Pevně spojeni dohromady (Ef 2,21)
Chrám, který staví sám Bůh
Bůh staví nový chrám, duchovní chrám - místo, kde přebývá On sám. Bůh je vlastníkem této stavby, Bůh je stavitelem této stavby, Bůh je obyvatelem této stavby.
Bůh staví nový chrám, duchovní chrám - místo, kde přebývá On sám. Bůh je vlastníkem této stavby, Bůh je stavitelem této stavby, Bůh je obyvatelem této stavby.
Mluvili jsme spolu o tom, že milost Boží lásky se mocně projevuje právě ve chvílích těžkých, kdy soužení a utrpení doléhá na církev nejsilněji, při pronásledování ze strany lidí i politické moci. Projevuje se, když křesťan zachovává dobré svědomí pro svého Pána a kvůli svému Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu, navzdory hříšné a nemilosrdné tvrdosti světa. Petr to ve třech verších zdůrazňuje hned 2x. V tom je milost, trpíte-li nevině kvůli Pánu a Jeho slovu.
Pokoj Vám milovaní a drazí duchovní sourozenci v Bohu! Když vám položím otázku, kdo z vás pomyslel před svým obrácením na to, že každou chvíli v týdnu budeme toužebně a nedočkavě dopředu vyhlížet, aby už nastal ten den, kdy se jako jedno tělo scházíme k uctívání našeho Pána a Spasitele, který přišel kvůli nám na konci časů, odpověď by byla nikdo!
Náš dnešní a následující dva verše nejsou dalšími prosbami, ale jsou důsledkem té jediné první prosby ve verši šestnáctém. Tím důsledkem posílení a upevnění vnitřního člověka, je přebývání Krista ve věřících. Duch svatý přišel, aby oslavil Krista, a tady vidíme, co přesně to znamená – že Kristus bude přebývat v našich srdcích.
Ukážeme si (1.), co apoštola motivovalo k jeho modlitbě – bohatství Boží slávy, ouha oslavit Boha, dále si ukážeme (2.), jakým způsobem se upevňuje vnitřní člověk – je to dílo Ducha svatého. A nakonec se podíváme (3.) na tu prostou prosbu apoštola – upevnění vnitřního člověka.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 25. října 2015
Dobré dopoledne, bratři a sestry, pokoj vám a milost. Máme před sebou modlitbu apoštola Pavla, ve které se modlí za křesťany, aby rostli v poznání Kristovy lásky a aby tuto lásku společně s bratry a sestrami v církvi žili. Procházíme listem Efezským velmi pomalu, verš za veršem, a mohlo by se nám snadno stát, že si kvůli stromům nevšimneme lesa – že nám kvůli těm nádherným pravdám, které nacházíme doslova na každém kroku, unikne celek.
Krátká pasáž, která mluví o velkých a důležitých věcech. Mluví o tom, kdo je Bůh, kdo je Otec Pána Ježíše Krista, kdo povolává to, co není, aby to bylo a kdo dává život mrtvým, aby byli živí v Duchu.
Petr moc evangelia staví do protikladu k tomu, čím církev procházela i prochází - strasti, soužení, pronásledování... Kristus stojí za to, abyste vytrvali. Kristus je nade vše ostatní. Soužení není ničím ve srovnání s Kristem. Veškeré požehnání Božích darů máme v Kristu - jak bychom mohli hledat něco většího.
1 Petrův 2:18 Služebníci, podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen dobrým a mírným, nýbrž i tvrdým. 19 V tom je totiž milost, když někdo pro svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně. 20 Jaká však sláva, jestliže budete trpělivě snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem.