Tavičův oheň (Mal 2:17-3:5)
Jan Suchý, Ústí nad Labem, 9. srpna 2020
Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm."
Matouš 3:12
Jan Suchý, Ústí nad Labem, 9. srpna 2020
Kdo by nechtěl být podoben Ježíši? Jen, kdo mu nepatří, jen ten, kdo nepoznal v hloubi srdce odpuštění hříchů, jen ten, v kom nevykvetla vděčnost, za Kristovu oběť na kříži, která dokonale usmířila Boží hněv vůči mně, hříšníkovi! Ale tam kde se děje dílo Ducha svatého, stojí za to projít výhní zkoušek, bratři a sestry, protože pak budeme čistí, jako On je čistý. Pak budeme, až přijde podruhé, nakonec dokonale proměněni nejen v duchu, ale i v těle do svatosti, ke které jsme byli stvořeni.
Ochota k pokání a smíření neznamená, že budeme dělat, jakoby se nic nestalo. Ochota k pokání a hledání smíření neznamená, že naše minulé hříchy nepřinesou trpké ovoce, se kterým se budeme muset vyrovnat jak osobně, tak i společně v církvi. Ochota k pokání a hledání smíření je ale jediná cesta, která nás může dovést k obnovení.
Jan Suchý, Ústí nad Labem, 19. července 2020
Pokoj vám, bratři a sestry,
Nemysli si, že tvůj hřích má dopad maximálně na tebe samotného. Ne! Vždycky bude mít dopad na ty, které ti Bůh svěřil - na tvou manželku, tvé děti, na tvé nejbližší. A protože tě učinil součástí Kristova těla, místní církve, bude mít dopad i na církev. Tak to je.
Jan Suchý, Ústí nad Labem, 24. května 2020
Jsme opět u toho, že naše láska a náš postoj k Bohu je velmi vidět na našem postoji k církvi a k sourozencům v Kristu. A pokud jsme neteční k církvi a nenaplňujeme potřeby druhých. Pokud s druhými nejednáme dobře a v lásce, ale ve sporech a svárech, je jedno, z jakého to je důvodu. Je jedno jak a kolikrát sem byl druhými zraněn, nebo ponížen. Je jedno, zda jsem povahově takový, nebo makový. Zda jsem bázlivý a citlivý, nebo nerudný samotář, zalezlý ve svém doupěti. Je to prostě špatně. A ukazuje to na nedostatek lásky k Bohu v mém srdci. Ukazuje to, že ta Boží láska ve mně je něčím možná potlačená, ubitá. Strachem, hořkostí, neodpuštěním, zraněním, které může být opakované. Ale to není omluva bratři a sestry. My jsme prostě odpovědní za svá nová srdce před Bohem, máme je chránit!
Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 17. května 2020
Pokoj vám! Jak se dnes cítíte? Máte taky ten pocit, jako že hrajete v nějakém špatném scifi filmu? Všichni ti lidé s rouškami. Slova jako krizový štáb, nouzový stav, imunita, vakcína, izolace, nebo karanténa. Vyburcovaná média. Možná nejsme jako hlavní postava, spíše něco mezi vedlejší rolí a statistou z davu.
Bůh je králem na nebesích, nikdo není jako On. Stejně tak chce být králem tvého srdce, obrazně řečeno, posadit se v něm na trůnu. Chce být Pánem v tvém životě. Jak bychom mohli znesvěcovat takovou svatyni, ve které chce Bůh přebývat? A přece to děláme. Jak ji znesvěcujeme? Tím, že místo krále Ježíše, který nás osvobodil z otroctví hříchu, vytrhl ze satanových pout, vykoupil drahou krví, místo tohoto krále dosazujeme za krále sami sebe. Ale nejde sloužit dvěma Pánům.