To, že jsi, je důvod ke chvále a vděčnosti Bohu! Jsi-li Kristův, nemůžeš mít víc! Ž 100;

To, že jsi, je důvod ke chvále a vděčnosti Bohu! Jsi-li Kristův, nemůžeš mít víc! Ž 100;

Motto: 1 Tesalonickým 5:18 Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.

Úvod

Pokoj vám a milost! Dnes se zaměříme na střet padlého lidství s realitou světa, o kterém Písmo praví, že celý leží ve Zlém 1 J 5,19! V knize Genesis během svodu, který si satan připravil na Evu a Adama čteme:

• Genesis 3:1 Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?" 2 Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. 3 Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«" 4 Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. 5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."

Všimněte si lstivosti a podlosti hada. Všimněte si jeho neupřímného a předstíraného rozhořčení. „Cože, Bůh vás odsoudil k smrti hladem?“ Protože to je přesně to, co satan říká! Ve druhé kapitole Gn čteme o tom, jak Bůh dal ze země povstat všemu nádhernému stromoví s dobrým ovocem. A všechny stromy, kromě jednoho jediného, stromu poznání dobrého a zlého uprostřed zahrady dal člověku k dispozici! A satan s předstíraným rozhořčením obviňuje Boha z toho, že stvořil člověka, aby ho vzápětí utýral k smrti hlady! Tento princip, tento satanský mustr si dobře zapamatujme. Protože ďábel ho velice rád a často používá. Podívejte se na pokušení lidu v poušti při Masse a Meribě.

• Exodus 17:3 Lid tam žíznil po vodě a reptal proti Mojžíšovi. Vyčítali: "Proto jsi nás vyvedl z Egypta, abys nás, naše syny a stáda umořil žízní?"

O satanu víme, že se převléká za anděla světla, ačkoli je temnotou. A úplně stejně vidíme, že o Bohu, který je dobrý, který je láska a který je světlo tento had od začátku lže. Od samého počátku Boha pomlouvá a odsuzuje jako někoho kdo to nemyslí s člověkem dobře. A jde daleko. Velmi daleko. Zde vidíme, že Bůh je podle něj zlý a v podstatě vrah. Navíc je Bůh podle satana libující si ve zlém! Učiní člověka, naplní zahradu nádhernými stromy s dobrým ovocem k jídlu a tím k životu. A potom zakáže člověku ze všech těchto stromů jíst! Kdo může učinit něco takového? Jen ten, kdo není dobrý, ale naopak si libuje ve zlém. Libuje si v mučení a trápení. Bůh tedy není dobrý, říká had. Už chápeme, proč Písmo ďábla nazývá lhářem a vrahem od počátku?

A jde ještě dál. Poté, co takto strašlivě osočí Boha, nabídne sám sebe. Jako toho dobrého. Nabídne svou, „lepší“ cestu. A tu učiní velmi lákavou pro Evu. „Když to sníš, budeš v tu chvíli jako Bůh.“

A jsme u klíčového momentu v historii lidí. Tento moment a tato událost, kdy Eva s Adamem podlehli ďábelskému svodu. To vše, co se stalo určuje totiž dnes velmi zhoubným způsobem nahlížení člověka na svou existenci v tomto padlém světě. Světě, který je díky Adamovu hříchu prokletý Gn 3,17;

Každý člověk od této chvíle narozený žije na prokleté zemi, ve světě zla, v padlém těle jako otrok hříchu. A žije tu ve lži, ve strašlivé zhoubné iluzi bohorovnosti. Tedy v iluzi, že je jako Bůh! A Bůh všechno, co chce přeci koná. A svět a vše v něm je přeci pro Boha a podle Boha se točí.

Nedivme se tedy, že každý z nás si myslí, nebo v minulosti myslel, že vše se bude točit kolem nás, pro nás a na náš rozkaz?  Jak bychom se potom mohli divit tomu, v jakém je svět a člověk stavu? Když pochopíme tuto strašlivost, už se nebudeme divit všemu tomu LGBTQ. Manželstvím pro všechny. Nebudeme se divit, když muž prohlásí, že je žena a naopak. Nebudeme se divit tomu, když čteme o lidech, kteří mají svatbu s ovcemi, kozly, nebo si berou sami sebe. Protože nejlepší partner pro ně jsou oni sami.

Svět takový musí být. A člověk nemůže jinak. Pokud se Bůh nad ním neslituje, nedá mu nové srdce, neprotesá-li jeho uši a neotevře-li jeho oči. Máme lék, který musíme podávat sami sobě, celému světu a všem lidem. Evangelium Boží. Za které se nestydíme a které je záchranou pro každého, kdo věří! Dnes budeme v žalmu 100. Je evangeliem. Je lékem. Je pravdou. Je světlem pro naše nohy. Protože je slovem Božím, dokonale připravujícím božího člověka ke každému dobrému dílu!

Odkazy: 1 J 5,19; Gn 3,1-5; 3,17; Ex 17,3;

Žalmy 100:1 Žalm k díkůvzdání. Hlahol Hospodinu, celá země! 2 Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem! 3 Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase. 4 Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu, 5 neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení!

Toto čiňte!

1. Hlaholte Bohu

Žalm 100 je nadepsán jako žalm díkuvzdání. A skutečně hlavním důrazem tohoto žalmu je vděčnost, která se projevuje a má projevovat v lidském životě určitými způsoby. Pojďme se podívat na tento text. Když se na žalm podíváte. vidíte, že žalm vyzývá ke chvále a vděčnosti Bohu. Verše 3 a 5 potom ukazují na to, proč je Bůh této chvály a vděčnosti hoden.

Autor začíná žalm těmito slovy: „Hlahol Hospodinu celá země! Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem!“ Na těchto třech výzvách bychom si nyní ukázali některé pravdy. Tak za prvé: „Hlahol Hospodinu celá země!“

Jde o příkaz, který zahrnuje dvě roviny pravdy. Tou první je obecná podstata Božího kralování. Hlaholit má celá země. Celá planeta a všechno na ní. Druhým aspektem je, že slovo země můžeme vztáhnout na zemi zaslíbenou, kterou dal Bůh svému lidu. Na Izrael. A ten má hlaholit Hospodinu. Celý národ, celá země.

Co znamená slovo hlaholit? Co všechno se z tohoto výrazu můžeme dozvědět? Slovo hlahol v našem textu je použito ve významu oslavného volání. Radostného jásotu a provolání slávy tváří v tvář něčemu, nebo někomu významnému. Jde o vyjádření oddanosti, věrnosti. Hlaholí ten, který je menší, v podřízeném postavení někomu většímu! Je to vzdání pocty, holdu. Radostné fanfáry vítající vítěze, pána, nebo radostnou přelomovou událost.

Takto má hlaholit nejenom celý Izrael. Ale celá země a všechno tvorstvo i neživá příroda. Vše má hlaholit Bohu a oslavovat Boha! Protože On je hoden! A my se k tomu v našem textu dostaneme. Žalm 84 říká:

• Žalmy 84:2 Jak je tvůj příbytek milý, Hospodine zástupů! 3 Má duše zmírá steskem po Hospodinových nádvořích, mé srdce i mé tělo plesají vstříc živému Bohu! 4 Vždyť i vrabec přístřeší si najde, vlaštovka si staví hnízdo u tvých oltářů, aby svá mláďata zde uložila, Hospodine zástupů, můj Králi a můj Bože!

A srdce, které takto hlaholí je srdce naplněné přesně tím, o čem mluví žalm 84,2-4. Hospodin je takovému srdci milý. Boží přítomnost je takovému srdci milá a nezbytná. Duše takového člověka bez Boha strádá a hyne. Srdce i tělo utíká ze všech sil Bohu v ústrety. Tam, kde je Bůh, tam je doma takové srdce a nikde jinde! Jako vlaštovka a vrabec pod střechu Božího chrámu a do skrytu u oltářů. Tak spěchá srdce, které hlaholem oslavuje koho? Hospodina zástupů, Krále a Boha všech Bohů! To je první věc, kterou máme činit. Každý a celé země i vše na ní.

2. Radostně služte Bohu

Další věcí, kterou máme činit podle příkazu Božího slova, podle žalmu stého je, že máme radostně sloužit Hospodinu! Celá země, vše na ní. Každý tvor a každý člověk. Neživá příroda i kámen má svůj úkol. Svůj účel. Sloužit Bohu, a to radostně! Vím, že to zní divně, když kámen má radostně sloužit Bohu. Ale nevidíme zde určitou symboliku, kterou známe z Písma? Pravdivý princip? Podívejte se se mnou do Lukáše.

• Lukáš 19:37 Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. 38 Volali: "Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!" 39 Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: "Mistře, napomeň své učedníky!" 40 Odpověděl: "Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení."

Sláva, kterou provolávaly zástupy Kristu byla pohoršením a důvodem závisti i zášti u některých farizejů. Pán Ježíš je kárá slovy o tom, že On, Bůh je hoden tohoto hlaholu. A nebude – li volat zástup, bude volat neživé kamení. A milovaní, čím my jsme byli? Před okamžikem našeho vyučení, usvědčení a pokání? Nebyli jsme mrtví, pro své skutky před Bohem? Nebyli jsme jako toto mrtvé, neživé kamení, A nejsme nyní z Boží milosti tím, co říká Písmo v 1 Pt 2,4-5. nestali jsme živými kameny? Ano stali! Bůh má takovou moc! Petr říká přicházejte ke Kristu, kameni živému a sami buďte živými kameny, ze kterých Bůh staví svůj chrám!

Služba, a to radostná služba je příkaz. Ale i charakteristika nového stvoření. Nového srdce. Právě spolu s pokorným, oslavným hlaholem a holdem našemu Pánu. To nejsou vnější věci, ale podstata a charakteristika nového stvoření v Kristu.

Jak popíšeme blíže tuto radostnou službu? Tu změnu srdce a charakter nového stvoření? Podívejme se na následující text.

• Efezským 4:28 Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými.

Zákon Mojžíšův říká nepokradeš! A my víme, že tento zákon je pro nespravedlivého 1 Tm 1,9. Je dozorcem, a bičem nad nespravedlivým. Je vnější normou a hranicemi. Je klecí vymezující prostor něčemu, co je bez této klece bezuzdné a neovladatelné! Tam, kde je nespravedlivé adamovské srdce, tam musí být tento dozorce s bičem, tato klec. Přísný a tvrdý dozorce, pevná ocelová klec.

Ale Pán Ježíš říká, že naše spravedlnost má o mnoho převyšovat spravedlnost farizejů a zákoníků. Naše spravedlnost není spravedlností vnější. Držena vnější silou a mocí. Staré srdce touží krást, ale bojí se. Nové srdce netouží krást, touží dělat Kristu radost, miluje Krista. Proto pracuje a to nejenom, aby už nekradlo. Nejenom, aby se rozdělilo také s potřebnými. Ale především proto, že si uvědomuje, kdo je jeho Spasitel, co pro něj udělal a touží potěšovat svého Boha a Spasitele! Jde tedy o normu vnitřní. Vnitřní zákon nového srdce podle Krista a pro Krista.

3. Vstupte do Jeho přítomnosti s plesáním

Třetím příkazem je, že máme vstoupit před Boží tvář. Vstoupit do Boží přítomnosti. Přijít prostě k Bohu! Přiblížit se k Němu. A jak? S plesáním. A znovu jde o vnitřní hlahol, jásot a vnitřní radost z Boha. To vše vychází z proměněné mysli. Z nového stvoření a není možné, aby tomu bylo jinak. Jen nové stvoření v Kristu je schopné naplnit to nejdůležitější přikázání. První a největší.

• Deuteronomium 6:5 Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.

Hlahol Hospodinu, služ Mu radostně a přistupuj k Němu s plesáním srdce! To přeci je jedno a totéž jako Dt 6,5 a nedokáže to žádné jiné srdce než to, které miluje Hospodina. Jen nové srdce, jen Bohem proměněné srdce. Když srdce plesá, jásá nevýslovnou radostí. Když srdce plesá, tančí jako ten nejlepší tanečník na parketu Boží dobroty, věrnosti a slitování! Petr apoštol ve svém prvním listu říká.

• 1 Petrův 1:8 Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí,

A je tu ještě jeden, veliký důraz textu. Nejsou to jen příkazy. Nejen to, že máme přicházet k Bohu s jásáním a plesáním. Ale náš text znamená, že je to právě Bůh sám, poznání Boha v pravdě. To je to, co v našem srdci probouzí všechny ty věci.

• Za prvé hlahol, tedy úctu a bázeň.
• Za druhé radostnou touhu Bohu sloužit.
• A za třetí touhu být Bohu blízko, v Jeho přítomnosti před Božím trůnem s jásotem a plesáním v srdci.

 Všechny tyto věci jsou možné pouze pro člověka s novým srdcem, který je nové stvoření v Kristu! Je to možné jen pro toho, kdo poznal Boha v pravdě a uvěřil Bohu. Kdo pochopil, čím Bůh je a čím je každý člověk v přirozeném, adamovském stavu.

Přirozený člověk od Boha utíká. Skrývá se před Ním jako Adam v křoví. Volá: „už dost, ať k nám už Bůh nemluví Mojžíši. Mluv s námi ty, prosím!“

• Exodus 20:18 Všechen lid pozoroval hřmění a blýskání, zvuk polnice a kouřící se horu. Lid to pozoroval, chvěl se a zůstal stát opodál. 19 Řekli Mojžíšovi: "Mluv s námi ty a budeme poslouchat. Bůh ať s námi nemluví, abychom nezemřeli."

Přirozený člověk Boha nemiluje, protože dobrý Bůh je světlo, ale lidé si více zamilovali tmu, protože jejich skutky jsou zlé.

Už v úvodu kázání jsme si přeci řekli, že… Každý narozený člověk od pádu Adamova žije na prokleté zemi, ve světě zla, v padlém těle a jako otrok hříchu. A to celé žije ve lži, ve strašlivé zhoubné lži o bohorovnosti. Uvěřil, že je se sám sobě bohem. Proč by tedy měl oslavovat kohokoli jiného, než sebe? Být někomu jinému než sobě vděčný. A chválit někoho jiného, než sebe? Ale žalm stý, nám nejenom říká, jak máme přistupovat k Bohu. Vzdát Mu hold. Radostně Mu sloužit a přistupovat k Němu s jásotem srdce. Žalm nám také říká proč.

Odkazy: Ž 84,2-4; Lk 19,37-40; 1 Pt 2,4-5; 1,8; Ef 4,28; 1 Tm 1,9; Dt 6,5; Ex 20,18-19;

Vězte, On je Bůh!

1. Stvořitel, Učinitel

Autor žalmu pokračuje ve verši třetím: Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase. Tak tedy zde je ten první důvod v žalmu stém, pro který má vzdávat celá země a každý člověk Bohu hold. Radostně mu sloužit a přicházet do Boží přítomnosti se srdcem, které jásá, které plesá a krouží v radostném tanečním reji. Bůh sám je ta příčina. Prvotní, jakákoli i poslední příčina! Písmo říká o Bohu, že je alfa i omega, první i poslední. Jediný a pravý Bůh. ZJ 22,13;

Výraz vězte, že Hospodin je Bůh v našem textu neznamená nic jiného než následující pravdu. Uznejte, že Hospodin je Bůh! Uznejte to! On je Bůh. On je Pán! Podívejme se do žalmu

• 46:9 Pojďte jen, pohleďte na Hospodinovy skutky, jak úžasné činy v zemi koná! 10 Činí přítrž válkám až do končin země, tříští luky, láme kopí, spaluje v ohni válečné vozy. 11 "Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh. Budu vyvyšován mezi pronárody, vyvyšován v zemi."

A na jiném místě v Písmu čteme, že nikdo této pravdě neunikne! Každého jednou dostihne! Nelze se tou vyhnout žádným způsobem.

• Římanům 14:11 Neboť je psáno: `Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh. ´

Samotný náš žalm dosvědčuje, že ve svém bytí jsme naprosto závislí na Bohu. Protože my jsme nedali život sami sobě. Nerozhodli jsme se o tom, že chceme a budeme existovat. Jak bychom mohli, když jsme neexistovali? Ale on nás učinil! A zde je tedy jasné, že za život vděčíme Bohu.

To, že mě stvořil, je dostatečný, plný důvod k tomu, abych vzdal Bohu hold. To, že mě stvořil, je dostatečný, plný důvod, abych Mu radostně sloužil! To, že mě stvořil je dostatečný, plný důvod, abych toužil po Jeho přítomnosti a vyhledával ji vždy a všude! Bůh je hoden naší vděčnosti, Bůh je hoden naší úcty a Bohu náležíme a jsme stvořeni k tomu, abychom žili k Jeho slávě!

A milovaní, pokud někdo namítne jakékoli ale. Třeba ale můj život je hrozný. Ale já mám v životě jen samé trápení. Já jsem od malička nemocný a slabý. Já jsem vyrůstal a pořád žiju ve strašných podmínkách. Já žiji uprostřed války. Já žiji uprostřed pouště. Já trpím hroznou nespravedlnost. Milovaní, není žádná výmluva!

Pokud vaše srdce nehlaholí, nejásá a neraduje se z Boha. Nemáte výmluvu. Ani jako nevěřící, natož jako Boží lid, vykoupený krví Krista. Odpadl člověk od Boha ve své vzpouře a hříchu? Ano, je to člověk, kdo odmítl Boha, svého Stvořitele. V úvodu jsem o tom mluvil, jak Adam s Evou odmítli dobrého Stvořitele i Jeho vůli pro své životy a přijali satanskou lež. A v knize Římanům?

• Římanům 1:18 Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu. 19 Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. 20 Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. 21 Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.

 

2. Pán, Spasitel, Pastýř

Přesto Bůh neláme nad člověkem hůl. Neodepisuje člověka. A člověk je vykoupen ze nesmírnou cenu, kdy se Bůh Syn ponížil až na tu nejnižší úroveň padlého lidství, kdy byl započten mezi nejhorší zločince! Zřekl se své slávy, ponížil se a šel na potupnou smrt pro naše hříchy! Bůh stále volá člověka k pokání. K nápravě věcí. On vše sám dokonce učinil a činí ve svém Synu Ježíši. Nebude žádná duše, která by byla spasena jinak, než z Boží milosti a Boží mocí Ř 3,21-24! Bůh sám dává svého Syna jako Beránka Božího, který snímá hříchy světa. To co ve vzpouře zahynulo hledá Bůh, aby to znovu povolal k životu. Novému, věčnému!

A tak je Hospodin naším Stvořitelem a proto Pánem! Je naším Spasitelem. Všech těch, které povolal a omilostnil skrze víru. A je naším Pastýřem! Přesně, jak to stojí ve třetím verši našeho dnešního žalmu. My jsme jeho lidem. Jsme ovce, které pase.

A je to totální změna. Člověk, který utíká pryč od Boha, protože ví o Božím spravedlivém rozhodnutí, že každý, kdo hřeší, co? Umírá a hyne na věky! Člověk, který nesnesl Boží slovo a řeč a prosil, aby Bůh k němu nemluvil. Člověk, který se chce skrýt v křoví a obléknout do fíkového listí. Člověk, který prosí Krista o co? Jaký strašlivý fakt nám říká Písmo o padlém, hříšném člověku? O stavu jeho srdce?

• Lukáš 8:35 Lidé se šli podívat, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a chová se rozumně. A zděsili se. 36 Ti, kteří viděli, jak byl ten posedlý vysvobozen, jim o tom pověděli. 37 A všichni obyvatelé gerasenské krajiny prosili Ježíše, aby od nich odešel, poněvadž se jich zmocnila veliká bázeň. Vstoupil tedy na loď, aby se vrátil.

Vidíte ten rozdíl? Mezi žalmem sto a Lk 8,35-37? Žalm stý mluví o novém člověku! O svaté bázni, která vzdává oslavný hold, vyjadřuje svou věrnost Bohu, pokořuje se před Ním. Raduje se z Boha a z toho, že Mu může sloužit. Jásá, plesá, tančí, vznáší se na parketu Boží dobroty. Prostě na parketu Boží spásy. A Lk 8,35-37? starý člověk, potomek Adamův. Děsí se! Neoslavují, neradují se a usilují o to, být od Boha, od Krista, co nejdál. „Jdi pryč prosím Ježíši! Chci abys zůstal daleko ode mě Ježíši!“

Kým chceme být? Člověkem z Lk 8,35-37? nebo ze žalmu sto? Může někdo ještě po tom všem, co si zde z Písma říkáme, tvrdit, že to byl on, kdo se rozhodl pro Krista? Kdo trvá na tom, že patří Kristu, protože se tak sám rozhodl a modlil se někde někdy nějakou modlitbu přijetí Krista?

Může tu být někdo, kdo ještě nepatří Kristu a zůstává lhostejný po tom, co slyšel? Chcete zůstat těmi, kdo se hluboko ve svém srdci třesou hrůzou, protože ví, že mzdou hříchu je smrt? A raději, než by činili pokání, vzdali hold Bohu a uvěřili evangeliu budou prosit, aby je skály zavalily a aby byli od Krista co nejdál? Budete tváří v tvář pravdě Písma dál obelhávat sami sebe, že víte lépe než Bůh, co je dobré, co špatné? Trváte dál na tom, že jste spravedliví, spravedlivější, než Bůh?  Kéž to tak není!

A uvědomuješ si bratře, sestro, jaká vzácnost je být Kristovou ovcí, patřit do Jeho stáda? Být součást jeho lidu, svatého národa? Být Kristovým královským knězem?  Vždyť ty i já jsme byli stejní. Bohu vzpurní, odporní a nadutí. Naše radost byla, být co nejdál od Něho! Ze všech sil jsme se koupali v temnotě. Bez Boha, a tedy čehokoli dobrého na světě. A dnes. On je dar darů. Naše všechno! Dnes společně vyznáváme s Davidem.

• Žalmy 16:8 Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese. 9 Proto se mé srdce raduje a moje sláva jásá, v bezpečí přebývá i mé tělo, 10 neboť v moci podsvětí mě neponecháš, nedopustíš, aby se tvůj věrný octl v jámě. 11 Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.

Odkazy: ZJ 22,13; Ž 46,9-11; 16,8-11; Ř 14,11; 1,18-21; 3,21-24; Lk 8,35-37;

Děkujte, chvalte, dobrořečte Jeho jménu!

Naše poslední verše nás vedou k aplikacím. Které byli i v prvních dvou verších žalmu sto. Žalm tím dává jasně najevo, co je tou hlavní myšlenkou. Hlavním důrazem, tím, co máme dělat. Ten žalm zval i v době svého sepsání nejen národ a zemi Izrael k tomu, aby se pokořili před Bohem. Činili pokání a věřili Bohu. Tomu, že spása je Jeho dílo! Zval totiž všechny čeledi a pronárody země k těmto pravdám. Verše čtvrtý a pátý stejně tak praví všem, Božímu lidu i lidu celé země:

Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu, 5 neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení!

Znovu vidíme, co máme všichni činit. A znovu vidíme proč. Ten žalm je evangeliem pro ty, kteří vzdorují Bohu. Je hlasem, který je zve k nápravě věcí. Protože přesto, že Bůh je svrchovaný a smilovává se nad kým chce. Nesnímá Jeho svrchovanost z člověka zodpovědnost za jeho život! Všichni staneme před Bohem Soudcem! Každý!

• Římanům 14:11 Neboť je psáno: `Jako že jsem živ, praví Hospodin, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná, že jsem Bůh. ´ 12 Každý z nás tedy sám za sebe vydá počet Bohu.

Také ve starém zákoně, v knize Ezechiel je psáno: Ez 33:11 Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest!

Jak tedy má naložit nevěřící člověk se žalmem sto? Začít musí u verše třetího. Uznat, že Hospodin je ten, který vše stvořil. A nade vším vládne, kraluje. I nad životem každého člověka. Takto se musí Bohu poddat! Vyznat svou závislost na Něm. Vyznat svou vzpouru a hříchy. Přiznat, že je vinen a zasluhuje spravedlivý trest. Protože jeho hříchy, jeho hříšná podstata ho naprosto odděluje od Boha. A to navždy, nebude-li činit pokání! Co slyšeli Židé, kteří se povyšovali nad obětmi z Lk 13?

• Lukáš 13:1 Právě tehdy k němu přišli někteří se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví jejich obětí. 2 On jim na to řekl: "Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět?" 3 Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete. 4 Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? 5 Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete."

Všimněte si, že Žalm sto ale nerozlišuje cestu pro nevěřící a pro věřící. Řekli jsme si, že hlahol Bohu celá země má obecný dopad. Jde o obecnou podstatu Božího kralování a panování nad celým stvořením a všemi národy! A tak platí pro všechny, že mají vzdát Bohu čest, slávu, chválu a díkůčinění! Nevěřící musí nejdříve volat k Bohu v pokání a uvěřit evangeliu. Aby sám Bůh v jeho životě odstranil to, co mu brání v naplnění žalmu sto. To na čem jediném záleží, je nové stvoření v Kristu a to je to jediné, co může nevěřícímu přinést pokoj. Pavel v Ga říká.

• Galatským 6:14 Já však se za nic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět. 15 Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření. 16 A všem, kdo se budou řídit tímto pravidlem, Izraeli Božímu, pokoj a slitování.

Směrem k Božímu lidu platí zesilující tendence. Žalm sto je skutečně evangelium pro všechny národy. Bůh povolává všechny, aby se poklonili před Ním a vzdali Mu chválu. Ale jestli tak mají učinit ti, kteří jsou ve vzpouře, o co více tak mají činit ti, které Bůh omilostnil a učinil je svým lidem?  Co píše Petr? Máme žít vzorně mezi pohany, aby prohlédli a za naše dobré skutky vzdali Bohu chválu v den navštívení! 1 Pt 2,12; a také Písmo praví: „Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více.“

Ale nevěřící, musí nejdříve kapitulovat před Bohem. Přiznat viny a poznat potřebu své spásy. Písmo zaslibuje ústy Krista.

• Matouš 7:7 Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. 8 Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. 9 Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb?10 Nebo by mu dal hada, když ho prosí o rybu? 11 Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, tím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!

Bůh Otec je dobrý. Nanejvýše dobrý, slitovný, milosrdný a milostivý. Je shovívavý a nepřeje si smrt a zatracení žádného člověka. Znovu se podívejme na to, co máme dělat všichni.

Žalm 100,4-5 Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu, 5 neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení!

Naděje všech je jen jedna. Jediná a stejná. Je naprosto identická! Naděje všech lidí světa je Bůh sám. Bez ohledu na to, zda to přijímám, či nikoli! Bůh je příčinou všeho! A nadějí nás všech je On sám. Jeho naprostá, dokonalá dobrota, milosrdenství a věrnost do všech pokolení! Verš pátý hovoří jasně.

Proto aplikace je pro všechny také stejná. Identická a jediná. Přicházejte všichni znovu a znovu k Bohu do Jeho bran a děkujte Mu! Přicházejte všichni k Němu a chvalte Ho! V každý čas dobrořečte Bohu a Jeho jménu! Kdo chce mít podíl na této naději. Musí k Bohu s pokorou, vděčností, chválou. Musí uznat, že Hospodin je Bůh!

A ten, kdo je v Kristu musí přeci každý den žít podle žalmu sto. Každou minutu svého života. V Tesalonickým stojí.

• 1 Tesalonickým 5:18 Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.

Žalm sto je tedy vůle Boží pro nás! Věřte křesťané, že žalm sto má moc posvětit naše životy. Pokud skutečně začneme v každý čas naplňovat jeho slova. Děkujme vždy Bohu! Chvalme vždy Boha! Radostně služme Bohu vždy! Dělejme to vědomou myslí. V každém čase. V dobrém i ve zlém čase!

Soužení, trápení, starosti, bolest, strach a všemožné další tísně tohoto světa nic nejsou proti Bohu. Když se naučíte děkovat vždycky a za všech okolností, porostete. Když se naučíte Boha chválit za všech okolností, porostete. Když se naučíte radovat se ze spásy, víry a z Ducha svatého, za všech okolností, porostete. Když naplníte každou příležitost k radostné službě, porostete! Učiňte Boha tou příčinou, zdrojem díků, chvály a radosti. Vždyť On je dobrý, milosrdný a věrný! Vzepřete se v Kristu tomu zhoubnému zlu, které bylo zaseto v Edenu do všech Adamových potomků! Nechte Boha zlomit ty okovy satanské lži o „zlém Bohu“, „dobré cestě od ďábla“ a o vaší domnělé bohorovnosti!  Aplikujte pravdu žalmu sto do svých životů! Amen!

Odkazy: Ř 14,11-12; Ez 33,11; Lk 13,1-5; Ga 6,14-16; 1 Pt 2,12; Mt 7,7-11;