Už nejsi otrok, ale syn! (Ga 3,26-4,7)

Pán zná a vždy pozná své děti. Je tedy vůbec nějak důležité řešit, zda je někdo skutečné Boží dítě nebo to máme nechat na Bohu? Je to důležité pro nás jako jednotlivce, abychom měli jistotu, že jsme Božími dětmi. Věřím tomu, že nikdo z nás nechce žít v nějakém náboženském sebeklamu, ve falešné naději, že jednou získá Boží království. Proto potřebujeme vědět, co říká Bůh o svých dětech a konfrontovat své vlastní životy s Božím Slovem.

Služba zákona (Ga 3,15-25)

Bratři, tak oslovuje Pavel své děti v Kristu. Musíme tady, po víceméně formální a velmi káravé první polovině třetí kapitoly, cítit Pavlovu lásku. Pošetilí Galatští - bratří. To není láska, jak ji známe z televizních seriálů. To není bezzubá a plytká láska, kterou tak často představují křesťané. Tady je skutečná Boží láska, která míří ke Galatským slovy apoštola Pavla, slovy pravdy

Spasení z víry ve Starém zákoně (Ga 3,6-14)

V předchozím oddíle se Pavel soustředil na zkušenost Galatských a hned vzápětí tuto zkušenost uvádí do souladu s Božím Slovem. Je důležité, abychom jako křesťané prožívali veliké věci s Bohem, je ale také nesmírně důležité, aby tyto věci byly v souladu s Božím Slovem. Lidské zkušenosti mohou totiž velice snadno zmást a odvést nás od pravdy.
 

Pošetilí Galatští! (Ga 3,1-5)

Záleží na tom, co lidem říkáme o spasení a o životě s Kristem. List Galatským nám ukazuje, že to je skutečně klíčová věc, že to není jedno, ale že jde o otázku věčného života a věčného zahynutí. 

Ospravedlnění z víry bez skutků zákona (Ga 2,15-19)

Když jsme poznali Boží milost, tak jsme zbořili stavbu své vlastní spravedlnosti, vyznali jsme svou hříšnost, svou neschopnost, cokoliv dobrého udělat a hledali jsme Krista a jeho spravedlnost. Ale jestli chci znovu stavět sám na sobě a na svých zásluhách před Bohem, jenom usvědčuji sám sebe jako hříšníka. Hříšníka, který zoufale potřebuje Boží milost.