Tomu, kdo zvítězí…Nejrůznější soužení a útrapy, ale především pak pronásledování pro Krista patří ke křesťanskému životu. Jak se s těmito věcmi, a především s pronásledováním – a jedno jestli svým nebo cizím – můžeme vyrovnat? Na co máme soustředit svou pozornost bez ohledu na to, zda procházíme soužením, či nikoliv?
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 12. dubna 2015
Pokoj vám a milost milovaní svatí, milí přátelé. Dneska dopoledne zaměříme svou pozornost na další text z Božího slova, na první verš třetí kapitoly. Ale než to uděláme, musíme si povědět něco o třetí kapitole jako celku. Apoštol Pavel dál pokračuje ve svém výkladu toho, co je to církev, už jsme viděli veliké věci ve druhé polovině druhé kapitoly, ale před námi jsou ještě další – a skutečně se nejedná o nic malého – jsou to myšlenky, které doslova berou dech, které ohromují svou velikostí, hloubkou, nádherou a mocí. Pomysleme třeba jen na „tajemství, které bylo od věků ukryté v Bohu, který vše stvořil“ (v. 9) a které bylo nyní vyneseno na světlo! O jakých to věcech tady mluvíme!
Příbytek Boží v DuchuDnes si vysvětlíme, co nám chce Bůh říct přímo ve verši 22. Uvidíme velikou slávu, která je v Boží církvi, a všimneme si toho, jak tento verš oslavuje trojjediného Boha – Otce, Syna a Ducha svatého. Tento verš je mohutnou tečkou na konci druhé kapitoly.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 5. dubna 2015
Pokoj vám milovaní svatí, bratři a sestry v Kristu, i vám, milí přátelé. Sešli jsme se dneska, protože spolu s celou Kristovou církví chceme oslavovat Pána Ježíše Krista a radovat se z toho, že Pán slavně vstal z mrtvých. Je to důvod, proč se scházíme každou neděli a nic na tom nemění skutečnost, že si svět kolem nás připomíná veliký židovský svátek – Velikou noc, Velikonoce, kdy byl Boží lid vyveden Bohem z otroctví v Egyptě. Tento svátek měl ukazovat na Krista a na vysvobození Jeho lidu z otroctví hříchu. Když přišel Kristus, byly Velikonoce naplněny a zaslíbení se stalo realitou.
Probudil nás k životu spolu s ním…Boží trojice, jediný Bůh ve třech osobách, připravil úžasný plán dlouho před tím, než stvořil tento svět. Otec, Syn a Duch svatý ve vztahu věčné lásky připravili cestu pro člověka, který v té době ještě nebyl stvořen, jak mít podíl na Boží svatosti, Boží lásce, Boží radosti, slávě, nádheře, moudrosti a dokonalosti.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 3. dubna 2015
Pokoj vám milovaní svatí, bratři a sestry v Kristu, i vám, milí přátelé. Scházíme se dnes při zvláštní příležitosti, protože si chceme připomenout Kristovo ukřižování. Hned na úvod bych chtěl říct, že Boží slovo nás nevede k tomu, abychom v době Nové smlouvy slavili nějaké svátky – ani takové, které se vydávají za křesťanské, ale nejsou jimi, jako jsou třeba Vánoce, nebo takové, které se dnes vydávají za pohanské, ale mají svůj původ ve zvěsti evangelia – jako jsou právě Velikonoce, ani takové, které nacházíme v Písmu a které slavil Boží lid před příchodem Krista – jako jsou Letnice, kdy si můžeme kromě toho připomenout vylití Ducha svatého nebo jiné slavnosti. Bůh nás v Bibli nikde nevede k tomu, abychom nějaké svátky oslavovali.
Svatý chrám v KristuStavba církve má svá Bohem daná pravidla, i ona je budována synem Davidovým, Ježíšem Kristem, je budována na úhelném kameni, kterým je Kristus a stojí na pevných základech, které byly jednou provždy položeny a jimiž je učení apoštolů a proroků, zapsané Slovo Boží.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 15. března 2015
Pokoj vám milovaní svatí, bratři a sestry v Kristu, i vám, milí přátelé. Před námi je další verš z listu Efezským, kterým se dnes budeme zabývat. Přečtu text od verše 20 do verše 22 a potom zaměříme svou pozornost na v. 21.
Ježíš a Jeho nevěstaOd členů Boží domácnosti se Pavel přesouvá k popisu církve jako domu, nebo stavby, chrámu, duchovního příbytku Božího. O tom jsou poslední tři verše druhé kapitoly. Ve verši dvacet pokládá základy. A to nejen obrazně, ale přímo mluví o základech, na nichž je tato duchovní stavba, tento chrám, jímž je církev, postavená.
