Jan Suchý

Lidská pýcha se stále pozvedá proti Bohu a chce dosáhnout do nebe jiným způsobem než Božím. Důsledky takového jednání našich předků, tedy Boží soud zmatení jazyků, neseme a zakoušíme všichni dodnes.

Desátá kapitola Genesis je jediným spolehlivým zdrojem, který nám může říci pravdu o tom, co se dělo po potopě. Nalezneme zde 70 různých jmen - lidí, národů i měst. Je také záznamem o obnovení vzpoury proti Hospodinu, která naplno propuká v 11. kapitole.

Bůh smetl starý svět a přicházejí nové začátky - nejenom pro lidi, ale pro všechno stvoření. Ale kromě člověka byl v arše také hřích!

Bůh obnovuje svou smlouvu s člověkem po potopě.

Noé věřil, a proto pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a získal podíl na spravedlnosti založené ve víře.

Zkažené lidstvo se blíží k zániku. Noe byl vybrán samotným Bohem, aby připravil záchranu pro další pokolení.

Boží milost a požehnání stále trvají a můžeme to vidět také v tom, jak se lidstvo - i přes prokletí hříchu - rozmnožuje a naplňuje zemi.

Na příběhu prvních lidí a jejich potomků můžeme jasně vidět katastrofální důsledky hříchu a jeho pronikaní do všech oblastí lidského života. Současně můžeme v každém pokolení také sledovat neutuchající Boží milosrdenství.

Odkud se bere všechno zlo, které kolem sebe vidíme? Jak můžeme své životní zkušenosti srovnat s prohlášením Písma, které tvrdí, že Bůh je dobrý a vše, co stvořil, bylo dobré? Je nějaký lék na zlo? Odpověď na tyto i další otázky nalezneme hned v prvních kapitolách zapsaného Božího Slova.