Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 31. března 2013
Pokoj vám a milost. Dneska nebudeme pokračovat ve výkladu knihy Genesis, ale podíváme se na jeden z nejkrásnějších textů Nového zákona a dost možná, že celého Písma vůbec. Máme před sebou jeden jediný verš:
Přestože posměvači nahlodávali víru učedníků (a dělají to dodnes), tak křesťané mají svou jistotu v Bohu. Jejich víra si je jistá tím, co není vidět. Taková víra je protikladem k posměvačům. K takové víře se Bůh přiznává, protože taková víra Boha oslavuje.
Bůh Bohem soudu a věčnosti. Každému člověku určuje jeho úděl. Uvidíme svatého Boha, který je trpělivý a milostivý, který si nepřeje smrt žádného člověka a nemá z ní radost.
Bůh je Bohem potěšení. On potěšuje ty své děti, které jsou v jakémkoliv soužení. Jeho potěšení přichází skrze bratry a sestry v Kristu. To je obrázek opravdové Kristovy církve.
Bohu se nebude nikdo posmívat. Zvláště ne ti, kdo převracejí Jeho slovo a zaměňují je za výmysly lidí. Takové Bůh sám označuje za bezbožníky a Damoklův meč - meč přicházejícího Božího soudu - visí nad jejich hlavami.
Církev v Tesalonice se liší od předchozích církví, na které jsme se dívali – asi největší odlišnost najdeme v tom, že to je církev, které apoštol Pavel vůbec nic nevytýká.
Církev v Kolosách si vedla velmi dobře, ale potřebovala se mít mnohem více na pozoru než filipská církev. Byla to zdravá církev, která rostla v Boží milosti, ve víře v Ježíše Krista a ve vzájemné lásce mezi svatými.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 13. ledna 2013
Pokoj vám a milost. Dneska pokračujeme v sérii, která se týká novozákonní církve. Minulý týden jsme tuto sérii začali studií listu Filipským. Seznámili jsme se asi s nejkrásnější církví, kterou v Novém zákoně nacházíme. Dnes se budeme věnovat další krásné církvi – církvi v Kolosis. Příští týden potom tuto sérii uzavřeme tesalonickou církví. To byla církev, která aktivně očekávala příchod Pána Ježíše Krista.
Dnes máme před sebou Pavlův list křesťanům do Kolosis. Tento list je jim adresován – viz v. 1,2, ale jak se můžeme dočíst v závěru listu, tak nepatřil jenom jim, ale měli ho dát přečíst také církvi ze sousedního města Laodikeje a sami si měli přečíst dopis, který Pavel adresoval laodicejské církvi (Ko 4,16).
Dnes se podíváme na Pavlův dopis do církve ve Filipis. Pokusíme se přiblížit si atmosféru první církve a povzbudíme se navzájem v Kristu. Kéž naše srdce hoří stejně, jako hořela srdce prvních čtenářů tohoto krátkého dopisu.
