Milost je mocnější II, Chlubíme se Kristem! (Ř 5,16-17)

Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´ Římanům 1:16-17

Proto Pavel znovu a znovu zjevuje bídu Adama a jeho potomků, aby v tom nejzářivějším světle ukázal hloubku, šířku, délku, výšku Boží milosti. Aby ukázal, že Boží milost stojí nade vším a je naprosto nezasloužená! Boží milost je ten největší zázrak, který Bůh koná! Boží milost je dar! Milost nemůže být nic jiného, než nezasloužený dar. Pokud bychom si zasloužili milost, nebyla by milostí ani darem, ale mzdou. Nad darem nemá nikdo z příjemců autoritu. Na dar nemá nikdo žádné právo. Nikdo nemůže přikázat komukoli, dej mi dar a silou si ho vydobýt! Úspěšné násilí rodí kořist a ne dar.

Text kázání

Osnova kázání

Milost je mocnější II, Chlubíme se Kristem! (Ř 5,16-17)

Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´ Římanům 1:16-17

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 29. září 2019

 

Osnova kázání

Milost je mocnější (Ř 5,12-15)

Žalmy 130:3-4 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.

Hříšné skutky se děly a dějí ve tmě. A teprve ve světle jsou vidět. Lidé nepřicházeli ke světlu, aby temnota jejich skutků zůstala skryta J 3, 20. A proto muselo přijít světlo za nimi. A tím prvním krokem světla byl zákon. Zákon, který odhalil hřích lidských srdcí. Zákon, ze kterého pochází poznání hříchu a usvědčení celého světa z viny. Ř 3, 19-20...

...A jediná moc, která je větší, než moc hříchu, je moc evangelia Pána Ježíše Krista. Ta jediná je schopna vyrvat lidi z moci smrti. „Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ To je zákon pro nespravedlivé, který musí být slyšet, musí být aplikován!

Text kázání

Osnova kázání

Evangelium, naše naděje, chlouba i jistota! (Ř 5,1-11)

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 18. srpna 2019

 

I. Úvod

Pokoj vám a milost! Nějaký čas jsme se neviděli, protože má rodina trávila dva týdny u Máchova jezera. Já jsem se tam potýkal s nějakými zdravotními problémy. Ale už je to dobré. Nakonec jsme si odpočinuli. Mohl jsem se svými syny vyzkoušet, kolik vydrží na kole v lesním, ne úplně lehkém terénu. A nezklamali mně. Byli dobří.

Osnova kázání

Evangelium, naše naděje, chlouba i jistota! (Ř 5,1-11)

Petr je ukazatelem toho nejvyššího, čeho je obecně člověk schopen. Je to vrchol lidské lásky a oběti. Přesto je Petrův příběh tragikomický a bude i náš, pokud bychom spoléhali na vlastní síly ve věcech spásy a Boží spravedlnosti. Tragika takového jednání je vidět dobře právě na Petrovi. Veškeré jeho úsilí mělo za výsledek pouhé uťaté ucho. To byla jediná ztráta nepřítele. My nechceme hříchu, démonům a smrti způsobit takovéto směšné, lehké ublížení na těle. To nás nezachrání, potřebujeme zakusit ve svých životech moc kříže. Vidět, že hřích, ďábel i smrt jsou již rozdrceni navždy.

Text kázání

Osnova kázání

Byl vydán pro naše přestoupení a vzkříšen pro naše ospravedlnění (Ř 4,1-25)

Potomstvo Abrahamovo

Pavel vede Izraelce k Abrahamovi, aby se ve světle Písma podívali na to, čeho a jak Abraham vlastně dosáhl. Když chceme pochopit dobře Pavlův záměr, musíme nejdříve poznat, jak se Židé na Abrahama dívali. Jak se na něj dívali všichni ti, kdo usilovali o spásu ze skutků.

Židé měli Abrahama za vzor spravedlivého člověka, pro jeho skutky. Vnímali ho jako toho, kdo skutečně dosáhl spásy díky svým skutkům. Úplně převrátili Boží pravdu vzhůru nohama. Tím dokazovali, že svou snahou domoci se spásy plněním Zákona, se odklonili od víry židovských praotců. Abrahama, Izáka a Jákoba.

Text kázání

Osnova kázání