázeň z Boha, není v něm poznání vlastního hříchu a zármutek Boží vedoucí k pokání. Takové srdce je nedotčené, neproměněné. Ten člověk je Otrok hříchu, není znovuzrozený!

Co synové Áronovi, Nádab a Abíhů? Přinesli cizí oheň před Hospodina. Proč to udělali? Někteří vykladači v kontextu Lv 10,8-9 říkají, že se opili. A je to velmi pravděpodobné. Opili se, a tak vzali cizí oheň. Ne ten Boží, který Bůh sám zažehl a který hořel neustále ve svatyni a byl udržován. Ale ať už se opili, či ne, obě varianty nám ukazují na deficit pravé Boží bázně, nedostatek posvátné úcty k Bohu. Nedostatek poznání své hříšnosti, a tedy pravého Božího zármutku a pokání. Byla to neposlušnost, lehkovážnost, neuctivost a nedostatek pravé Boží bázně. Neproměněné srdce. Bůh na těch, co jsou Mu blízko prokazuje svou svatost.

A tak se ptám, mám skutečně a dostatečně proměněné srdce? Mám srdce plné bázně a posvátné úcty? Mám srdce plné čistého Božího zármutku a pokání? Chápu, co znamená, že Bůh je třikráte svatý? Znám plně svou hříšnou bídu?

Kdybych mohl bratři a sestry odpovědět na jednu jedinou z těch otázek kladně a s klidným svědomím! Kéž bych mohl! A co vy? Kladete si stejné otázky? Dnes v tuto neděli si připomínáme vzkříšení Pána Ježíše Krista. Budeme mluvit o moci vzkříšení, o moci nového života v Kristu. O jediné moci, která je dostatečná, aby nás zachránil před námi samými a před hříchem, který přebývá v naší staré přirozenosti.

A jedním z prvních projevů živé víry je bázeň a hluboké pokání. Hluboký zármutek z poznání vlastního hříchu. Ale má to tak být jen jednou za rok v čase Velikonoc? Nebo jednou za měsíc, jednou za týden v neděli? Ne Bázeň, hluboký zármutek Boží, pokání. Kéž jsou trvale přítomné tyto věci v našich srdcích. Ať se Bůh nad námi smiluje a dopomůže nám k tomu i dnes, dnešním slovem! Janovo evangelium 11,20-27;

Odkazy: Př 6,12-15; Lv 10,1-3;

Dobrý krok mladé, rodící se víry Verš 20

Náš text začíná dvacátým veršem, ve kterém stojí.

• Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma.      

Nebudeme se dnes zaobírat Marií, která zůstala doma. Marií, která volila dobře před Pánem, když nepomohla Martě v její horečnaté pracovitosti a klekla k nohám Pána Ježíše. Dnes se podíváme na Martu. Na Martu, která ihned jak zaslechla, že se Pán Ježíš blíží šla Mu naproti. To ukazuje na víru v jejím srdci. Když slyším, že přichází Pán Ježíš, to nejlepší, co mohu udělat je jít Mu naproti. Vyrazit Mu vstříc! Její víra mohla být mladá. Slabá, teprve se rodící. Ale už byla v její srdci. Taková víra, ač je možní mladá a potřebuje budovat a růst, taková víra je dar od Boha a veliké, přenesmírné požehnání. Je to víra, která správně odpovídá na volání Boží. Na volání samotného Pána Ježíše Krista. Pán Ježíš v evangeliu podle Matouše říká.

• Matouš 11:27 Všechno je mi dáno od Otce; a nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn – a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. 28 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. 29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. 30 Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží."

Marta má břemeno, bolest. Zármutek. Její bratr zemřel. Největším břemenem je náš hřích, jehož mzdou je smrt! Její víra možná ještě všemu přesně nerozumí, ještě vše přesně nechápe, ale jde, snad intuitivně tím jediným správným směrem. Slyší, že se blíží Pán Ježíš a jde Mu rychle vstříc. To je kladná, příznivá, dobrá odpověď na Ježíšovo volání z Mt 11 kapitoly. Kam jinam bychom chtěli jít, komu jinému bychom chtěli jít v ústrety. Vždyť komu jinému bylo všechno dáno od Otce? Kdo jiný nám může dát poznání Otce v Duchu svatém a v pravdě? Co říká o takovém poznání Písmo? Říká, že jedině poznání v Duchu svatém a v pravdě je pravé uctívání, které si Bůh žádá! Když samařská žena vyslýchá Pána Ježíše Krista ve věci pravého uctívání Boha, zda v Jeruzalémě, či na samařské hoře. Uslyší tuto odpověď.

• Jan 4:23 Ale přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.

Otec si přeje pravé uctívání. V Duchu svatém a v pravdě. Takové pravé uctívání se mimo jiné pozná právě podle toho, že dotyčný jde Kristu vstříc.  Běží k Němu. Pospíchá Mu v ústrety! Jako Marta. Její příklad je dobrý, následováníhodný.

Jste znovuzrození křesťané? Jděte Kristu vstříc. Vždyť On přichází. Přichází pro nás. Pro mě, pro tebe! Jde si pro svou nevěstu! Jak Mu mám jít vstříc? Jde o neustálý zápas s hříchem. Je to zápas o naše posvěcení. Jestli nás naše víra vede Pánu vstříc, pak nám nemusí nikdo vysvětlovat, že svou sílu k takovému zápasu nenajdeme nikde jinde než v Kristu. Jen u Pána Ježíše. V Jeho veliké moci, jak nám říká verš z Ef 6,10. Efezským šestá kapitola ale pokračuje. Máme obléci plnou zbroj.

• Pás pravdy přes volnou tuniku. Představuje pravdu, upřímnou pravdivost bez přetvářky. Je to závazek k boji. Touha dojít vítězství. Proste za tyto věci.
• Pancíř spravedlnosti. Jde o věrný způsob života v Kristu, kdy naše faktická poslušnost Bohu, a úzké společenství s Kristem nás chrání před hříchem a Satanem. Proste za poslušnost a intimní vztah s Pánem.
• Pokud máte první dva kousky výstroje, připojte k nim druhý. Obutí k pohotové službě evangeliu pokoje. Prostě služte Kristu a Jeho lidu kdykoli můžete a kdykoli máte. Tedy pořád. Proste za touhu i příležitost ke službě a vytrvalost.
• Štít víry, který chrání celé tělo vojákovo. To je základní důvěra v Boha. Přesně ta, jako má Marta v našem textu. Vede nás vstříc Pánu. Máme-li tuto důvěru v Boha, neublíží nám Satanovi ohnivé šípy. Lži a klamné sliby. Proste za takovou důvěru.
• Přilba záchrany nás chrání před nahlodáváním naší jistoty spásy satanovou lží, zastrašováním a pochybnostmi. Proste za plnou jistotu spásy.

Milovaní, syťte se Božím slovem, modlete se a služte, tak jděte vstříc svému Pánu. Všichni máme v tomto ohledu co dohánět a kam růst.

A jaké ponaučení si má vzít z prvního verše člověk, který se nepovažuje za věřícího? Máte- li pokud možno jen minimální touhu vyrazit vstříc Pánu. Děkujte Bohu za ní a hlavně vyzývám vás v Jeho jménu, udělejte to. Utíkejte k Němu! Pokud máte i jen minimální důvěru, malinkaté přesvědčení, že Ježíš vám může pomoci. Jděte k Němu, proste Ho, aby tato vaše touha i přesvědčené rostlo. Aby vám Bůh ukázal, kdo je On a kdo jste vy. Aby vám dal bázeň a pokání.

Odkazy: Mt 11,27-30; J 4,23; Ef 6, 9-15;

Rostoucí a sílící důvěra mladé víry Verše 21-24

Náš text pokračuje verši 21-24.

• Marta řekla Ježíšovi: "Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. 22 Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá." 23 Ježíš jí řekl: "Tvůj bratr vstane." 24 Řekla mu Marta: "Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den."

Vidíme víru Marty již konkrétněji. Více. Je vyjádřená slovy: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ Tuto větu nemůžeme chápat v žádném případě jako výčitku. Ale skutečně jako slovo víry. Především si všimněte oslovení Pane, řecky Kyrie, což je překlad hebrejského Adonai. Ježíš je pro Martu prostě Pán. Potom Marta vyjadřuje víru v Kristovu uzdravující moc. Její bratr byl nemocen a ona ví, že Ježíš by ho uzdravil, kdyby byl přítomen. Také tím nepřímo Marta vyjadřuje, co sám Pán řekne o kousek dál v textu. Že Ježíš je vlastně vzkříšení a život. Marta by to v tuto chvíli ještě nedovedla takto formulovat, nemá zatím ještě takové poznání, ale její víra roste. Zde zatím uznává Pána Ježíše jako vládce nad světem i nemocí. Tato Martina víra je vyjádřená i veršem dvacátým druhým. „Vím Pane Ježíši, že o cokoli požádáš Otce, Boha. Bůh ti dá.“

Marta tedy vidí Kristovo důvěrné obecenství s Bohem Otcem. A poznává v podstatě, že toto obecenství je nedělitelnou jednotou J 10,30. Nám se tím potvrzuje nezbytná nutnost našeho vlastního úzkého vztahu s Pánem Ježíšem. Petr apoštol k tomuto tématu říká:

• 1 Petrův 2:4 Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je `vyvolený a vzácný´. 5 I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.

To je o jednotě Božího lidu s Pánem Ježíšem a jedině v Pánu Ježíši! Také z textu poznáváme, že potřebujeme, aby naše víra rostla. Tak, jako je budována víra Marty, musí růst i ta naše. Od skoro intuitivního doufání v Krista, od možná slabého záblesku, skoro jen pocitu důvěry v Něj. Musí naše víra růst skrze pravdivé poznání a uctívání v Duchu svatém a v pravdě až k víře nepohnutelné. Máš bratře takovou víru? Máš ji sestro? Nebo tě závan čehokoli okamžitě rozkolísá, nebo pořád tě ještě někdy rozkolísává? Může to být pochybnost, nebo strach, nemoc, či naše selhání. Viditelné, vnější okolnosti, které zrovna v danou chvíli moc nenaznačují, že jsme skryti spolu s Ježíšem na bezpečném místě. Na skále víry. Jenže my jsme, vždy a za všech okolností! Protože Písmo to říká o Kristu a o nás. Poslouchejte.

• Efezským 2:6 Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši,

Jsme posazeni v Kristu na nebeském trůně, není to dechberoucí? Je to absolutně dech beroucí!

• Koloským 3:1 Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. 2 K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. 3 Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. 4 Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě.

Jsme dokonale skryti s Kristem v Bohu. Proto utíkejme vstříc Ježíši s modlitbou, aby naše víra rostla až k víře neotřesitelné. Ptal jsem se, zda ji máte, nebo vás pořád rozkolísávají různé okolnosti. Ve svém životě vidím, že sám potřebuji zoufale Boží milost, vyučování, kárání, výchovu a budování, abych nebyl jako třtina klátící se ve větru.

Potřebujeme růst, abychom byli stále méně rozkolísávání závany čehokoli. Podívejme se, jak Pán Ježíš buduje víru Marty. Jak pro to připravuje půdu. Říká Martě: „Tvůj bratr vstane.“ On ví, co je v srdci Marty, Ví jaká víra a poznání je v jejím srdci. Kam potřebuje růst. On ví, jaká víra a poznání je v našem srdci, kam potřebujeme růst. Ví, co je v srdci každého člověka.

• Jan 2:23 Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnozí uvěřili v jeho jméno, protože viděli znamení, která činil. 24 Ježíš jim však nesvěřoval, kdo je, poněvadž všechny lidi znal; 25 nepotřeboval, aby mu někdo o něm říkal svůj soud. Sám dobře věděl, co je v člověku.

Takže pokud si myslíte, že jste to vy, kdo dobře znáte své vlastní srdce a dokonale svůj názor a postoj k Pánu Ježíši Kristu, nejste to vy. Pokud by Pán Ježíš přišel a naplno nám odhalil naše vlastní srdce. Nikdo z nás by to všechno najednou neunesl. Každý z nás by se zhrozil a někdo i zhroutil z poznání kde všude jsme nuzní, chudí a bídní. Z poznání, že je mnoho oblastí v našem životě, kde jsme bídní, ačkoli si myslíme, že jsme zbudovaní.

Pán Bůh je však moudrý, ví, že nemůže chtít po novorozenci to, co po pětiletém. A po pětiletém to, co po dospívajícím, či dospělém. Vede nás a dává nám růst přirozeným způsobem. Moc kristova vzkříšení je moc nového života a ten roste naprosto přirozeně Boží mocí, mocí právě Kristova vzkříšení! Vše Bůh činí proto, abychom my všichni jednoho dne dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího a dorostli do zralého lidství měřeného mírou Kristovi plnosti. Dal k tomu své církvi úžasné dary. Ef 4,11-13; k tomu směřuje v Boží dobrotivé ruce každé Boží dítě a tohoto cíle jednou dosáhne. Není to nádherné?

Ze stejného důvodu to také ale nikdy nebudete vy, nebo jakýkoli jiný člověk. Dokonce ani žádná jiná bytost, kdo nejlépe ví, co potřebujete k růstu a posvěcení. Jsme závislí na Ježíši Kristu, ani píď neurazíme, ani o píď nezmoudříme bez Něho a mimo Něj! Bůh ví, co potřebujeme. Proto Pán Ježíš vede a vyučuje Martu. ŘÍKÁ JÍ: „Tvůj bratr vstane.“ Ví, co uslyší za odpověď, zná Martinu víru, její stav a sílu. Míru jejího poznání. Proto zná nejlépe a dokonale její potřebu. Pokud k tomu přičteme Boží lásku, dobrotu a věrnost. Pochopíme, proč platí pro všechny křesťany absolutně Davidův výrok: „Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť vím, že ty Bože v bezpečí mi dáváš přebývat.“ Ale pojďme zpět k tomu, jak Pán buduje poznání a víru Marty až k nepohnutelnosti.

Marta odpovídá: Vím, že vstane, jednou až přijde čas. V poslední den při vzkříšení!“  V tu chvíli ji Pán Ježíš svou odpovědí ve verších 25-26 vede k nejosobnějšímu, nejsilnějšímu a největšímu poznání, na kterém má vyrůst nepohnutelnost Martiny víry.

Odkazy: J 10,30; 1 Pt 2,4-5; Ef 2,6; 4,11-13; Ko 3,1-4; J 2, 23-25;

 

 

Nejdůležitější, nejsilnější poznání pravé víry Verše 25-26

My si dnes z Boží milosti připomínáme vzkříšení Pána Ježíše Krista. Pokud vám milovaní seberou vzkříšení z mrtvých, co budete nadále mít? Pokud není vzkříšení, pokud nebyl Pán Ježíš vzkříšen, co nám zůstane?

• 1 Korintským 15:12 Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? 13 Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. 14 A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, 15 a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. 16 Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. 17 Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, 18 a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. 19 Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!

Vezměte víru ve vzkříšení z křesťanské zvěsti a nic vám nezbude! Nic už v tu chvíli nemáte! Z dobré zprávy, z nádherné, úžasné zprávy nezbude nic. Není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl ani Ježíš Kristus vzkříšen! Potom klameme sami sebe i celý svět. Jsme potom velikým, největším zlem! Lživí svědkové dávající světu plnému zla lživou naději. Kdo může být horší, přinášet horší věc? Než ten, kdo světu, který je tak plný zla a lidem v jejichž životě je tolik zla a utrpení dává falešnou naději? Pokud Ježíš nevstal z mrtvých, celý svět je dál v hříchu. Každý člověk je dál otrokem hříchu a zla. A křesťané jsou těmi nejubožejšími z ubohých! Jediná skutečná realita by potom byl hřích, zlo, bolest, nemoc, strach, umírání stále dokola! Jak odporný svět, temný, beznadějný svět! Jak zbytečný svět! Jaké neskutečné, nekonečné, vesmírné plýtvání a zmar!

Pojďme ale zpět do Janova evangelia. Ve verších 25-26 máme nejdůležitější, vrcholnou pravdu celého našeho dnešního textu.

• Jan 11:25 Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. 26 A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"

Marta má víru a poznání, které jí nějakým způsobem ukazuje Kristovu moc a božství. Ale ne plně. Ví, že by Pán uzdravil Lazara ze smrtelné nemoci, kdyby byl u něho. Ví, že život a zdraví nějak souvisí s Ježíšem. Ví, že i vzkříšení v poslední den a víra v něj nějak souvisí s Ježíšem. Ale teprve v tuto chvíli ji všechno zapadne do sebe. Pochopí plně! Pán ježíš jí říká. To Já jsem vzkříšení a život Marto!

Z tohoto výroku na prvním místě musíme zdůraznit slova Já jsem! Proč? Protože Pán Ježíš si tím přivlastňuje čest a úctu, která náleží Bohu. Tato dvě slova jsou slova, kterými Bůh často v Písmu představuje sám sebe. Těmito slovy sám sebe uvádí na scénu!

• Genesis 15:7 A řekl mu (Abrahamovi): "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Kaldejského Uru, abych ti dal do vlastnictví tuto zemi."
• Genesis 26:24  Tu noc se mu ukázal Hospodin a pravil: "Já jsem Bůh tvého otce Abrahama. Neboj se, jsem s tebou. Požehnám ti a rozmnožím tvé potomstvo kvůli Abrahamovi, svému služebníku."
• Exodus 6:2  Bůh promluvil k Mojžíšovi a ujistil ho: "Já jsem Hospodin.

V neposlední řadě je to Pán Ježíš, který před veleknězem na otázku zda je Mesiáš odpovídá:

• Marek 14:62 Ježíš řekl: "Já jsem. A uzříte Syna člověka sedět po pravici Všemohoucího a přicházet s oblaky nebeskými."

Každý Žid, tedy i Marta velmi dobře věděla a chápala, že tento výrok patří pouze a jen do Božích úst. Ten, kdo ho pronáší v podstatě říká Jsem Bůh! Marta chápe, že Pán Ježíš prohlásil o sobě, že je Bůh. Po tomto prohlášení následují další slova, navazující a vyrůstající z prohlášení o Ježíšově božství. Já jsem vzkříšení a život!

Jde o personifikaci. Podobnou jako když Pán Ježíš říká: Já jsem cesta, pravda a život. Je to Pán Ježíš, který sám sebe označuje za vzkříšení a život, a tento výrok je absolutně pravdivý. Nikdo nepřichází k Otci jinak než vírou v Pána Ježíše Krista. Nikdo nemá věčný život než vírou v Pána Ježíše Krista. Nikdo nebude vzkříšen k životu, než v Kristu! Zjevení Janovo říká.

• Zjevení Janovo 21:6   "Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. 7 Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem.

Máte žízeň milovaní? Už jste se napili? Je to důležité! Proč? Podívejte se, co říká Pán Ježíš samařské ženě.

• Jan 4:10 Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou." 11 Žena mu řekla: "Pane, ani vědro nemáš a studna je hluboká, kde tedy vezmeš tu živou vodu? 12 Jsi snad větší než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil, stejně jako jeho synové i jeho stáda." 13 Ježíš jí odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň 14 Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému."

Už jste se napili vody, kterou dává Pán Ježíš? Pokud ano, již nikdy nebudete žíznit. Vaše potřeba byla plně navždy vyřešena. A ještě více. Živá voda Krista stane se ve vás neutuchajícím a sílícím pramenem věčného života! Protože Pán Ježíš je sám tím životem. On je sám tím vzkříšením. Moc Jeho vzkříšení vytrhuje nás ze smrti do života! Protože co stojí ve verších 25-26?

• Jan 11:25 Ježíš jí řekl: "Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. 26 A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?"

Pokud jste se ještě nenapili, nepožádali jste Pána Ježíše, aby vám dal pít vodu života. Utíkejte k Němu. Proste ho o tu vodu. Vždyť jinak zůstáváte pod Božím hněvem! Ten se zjevuje z nebes proti každé nepravosti každého nevěřícího člověka. Protože být nevěřící, znamená svým životem popírat pravdu. Znamená to činit z Boha lháře, když odmítáte pokání a víru v Božího Syna. Znamená to být otrok hříchu a mít mzdu hříchu, věčnou smrt. Copak vás to nechává klidnými? Neznepokojuje vás vědomí, že vaše vzpoura a vzdor uráží svatého Boha, protože z Něho činí lháře? Čiňte pokání a věřte evangeliu! Protože Písmo pravdivě svědčí .

• Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17 Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. 18 Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, je již odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. 19 Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé.

Chcete pohrdnout Boží dobrotu a láskou? Chcete se Bohu vysmát? Raději jděte, utíkejte ke Kristu vstříc jako Marta. A pokud nemáte víru, proste o ni! Volejte, aby Bůh pomohl vaší nedověře! Aby vám dal napít z pramene vody živé. Z Krista, protože On je ten pramen!

Pokud se kohokoli z nás Pán Ježíš zeptá, zda věříme tomu, že On je vzkříšení a život. Co odpovíme? Podívejme se, co odpověděla Marta, jejíž víra rostla a byla budována. Ona totiž poznala a vírou přijala největší, nejdůležitější pravdu o Pánu Ježíši, že On sám je vzkříšení a život!

Odkazy: 1 K 15,12-19; Gn 15,7; 26,24; Ex 6,2; Mk 14,62; ZJ 21,6; J 4,10-14; 3,16-19;

Neotřesitelná skála víry v Martině srdci Verš 27

• J 11,27 Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."

Na začátku zde stála Marta s neúplným poznáním Pána Ježíše Krista. Její víra potřebovala budovat a růst. Pán Ježíš ji to ve své dobrotě, věrnosti láskyplně dává! Milovaní, stejná dobrota, věrnost Boží a láskyplná péče je připravena i pro vás! Vás Pán Bůh buduje a vám dává růst. Věrně, neochvějně, vytrvale, neustále. Dokud všichni nedorosteme do jednoty víry a poznání Pána Ježíše Krista. Dokud všichni nedorosteme do plnosti zralého lidství, jehož mírou bude On sám! A víte co? Vy, kteří jste Boha i Krista nenáviděli, byli jste nepřátelé Boha. Vy obstojíte! Ježíš Kristus, Jeho naprosto svatý, dokonalý život. Jeho dokonalé lidství podle obrazu Boží svaté spravedlnosti a pravdy bude zákon, kterým budete zkoumání. A obstojíte! Jan apoštol o tom mluví.

• 1 Janův 3:2  Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest.

A dokonce jste Mu podobni již tady a teď! Není to ještě plnost, ale vy usilujete žít tak, jako žil On! Rozumíme tomu dobře? Kdo jsem já? Kdo jste vy? Jsme ubozí, bídní, nazí, hříšní, hříchu zaprodaní, odsouzení a mrtví bez Krista. A v Něm? Jsme v Božích očích svatí, spravedliví. Díky Kristu a Jeho spravedlnosti. Ta nás halí, chrání. Ale bez Něho nejsme nic! Jak už jsem řekl, odstraňte vzkříšení a nemáme nic! Potřebujeme Ho! Jeho krev, moc Jeho vzkříšení. Vždyť i v něm jsme pořád jen omilostnění hříšníci a On je ten, kdo je vzkříšení a život sám!

Každý den má Bůh proč vzplanout hněvem kvůli člověku. Každý den! A to platí i o křesťanech. Bůh to neudělá. Jsme chráněni před Jeho hněvem a skryti v Pánu Ježíši! Boží Syn nesl tento hněv proti nám! On pil ten hrozný kalich Božího hněvu, soudu a rozhořčení! Tak strašný byl ten obsah poháru, že náš statečný Pán padl k zemi a Jeho duše byla vyděšená a úzkostná až k smrti! Potil krvavé krůpěje potu. Je to vyvolané skutečně velikou, smrtelnou a více než smrtelnou úzkostí. Jedna věc je bát se smrti, druhá čelit Božímu hněvu a pít kalich Božího rozhořčení až do dna! To nemohl udělat nikdo jiný než Ježíš Kristus! Každá jiná bytost by se v žáru Božího hněvu roztavila, jako se i živlové s nebem i zemí v žáru roztaví, v poslední den. V den Božího soudu!

Vyučená v pravdě Marta odpovídá Pánu na Jeho otázku: „věříš, že Já jsem vzkříšení a život?“ A co odpovídá?

• J 11,27 Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."

Může mít člověk větší poznání Krista? Může mít větší víru? Ne! Toto je ta víra, která přemáhá svět! Toto je víra znovuzrozených Božích dětí, těch, co pili z pramene Kristova! Jan apoštol napsal:

• 1 Janův 5:4 neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra. 1 Janův 5:5 Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?

Kde už jsme to jen slyšeli? Skoro doslova totožné vyznání? Odkud je takové poznání a víra? Je nebeským darem nevýslovné ceny. Hodnota života, krve spravedlivého Pána Ježíše. Je to Jeho dobrovolné ztotožnění se s našimi hříchy, dobrovolné odloučení od Otce pro náš hřích, dobrovolná smrt! To dává a může dát jenom Pán Bůh. Jenom v Kristu, nikom jiném! To dává Duch svatý, díky Kristovu kříži. Díky Jeho smrti a vzkříšení! On je to vzkříšení, On je ten život! Věříš tomu člověče? Věříš?

Kéž je odpověď nás všech jako ta Marty a Petra apoštola.

• J 11,27 Řekla mu: "Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět."
• Matouš 16:16 Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého."

Blaze vám milovaní, kteří toto víte. Neboť vám to nezjevilo tělo a krev, nýbrž sám Bůh Duch svatý mocí Kristova vzkříšení. Amen!

Odkazy: 1 J 3, 2; 5, 4-5; Mt 16,16;