Jan Suchý

Hrob Ježíšův je prázdný. On je vzkříšený jednou pro vždy. Už neumírá, ale žije na věky. V Bibli čteme o lidech, kteří byli také vzkříšeni. Na rozdíl od Ježíše, ale všichni znovu museli zde na zemi zemřít. Mzdou hříchu je smrt. Tak proč Ježíš byl vzkříšený a už neumírá? Proč nad ním smrt už nemá moc? Jednoduše proto, že on je svatý sám v sobě. On je Bůh. Mohl být jen člověk?

Shrnuli jsme tedy nádherný pastýřský list apoštola a jeho spolupracovníka. Ale zde ještě jejich služba nekončí. Od 7. verše 4. kapitoly přichází poměrně dlouhá pasáž o bratrech, kteří jsou blízko u Pavla i během jeho věznění. Proč píše o tolika bratřích jednotlivě? Proč z vězeni pozdravuje další bratry a sestry v Kolosách či Laodikeii? Proč píše o Laodikejské a Hierapolské církvi?

Hledej Boží vůli! Jaká je pro mě Boží vůle? A kde ji mám hledat? Není prostší a zároveň těžší odpověď. Prostá proto, že tu Boží vůli nám Bůh sám zjevuje. Je tu, před našima očima, držíme ji v rukou. Boží slovo. Vždyť už dobře víme, že Bůh říká ve 2 Tim 3:16-17, že veškeré Písmo je jeho zjevená vůle pro náš život.

Líbit se lidem, abych byl v jejich očích lepší, než jsem před Bohem, který vidí do srdce, to je pokrytectví.  Bůh vidí do srdce člověka. Nic před Ním nemůže zůstat skryto (Mt 6,6).