...aby byla svatá a bez poskvrny
V dnešním textu se podíváme na to, co je cílem Kristovy lásky a také manželské lásky, kam to všechno vede, proč se Kristus obětoval za církev a proč ji posvěcuje a proč se má muž obětovat pro svou ženu a posvěcovat jí: aby byla svatá a bez poskvrny.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 1. prosince 2019
Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 3. listopadu 2019
Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!
Lidská srdce otročí hříchu a jsou tak strašlivě a hluboko hříchem zasažená. A člověk sám je ve všech oblastech natolik do hloubky zkažený hříchem, že sama jeho podstata je hříšná. Hřích neproniká do člověka zvenčí, ale vyvěrá z jeho srdce Mk 7, 21. A proto nestačí staré srdce léčit. Musí umřít a být nahrazeno novým srdcem, které je darem od Boha.
Poslechněte si místo z knihy Ezechiel 11:19.
"A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa"
Když Pavel prohlašuje, že nemůžeme již dále hřešit, protože jsme hříchu zemřeli. Neříká nic jiného, než to, co popisuje prorok Ezechiel. Bůh odstranil z našeho nitra srdce kamenné a starý člověk s tímto vyjmutím starého srdce umírá. Umírá hříchu. Jde o duchovní skutečnost. Ale pokračujme ve sledování Božího díla....
Vždyť Bůh nás nepovolal k nečistotě, nýbrž k posvěcení. (1. Tesalonickým 4:7)
…vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.
Neradostný křesťan je ten, který je daleko od Otce, od Pána Ježíše, od společenství s Bohem. Radost, říká Písmo v Ga 6, je ovocem Ducha. Pak i zrání ovoce je duchovní disciplína. Co tedy s tím?
Otoč se zády k tomu, co ti brání mít s Pánem úzké společenství. To co nás odděluje od Boha, je hřích. Mohou to být i jinak dobré a užitečné věci, náplň našich dní, lidé... Cokoliv. Pokud je něco z toho důležitější než Pán, protože zabírá můj čas i síly, které by měly patřit Bohu, pak je třeba se od toho odvrátit a přiklonit se k Bohu. Běž k Němu a vyznávej mu své hříchy.
Jan Suchý, Ústí nad Labem, 10. listopadu 2019
Milost a pokoj vám, bratři a sestry, milí přátelé,
Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 3. listopadu 2019
V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. (1 Janův 4:10)
Hřích má pocit, že když roste, tak vítězí. Ale mýlí se a kříž Krista to prokázal. První Adamův hřích má strašlivou moc. Uvrhl do zkázy celé lidstvo i tvorstvo. Nejhorším hříchem všech dob, který měl kořeny v Adamově hříchu a byl jeho vyvrcholením, ovocem však bylo ukřižování Božího Syna. To je nestrašlivější věc, co kdy byla učiněna! Boží spravedlnost a Boží láska vzkřísila však Krista z mrtvých. Smrt Ho neudržela ve své moci, protože On hříchu neučinil. Ta samá moc přináší Božím dětem milost a čím větší je provinění Božích dětí ve starém životě, tím mocnější je milost v jejich novém životě. Hřích je odsouzen od počátku a navždy k porážce i když dosáhl své nejvyšší mety, ukřižování Božího Syna. Proto Pavel říká.
