Jan Suchý

Bůh je Bohem potěšení. On potěšuje ty své děti, které jsou v jakémkoliv soužení. Jeho potěšení přichází skrze bratry a sestry v Kristu. To je obrázek opravdové Kristovy církve.

Křesťan je vůní kadidla, které Kristus obětuje Bohu. Ale nevoní každému stejně. Jedněm jsme životodárnou vůní ke spasení, zatímco pro druhé jsme smrtonosnou vůní, která vede k záhubě.

Boží slovo velmi jasně definuje diákony – nikoliv však z hlediska náplně jejich práce, ale především z hlediska charakteru. V Písmu je celý seznam vlastností, které mají být diákonům vlastní a bez nichž by neměli být do této služby ustanoveni.

V první církvi v Jeruzalémě došlo ke konfliktu v otázce spravedlivého rozdělování jídla mezi chudé vdovy a na apoštolech bylo, aby celou situaci vyřešili. Jejich prací však bylo kázání Slova a modlitby, proto svolali církev a ustanovili diákony, kteří zajišťovali praktické věci týkající se pokojného chodu církve.

Můžeme poznat Boha? Jak se můžeme dozvědět, jaký Bůh doopravdy je? Je možné to vyčíst z přírody kolem nás nebo potřebujeme ještě něco více? Apoštol Pavel podobné otázky řešil s filozofy v Athénách a tak se právě od něj můžeme dobře učit odpovědím na tyto a podobné otázky.

Co vedlo lidi jako byl apoštol Pavel k tomu, že za všech okolností byli spokojení a odhodlaní i dále sloužit Bohu? Byla to jejich láska k pravdě a oddanost Ježíši Kristu, jejich Pánu. Ale ne všichni byli a jsou takoví jako Pavel.

Apoštol Pavel vysvětluje svému synovi ve víře, Timoteovi, že dopis, který mu napsal, je skutečně jeho duchovní závětí. Jeho konec se přiblížil a apoštol se těší na vavřín spravedlnosti, který pro něj připravil jeho Pán.

Bůh nám ukazuje, kdo nám v životě může pomoci i to, kde najdeme manuál pro svůj život. V dnešním uvidíme, čím máme naplnit tento proměněný život ve světle přicházejícího Božího soudu.

Boží slovo nikoho nenechává na pochybách k čemu je člověku užitečné. Vezměme ji společně do ruky, otevřme a čtěme. To, co nalezneme, je život!