Narození Ježíše Krista (Lk 2,1-20)
Bůh neobyčejným způsobem zjevuje svou slávu obyčejným lidem uprostřed jejich všedního života.
Bůh neobyčejným způsobem zjevuje svou slávu obyčejným lidem uprostřed jejich všedního života.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 6. dubna 2008
Máme dnes před sebou příběh, který je nesmírně populární a zná ho dokonce většina lidí, kteří vůbec nejsou věřící - narození malého Ježíška, tzv. vánoční příběh. Nepřipadá vám to trochu zvláštní číst na začátku dubna vánoční příběh? Všimli jste si, jak často spojujeme některé příběhy nebo pasáže z Bible s nějakými událostmi a dokonce bych řekl, že je to tak, že když jsme četli tento náš text z Lukáše, tak se nám v mysli vynořují jesličky, sníh, hvězdy, vánoční atmosféra apod.
Ježíš se narodil z panny jménem Marie, od které se můžeme učit pokorné závislosti na Bohu, kterou však nemůžeme uctívat ani se k ní modlit, protože i ona je člověk, který potřebuje Boží milost.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 23. prosince 2007
Pokoj vám a milost.
Četli jsme dnes jeden z velmi známých textů popisujících narození Ježíše Krista. Je to asi nejznámější text vůbec - je to text, který je takovou vnitřní součástí všelijakých betlémů, vánočních pohlednic a příběhů.
Žijeme v době, kdy panuje veliký zmatek ohledně vedení v církvi. Proto je nutné pečlivě zkoumat Boží Slovo, abychom věděli, co nám Bůh říká o tomto tématu.
Kdybychom hledali člověka, který by měl vést skupinu dalších lidí, co bychom požadovali? Jedna z prvních věcí, kterou svět hodnotí je vzdělání. Potřebujeme hodně vzdělaného člověka. Dále je to praxe - chceme člověka, který něco dokázal, který je vůdčí postavou, který se nebojí nových výzev, který dokáže pracovat s velkým pracovním nasazením, je rozhodný, umí se správně rozhodovat pod tlakem okolností, apod. To je jen několik charakteristik, které najdete v inzerátech na práci v novinách nebo na internetu.
Jak rozdílně ale mluví Boží Slovo. Když představuje vedoucí v církvi (starší), mluví o charakteru a kromě jediného, nám nedává jiné požadavky než takové, které se týkají charakteru.
Titus měl ustanovit starší ve všech sborech - ve všech městech na Krétě. Každý sbor má být vedený staršími. Viděli jsme, že to ukazuje na to, že vedení staršími musí být skupinové vedení, že se jedná o skupinu starších. Bible nám neříká kolik starších má být v církvi. Neukazuje na maximální nebo minimální počet starších. Ale říká nám, že sbor, nebo církev, má vést několik starších. Nenajdeme žádný sbor v Novém zákoně, který by vedl jenom jeden člověk. Nikde nevidíme, že by sbor vedl jeden kazatel nebo pastor, či kněz, který má možná kolem sebe skupinu lidí, kteří jsou mu oddáni a podporují ho. V listu Titovi i v listu Timoteovi čteme o několika starších, to znamená dva a více a vždy jsou to rovnocenní starší. Kdo jsou tito starší, o nichž jsme mluvili? Co je jejich zodpovědností? Ukazuje nám Bible, co mají starší dělat? Jak mají jednat? Duch Svatý věnoval v Božím Slově hodně pozornosti tomu, aby dobře ukázal, jaká je zodpovědnost starších.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 22. ledna 2006
Už třetí týden se scházíme, abychom přemýšleli nad jedním z ohromných témat Nového zákona a nechali se Pánem budovat v tom, co je to Jeho Církev. Mluvili jsme o tom, co dělá církev církví, o tom, že Kristova církev, to jsou lidé, nikoliv budovy nebo nějaká organizace. Minulý týden jsme mluvili o tom, proč je pro věřící důležitá církev, k čemu ji potřebujeme.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 15. ledna 2006