Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 29. prosince 2019
Kdo z vás se bojí Hospodina a poslouchá jeho služebníka? Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha.
Podle Iz 50, 10 máme doufat ve jméno našeho Boha. A máme se také o našeho Boha opřít. Zde ve světě temnoty máme doufat v Boží jméno a opřít se o Boha. Řekli jsme si, že doufat v Boží jméno znamená znát Boha. Dobře vědět kdo a jaký je. A to je svatí ten první, naprosto nezbytný krok. Jak byste se mohli opřít ve tmě o někoho, koho dobře neznáte? Jít s ním? To by bylo čiré bláznovství. Zoufalý čin. A když budete mít vedle sebe dva muže, kteří si budou nárokovat vůdcovskou roli ve společnosti, za kým půjdete? Za tím, koho dobře znáte a víte, že je dobrý a schopný, morálně pevný, Nebo půjdete za tím, o kom nic nevíte?
Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 15. prosince 2019
Pokoj vám a milost drazí v Kristu! Rok se s rokem sešel a máme zde opět dobu předvánoční. Člověk si v tom všem shonu opět může prakticky připomenout, jak strašně rychle běží čas naší pozemské pouti. Ani Boží slovo k tomuto tématu nemlčí. A je to dobře, protože pro nás je velmi důležité, abychom si připomínali míru, kterou nám zde v tomto světě vyměřil Bůh. Co k tomu Písmo říká?
Milosti tedy jste spaseni skrze víru (Ef 2,8)
Člověk je vekřtěn Božím Duchem do Kristova těla a sjednocen s ním. V jediném okamžiku umírá hříchu a rodí se novému životu v Kristu. Celá záležitost musí být zjevná v jeho životě a vykazatelná před Bohem i před Božím lidem, který je svědkem tohoto obrácení. Obrácení je rámováno a charakterizováno právě odvrácením se od hříchu a službou skutků víry živému Bohu! Pokud je obrácení člověka takto charakterizováno, mluvíme o něm jako o někom, kdo má prokazatelně živou naději v Kristu Ježíši na vzkříšení těla! Reformovaní křesťané vždy kladli veliký důraz na toto viditelné obrácení a vykazatelnou změnu života. Je to naprosto biblické učení a důraz.
Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 3. listopadu 2019
Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!
Lidská srdce otročí hříchu a jsou tak strašlivě a hluboko hříchem zasažená. A člověk sám je ve všech oblastech natolik do hloubky zkažený hříchem, že sama jeho podstata je hříšná. Hřích neproniká do člověka zvenčí, ale vyvěrá z jeho srdce Mk 7, 21. A proto nestačí staré srdce léčit. Musí umřít a být nahrazeno novým srdcem, které je darem od Boha.
Poslechněte si místo z knihy Ezechiel 11:19.
"A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa"
Když Pavel prohlašuje, že nemůžeme již dále hřešit, protože jsme hříchu zemřeli. Neříká nic jiného, než to, co popisuje prorok Ezechiel. Bůh odstranil z našeho nitra srdce kamenné a starý člověk s tímto vyjmutím starého srdce umírá. Umírá hříchu. Jde o duchovní skutečnost. Ale pokračujme ve sledování Božího díla....
Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 3. listopadu 2019
V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. (1 Janův 4:10)
Hřích má pocit, že když roste, tak vítězí. Ale mýlí se a kříž Krista to prokázal. První Adamův hřích má strašlivou moc. Uvrhl do zkázy celé lidstvo i tvorstvo. Nejhorším hříchem všech dob, který měl kořeny v Adamově hříchu a byl jeho vyvrcholením, ovocem však bylo ukřižování Božího Syna. To je nestrašlivější věc, co kdy byla učiněna! Boží spravedlnost a Boží láska vzkřísila však Krista z mrtvých. Smrt Ho neudržela ve své moci, protože On hříchu neučinil. Ta samá moc přináší Božím dětem milost a čím větší je provinění Božích dětí ve starém životě, tím mocnější je milost v jejich novém životě. Hřích je odsouzen od počátku a navždy k porážce i když dosáhl své nejvyšší mety, ukřižování Božího Syna. Proto Pavel říká.
Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus
(Koloským 2:2)
