Toužíš chodit tak, jako chodil On? Ž 101

Toužíš chodit tak, jako chodil On? Ž 101

Motto: Zjevení Janovo 21:5 Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá." 6 A dodal: "Již se vyplnila.

Úvod

Pokoj vám bratři a sestry! Pokoj vám všem drazí přátelé. V týdnu jsem poslouchal a sdílel některá videa na kterých vyučovali Bohem obdarovaní muži. Videa s vážným obsahem. V jednom z nich zazněla slova celkem jednoduchá. Byla to otázka a zněla: „Toužíš chodit, tak jako chodil On?“ to video vycházelo z textu 2 K 13,5.

• 2 Korintským 13:5 Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte. Což nechápete, že Ježíš Kristus je mezi vámi? Ledaže jste před ním neobstáli!

Bratr, který vyučoval a položil tuto otázku. Směřoval k tomu, aby každý, kdo o sobě tvrdí, že patří Kristu, zkoumal sám sebe. Svou víru. Zda je spasitelnou vírou. Protože jsou tu i víry, které nejsou ve skutečnosti biblickou pravou vírou. Ne každý, kdo říká Kristu Pane, vejde do jeho království a mnoho bude těch, co budou k vlastnímu velikému zděšení odmítnuti a vykázáni do věčného trestu. Ačkoli si ve svém životě mysleli, že jsou Kristovi ovečky! Mt 7,21-23;

Víte, je totiž velmi důležité, jestli víra, kterou máte, je darem od Boha, který vás vyvolil před stvořením světa. Vyučil, pokořil a vy jste kapitulovali před Boží pravdou. Když jste činili pokání v Kristu. Nebo jestli je vaše víra vírou lidskou, povrchní. Která má svůj původ ve vás. Ve vašich představách o Bohu a o sobě. Protože vám někdo něco někde řekl. Něco jste si někde, třeba i v Bibli přečetli, ale ve staré přirozenosti se vám nedostává pravého poznání a neznáte pravdu.

Nebo jestli sice možná přijímáte biblické evangelium jako pravdivé, ale pouze rozumem a srdce zůstává staré, adamovské! O takové víře mluví Jakub jako o víře démonů. Ti sice velmi dobře znají pravdu o Bohu, o Kristu, ale třesou se dál ve své vzpouře a bojí se dne, kdy stanou na soudu. A člověk v církvi podle Jakuba může mít takovou smrtící víru!

A tak bratr z toho videa, když položil svou otázku. Vedl své posluchače k tomu, aby poznali vážnost situace. Řekl svým posluchačům doslova: Mnozí z vás, ačkoli si myslí, že jsou Kristovi, směřují do zahynutí, do pekla.“ A pak se zeptal. „Toužíš chodit tak, jako chodil On?“ A mě to velmi zasáhlo. Ten bratr velmi přesně vedl posluchače k tomu, aby pochopili, že jediný důkaz toho, že jsou Kristovi, je poslušnost jeho slovu, vůli. To, že máte Ducha svatého se pozná jen podle toho, že jste poslušní Kristovu zákonu, slovu! Jen podle toho poznáme, že v Něm jsme! 1 J 2,3; 1 J 3,22; 1 J 5,22-23;

Ale ta dobrá kniha. To plně Bohem vdechnuté Boží slovo dodává úžasným způsobem plné pochopení pravdy. Když praví:

• 1 Janův 2:4 Kdo říká: `Poznal jsem ho´, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy. 5 Kdo však zachovává jeho slovo, vpravdě v něm láska Boží dosáhla svého cíle. Podle toho poznáváme, že v něm jsme. 6 Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.

Kdo říká, že je Kristův, musí žít tak, jako žil On! Máte tuto velikou touhu ve svém srdci, žít tak jako žil On, chodit, jako chodil On? A co víc. Žijete tak, jako žil On, chodíte tak, jako chodil On? Protože Písmo nelže! A požadujete to po vás! Požaduje to po každém z nás!

Dnes budeme vykládat žalm sto první. Kéž to je k Boží slávě, k naší spáse. K našemu posvěcení. Stojí v něm.

Žalmy 101:1 Davidův. Žalm. O milosrdenství a soudu chci zpívat, tobě, Hospodine, prozpěvovat žalmy. 2 Obezřetně půjdu bezúhonnou cestou. Kdy už ke mně přijdeš? Budu žít v bezúhonnosti srdce ve svém domě: 3 Nebude mi vzorem, co ničemník páchá. Nenávidím, co dělají odpadlíci, nepropadnu tomu. 4 Ať mi je vzdálena neupřímnost srdce, nechci mít nic se zlem. 5 Kdo pomlouvá bližního, toho umlčím. Kdo má pyšné oči a naduté srdce, toho nestrpím. 6 Vyhlédnu si v zemi věrné lidi, aby se mnou přebývali. Kdo jde bezúhonnou cestou, ten bude v mých službách. 7 Nesmí přebývat v mém domě, kdo záludně jedná. Kdo proradně mluví, na oči mi nesmí. 8 Každé ráno budu umlčovat všechny svévolníky v zemi, a tak vymýtím z Hospodinova města všechny pachatele ničemností.

Odkazy: 2 K 13,5; Mt 7,21-23; 1 J 2,3-6; 3,22; 5,22-23;

Milosrdenství a soud, principy Boží lásky a dobroty Verš 1

Žalm Davidův. Král David v něm vyjadřuje svou oddanost skutečnému, věčnému Králi, Hospodinu zástupů. Je také předobrazem zaslíbeného Krista, výhonku z pařezu Jišajova. Kdy Pán Ježíš Kristus je tím dokonalým člověkem. Druhým Adamem, Duchem oživujícím!  Je mírou, tedy zákonem, kterým bude měřen, posuzován a souzen každý člověk. Ježíš je zákonem lidství. Cílem lidství. Pánem lidství. Naplněním Boží vůle. Vše je učiněno skrze Něj, pro Něj. A vše k Němu směřuje. Žalm 101 je tedy i velmi dobrou zkouškou naší víry. A my můžeme v jeho světle svou víru zkoumat. Prosme Boha, aby On použil tento žalm a zkoumal naše ledví. Soudil nás tímto svým slovem tady a teď. Abychom nebyli souzeni v den druhého Příchodu Ježíše Krista.

David začíná žalm slovy o milosrdenství a soudu, právu. O milosrdenství a soudu chci zpívat, tobě, Hospodine, prozpěvovat žalmy.

Studijní překlad mluví o tom, že David chce opěvovat samotného Hospodina! Chce zpívat o milosrdenství, o soudu, právu, a právě proto vlastně chce opěvovat Boha. Protože je to Bůh, kdo sám je plností práva, plností milosrdenství a On je také svrchovaným Soudcem, který bude mít poslední slovo v životě každého muže, každé ženy!

Žalm 7,12 říká, že Bůh je spravedlivý Soudce. V devátém žalmu David také chválí Boha a zpívá Mu, ve verši pět děkuje Bohu za záchranu. Za to, že Bůh ho obhájil, zjednal mu právo jako spravedlivý Král na trůnu spravedlivé vlády. A Izajáš?

• Izajáš 33:22 Hospodin je náš soudce, Hospodin je náš zákonodárce, Hospodin je náš král, on nás spasí.

Izajáš potvrzuje pravdivost Davidových slov! Milovaní, chtěl bych, abychom pochopili jednu věc. Totiž to, že dokonalé milosrdenství, dokonalé právo, a tedy i dokonalá spravedlnost jsou aspekty charakteru svatého Boha. Jde o Jeho svatou podstatu. On je svatě milosrdný, spravedlivý. On sám je pravý Soudce, soudící vždy podle práva! Bůh je láska. A milosrdenství, právo a spravedlnost jsou ovocem lásky.

Ten, kdo dokonale miluje je plně milosrdný i ve věcech spravedlnosti a soudu. Nemá zalíbení v samotném soudu a ve vynesení rozsudku, v samotném potrestání. Proto je velmi milosrdný a shovívavý. Netěší se a netřese se na to, až si toho provinilce podá. Jak ho v tom vykoupe a zdrtí! Ano nakonec vynese rozsudek, ale mnohem raději by byl, kdyby souzený před ním vůbec nemusel stanout jako souzený!

• Ezechiel 33:11 Řekni jim: Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ.

Jak my jsme v tom jiní! Jak se mnohdy třeseme, abychom si to už vyřídili s tím, kdo se proti nám provinil. Jak jsme rychlí ve svých soudech. Tak, že mnohdy soudíme nespravedlivě, protože jsme ani neshromáždili všechny potřebné informace. Bůh takový není. Vyčkává, je slitovný a hledá každou polehčující okolnost pro provinilce. Znovu Izajáš.

• Izajáš 30:18 Hospodin vyčkává, chce se nad vámi smilovat, vyvýší se, slituje se nad vámi. Vždyť Hospodin je Bohem práva, blaze těm, kdo ho očekávají.

Ale musíme trvat na tom, že i když Bůh nemá zalíbení v samotném soudu a trestu. Tak miluje právo a spravedlnost. Jeho trůn je upevněn právem a spravedlností! A Bůh, který je láska, nemůže ponechat zlo bez trestu. Taková láska není! A tak jde spravedlnost a soud ruku v ruce s Božím milosrdenstvím a také s Boží vykupující milostí v Kristu! A to je naše naděje!

Učme se od Boha milovat. A cílem lásky je vždy pokání, záchrana ze zlého. Náprava zlého. Cílem ať nám není samotné odsouzení a samotný trest. Takovým soudem soudí ten, kdo nemiluje. Takovým soudem soudí ďábel. Obviní ke smrti. K zármutku smrti. Jeho obvinění nevede k pokání, ale k beznaději a ke smrti bez naděje.

• 2 Korintským 7:9-10 ale nyní se raduji, ne že jste se zarmoutili, ale že zármutek vás vedl k pokání. Byl to zármutek podle Boží vůle, a tak jsme vám nezpůsobili žádnou škodu. Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt.

Bohem milovaný David zná Boha. A je to Boží milost, která otevřela Davidovi oči a dala mu srdce milující Boha. David nedošel k tomuto poznání a lásce k Bohu ze svých sil, podle své moudrosti, protože on by hledal Boha. Nikdo takový přeci podle Písma není.

Proto poznání Boha, jaké má David je dar nesmírné ceny. Láska, kterou David k Bohu chová je dar nesmírné ceny! A člověk, který takto Boha zná a miluje. Je člověk, jehož srdce přetéká touhou zpívat celému světu o Božím milosrdenství a právu. O Boží dobrotě a spravedlnosti.

Máme srdce plné takové touhy vyzpívat celému světu Boží dobrotu, totiž milosrdenství a soud? Naše dnešní kázání je o touhách. O touze chodit tak, jako chodil Ježíš. Ale pokud naše srdce nezpívá Pánu i světu o Jeho milosrdenství a soudu. Potom nemá cenu se ani ptát, jestli mám touhu chodit v tomto světě tak, jako chodil Ježíš. Chodit ve spravedlnosti a v milosrdenství.

Vždyť David vše, co napsal ve 101 žalmu postavil na prvním verši. Svou touhu žít svatě postavil na milostivém poznání, kdo a jaký je Bůh! Jeho touha žít podle Boha vychází z jeho Bohem přemoženého srdce, které zpívá o milosrdenství a právu. Zpívá o Bohu! Bože dej nám prosím srdce přemožené tvým milosrdenstvím, tvou spravedlností. Dej nám srdce přemožené tebou, tvou velebnou důstojností. A svatým majestátem. Dej nám touhu chodit jako tvůj Syn chodil. Svatě, spravedlivě a v milosrdenství.

Odkazy: Ž 7,12; 9,5; Iz 30,18; 33,22; Ez 33,11; 2 K 7,9-10;

Očekávání Božího příchodu, život oddělený od hříchu a zla Verše 2-3

Jak chodil David? Byl snad bez hříchu? Ne! Ale jde o touhu, o směr, kterým se vydávám. Jde o zaměření na cíl. V Davidově životě bylo dost chvil plných těžkostí. A někdy si je způsobil sám svým hříchem. Některé jeho hříšné jednání mělo dopad na celý Izrael i celou Davidovu rodinu. Ale v Davidově životě byla Boží milosrdenství a Boží spravedlnost přičtená vírou. Znovu a znovu se David zvedá z prachu silou milosti od Boha. A nám se v mysli ozývají verše Písma jako třeba tento:

• Jan 1:16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.

Davidovo srdce, jeho nitro milovalo Boha. Spasitelná víra Davidovi dávala sílu držet směr. Oddělovat se od zlého a směřovat k Bohu. Tedy k dobrému.  Tato milost víry zvedala Davida i z těch nejhorších pádů. David věřil Bohu a Jeho zaslíbením. A Bůh ho vždy vedl k pokání. David věřil v zaslíbeného potomka. David o kterém jistotně víme, že zemřel a jeho tělo se rozpadlo, ve víře prohlásil.

• Skutky apoštolské 2:25 `Viděl jsem Pána stále před sebou, je mi po pravici, abych nezakolísal; 26 proto se mé srdce zaradovalo a jazyk můj se rozjásal, nadto i tělo mé odpočine v naději, 27 neboť mě nezanecháš v říši smrti a nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach.

Tato víra dávala Davidovi milost a sílu znovu a znovu následovat Boží přikázání a být tak jako král Izraele předobrazem Krista. A tak čteme od druhého verše.

Ž 101,2 Obezřetně půjdu bezúhonnou cestou. Kdy už ke mně přijdeš? Budu žít v bezúhonnosti srdce ve svém domě: 3 Nebude mi vzorem, co ničemník páchá. Nenávidím, co dělají odpadlíci, nepropadnu tomu.

Všimněte si, že David mluví o obezřetnosti. Věděl, v jakém světě a v jakém stavu se nalézá. Věděl, že svět leží ve zlém. Věděl, že je hříšník, který potřebuje Boží milost a není schopen Boha potěšit ze svých sil a moudrosti. Věděl, že zuří duchovní válka a on je uprostřed ní jako Boží vyvolený terčem útoků temnoty. Kolik křesťanů dnes si tak málo uvědomuje, to co David věděl.

Hlavně v západní společnosti, která duchovně strádá vším tím materiálním blahobytem. Svádí nás to do pokušení brát dobré věci tohoto světa jako samozřejmost. Dokonce jako naše právo. Ale tak to není milovaní. Mé právo je soud a peklo. Jestli žiju a dýchám je to milost i kdybych žil v zemi tvrdého pronásledování křesťanů. I kdyby můj muž, má žena, má rodina byli sebehorší! I kdybych žil uprostřed země trpící válkou a hladomorem. Proto je to ještě mnohem větší milost, když žiju v zemi blahobytu, kde pronásledování není, nebo teprve začíná. Západní církev tuční v srdci a bere to jako samozřejmost a právo. Ne tak David!

Je obezřetný. Střízlivý v nazírání na svět. Bez růžových brýlí, bez nemoudré a hloupé naivity. Sám náš Pán Ježíš, když o nás mluví říká, že máme být takoví jako David.

• Matouš 10:16 Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.

Obezřetnost znamená ostražitost, zkoumání, připravenost, bdělost a střízlivost. A had, když se pohybuje v terénu, tak jazykem, na kterém má pachová tělíska zkoumá vše, co je před ním neustále připravený na úklad, útok, past. Prostě nebezpečí.

Co David takto obezřetně zkoumá a vyhodnocuje? Všecko! Okolnosti a svět kolem něj. Své vlastní nitro, myšlení a srdce. Svá slova, rozhodnutí a skutky. A to vše ve světle Boží vůle. Božího slova, Písma. Proč to dělá? Protože zná a miluje Boha. A tak je jeho cílem bezúhonnost. Je to tvrdý zápas ale David ho rád podstupuje.

Ten zápas je pro Davida těžký, ale David si v pravdě uvědomuje, co jsme již řekli. Že je to milost, výsada a dar nesmírné ceny znát, vědět a zápasit o bezúhonnou cestu. Jestli smím já jít také touto cestou zápasu o bezúhonnost jako David. Pak je to pro mě největší dar, nezasloužená odměna! Apoštolu Pavlovi v prosbě za těžký osten Bůh odpověděl.

• 2 Korintským 12:9 ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla."

Pavel jako David věděl co má. Čekali na Boha, jeho jednání, příchod. David říká: „Kdy už ke mně přijdeš Bože?“ Nemohl být bez Boha. Kolik času a jak snadno trávím bez jediné myšlenky na Pána? Dále David říká, že bude on i jeho dům v bezúhonnosti srdce. Jde tedy o vnitřní proměnu hříšníka. Ne nějakou kosmetickou povrchovou úpravu. Davidovi nebude vzorem co páchá ničemník. Vědomě má v nenávisti jednání lidí odpadlých od Boha. Protože miluje Hospodinův zákon! Spojuje se vám to s žalmem jedna?

• Žalmy 1:1 Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, 2 nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.

David staví základ svého oddělení od hříchu a zla ve verších 2-3. Protože patří Bohu, protože miluje Boha. Znamená to automaticky odpor, nenávist ke zlému, ke hříchu. Srdce milující Boha miluje spravedlnost, a proto má v nenávisti hřích a všemožné zlo.

A my milovaní? Jsme stejní? Očekáváme sami oddělení od zlého na Boží jednání? Vyhlížíme takto příchod Krista? Milujeme právo, spravedlnost a milosrdenství? Nenávidíme svůj každý hřích? Nebo některé tolerujeme, koketujeme s nimi, zlehčujeme je? Člověka nesužuje na prvním místě konkrétně to, že krade. Nebo smilní. Nebo lže. Člověka sužuje jeho hříšná podstata lnoucí ke zlému. Láska ke zlu, láska ke hříchu! Konkrétní hřích je vždy ovocem této lásky. A touto láskou miluje hřích každý člověk narozený z Adama. Je jedno, zda s tím souhlasíme!

Odkazy: J 1,16; Sk 2,25-27; Mt 10,16; 2 K 12,9; Ž 1,1-2;

Lidská vzpoura se projevuje konkrétními hříchy a důsledky Verše 4-7

Ale Bůh daroval lidem svého Syna. Beránka, který snímá hříchy světa. A kdo v Něho věří, nebude zahanben! V Kristu je záchrana. Odpuštění hříchu. Nové srdce milující Boha, spravedlnost. A nenávidějící hřích. Proto čiňte pokání praví Písmo. Chtějte být jako David! Buďte jako David! Ve verších 4-7 rozvíjí podrobněji David svou cestu. Ukazuje základní principy nového života z víry. Ukazuje konkrétní hříchy a jejich důsledky, od kterých chce být oddělen. A kterým chce zabránit!

Ž 101,4 Ať mi je vzdálena neupřímnost srdce, nechci mít nic se zlem. 5 Kdo pomlouvá bližního, toho umlčím. Kdo má pyšné oči a naduté srdce, toho nestrpím. 6 Vyhlédnu si v zemi věrné lidi, aby se mnou přebývali. Kdo jde bezúhonnou cestou, ten bude v mých službách. 7 Nesmí přebývat v mém domě, kdo záludně jedná. Kdo proradně mluví, na oči mi nesmí.

• Dvojakost, modlářství a první přikázání!

Ve verši čtyři David varuje před neupřímností, pokrytectvím, dvojakostí. Modlářstvím. Nemůžeme sloužit dvěma pánům najednou, jednoho budeme milovat, druhého nenávidět. A tak David říká, že ani jen pomyšlením, nebo krátkým pohlédnutím nechce mít nic společného se zlem. Ani zrnečko, smítečko zlého na něm nesmí ulpět. Aby nedošlo k rozdvojení tak, že by David byl dvojakým. Navenek při Bohu, ale nějakou svou částí, i jen částečkou při zlém.

A já se vás zeptám milovaní. Jak se žije nám dnes? Mluvíme o své touze chodit jako náš drahý Pán Ježíš v poslušnosti Otci? Tedy ve spravedlnosti. A přitom je v našem srdci často touha mít oboje. Spásu i svět. Přiznejme si to!  Co je dobré v očích Božích svět nenávidí. A co je dobré v očích světa Bůh nenávidí! Jan varuje.

• 1 Janův 2:15 Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. 16 Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. 17 A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.

Neříkám, abyste se zřekli dobrých věcí, které vám Bůh dává v tomto světě. Říkám, abyste je neměli výše, než Boha! Na prvním místě a za každou cenu. Mám rád svou ženu, děti, svou rodinu. Dobré jídlo, dobré víno. Dobrou knihu, krásu stvořené přírody. Bůh je dobrý a On dává dobré dary. Ale nemilujme to vše nad Něho! O tom, že byste snad měli milovat jakýkoli hřích ani mluvit nebudu! Ale nevyhýbá se nám to, že? Stále jsou v našem těle hříšné touhy nakloněné. lnoucí ke zlu.

Když budete sledovat film plný zla. Násilí, zlý jazyk toho filmu, rouhání, sexuální nemorálnost. Vzpomeňte na Davida a jeho rozhodnutí. Nechci mít nic společného se zlem. Když budete číst knihu, u které by se rděl i námořník, vzpomeňte na Davida. Když vás budou svévolníci lákat, pojď užijeme si, získáme, budeme zvýhodněni, když učiníme to, nebo ono. Nepřivolujte. Vzpomeňte na Davida. Protože on chtěl být jako jeho Pán. Chodit jako jeho Pán. Ten Svatý, který se nerozpadl v prach! Vy milovaní přeci patříte tomuto Svatému Kristu! A chcete naplnit to největší přikázání. Milovat Ho, celou svou bytostí, každou částečkou! Proto usilujte o to nemít ani malinkatý podíl. Pojďme dál.

• Pomluvy, pýcha a druhé přikázání!

Jaké je druhé přikázání, milovat člověka. Bližního jako sám sebe. Ha! Co říká David?

Ž 101,5 Kdo pomlouvá bližního, toho umlčím. Kdo má pyšné oči a naduté srdce, toho nestrpím

David nestrpí pomluvy, které jsou opakem lásky k bližnímu. Ten, co stojí vedle mě je stvořen stejným Pánem k Božímu obrazu jako já. Když pomlouvám bližního, pomlouvám i Boha, který ho učinil. Žena, kterou si mi dal! Ta je ta špatná, co způsobila tohle všechno zlo.

To ne já Bože, to všecko on! A jeho si stvořil ty, proč jsi to dělal?  Milovaní, to je pyšné a naduté srdce. A k němu bychom měli mít stejný postoj jako David. Nestrpme pomluvy a pýchu v našich životech. Především u sebe samých, v našich srdcích. Ale i v církvi a ve světě kolem nás. Je to věc, ve které všichni mnoho selháváme!

• Nutné rozdělení lidské společnosti, protože křesťan je povolán ke svatosti!

Hřích ve světě přináší rozdělení, zhoubu. David pokračuje.

 Ž 101,6 Vyhlédnu si v zemi věrné lidi, aby se mnou přebývali. Kdo jde bezúhonnou cestou, ten bude v mých službách.

Rozdělení mezi lidmi pro evangelium. David chce být oddělen od zlého. Napadá nás nějaký text hovořící o stejné pravdě jinými slovy?

• Žalmy 1:1 Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,

Vidíte, Žádný podíl se zlem. Ale úplné oddělení! Ve své mysli, protože jejich rady si ani nevyslechnu! Jejich skutky, protože na jejich cestu ani nevkročím! A jejich stůl, tedy jejich trvalé společenství. Kdy bych s nimi úplně splynul tak, že bych byl nerozeznatelný od nich! Milovaní, jste rozeznatelní od světa, od svévolníků, hříšníků a posměvačů? Řeknou lidi kolem vás, že jste jiní v myšlení, mluvení, konání? Možná i divní pro ně?

Neptám se, jestli jste bezhříšní, hloupé otázky dávat nebudu. Ale směřujete ve své mysli, svými kroky a svým přebýváním v tomto světě od toho všeho vytrvale pryč? Možná ne mílovými kroky, ne tryskovou rychlostí. Možná jako želva. Ale pořád. Krok za krokem!

Chráníte svou mysl před jejich radami?  Své kroky před jejich cestou? Celé své přebývání před obecenstvím s nimi? Pokud ne, co vám hrozí? Všechno! Když povolíte v bodě jedna, skončíte v bodě tři! Když neuchráníte svou mysl před jejich radami, tedy hříšným smýšlením. Dříve nebo později vykročíte na jejich cestu a skončíte s nimi u jednoho stolu v rodinném společenství, protože společný stůl znamená rodinu! To chcete?  Vždyť Písmo naléhavě varuje. Poslouchejte dobře milovaní.

• 1 Korintským 15:33 Neklamte se: `špatná společnost kazí dobré mravy´. 34 Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte. Někteří nemají ani ponětí o Bohu. Říkám to k vašemu zahanbení!

 

Drsné slovo, co? Ale i tady mezi námi jsou ti, kteří se hlásí ke Kristu, ale nemají ani ponětí o Bohu. Jsou bez pravého poznání!

• Nutné rozdělení v rodinách, protože křesťan je povolán ke svatosti!

Ve verši sedm potom David mluví o tom, že jeho oddělení se od zlého přináší i rozdělení v samotné jeho rodině. Pokud David chce zůstat v naprostém oddělení od zlého. Potom se tomu nevyhne! Všichni víme, jak to dopadlo s Abšalómem. David nejednal v celé té rodinné záležitosti dobře. Jeho vlastní syn jím kvůli tomu pohrdl. A nakonec se proti němu vzbouřil.

 Kdyby David ihned jednal a oddělil se okamžitě od zla ve své rodině. Nemusel by nést potom tak kruté následky. Ztráta dvou synů. David se však vzdal své zodpovědnosti jako král i jako otec. Tím měl podíl na zlé nespravedlnosti, která zasáhla jeho rodinu i celý Izrael. Jaké obrovské varování pro nás.

Vzešla z toho bratrovražda, vzpoura syna proti otci a rozdělení Izraele v občanské válce s tisíci mrtvých! Proto nebuďme liknaví. Oddělme se od zlého i ve vlastních rodinách. Nemějme podíl na nespravedlnosti. Oddělme sebe i své děti třeba i od rodinných příslušníků, kteří žijí ve viditelné vzpouře, zjevné převrácenosti a zjevném hříchu proti Bohu. Je to nutné, udělejme to. David pokořený a vyučený Bohem říká.

Ž 101,7 Nesmí přebývat v mém domě, kdo záludně jedná. Kdo proradně mluví, na oči mi nesmí.

Odkazy: 1 J 2,15-17; Ž 1,1; 1 K 15,33-34;

 Hle všecko tvořím nové Verš 8

V posledním verši David říká: Ž 101:8 Každé ráno budu umlčovat všechny svévolníky v zemi, a tak vymýtím z Hospodinova města všechny pachatele ničemností.

Je to vůbec možné a splnitelné? K čemu se tu David zavazuje? Jak vysvětlíme slova Písma z osmého verše žalmu 101? Když víme o Támar, Amnónovi. Abšalómovi a rozdělení Izraele při jeho vzpouře proti otci. Víme o Batšebě a Urijášovi. Víme o dalších Davidových selháních.

David drazí křesťané byl spravedlivý z víry. Z víry, která očekávala Toho, kdo jediný beze zbytku naplňuje každé slovo žalmu 101. David je víře předobrazem tohoto pravého krále Králů. Jenž naplnil Hospodinův zákon a umřel za všechny ty, které Mu Bůh Otec ze světa dal. Včetně Davida.

Ježíš je ten, koho máme ve skutečnosti následovat. Nemůžeme následovat Davida, jako smysl a cíl svého života. On byl a je na stránkách Písma jen naším předchůdcem ve víře. Pro naše poučení nám Bůh zaznamenal Davidův život víry. Ale pokud půjdete žalmem 101, potom uvidíte, že jen Ježíš Kristus ho cele naplnil.

 

 

• Ježíšovo srdce je jediným srdcem, které vždy dokonale znělo dokonalou písní o Božím milosrdenství, spravedlnosti, soudu a opěvovalo tak plně Boha Otce. Ježíšův život sám byla ta krásná píseň chvály! V 1
• Ježíš jediný byl dokonale obezřetný. On hříchu neučinil. Jedině Jeho srdce bylo a je naprosto bezúhonné. A dům, který buduje, je díky Jeho dílu domem bezúhonným. V 2
• Nikdy neselhal tak, že by ve svém srdci zatoužil po zlém. Po skutcích ničemníků. Nikdo ho nikdy neusvědčil z hříchu.  Nikdo z lidí nikdy neměl a nemá v nenávisti hřích a zlé tak, jako měl a má Ježíš! Ani ten nejzbožnější křesťan.  V 3-4
• V jeho ústech nebyla nalezena lest, pomluva, zlořečení. Ani, když Ho přibíjeli na kříž. Ale modlil se za své vrahy k Otci. Až tak se Bůh Syn pokořil. V 5
• Přesně podle Boží vůle zůstal oddělený od svévole a svévolníků. Ty, které povolal do služby, kromě Jidáše, jenž byl zavržen. Povolal ke svatosti svou krví, učinil je svatými! Dal jim vše, co potřebují ke svatému životu. A to tím, že za ně zemřel a vstal z mrtvých. Nikdo zlý není v Jeho službách. Nebude přebývat v Jeho domě. V 6-7
• A je to jenom On, kdo naplnil a naplní slova osmého verše. Kdo vymýtí ze země, jenž je Hospodinova a z města, jenž je Hospodinovo všechny pachatele ničemností, jednou pro vždy!

Ve Zjevení Janově 21,5-6 čteme.

• Zjevení Janovo 21:5 Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá." 6 A dodal: "Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. 7 Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem. 8 Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt."

Ještě pořád milovaní, je mezi vámi někdo, kdo nezatoužil chodit tak, jako chodil On? Žít, tak jako žil On? Kdo by tohoto Krista nemiloval? Jen ten, kdo více miluje zlo a svůj hřích!  Kdo ještě netouží se Mu podobat? Jen ten, kdo se chce podobat ďáblu, tomu vrahu.

Byli jsme zlí. Byla v nás zhouba se smrtící mocí a pekelnými důsledky. Ďábel byl náš otec. Ale Ježíš nás učinil svým křížem svými dětmi. On je alfa a omega.  Jeho slova jsou věrná a pravá. A již se naplnila! Dokonáno jest! Amen!

Odkazy: ZJ 21,5-6;