Co vedlo lidi jako byl apoštol Pavel k tomu, že za všech okolností byli spokojení a odhodlaní i dále sloužit Bohu? Byla to jejich láska k pravdě a oddanost Ježíši Kristu, jejich Pánu. Ale ne všichni byli a jsou takoví jako Pavel.
Apoštol Pavel vysvětluje svému synovi ve víře, Timoteovi, že dopis, který mu napsal, je skutečně jeho duchovní závětí. Jeho konec se přiblížil a apoštol se těší na vavřín spravedlnosti, který pro něj připravil jeho Pán.
Pavel zasypává Galatské sérií otázek, které jim mají pomoci zorientovat se v tom, na čem vlastně staví svůj život. A potom jde do Božího slova. Jde do Starého zákona a ukazuje křesťanům, jak musí být jejich život zakotven v Písmu.
Dlouho před příchodem Pána Ježíše Krista spatřil Abraham den Kristův a zaradoval se, rozjásal se radostí ze spasení z milosti pouhou vírou.
Naše víra je postavená na pevném základu pravdy Božího slova, přesto v Božím lidu vždy byli, jsou a budou falešní učitelé, kteří učí lež. Soud nad nimi je již připraven. Pán oddělí pšenici od plev. O koho se jedná?
Bůh nám ukazuje, kdo nám v životě může pomoci i to, kde najdeme manuál pro svůj život. V dnešním uvidíme, čím máme naplnit tento proměněný život ve světle přicházejícího Božího soudu.
O co se opírá naše vzácná víra? Co, nebo spíše kdo je objektem naší víry? Na jakých pilířích svou víru můžeme a také máme stavět? Co nám bylo zvěstováno? Objekt naší víry totiž určuje její hodnotu a ryzost.
Ve své modlitbě za křesťany Pavel připomíná tři veliké věci: mluví o naději, ke které je Boží lid povolán, mluví o slavném dědictví, které křesťané mají v Kristově lidu a konečně mluví o nesmírné Boží moci, která je zde pro ty, kdo věří – Boží moc, která se projevila ve zmrtvýchvstání Krista.
Není trochu divné, že se Petr rozhodl připomínat nám věci, o kterých sám říká, že je známe. Že jsme je přijali a jsme v nich utvrzeni? Proč? Můžeme se ptát, není to tak trochu zbytečné?
