Církev I - Nejvyšší cíl: Oslava Boha (J 17,1-5)

Život věčný je tom, že budou poznávat jediného Boha

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 2. ledna 2011

Dobrý den a pokoj vám. Dnes máme první neděli v novém roce, v roce 2011. Můžeme si tak znovu víc uvědomovat, že jsme o něco blíž Pánovu druhému příchodu. Znovu se scházíme jako Tělo Kristovo, abychom uctívali našeho Pána skrze Jeho Slovo.

V následujících čtyřech nedělích opustíme Lukášovo evangelium a vrátíme se do něj až poslední neděli v lednu. Chci totiž, abychom se společně podívali na některé věci, které se týkají Kristovy církve. Téma církve je téma velmi široké a v některých ohledech dokonce kontroverzní. Když se řekne církev, co se vám vybaví? Většině lidí se vybaví kostel na náměstí nebo nějaká jiná stavba, v lepším případě nějaká prapodivná organizace, která má zvláštní hierarchii, zvláštní pravidla, která v naší zemi bojuje o majetek a to je tak jediné, co má společného s dnešní společností. Ale tak to přece vůbec není! Církev - jak říká Písmo - je svatý národ.

  • 1 Petrův 2:9 Vy však jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu´, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

Církev, to jsou vyvolení Boží - trochu jsme o tom mluvili v úterý při biblickém studiu a během následujícího studia se toho také dotkneme. Církev - to jsou jednotliví lidé. To není žádná organizace, a rozhodně to není organizace, která by musela být schválená státem. Církev - to jsou ti, kteří milují Boha z celého svého srdce a v Duchu a v pravdě ho uctívají. To je význam slova ‚královské kněžstvo‘. Petr dokonce říká, že církev je svatý národ. Nikoliv Izraelský národ, ale národ, který je skutečně svatý, protože je složený z vyvolených Božích, protože to je lid, který má jasného vlastníka - lid náležející Bohu. Bůh je jejich Pánem nejenom podle jména, ale v každodenním životě. To je církev. O této církvi chci dnes a v následujících třech nedělích mluvit.

Vodítkem nám pro to bude sedmnáctá kapitola Janova evangelia. Je to Ježíšova modlitba, někdy se také nazývá velekněžská modlitba, a můžeme říci, že to je také skutečná modlitba Páně, na rozdíl od té, která je tak nazývaná. Protože toto je modlitba, kterou se doopravdy modlil náš Pán - na rozdíl od té, kterou učil své učedníky. Ovšem také tato modlitba může být vzorem pro naše modlitby - především v tom, že Ježíš se sice modlil také za sebe, ale z větší části (5:21 veršům) se modlil za své učedníky, tedy za druhé. To by mělo být charakteristické také pro naše modlitby. Ani v této modlitbě a ani nikde jinde ovšem Pán nevyznává své hříchy, jak by to mělo být součástí našich modliteb. Ježíš je svatý, je skutečný, opravdový velekněz a nikdy nepotřebuje vyznávat své hříchy. A proto je tato modlitba tak jedinečná. Ale je jedinečná ještě z dalších důvodů. Můžeme slyšet rozhovor Ježíše s jeho vlastním Otcem. Bůh Syn je tím, kdo mluví a Bůh Otec naslouchá. Tato modlitba je svatyně svatých Janova evangelia. Jak nám tedy pomáhá rozumět církvi?

V prvních pěti verších této kapitoly nacházíme nejdůležitější věci, které se týkají smyslu existence církve. Církev není humanitární organizací, není tady ani proto, aby hlavně sloužila chudým a potřebným, sytila hladové, církev není nějaký sociální program. Není to ani místo, kde by se lidé měli pobavit, nebo se nějak realizovat, není to ani poradna rozbitých vztahů, nebo místo, kde by se lidé měli učit, jak vlastně mají žít. Je pravdou, že mnohé z toho, co jsem řekl, také může být součástí fungování církve, ale nic z toho není to nejdůležitější, proč tady církev je. Podívejme se nyní na tři věci z našeho textu, které ukazují na smysl existence církve: tím nejvyšším je a vždy bude oslava Boha. A jsou zde ještě dvě další věci, které v církvi slouží k tomu, aby Bůh byl oslaven - je to věčný život, který je v Kristu Ježíši a Jeho dokonané dílo. Toto jsou naprosto klíčové věci, které dělají církev církví. Ta nejdůležitější:

I. Oslava Boha skrze Ježíše Krista

Církev je tady proto, aby oslavovala Boha. Slovo sláva je osmkrát v této kapitole a z tioho pětkrát v prvních pěti verších. Jinými slovy můžeme říci, že církev je tady především pro Boha. Církev tu není pro lidi. To je velmi důležitá věc, kterou musíme mít stále na paměti. Pokud to totiž zaměníme, tak dojdeme k tomu, že budeme chtít církev udělat co nejpřijatelnější pro lidi - pro nevěřící lidi, o nichž čteme:

  • Římanům 8:8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.

Takový lidé nemohou Boha oslavovat ani ho uctívat. Naopak - taková církev, pokud bychom takové společenství takto vůbec mohli nazvat, by byla Bohu k porouhání. Ale církev musí Boha oslavovat. Podívejme se na to, za co se modlí Pán a ženich církve - Ježíš Kristus:

  • Jan 17:1 Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe,

Ježíš dobře věděl, co ho čeká, do čeho jde. Věděl, že přišla Jeho hodina. Za několik hodin po této modlitbě - za dvě, možná za tři - pro Něj přišel Jidáš spolu s vojáky a ozbrojeným zástupem a odvedli ho před veleradu, před Píláta, který jim ho nakonec vydal k ukřižování. Naplnil se čas, který Bůh ustanovil před stvořením světa. Naplnil se Boží čas, přišla Pánova chvíle, tady dochází k přelomu v dějinách lidstva. Pán zjevuje Boží milosrdenství. Skutečně nyní přišla Jeho hodina. Kvůli této hodině byl poslán. Jako beránek, jako oběť smíření za naše hříchy.

  • 1 Petrův 1:18-20 Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.

V této pohnuté chvíli se Ježíš modlí za to, aby ho Otec oslavil a tak aby byl oslaven sám Otec. Není to zvláštní. Jsou tady spojité nádoby. Oslav mě, abych já oslavil tebe - tak se modlí Ježíš. To je nejdůležitější věc v Jeho životě - oslavit svého Otce. Na začátku své služby se jednoho dne Pán setkal s jednou samařskou ženou u studny blízko městečka Sychar. Jeho učedníci nebyli přítomni rozhovoru, protože byli sehnat jídlo. Když ho přinesli, tak jim Pán vyprávěl o lepším pokrmu, který má:

  • Jan 4:34 Ježíš jim řekl: "Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.

Ježíš se doslova sytil tím, aby naplnil vůli svého Otce. Za každou cenu a v každé chvíli svého pozemského života v těle, které na sebe vzal, oslavoval svého Otce. Vzdával mu slávu slovy, činy, svým učením, svými záměry, každá pohnutka jeho srdce směřovala k tomuto jedinému cíli - oslavovat svého nebeského Otce. A nyní volá k Otci, aby Otec oslavil Syna. Jak by měl Otec oslavit svého Syna? Když se podíváme do čtvrtého verše, tak je to docela jasné:

  • Jan 17:4 Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.

V jednu chvíli už Pán vidí kříž jako dílo, které je dokonané - je mu jasné, že dojde až do úplného konce, ale zároveň se modlí za to, aby Ho Otec na této cestě oslavil. Jinými slovy, aby toto dílo bezpečně dokonal. To zahrnuje Ježíšovu vytrvalost v utrpení, zahrnuje to jeho oběť, Jeho vzkříšení stejně jako jeho oslavení, když vystoupil zpátky k Otci, po jehož pravici nyní sedí. Zní tu jako ohlas začátek modlitby, kterou Pán učil své učedníky, pamatujete?

  • Matouš 6:9 Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích, buď posvěceno tvé jméno.

Ježíš chce oslavit Otce, posvětit Jeho jméno. Chce obstát až do konce tak, aby jeho Otec byl oslaven a jeho jméno bylo posvěceno. Otec bude oslaven dílem kříže:

  • Jan 13:31-32 Když Jidáš vyšel ven, Ježíš řekl: "Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm; Bůh jej také oslaví v sobě a oslaví jej hned.

Jak může být Bůh oslaven něčím tak strašlivým, jako je krutá smrt člověka? A dokonce se nejednalo o „normální“ smrt, ale o vraždu a to vraždu nesmírně brutální. A nejednalo se ani o „normálního“ člověka, ale šlo o smrt Božího Syna. Ale Ježíš vždy užívá k popisu své smrti slovo oslavit. Jak je to vůbec možné, že něco takového oslavuje Boha? Je to možné z jednoho jediného důvodu:

  • 2 Korintským 5:21 Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.

Bůh poslal svého Syna, aby nás vysvobodil z otroctví hříchu - a jediným možným způsobem, jak toho dosáhnout, bylo zaplatit za naše hříchy na kříži. Proto byl Bůh oslaven svým Synem, který zemřel kříži, ale třetího dne vstal z mrtvých. Ježíš dokonal dílo, které měl udělat. Položil svůj život za své ovce, abychom skrze jeho smrt a vzkříšení mohli žít ve vztahu se svatým Bohem. Z našeho pohledu odhaluje kříž lidský hřích a lidskou zkaženost, ale z Božího pohledu zde můžeme vidět odhalení a rozmnožení Boží milosti a Boží slávy.

Stejně jako Pán celým svým životem oslavoval Boha, tak také jeho církev, jeho nevěsta, jeho věrní, jeho otroci, jeho bratři - tedy jinými slovy my křesťané, musíme udělat všechno pro to, abychom ve svých životech oslavovali Boha. Musíme si klást otázky - jak můžu oslavit Boha? Jak oslavuji Boha tím, co dělám? Jak oslaví Boha toto mé rozhodnutí? Jak oslavují Boha moje slova? Jak oslavuje Boha to, na co se dívám, co poslouchám, čím se sytí moje duše? Jak oslavují Boha vztahy, které mám nebo ve kterých žiji? Jak oslavují Boha touhy mého srdce? Jak oslavují Boha moje záměry a cíle mého života? Je to přesně to, čím je Bůh oslaven? Je to to, co se Bohu zcela jistě líbí?

Moji milí přátelé, toto je skutečný křesťanský život. To je život těch, kteří milují Boha celým svým srdcem, celou myslí, celou svou silou a celou svou vůlí. To je život opravdových křesťanů. To je život znovuzrozených Božích dětí. Smyslem jejich života je oslavovat Boha. Jak? Podívejme se dále na:

II. Věčný život v Ježíši Kristu

Věčný život je něco zvláštního - je to něco, co začalo v už v Ráji s Adamem a Evou, co však také s nimi vzalo za své. Díky jejich hříchu vešla do světa smrt. Víte, my nevíme, jestli Bůh stvořil Adama a Evu s dispozicí žít věčně, ale víme naprosto jistě, že věčný život byl Božím záměrem od počátku. Věčný život skrze Pána Ježíše Krista. Tento život byl zjeven skrze Krista, ačkoliv - poslouchejte, co napsal Jan:

  • 1 Janův 1:1-2 Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven.

Věčný život byl Božím záměrem od počátku - slovo života. Člověk ho obrátil ve smrt svým hříchem, ale Bůh přesto zamýšlel život a pokoj. Podívejme se, jak to bylo u Ježíše Krista:

  • J 17:2 stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný.

Bůh již oslavil svého Syna - když mu dal moc nad všemi lidmi. Ježíš Kristus je naprosto svrchovaný Pán. Doslova se v tomto verši píše - nad každým tělem (KMS). Nikdo, vůbec nikdo není vyňat z Pánovy pravomoci. Tato pravomoc se vztahuje, jak na život fyzický, tak také na život duchovní. Musíme se na chvilku zastavit u tohoto verše. Podívejme se na jiné překlady tohoto verše, které nám trochu více odhalují to, že kromě moci nad každým tělem, vládne Pán také mocí nad duchovním životem lidí:

  • KR dal jsi mu moc nad každým člověkem, aby těm všechněm, kteréž jsi dal jemu, on život věčný dal.
  • NBK Dal jsi mu právo na všechny lidi, aby všem, které jsi mu svěřil, daroval věčný život.
  • KMS tak jako jsi mu dal pravomoc nad veškerým tělem, aby všem těm, které jsi mu dal, dal život věčný.

Jasně z toho vyplývá, že jsou tady dvě skupiny lidí - jsou zde všichni, každé tělo, kteří podléhají Pánově pravomoci, a potom je tady ještě jedna skupina - ti, kteří byli Pánovi dáni. Těm dává věčný život. Vidíme tady učení o vyvolení - o tom, že Bůh vyvolil některé lidi k věčnému životu. Pětkrát v této modlitbě mluví Pán o svých učednících jako o těch, kdo mu byli darováni Otcem.

  • Jan 6:44 Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.

Ježíš přišel, aby daroval věčný život každému, kdo v Něho uvěří. Aby všem, které mu Otec dal, dal život věčný. Nikdo z těch, kdo jsou povoláni ke Kristu, nebude vynechán. Všichni dostanou věčný život.

  • Jan 6:37 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven,

Každý, kdo přijde k Pánu, získá život. To, že přišel k Pánu, je už samo o sobě Božím dílem, které se nám tady skládá dohromady jako pucle. To je Boží sláva. Takto je Bůh oslavován věčným životem, který skrze Pána Ježíše Krista dává lidem, věřícím, těm, kdo přišli ke Kristu a uvěřili v Něj.

Lidé si někdy myslí, že když budou ignorovat Boha a jeho absolutní nárok na lidský život, tak že Bůh bude ignorovat je. Jak tragicky se takoví lidé mýlí! Bohu se nebude nikdo vysmívat ani ho ignorovat. A my víme, že přijde chvíle, kdy se každé koleno skloní před Pánem. Každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí a každý jazyk vyzná, že Ježíš Kristus je Pán. Všimněte si, k jak tragickým věcem zde dochází: Pánu patří naprosto každý člověk, přesto ho tolik lidí odmítá. Dokonce:

  • Jan 1:11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.

A proč Pán přišel? Aby lidem dal to, co mu Otec svěřil - věčný život. Jak obrovská pýcha se skrývá za tím, když lidé odmítají Boha. Máme pocit, že Bůh nám nemá co říci, že nám nemá, co dát, že jsme něco lepšího, že víme, jak máme žít. Ale co je cílem lidského života? Smrt! Konec. Odloučení od Boha i od světa. A co nám přináší Kristus? Život věčný! Vidíte tu absurditu toho, když lidé odmítají Boha? Člověk touží po věčném životě, nikdo nechce zemřít, a pokud člověk není smířen s Bohem, tak se nikdy nemůže smířit s realitou smrti ve vlastním životě - a přesto lidé odmítají Krista, který jediný nám může dát věčný život a zachránit nás od hříchu i od smrti.

Podívejme se ale, jak věčný život, který je v Kristu Ježíši, oslavuje Boha:

  • J 17:3 A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista.

Znovu jsou zde spojené nádoby - jediný pravý Bůh a ten, který byl poslán - Ježíš Kristus. Ale předtím, než se k nim dostaneme, se musíme podívat na jinou věc. Ježíš tady říká, že podstata nebo základ věčného života je v poznání Boha. KMS - poznávali! Chtěl bych, abychom se na okamžik zastavili u tohoto slovesa. Je důležité hned z několika důvodů.

1. E - poznali. Je tady sloveso v dokonavém vidu, které jako by naznačovalo, že když jednou poznáme Boha, tak už jsme za vodou. Je prostě hotovo. V originále je ale konjunktiv prézenta, který vždy vyjadřuje děj nedokonavý, děj opakující se. V češtině máme tzv. opakovací slovesa - chodívat, běhávat, jídat, spávat, … - slovesa, která ukazují na činnost, která se vytrvale opakuje. Máme dokonce sloveso poznávat, které není opakovací, ale je nedokonavé, tedy ukazuje na děj, který nekončí. V tom řeckém originále je toto slovo ve tvaru, který ukazuje na právě probíhající a do budoucna stále se opakující děj. Mohli bychom tedy říci - život věčný je v tom, že poznávají a stále budou poznávat jediného pravého Boha. Křesťanský život začíná poznáním Boha a pokračuje vytrvalým poznáváním Boha. Na začátku poznáváme, kdo je Bůh a jaký je. Poznáváme Jeho svatost, která Ho nutí nenávidět náš hřích a potrestat ho - poznáváme Jeho hněv a s ním také Jeho spravedlnost a lásku, kterou nám zjevil ve svém Synu, když ho poslal, aby nesl trest místo nás. Když jsme uvěřili, poznali jsme, jak moc nás Bůh miluje. To je podstata jeho charakteru. A v tomto poznávání pokračujeme dále. To je věčný život.

2. Slovo poznat, znát má v Písmu specifický význam. V naší kultuře poznání zahrnuje především intelekt, něco jako encyklopedické znalosti. Ale v té biblické kultuře to znamená trochu více.

  • Genesis 4:1 I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina.

Poznání souvisí s velmi intimním vztahem - to je vztah Božího dítěte a nebeského Otce. Velmi intimní a intenzivní vztah. Je to jako přilnutí k Bohu. Znamená to zamilovat se do Boha.

Zamysleme se v tomto kontextu nad slovy Pána z Mt 7:

  • Mt 7:23 A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´
  • 2 Timoteovi 2:19 Ovšem pevný Boží základ trvá a nese nápis `Pán zná ty, kdo jsou jeho´ a `ať se odvrátí od nespravedlnosti každý, kdo vyznává jméno Páně´.

Ale slovo poznat ukazuje také na zkušenost. Učedníci byli nějaký čas s Pánem a viděli veliké věci, které vykonal, a když potom slyšeli z jeho úst velmi tvrdá slova a viděli, jak ho mnozí opustili, tak na Pánovu otázku, zda také oni chtějí odejít, říkají:

  • Jan 6:69 A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží."

Chodili s Kristem, a proto ho znali, poznali ho jako toho, kdo Svatý Boží. To je poznání, které se dá získat jenom každodenním následováním Pána Ježíše Krista. To je život věčný - poznat Boha. Poznat Boha osobně. Ne jenom vědět o Bohu, ale přímo se s ním znát. Včera byl novoroční projev prezidenta republiky. Tak většina lidí v naší zemi zná našeho prezidenta. Ale jenom někteří lidé se znají s naším prezidentem. To je obrovský rozdíl. Když mluvíme o poznání Boha, tak je to rozdíl mezi životem a smrtí. Je to rozdíl, který odlišuje věčný život od mrtvého náboženství. Kostely a modlitebny mohou být plné lidí, kteří vědí o Bohu. Nestačí jenom věřit v Boha - to žádnou duši nevysvobodí z moci pekla. Vždyť i démoni věří v Boha. Lidé mohou žít „zbožně“, a přesto skutečně nemusí znát Boha. Proto se musíme ptát, zda lidé znají Boha osobně? Jak je ve vašem životě, moji milí? Znáte Boha? Znáte ho osobně? Nebo jenom z doslechu? Pojďme rychle ke Kristu, protože jenom v Něm můžeme poznat jediného pravého Boha. To je druhá polovina třetího verše, to jsou spojené nádoby Boží trojice.

  • Jan 14:8-9 Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!" Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?

V Ježíši Kristu poznáváme Boha přesně takového, jaký je. V Něm poznáváme jediného pravého Boha. V Kristu vidíme naprosto jasně Boží charakter. Na Něm vidíme Boží slávu.

  • 1 J 5:20 Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.

Jako by se to točilo stále dokola. A vede nás to k jednomu jedinému - k Ježíši Kristu, který nám dává věčný život. Jenom díky němu můžeme žít a oslavovat Boha. A to nás vede k poslední věci v našem textu, která oslavuje Boha - a to je:

III. Dokonané dílo Ježíše Krista

  • Jan 17:4 Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.

Ačkoliv byl kříž stále ještě před Ním, tak Pán ukazuje na to, že je naprosto jistý. Pán Ježíš Kristus tady odkazuje dopředu na slova, jimiž zakončil svou pozemskou pouť: Je dokonáno! (J 19,30). To byla jeho poslední slova na kříži. Dokonal dílo, které mu Otec svěřil a svou obětí usmířil Boží hněv, který se zjevuje proti každé bezbožnosti. Svou obětí zaplatil za naše hříchy. Svou obětí nás vykoupil z moci hříchu a smrti. Svou obětí nám přinesl život a to život věčný. A jeho dílo je dokonané:

  • Efezským 2:8 Milostí tedy jste spaseni skrze víru.

Spasení je dokonané. Nic k němu již nelze přidat. Není nic, čím bychom to mohli nějak vylepšit nebo dodělat. Pán udělal úplně všechno. Tak oslavil svého Otce. Dílo kříže zjevuje velikou Boží slávu. Spasení je dokonáno. Boží milost se zjevila člověku v plnosti - právě na kříži Golgoty.

Moji milí, bratři a sestry, toto je něco, čeho se musíme velmi pevně držet a nikdy to nepustit. Jestliže chceme oslavovat Boha, musíme se pevně držet spasení z milosti. Spasení, které je hotové, kompletní, k němuž nelze přidat žádný lidský skutek. Jakmile bychom chtěli jenom maličko slevit, tak už přestáváme oslavovat Boha, a začínáme oslavovat člověka. V otázce spasení není nic takového jako přidaná hodnota. Není nic, co bychom mohli dát sami za sebe. Náš jediný podíl na spasení - jak říká Martin Luther - je náš vlastní hřích, který dovedl Krista na kříž. Nemáme nic jiného, co bychom mohli nabídnout. Jenom odporný hřích, který znesvěcuje Boha a zoufale nutně potřebuje moc Kristovy krve - aby byl očištěn a aby byl usmířen Boží hněv.

Toto je ta nejdůležitější věc, která odlišuje každé lidské náboženství od křesťanství. Bůh nám jasně ukazuje, že On udělal úplně všechno a celé dílo Krista vedlo k oslavení Boha Otce.

  • Iz 42:8 Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám.

Lidské náboženství diktuje Bohu své vlastní podmínky spasení - když budu dělat to a to, tak mě Bůh přijme. Ale Bůh říká, že spasení je dokonané. Na kříži bylo uděláno úplně všechno.

Musíme se vyvarovat každého učení, které by chtělo něco přidat ke Kristovu dokonanému dílu - každé takové učení vede jediným směrem: přímo do pekla. Tak to bylo s církvemi v Galacii - přišli falešní učitelé, kteří sváděli křesťany a říkali: ano, musíte věřit v Ježíše Krista, ale potřebujete se ještě dát obřezat, jinak budete pro Boha nepřijatelní. Velká většina falešného učení je založená právě na tomto principu - Kristova oběť PLUS něco - obřízka, + zachovávání zákona, + nejedení vepřového masa, + křest, + mluvení v jazycích, + správné učení, + navštěvování té jediné pravé církve, + dávání desátků, … mohli bychom pokračovat stále dál - těch možností je snad nevyčerpatelně mnoho. Ale spasení je založené jenom na jedné jediné věci a tou je dokonané dílo Pána Ježíše Krista. To je Boží sláva.

A Ježíš se modlí ještě dále a znovu je to o jeho slávě:

  • Jan 17:5 A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět.

Pánova slova odkazují na začátek Janova evangelia:

  • Jan 1:1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.

Tady se nám poodhaluje něco z veliké slávy, která obklopuje Pána Ježíše Krista. On sám tady mluví o své existenci ještě předtím, než byl svět. Už tehdy byl plný slávy:

  • Jan 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Před ukřižováním byl Boží Syn plný slávy. Ale kříž mu přinesl ještě mnohem větší slávu.

Nejenom, že získal slávu, kterou měl u Otce od věčnosti, ale On na kříži Boží slávu rozhojnil. Nyní se Pán dívá na slávu, která je před Ním. Těší se na radost, která je za křížem. Podobným způsobem se i my díváme dopředu k Pánovu druhému příchodu a těšíme se na radost a slávu, která je před námi. Až získáme nová těla nepoznamenaná hříchem, až budeme navždy v Pánově přítomnosti, budeme poznávat Boha a radovat se z Něj. Ježíš je:

  • Židům 1:3-4 odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.

Tato slova nás vrací na začátek sedmnácté kapitoly Janova evangelia k Boží slávě. Starý Westminsterský katechismus z poloviny 17. st. klade hned v prvním bodě otázku: 1. Co je nejvyšším cílem člověka? A odpovídá: Nejvyšším cílem člověka je oslavovat Boha a věčně se z Něj radovat.

Podívejme se ještě na závěr na nějaké:

IV. Praktické aplikace

Na začátku jsme si říkali, že chceme tento text aplikovat na církev. Jak to tedy můžeme udělat? Vidíme tady tři věci:

1. Smysl a účel existence církve - a tím je oslavování Boha. Jak Kristova církev musíme oslavovat Boha. Ještě jednou West. kat.: Jediným pravidlem, které nám ukazuje, jak Boha oslavovat a radovat se z Něj, je Slovo Boží, jak je obsaženo v Písmech Starého a Nového zákona. Jako církev, ale i jako jednotlivci, potřebujeme vědět, že máme velkého Boha. Bůh není náš duchovní terapeut ani automat na zbožná přání. Bůh je náš Stvořitel, je vyvýšený, vše převyšující Pán. Nemůžeme si dovolit přemýšlet o Bohu tak, že bychom ho nějak snižovali. Neodvažujeme se přistupovat k němu jenom jako k dobrému kamarádovi, ale padáme před ním a uctíváme Ho jako svrchovaného Pána.

2. Jako jednotlivci i jako církev musíme žít životem, který pramení z Ježíše Krista, duchovním životem, věčným životem. Každé spoléhání na sebe, na vlastní síly, na vlastní moudrost, na vlastní prostředky - to všechno snižuje Boha a okrádá Ho to o Jeho slávu. Sami o sobě nemáme prostředky k tomu, abychom mohli z lidí činit učedníky Ježíše Krista nebo jim pomáhat poznávat ho, milovat ho a sloužit mu. To všechno je dílo Boží a my musíme vždy spoléhat pouze na něj a horlivě ho žádat, aby se tyto biblické cíle naplňovaly na nás a skrze nás. To nás musí nutně vést na kolena a k modlitbám, k vyznávání hříchů i ke chvále a k přímluvám.

3. Boží Syn přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo. Jemu patří všechna čest a sláva. Celé Písmo svědčí o Něm a ukazuje na Něj. Proto se i náš život a život našeho společenství soustředí na Ježíše Krista – na vykupující dílo Jeho kříže, na obnovující moc Jeho vzkříšení a na nesmírnou slávu Jeho druhého příchodu.

Chvalte Boha za to, že nám ukazuje takové úžasné věci. Pokud tyto úžasné věci nevidíte, tak proste Boha, aby vám dal Ducha Svatého a otevřel vám oči, abyste mohli spatřit tuto Boží slávu a radovat se z ní. Duch Svatý přišel, aby v nás tyto věci, o nichž jsme mluvili, zrealizoval. Skrze něj je v nás přítomný Kristus a jeho život. Ztišme se nyní v modlitbě a prosme Otce, aby proměňoval naše srdce, tak abychom byli stále více podobní Jeho Synu, našemu Pánu Ježíši Kristu.

Rok