… aby ji připravil (Ef 5,27)

… aby byla svatá a bezúhonná

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 1. prosince 2019

Dobré dopoledne, pokoj vám a milost, milovaní svatí. Znovu jsme v listu Efezským pokračujeme ve výkladu 5. kapitoly. Mluvíme o vztazích naplněných Duchem svatým, mluvíme o manželství, které je obrazem Krista a jeho nevěsty, církve. Pavel použil Pána Ježíše Krista jako vzor pro muže – na tom, jak Kristus jedná se svou církví, ukazuje, jak má muž milovat svou manželku – je tu příkaz, že to má být tak, jako si Kristus zamiloval svou církev. To je skutečně vysoká meta, dokonce je to nejvyšší meta a lidskými prostředky je to meta nedosažitelná. Ale právě proto mluvíme o Duchu svatém, který v nás přebývá, právě proto začíná náš text tím, že se máme naplňovat Duchem svatým. Bez moci Ducha svatého jsme doslova bezmocní, a na co sáhneme, to pokazíme. To je velmi dobře vidět právě na manželství. Myslím, že je celkem pochopitelné, když nevěřící lidé nechápou, co je to manželství. Nerozumí tomu, proč by měli lidé vstupovat do manželství, když spolu mohou žít i bez „papíru“, hlavně že se mají rádi, ne? Nerozumí tomu, proč by měli mít nějaký závazek, proč by měli být věrní, a žijí spolu do velké míry jenom kvůli svému vlastnímu sobectví, aby uspokojili své potřeby a touhy. Horší je, že mnozí křesťané nerozumí tomu, co je to manželství, proč existuje a jak má fungovat. Nechápou, že Bůh neustanovil manželství proto, aby naplnil sobecká přání jednotlivců, ale aby nás naučil ještě více sloužit druhým a ještě lépe oslavovat Boha a ukazovat na lásku Krista k jeho nevěstě, církvi. Budeme číst 2. polovinu 5. kapitoly, kde je jedna z nejdůležitějších pasáží v Písmu věnovaná manželství: Ef 5,15-33.

Procházíme velmi pomalu tímto oddílem, protože to je oddíl, který je velmi praktický a velmi důležitý zvlášť v dnešní době. Jsme ve 27. verši, kde se mluví o tom, jak si Kristus zamiloval církev. Ale nesmíme zapomenout, že Kristova láska k církvi je tady jenom příkladem a vzorem pro to, jak má muž milovat svou manželku. Tím začíná ten nejtěsnější kontext – je tu příkaz: „Muži, milujte své manželky!“ Křesťane, muži, manželi, Bůh ti přikazuje, abys miloval svou manželku. Každému křesťanovi Bůh přikazuje, že má milovat své bližní jako sebe sama. Pro každého Kristova učedníka platí, že má milovat druhé učedníky, dávat jim přednost a sloužit jim. Přesto Bůh přikazuje speciálně mužům, že musí milovat své manželky. Dokonce čteme:

• Př 30:21-23 Pod třemi věcmi se chvěje země a čtyři nemůže unést: otroka, který kraluje, blouda, který se přesytí chlebem, vdanou ženu, která není milována, a služku, která vyžene svou paní.

Když vdaná žena není milována, je blízko zemětřesení, je blízko otevřený jícen země, který pohltí hříšníky zaživa, jako pohltil Dátana a Kóracha, kteří se vzbouřili proti Mojžíšovi a Áronovi. Proto se tím zabýváme tak důkladně, abychom nebyli postiženi Božím soudem jako ti, kdo se vzpírají Bohu.

Už jsme viděli, že Pán Ježíš se obětoval za církev a stejně se má muž obětovat za svou ženu (v. 25). Minule jsme ve v. 26 viděli, jak má manžel očišťovat svou manželku v lázni Božího slova. Nemají to být skotské střiky, nemají to být vodní děla, ale ani žádné napařování nebo sem tam kapka – má to být lázeň, koupel ve slovu. Muž je zodpovědný za to, aby svou manželku koupal v Božím slově, aby ji laskavě a něžně zaplavoval Božím slovem, sytil ji Božím slovem, vyučoval ji Božímu slovu, vedl ji Slovem, povzbuzoval ji pravdou, napomínal ji Božím slovem, protože právě takto Pán Ježíš Kristus posvěcuje svou církev očišťující koupelí ve Slovu. Bratři, jakou knihu Písma čtete se svou manželkou?

Dnes se podíváme na to, co je cílem Kristovy a také manželské lásky, kam to všechno vede, proč se Kristus obětoval za církev a proč ji posvěcuje, a proč se má muž obětovat pro svou ženu a posvěcovat jí: aby byla svatá a bez poskvrny – to je ten cíl.

I. Kristus si připravuje církev

• Ef 5:27 … aby si připravil vznešenou církev …

Náš text říká, že svou obětí si Pán Ježíš připravil církev pro sebe. Zaplatil za svou církev, aby ji tím získal. Pán Ježíš se stal člověkem, aby zaplatil za ty, které před stvořením světa vyvolil. Když se naplnil čas, narodil se z ženy a na lidském těle nesl Boží hněv kvůli našim hříchům, které na sebe vzal. Boží syn na sebe vzal lidské tělo, aby nám jasným a srozumitelným způsobem ukázal, kdo je Bůh a jaký Bůh je. Ale kromě toho nám zjevil velikost své slávy právě v díle vykoupení, když se pokořil až na smrt, vzal na sebe hříchy svého lidu a usmířil nás s Bohem. Kdo věří v toto dokonané dílo Pána Ježíše Krista, bude spasen. Kdo se spoléhá jenom na Boží milost, která se projevuje v Kristu a vyznává Pána Ježíše Krista jako svého Pána, tedy podřizuje se jeho vládě – to je mimochodem skutečná víra, ne jenom nějaké vyznání, prázdná slova, ale podřízení celého života Kristu, takový člověk už přešel ze smrti do života a má věčný život.

Pán Ježíš Kristus dal sám sebe, abychom měli život v jeho jménu. Dal sám sebe, aby nás posvětil. Dal sám sebe, aby si pro sebe připravil církev. V těch třech verších jsou čtyři slovesa, která ukazují na to, co Kristus udělal. Resp. to první sloveso z v. 25, sloveso miloval nebo zamiloval, je vysvětleno následujícími třemi slovesy, které nám ukazují, co znamená milovat. Zamiloval si církev, takže sám sebe vydal, aby církev posvětil a aby ji pro sebe připravil. Láska znamená vydat se druhému. Bezpodmínečná láska znamená bezpodmínečné sebevydání. To je něco, co v nás vyvolává obavy, protože se bojíme zranění, bojíme se zneužití, bojíme se nepochopení, bojíme se odmítnutí. Ale dokonalá láska přemáhá strach (1J 4,18).

Láska znamená posvěcovat druhého. Mluvili jsme o koupeli v Božím slovu, ale mohli bychom klidně místo toho mluvit o pravdě. Milovat znamená být pravdivý vůči druhému. Tedy nemít schované nějaké věci ve svém nitru jenom pro sebe, nejednat z nečistých pohnutek a motivů, ale jednat v pravdě.

• Ef 4:15 Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista.

A nakonec láska znamená připravovat druhého. Znovu je to o službě druhému. Je tu sebevydání druhému, je tu pravda pro druhého a je tu služba druhému. Láska nikdy není zaměřená na sebe, ale směřuje ven. Kristus dává sám sebe za církev, posvěcuje církev pravdou svého Slova a připravuje církev pro sebe.

Vidíme jedinečný a výjimečný vztah Krista k církvi. Připravuje si církev, připravuje ji sobě, pro sebe. Nepřipravuje církev pro nikoho jiného. S nikým jiným se nebude o církev dělit. Církev je jeho. Zaplatil za ni svým životem, posvětil ji svou krví, naplnil ji svým Duchem, obdaroval ji dary, které slouží k budování této církve. Mohli bychom říct, že pro ni udělal první poslední. Připravuje pro ni místo v nebi, připravuje pro nás příbytky, modlí se za svou církev před Božím trůnem, bdí nad svou církví, takže ji brány pekel nepřemohou, střeží ji, aby byla svatá. Pro Pána Ježíše Krista je církev naprosto jedinečným klenotem. Ke své církvi má naprosto jedinečný vztah, výhradní vztah. Proto je to tak vážné, když se dopouštíme hříchu proti církvi. Když Pavel psal korintské církvi, zmiňoval se o roztržkách, mluvil o nezralosti a o hříších, kterých se křesťané v Korintu dopouštěli. Pavel je varoval:

• 1 Korintským 3:16-17 Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.

Pán Ježíš Kristus smířil svou církev se svatým Bohem, zaplatil za ni plnou cenu – mzdou hříchu je smrt a na Kristově těle bylo smrtí zaplaceno za všechny hříchy vykoupených. Svou obětí si Ježíš pro sebe připravil církev, která je vznešená. V originálním textu je na tomto místě slovo, které je odvozené od slova sláva a v tomto významu ho používají všechny české překlady kromě Petrů, který to slovo překládá slovem zářící. Kristus si připravil zářící církev, slavnou církev. Je to slovo, které označuje něco, co je hodno veliké úcty nebo co má samo o sobě vynikající kvalitu. To slovo používá Ježíš, když mluví s lidmi o Janu Křtiteli a ptá se jich na to, zda si přišli poslechnout někoho v nádherných šatech (Lk 7,25). V Lukášovi 13,17 Ježíš uzdravil ženu, která byla 18 let sehnutá a nemohla se napřímit. A tímto slovem jsou popsány jeho skutky:

• Lk 13:17 … zástup se radoval nad podivuhodnými činy, které Ježíš konal.

Slavná, zářící, nádherná, podivuhodná nebo vznešená církev. Takovou církev si Ježíš připravil. Tímto slovem ji Boží slovo označuje. Milovaní, musíme přemýšlet o tom, jak se díváme na církev. Jak smýšlíme o církvi. Protože tento text popisuje, jak se Bůh dívá na svou církev. Jak vidí místní sbor, jak vidí nás. Jsme vznešenou nevěstou Božího syna. Jsme jeho uměleckým dílem, jsme jeho milovanou církví.

Je tohle způsob, jak přistupujete k církvi? Jak se díváte na svou církev, na tento sbor? Je to způsob, jak chcete sloužit tomuto sboru? Jak chcete sloužit druhým svatým? Je to způsob, jak chcete obětovat sami sebe a všechno, co jste a co máte Kristově církvi? Každý z nás by měl být naplněn bázní, když přemýšlíme o církvi. Vždyť jde o Kristovu vznešenou nevěstu. Chcete sloužit této nevěstě? Jak to chcete udělat? Nebude to spíš k její škodě? Nechcete to dělat pro své sobectví? Nebo pro realizaci svých snů a představ? Chcete přinést oběť nebo dar Kristově církvi? Je to dar hodný její vznešenosti? Její slávy? Bude to ozdoba její nádhery? Nebo to spíš bude flek na její kráse? A co váš život, křesťané? Žijete podle toho povolání, kterého se vám dostalo? Žijete jako vznešená, slavná a zářící církev? Je váš život tím, co ozdobí Pánovu nevěstu? Je vaše smýšlení takové? Mluví vaše činy o dokonalosti Pánovy lásky k vám?

II. … aby byla svatá a bez poskvrny

• Ef 5:27 … aby si připravil vznešenou církev nemající poskvrnu ani vrásku ani cokoliv takového, ale aby byla svatá a bez vady.

Pokračujeme v našem textu a ten nás vede k cíli Ježíšova díla, k plnosti jeho záměru s církví. Ježíš si zamiloval svou církev a pracuje na své církvi, pracuje v církvi a skrze církev, pracuje v jednotlivých křesťanech, kteří jsou údy církve. A k čemu to jeho dílo směřuje? K dokonalé svatosti, k úplnému posvěcení. Církev je vznešená a nádherná nevěsta bez jediné poskvrny.

Vzpomínáte si na začátek listu Efezským?

• Efezským 1:4 … v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.

Bůh nás vyvolil, abychom byli svatí. Svatost, posvěcení je Boží vůlí pro naše životy. V Novém zákoně jsou nejčastěji použitá dvě slova, jimiž jsou označeni křesťané – je to slovo bratři a slovo svatí. Být křesťanem znamená být prohlášen za svatého. Křesťan je svatý, protože ho Pán Ježíš Kristus svou krví učinil svatým. Církev je společenství svatých, národ svatý. A svatý znamená být oddělený, čistý, bez poskvrny, bez hříchu. Svatý znamená být plný světla – a vzpomeňte si, že Ježíš říká svým učedníkům, že jsou světlo světa (Mt 5,14). Ježíš založil církev, buduje církev, připravil si církev, aby byla svatá a bez úhony.

V našem textu se mluví o vráskách a skvrnách. Doslova se mluví o fleku. Když člověk stárne, což je důsledek hříchu v obecném slova smyslu, tak se na jeho kůži objevují vrásky a fleky, skvrny nejrůznějšího charakteru. Ale Ježíš se postaral o svou nevěstu takovým způsobem, že na ní nebude ani vráska ani flíček, ani jediná skvrnka. Ten obraz, který tady je – a kontext předchozího verše s vodní lázní ve slovu, to jen podtrhuje – ukazuje na péči, na něhu, se kterou se Ježíš stará, mluví o dlouhodobé a vytrvalé službě, práci, přípravě. Je tady obraz mladé dívky, která byla od narození zaslíbena dědici trůnu. O takovou dívku budou pečovat a starat se o ní, aby jednoho dne mohla předstoupit před svého ženicha a byla dokonalá.

V knize Ester se mluví o tom, jak si král Achašveróš vybíral královnu. Na jeho hrad byly shromážděny nejpůvabnější dívky z celé jeho ohromné říše. Ale než mohla kterákoliv z dívek předstoupit před krále, musela jí být poskytnuta náležitá péče, která v tomto případě trvala dvanáct měsíců.

• Est 2:12 Tak dlouho totiž trvaly přípravy: šest měsíců mazání myrhovým olejem a šest měsíců balzámy s ostatní náležitou ženskou péčí.

Také Píseň písní zmiňuje podobné praktiky. Přesně tohle můžeme vidět za naším textem s tím rozdílem, že Ježíš se o svou církev postaral sám a že to udělal od samotného začátku a své dílo dovede až do úplného konce. Svou obětí nás posvěcuje. Připravuje nás na slávu Boží svatosti. Přísně nás vychovává, protože budeme mít podíl na Boží svatosti. Nejenom, že jsme prohlášeni za svaté, ale budeme svatí, jako Bůh je svatý. Protože Pán Ježíš už zaplatil za všechny naše hříchy. Bůh na nás nenachází jedinou vrásku ani poskvrnu. A to je něco, co o Kristově církvi platí už nyní. Platí to o každém z nás, kdo věříme v Pána Ježíše Krista, kdo jsme se narodili z Ducha svatého.

Ale jsme ještě v těle, které je propadlé hříchu, už jsme sice byli vysvobozeni z moci hříchu, takže hřích už nad námi nepanuje, ale ještě jsme nebyli vysvobozeni z přítomnosti hříchu. Nejenom, že jsme obklopeni hříchem, ale on v nás dokonce stále ještě přebývá, protože naše smrtelné tělo, je tímto hříchem porušené. Proto zakoušíme těžkosti tohoto věku: umíráme, stárneme, podléháme nemocem, proto bojujeme sami se sebou, se svými hříšnými sklony, které tady stále ještě jsou, proto musíme křižovat starého člověka s jeho vášněmi. Proto padáme a hřešíme. Proto jsme tak slabí a zoufalí. Proto přicházejí deprese a chmury, proto pláčeme a naříkáme. Ještě nejsme vysvobozeni z přítomnosti hříchu. Ale den za dnem se toto vysvobození blíží, den za dnem je blíž okamžik našeho setkání s Pánem – ať již to bude ve chvíli, kdy nás odvolá z tohoto světa do své přítomnosti, a my odložíme smrtelné tělo, nebo to bude v den jeho příchodu, kdy přes smrtelné tělo oblečeme tělo nesmrtelné, nové, svaté a bezhříšné.

Ježíš už dokonal dílo spásy a nyní se jenom aplikuje na ty, které povolává ke spasení. Svým křížem Ježíš připravil dokonalé posvěcení pro všechny, kdo v něj věří. Ta dokonalost je sice ještě před námi, ale už nyní máme její příslib, protože už nejsme pod mocí hříchu, ale vydáváme se do služby spravedlnosti. Už nyní se posvěcujeme, jako jednotlivci i jako církev. Koupeme se v Božím slově a upínáme svůj pohled na Pána Ježíše Krista, vyhlížíme jeho druhý příchod, pozvedáme svůj zrak vzhůru, kde Pán sedí po pravici Boží. Sytíme se jeho dokonalou slávou a jsme proměňováni den za dnem do podoby Božího syna. To je láska Pána Ježíše Krista k jeho církvi. A to nás vede k poslednímu bodu dnešního kázání, k aplikaci, o níž celý tento text je:

III. Manžel vede manželku ke svatosti

Následující verš začíná slovy:

• Ef 5:28 Takto jsou tedy muži povinni milovat své manželky …

Celému tomuto verši se budeme věnovat příště, dnes chci jen ukázat, že všechno, o čem mluvíme, nás vede k jedinému – totiž k tomu příkazu z verše 25: „Muži, milujte své ženy!“ Zbytek verše 25 až do konce verše 27 je příkladem toho, jak mají muži milovat své ženy. Ukazují na oddanou, vytrvalou, činnou a praktickou lásku. Takovou lásku, jakou Pán Ježíš prokazuje své církvi. Ukazují nám také, o čem je křesťanské manželství – je o posvěcení, o svatosti. Nejsme manželé proto, abychom si užívali, že jsme manželé. To může být ‚vedlejším produktem‘ manželství. Ale rozhodně to není smyslem manželství. Když se lidé berou proto, že „spolu prostě chtějí být“ – a už jsem to viděl víckrát během svého křesťanského života, potom vůbec nechápou, o čem je manželství. A pokud Bůh nezasáhne do takových vztahů, často končí špatně. Za nějaký čas můžete slyšet věty typu „ona se o mně vůbec nestará“, „on mi vůbec nerozumí“, „odcizili jsme se jeden druhému“ atd. Přesně tak fungují manželství nevěřících lidí, resp. nefungují. Ale manželství křesťanů má úplně jiný základ, jímž je Pán Ježíš Kristus, láska k Bohu a láska k bližnímu.

Celý tento oddíl je o tom, že manželství je o vzájemné službě muže ženě a ženy muži – a je to služba, která má vést ke svatosti. To je zodpovědnost křesťanů v manželství. Muž posvěcuje svoji ženu a pracuje na tom, aby jeho manželka byla vznešená, bez poskvrny a vrásky – a teď nemluvím o fyzickém vzhledu, ale o duchovním, aby byla svatá a bez vady. Co to znamená pro muže?

Na prvním místě to znamená, že musí studovat Boží slovo, aby věděl, jak má vypadat svatá žena. Musí strávit čas na kolenou, aby mu Bůh sám odhalil a ve svém Slově ukázal, jaká má být jeho manželka. Bůh ji jako vzácný dar a jako požehnání svěřil tomu muži – ten muž není její vlastník, ale správce. A ten muž bude vydávat Bohu počet z toho, jak se o ni staral. A moji milí, vidíme dobře v našem textu, že není jenom o tom, že muž přinese domů nějaké peníze, aby manželka nebo rodina měla co jíst, kde bydlet a co na sebe. Mnoho mužů si myslí, že přesně tohle stačí. A když vydělají tolik, že mohou letět někam daleko na drahou dovolenou, připadá si ten muž král. Ale Boží slovo říká, že tohle je naprosto okrajová záležitost. Není nepodstatná, jak uvidíme dále, ale pro křesťanské manželství není zásadní. Přísloví říká:

• Př 15:17 Lepší je jídlo ze zeleniny a k tomu láska, než z vykrmeného býka a s tím nenávist.

Mnohem důležitější než fyzické věci jsou věci duchovní a duševní. Muž má pečovat o duši své manželky. K tomu ho Bůh povolal. K tomu povolal každého muže. Ne každého muže Bůh povolává k tomu, aby byl pastýřem Božího stáda, ale každého manžela Bůh povolává, aby byl pastýřem doma a pečoval o duše těch, kteří jsou mu svěřeni. Příliš často muži jenom konzumují své vlastní životy – procházejí životem prostě tak, jak život jde, ale nejsou těmi, kteří by něco připravovali, kteří by plánovali, kteří by hleděli do budoucnosti, kteří by se dívali na nádherný cíl, který Bůh připravil pro jejich manželku a pro jejich rodinu. Moji milí, tohle je první místo služby pro každého muže. Jestli nějaký muž neslouží tady, nemůže sloužit ani nikde jinde.

Bratři, chtěl bych vás povzbudit, abyste se podívali na to, jaký je vztah Pána Ježíše k jeho církvi. Kolik vtipů udělal Ježíš o své církvi? Kolikrát Ježíš mluvil nelaskavě, hrubě, arogantně nebo povýšeně o své církvi? Kolikrát Ježíš ignoroval svou církev? Kolikrát Ježíš dělal, že tam není? Nikdy neudělal nic takového! Nikdy! Sám sebe dal církvi, aby ji posvětil a připravil ke slávě.

Takže muž musí nejenom studovat Boží slovo, aby znal Boží záměr a Boží plán, ale musí také promýšlet, jak bude tento plán naplňovat, jak bude Boží slovo aplikovat do svého vlastního života, do života své manželky, ve své rodině a potom to musí také opravdu udělat. Způsob, jak to má udělat, je jasný z našeho textu – jako Pán Ježíš Kristus se vší obětavostí, se vší láskou, se vší něhou, trpělivostí a laskavostí. To je něco, co se rodí na modlitbách, v pokání, před Boží tváří. A muž se nemodlí a nečte Boží slovo jenom pro sebe a sám, ale také se svou manželkou. Bdí nejenom nad sebou, nejenom nad svým vlastním životem, ale dává dobrý pozor na to, aby na jeho manželce neulpěla žádná poskvrna nebo vada. To je láska, která se vydává. Dává pozor na její duši. To znamená, že se svou ženou modlí, že mluví se svou ženou, že se zajímá, že investuje svůj čas, své úsilí, nadšení, svůj zájem, sílu, intelekt, své srdce, svoje nitro do vztahu se svou ženou. Dává sám sebe své ženě, obětuje se pro ni. Úplně dokořán otevírá svůj život své ženě. Jenom to je způsob, jak může žena důvěřovat svému muži. Podívejte se, jak to popsal Petr:

• 1Pt 3:7 Stejně i muži: když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet.

Petr mluví o porozumění a o úctě. Bratře, vážíš si své ženy? Vím, že každý odpoví, že ano. Ale jak o tom mluví tvoje slova, když mluvíš se svou ženou? Jak o tom mluví tvoje činy, když jednáš se svou ženou? Co jsi připravil pro svou ženu na příští týden, aby byla víc svatá a bez poskvrny? Ještě jsi o tom nepřemýšlel? Kdy chceš začít? Opravdu miluješ svou manželku? Je skutečně tvým cílem svatost a Boží sláva?

Na začátku jsme viděli, že příkaz milovat není vyhrazen jenom manželům, ale týká se všech křesťanů, mužů i žen, mladých i starých, těch v manželství i těch, kteří ještě nebo už v manželství nejsou. Pán Ježíš Kristus nám všem ukazuje, co skutečná láska znamená. Jak můžeme milovat, jako miluje on? Jenom tak, že půjdeme k němu a budeme se učit o něj samotného, budeme čerpat sílu od něj samotného a z jeho moci, poroste i naše láska ke všem svatým – a k těm, kdo jsou doma na prvním místě. Amen