Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 12. června 2011 (mp3)
Dobrý den a pokoj vám. Po týdenní odmlce se dnes znovu vracíme ke studiu věcí, které jako sbor považujeme za klíčové. Jsou to takové věci, o kterých můžeme říci, že je chceme jako křesťané zdůraznit. Chceme slyšet, co nám Boží slovo říká o věcech, které jsme zformulovali do jednoduchých a krátkých prohlášení.
Lidská pýcha se stále pozvedá proti Bohu a chce dosáhnout do nebe jiným způsobem než Božím. Důsledky takového jednání našich předků, tedy Boží soud zmatení jazyků, neseme a zakoušíme všichni dodnes.
Desátá kapitola Genesis je jediným spolehlivým zdrojem, který nám může říci pravdu o tom, co se dělo po potopě. Nalezneme zde 70 různých jmen - lidí, národů i měst. Je také záznamem o obnovení vzpoury proti Hospodinu, která naplno propuká v 11. kapitole.
Bůh smetl starý svět a přicházejí nové začátky - nejenom pro lidi, ale pro všechno stvoření. Ale kromě člověka byl v arše také hřích!
Noé věřil, a proto pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a získal podíl na spravedlnosti založené ve víře.
Zkažené lidstvo se blíží k zániku. Noe byl vybrán samotným Bohem, aby připravil záchranu pro další pokolení.
Boží milost a požehnání stále trvají a můžeme to vidět také v tom, jak se lidstvo - i přes prokletí hříchu - rozmnožuje a naplňuje zemi.
Na příběhu prvních lidí a jejich potomků můžeme jasně vidět katastrofální důsledky hříchu a jeho pronikaní do všech oblastí lidského života. Současně můžeme v každém pokolení také sledovat neutuchající Boží milosrdenství.
Bůh obnovuje svou smlouvu s člověkem po potopě.