Buďte svobodní (1J 5,18-21)

Ježíš Kristus je pravý Bůh

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 7. srpna 2016

Pokoj vám, sestry a bratři v Pánu Ježíši Kristu, milí hosté.

Jsme v tom pravém Bohu. To je svědectví Bible pro každého, kdo se setkal s Bohem Bible, nalezl u Něj pokoj skrze odpuštění a Kristus Ježíš se stal skrze víru jeho životem.

Ale lidé dnes a denně slyší, že mají věřit jiným bohům nebo vůbec žádným a místo toho raději věří sami sobě. Otázka je, kdy je člověk opravdu svobodný. Kdy je člověk opravdu tím, kým má potenciál být. Kdy je opravdu člověkem, rozkvetlým do nádhery lidství.

Internet i televize dnes a denně přináší zprávy z muslimského prostředí. Někteří se zde snaží poslouchat svého boha do nejmenších detailů a říkají: i vy to musíte dělat. IS ale představuje jen další pokus nějakého lidmi vytvořeného myšlenkového systému, oblečeného do náboženského hávu. Jejich bůh potřebuje poslušné otroky. Kdo jím nechce být, musí zemřít. A tak princip je jediný: cílem je držet člověka v otroctví; říkají: budete otroky.

Humanismus západní civilizace má stejný cíl, ale sofistikovanější prostředky. Místo výhružek a násilí používá sladce a slibně zabalenou propagandu, slibující svobodu člověka, která ale ve skutečnosti činí člověka zajatcem svých vlastních tužeb: a protože člověk má hříšné touhy, je hříšník. Říká nám: všechno co děláš, dělej pro sebe. Na tobě nejvíc záleží, ostatní jsou až v druhé řadě. Jde o tebe! Nakonec i toto vede jen a jen k udržování lidí v otroctví: budete otroky hříchu.

V Kristu je člověk tím, k čemu byl stvořen - k obrazu Božímu. Dílem Ducha svatého se tento obraz, který byl pošpiněný a poničený hříchem, obnovuje a křesťan roste do svobody Božích dětí. Budete svobodní v Kristu Ježíši!

A o tom je Janův první list: o svobodě lidí skrze víru v Krista Ježíše.

Jak můžeme být svobodní? Jak můžeme být těmi, kteří dochází naplnění svého lidství? Jan nám dává odpověď:

I. Kristus, který zachraňuje

A. Učedníci Kristovi – praví a falešní

To vše apoštol Jan napsal, aby církev povzbudil a odlišil pravé učedníky Kristovy, děti Boží, od falešných učitelů, kazatelů jiného evangelia, těch, kteří nerozumí, nechápou, nevěří a nepřijali za své, že:

- Kristus Ježíš je Syn Boží, Bůh v lidském těle,

- a církev je Jeho tělem, prostředím, ve kterém rozkvétá ovoce lásky srdce proměněného Duchem svatým.

Jsou to lidé, kteří nepřijali Kristovo svědectví o Otci v nebesích, o Synu ani o církvi.

Tito lidé slyšeli kázání Božího slova: evangelium jim bylo zvěstováno - to je to, co slyšeli od počátku svého setkání s církví. To je to, co slyšeli z úst apoštolů, nebo jejich žáků, či kazatelů nebo učitelů, evangelistů: církev jim vydávala svědectví o Pravdě, o Ježíši Kristu.

Slyšeli pravdu o věčném Otci v nebesích, který je láska (3:8). Slyšeli nádhernou zvěst o tomto Bohu, který svou lásku zjevil, prokázal, vylil, když poslal na tento svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život (3:9).

Slyšeli o způsobu, jakým Věčný, Svatý, Spravedlivý Soudce všech lidí připravil plán, jak mohou být lidé zachráněni, vytrženi z moci hříchu a spravedlnost naplněna: místo hříšníků potrestal spravedlivým trestem vlastního Syna, když jej učinil obětí smíření za NAŠE hříchy (3:10).

• Matouš 13:19-21 Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty. U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá; ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá.

Padlo na neúrodnou půdu. Bylo vyrváno nebo nezakořenilo.

Ale ti, kteří z milosti Boží mocí Ducha svatého byli přivedeni k pokání, uvěřili a ti zůstali v Kristu. Prošli pokáním, ne jen zármutkem podle světa:

• 2 Korintským 7:10  Zármutek podle Boží vůle působí pokání ke spáse, a toho není proč litovat, zármutek po způsobu světa však působí smrt.

Ti, kterým apoštol Jan píše svůj dopis, složili svou naději pro věčnost v Krista Ježíše, kterého zjevuje Písmo.

Církev, které Jan píše svůj list je nejistá. Byli zde bratří a nyní nejsou. Věřili tomu, co my ale nyní nevěří. Říkají, že Ježíš je hodný následování, protože byl dobrým člověkem, ale rozhodně ne Bohem. Co když mají pravdu???

Přišly vám někdy na mysl podobné myšlenky? Sousedi se snažili vás zviklat? Vaše nejbližší rodina si myslí, že jste blázen? Kde je pravda?

B. Znaky křesťanského života

Tak jak se pozná, že člověk uvěřil tomuto Kristu, který opravdu zachraňuje a ne jen svým představám? To je to, co nás Jan ve svém listě od začátku učil:

- křesťan rozumí, že ve světle toho, jak je Bůh svatý, on sám je špinavý hříchem. Rozumí, že jedině krev Božího Syna jej mohla dostatečně očistit. A nyní už hřích není jeho cílem ani určující touhou života, která by ho vedla. Už běží za Ježíšem, aby byl svatý, čistý, jako On. Posvěcuje se, když vyznává své pády - své hříchy Bohu. Vždyť:

• 1 Janův 1:9  Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

-          křesťan chce žít před svým Pánem spravedlivě a ne v hříchu. Je ochoten podstupovat zápas o spravedlivé jednání ve svém životě, aby žil v pravdě a poctivosti, ne ve lži a podvádění druhých, i když to bude těžké a bude to nutně znamenat a vyvolávat nepřátelství nevěřících lidí, kteří na hříchu mají podíl, profitují z něho a v žádném případě se ho nechtějí vzdát (2:6).

-          křesťanovým naplněním života už nejsou potěšení tohoto světa a lidí v něm; lidí, kteří nechtějí mít s Bohem nic společného. Už nemiluje bezbožný svět, ani to, co je v takovém světě důležité. Nyní miluje Boha a jeho cílem je činit vůli Boží pro svůj život (2:17).

-          křesťan se raduje z toho, čím jej Bůh učinil: Božím dítětem (3:1). Nyní je součástí církve - Pán mu dal bratry a sestry, kteří jsou všichni stejně tak vykoupeni drahou Kristovou krví; bylo za ně zaplaceno!

-          křesťan miluje to, co miluje jeho Bůh:

• Efezským 5:25 -27 ... Kristus si zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná.

Pán Ježíš miluje církev. Křesťan ji vidí stejně. Pán Ježíš se za církev obětoval, aby ji očistil a přivedl slavnou bez poskvrny a vrásky před Otce, aby byla svatá a bezúhonná.

Křesťan nemůže církev očistit, aby byla svatá. To může jen Kristus. Ale mohu a mám ji milovat jako Kristovo tělo, Jeho nevěstu, jako tělo, které obdrželo největší dar - život samotného Ježíše (4:21).

To je poselství apoštola Jana sboru, ve kterém byl starším a který mu byl Pánem svěřený, aby se o něj staral. Děti moje, moji milí, děti, dítky, bratři, milovaní, milované děti: to jsou Janova oslovení církve, které ve svém dopise používá.

Tak Jan viděl lidi ve sboru, za které Kristus zemřel. Ne proto, jací byli, ale jakými je Bůh učinil. Nebyly to cizí lidé, kteří se mnou mají společné jen to, že se sejdeme jednou za čas v neděli ve shromáždění. Pro Jana to jsou milovaní lidé, kterým slouží vším, co od Pána dostal: vyučováním, povzbuzováním, napomínáním, ujišťováním, s touhou vidět Boží děti růst v radosti z Krista Ježíše.

Učíme se takto vidět církev, do které nás Pán postavil. Stejně jako apoštol Pavel: sloužil církvi kázáním a také šitím stanů. Organizoval sbírky ve sborech na pomoc jinému sboru. Psal dopisy, aby povzbudil jiné křesťany k věrnějšímu následování Pána.

Jiní sloužili církvi tak, že jí poskytli místo ke shromažďování. Lydie, obchodnice s purpurem otevřela svůj dům pro církev (Sk 16). Starší ženy vyučovaly mladší. Jiní dohlíželi na praktickou pomoc potřebným křesťanům.

Všichni společně si sloužili tím, že každý rostl skrze vyučování Božího slova do Krista, byli spolu, povzbuzovali se Kristem a modlili se (Sk 2:41nn)

Každý slouží tím, co mu Pán dal. Běda tomu, kdo by svůj dar zakopal a nesloužil jím druhým. To by ho jeho Pán volal k zodpovědnosti.

Jan musí psát dopis církvi. Jak rád by s nimi byl osobně! Ale nyní to nejde a tak doufá, že se k nim dostane a bude s nimi mluvit osobně. To je Janova láska k vykoupeným svatým.

Skutečně svobodní jsme jedině v Kristu. Čím více dorůstáme do Krista, do Jeho podoby - rozuměj ne té vnější - vzhledem, že bychom vypadali jako On (vždyť ani nevíme jak opravdu jako člověk vypadal), ale do podoby Jeho charakteru, tím více svobodní jsme. Otroctví hříchu bylo vyměněno za svobodu Božích dětí. (Ř 8:21)

II. Tři ujištění pro vykoupené

Apoštol Jan je dobrý podpastýř poslaný Pánem Ježíšem. Ví, co církev, které slouží, potřebuje. Nyní v situaci, kdy falešní učitelé přinesli nejistotu do sboru, přichází Jan s ujištěním o Kristově moci je dovést ty, které vykoupil svou krví, do Božího království.

Ovoce víry v Krista Ježíše vyvrcholilo Janovým ujištěním o věčném životě, do kterého byli uvedeni všichni, kteří věří ve jméno Ježíše Krista (5:13).

To jistě není jediná jistota vyplývající z toho, že nepatříme sami sobě, ale bylo za nás zaplaceno výkupné (1K 6:19-20). Patříme Bohu!

Buďte si jistí, že živá víra v evangelium má moc vás provést tímto životem bezpečně, v Boží lásce a blízkosti. Na závěr listu Jan ozbrojuje své čtenáře, své milované spoluvykoupené, Kristovu církev, trojím ujištěním a jedním varováním:

A. Patříte Bohu, máte moc odmítat hřích

• 1J 5:18 Víme, že nikdo, kdo se narodil z Boha, nehřeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne.

To je Janovo radostné ujištění: kdo je z Boha, ten už nepokračuje v životě vyznačujícím se setrváváním v hříchu. Dalo by se říci, že hřích už není jeho „denní chleba“, pokrm, který neustále potřebuje znovu a znovu.

Tady je potřeba porozumět, co Jan říká v souvislosti s 16. veršem: vidí-li někdo, že se jeho bratr dopouští hříchu...

Křesťan není člověk, který by nikdy nehřešil: potom by v. 16 nedával smysl, ani Janovo ujištění z druhé kapitoly:

• 1J 2:1 Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.

Podstatou je, že křesťan své staré hříchy opouští skrze pokání. Už nechce, aby život hříchu byl jeho životní cestou, náplní, ukazatelem, ale chce být jako Bůh: svatý, jako On je svatý.

Křesťane: pracuješ na svém posvěcení?

Místo pokračování, zůstávání, v hříchu způsobuje nové narození to, že darovaný život pokračuje neustále ve vydávání ovoce a tak způsobuje neustálou duchovní obnovu křesťana. Je to sám Bůh, kdo pracuje v člověku a přece nás Písmo vybízí, abychom pracovali na svém posvěcení. Jak to tedy je?

• Filipským 2:12-16   s bázní a chvěním uvádějte ve skutek své spasení. 13  Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí. Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět, držte se slova života, abych se vámi mohl pochlubit v den Kristův, že jsem nadarmo neběžel ani se nadarmo nenamáhal.

To je ovoce Ducha svatého. Bůh nás uschopňuje jako nová stvoření chtít a činit to, co se Bohu líbí. Dříve jsme chtěli a činili ještě jako nevěřící lidé jen to, co jsme chtěli sami a co se nám líbilo. To jediné určovalo naše jednání.

Ale nyní už můžeme rozumět, co se Bohu líbí, co je správné a co zlé u Něho. Bůh tak postupně proměňuje naši vůli, aby se čím dál víc řídila vůlí Boží, aby s ní byla čím dále víc v souhlase.

B. Syn Boží vás chrání

Kdysi jsme byli otroky hříchu, nyní jsme chráněni Kristem samotným a tak jsme v bezpečí před snahami satana znovu si nás podrobit za otroky.

• 1 Janův 4:4  ... ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě.

Syn Boží nás chrání. My sami nejsme schopni se ochránit před Zlým, ale Bůh Ježíš Kristus tuto moc má! Není to nějaký mystický způsob ochrany, že bychom seděli, koukali a Ježíš nás bránil před ďáblem.

On nás chrání tak, že nás skrze svoje Slovo volá, aby se naše láska k Bohu projevovala zachováváním Jeho přikázání (5:3). To je cesta ochrany od zlého: vzepřít se ďáblu a přimknout se k Bohu. Ďábel se od nás bude vzdalovat a Bůh přibližovat.

• Jk 4:7  Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.

Bůh dovolil ďáblu, aby měl moc nad lidmi - zaslepil jim oči a držel je v otroctví skrze nevíru v Ježíše Krista, Spasitele, Zachránce ztracených.

• Celý svět je pod mocí Zlého (v.19).

Tomu je potřeba dobře rozumět, abychom správně zvěstovali lidem evangelium. Nevěřící lidé nepotřebují vyšší mzdu ani větší sociální dávky, potřebují milost Boží v evangeliu.

Všimněte si toho rozdílu: o křesťanech je tu řečeno, že jsou Z Boha; kdežto nevěřící svět POD mocí Zlého. To znamená, že se nenarodili z ďábla, jako my jsme se z Boha narodili (z Jeho Ducha při znovuzrození), ale svět je pod ďáblovou mocí. Kdo je zrozen z Boha, je v Bohu, je v Kristu - má podíl na Jeho přirozenosti - stává se svým charakterem jako On.

Naproti tomu svět bez víry v Krista, to jsou jen otroci, slepí a hluší k Pravdě, živí ve lži. Ďábel je označován v Písmu jako vládce tohoto světa (J 12:31; 14:30; 16:11). Tak o něm mluví Pán Ježíš.

Ďábel je ale jen dočasný vládce tohoto světa až do dne, kdy se ujme vlády Pán Ježíš a ďábla zničí (Zj 20:10). Pán Ježíš jej `zabije dechem svých úst´ a zničí svým slavným příchodem. (2 Te 2:8).

Ďábel ani není neomezený vládce tohoto světa. Již nyní je spoután Kristovým vítězstvím na kříži. Zatím vládne skrze tyranii hříchu a organizuje svět ve vzpouře proti Bohu. Ale rozsah i doba jeho vlády jsou omezené.

Náš Bůh je králem od věčnosti na věčnost!

• Žalmy 93:2  Tvůj trůn pevně stojí odedávna. Ty jsi od věčnosti.

Ani nemůže Boží dítě svázat, připoutat k sobě: to je význam "a zlý se ho ani nedotkne", ve smyslu připoutání k sobě, podmanění si křesťana. To už nemůže. Od toho jsme byli vysvobozeni a nyní jsme i chráněni dále. Pán Ježíš o tom mluvil k Petrovi:

• Lk 22:31-32 „Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. (32) Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“

Kristus jej chránil, Kristus nás chrání neustále. Zlý nad křesťanem nemá trvalou moc. Útočí na něj a svádí k hříchu.

• Efezským 6:12-16  Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy `opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje´ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého.

Ale již nikdy nezničí Boží dítě. Pán jej chrání. Ďábel ví, že spěje k neodvratitelnému konci a bude zničen, ale chce cestou ještě zničit ostatní. Zlo je to, v čem si libuje. Jeho cílem je zabít člověka, aby neměl šanci uvěřit Kristu. Pak je spokojený a pro to udělá vše, co je mu dovoleno. Nad křesťanem však svou moc ztratil. Křesťanovým Pánem je Kristus.

C. Máte schopnost rozlišovat

A to je druhá jistota a požehnání, které Jan uvádí: dal nám schopnost rozlišovat.

• 1J 5:20 Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život.

Ježíš je Syn Boží a ne jen člověk, který přišel, ale Bůh v lidském těle. To je naše záruka spásy a věčného života.

• Jan 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

a)      dal nám schopnost rozeznávat:

Jde o dar Ducha svatého, který nám dává porozumět pravdě. A tato pravda je ověřitelná. Kde je proměna srdce, tam je pravda a ta se dá ověřit v životě člověka - žije pravdivě a nelze ho shledat lhářem, podvodníkem, který by jím byl stále - bez pokání a beze změny.

Duch svatý: jeho hlavní úkol je dosvědčovat, kdo je Ježíš Kristus.

Proto pouhý souhlas s pravdami Božího slova je jen intelektuální změnou člověka. Člověk potřebuje Ducha svatého, aby mohl poznat pravého Boha.

Mluvil jsem tento týden s jedním člověkem a ukazoval mu z Písma, kdo je Bůh. On mi řekl: já ale neznám Boha. Uvědomil jsem si, že se musím modlit, aby mu Bůh svým svatým Duchem dal porozumění. Tak moc se potřebujeme modlit. A neumíme to.

A to je zvláštní, velice důležitá oblast života místní církve: neumíme se společně modlit. Toužíme po spasení naší rodiny, přátel i dosud neznámých lidí. I apoštol Pavel toužil po spasení Izraele (Ř 10:1). Toužil z celého srdce a ta touha se projevovala tak, že se za ně modlil a svědčil jim o Kristu. Potřebujeme se společně modlit jako sbor a svědčit o Kristu.

Duch svatý dává schopnost rozeznávat, rozlišovat. A dělá to skrze vysvětlování Božího slova. Chceme růst ve schopnosti rozeznávat dobré od špatného. Poznávat Boží vůli pro náš život? Pak se musíme navzájem povzbuzovat v porozumění Písmu. Porozumění roste, když si nad Písmem klademe otázky a hledáme na ně odpovědi. Proto je biblická hodina tak důležitá: je to prostor, kde klademe otázky a zkoumáme Písmo, abychom hledali odpovědi. Tak můžeme růst ve schopnosti rozlišovat.

b)      Bůh dává milost rozeznat,

• že jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v Jeho Synu Ježíši Kristu.

Pán Ježíš o tom svědčí:

• Jan 10:15 mě zná Otec a já znám Otce
• Jan 10:30 Já a Otec jsme jedno.“
• Jan 10:38 Otec je ve mně a já v Otci.“

To jsou Ježíšova slova. On je Pravda. Přesto jej Židé chtěli kamenovat. Dobře rozuměli, co Ježíš říká - jsem Boží Syn, Bůh v těle.

Duch dává rozpoznat realitu - ne jen povrchní zdání věcí, ale jejich skutečný duchovní význam. Dává nám schopnost rozlišovat, kdo je Bůh a kdo se za boha jenom vydává: viz falešní učitelé původně z efezského sboru. Neměli v sobě Ducha svatého.

• 1Ja 2:26-27 Toto jsem vám napsal o těch, kteří vás matou. (27) Ale zasvěcení, které jste vy od něho přijali, zůstává ve vás, takže nepotřebujete, aby vás někdo učil; jeho zasvěcení vás učí všemu, a je pravé a není to žádná lež; jak vás vyučil, tak zůstávejte v něm.

Když někomu Bůh dá Ducha svatého, pak tento zvláštní dar vede k osobnímu poznání Boha a do vztahu s Ním. Duch svatý nevede k filosofování o Bohu jako možnosti, ani k intelektuálnímu souhlasu s tím že tedy existuje, ale jde dál. Vede nás k setkání se samotným Bohem, k poznání kdo je a k hlubokému intimnímu vztahu s Ním v podřízenosti stvoření svému Stvořiteli, ve vděčné lásce vykoupeného k Vykupiteli, v radosti obdarovávaného ze samotného Dárce. Vede k poznání pravdivého Boha na rozdíl od všech napodobenin, bohů vymyšlených heretiky.

c)      A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v Jeho Synu

A to je klíčové prohlášení a ujištění apoštola Jana: Nikdo nepřichází k Otci než skrze Ježíše Krista:

Je to jednoduchá rovnice: přijď ke Kristu - přijdeš k Otci. Nechceš ke Kristu, pak nemůže přijít k Otci, k Bohu.

Jeden z učedníků, Tomáš, se ptal Pána:

• Jan 14:5-6 Řekne mu Tomáš: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?“ (6) Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Popíráš, že Ježíš je Boží Syn, Bůh v těle? Pak nemůžeš znát ani jeho Otce.

• 1J 2:23 Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce.

To je jasný závěr apoštola Jana, který podtrhuje v konci svého listu:

d)      On je ten pravý Bůh a věčný život.

tak končí verš 20. O kom se tu mluví, že je pravým Bohem? O Otci nebo o Ježíši?

Myslím, že nejlepší smysl dává to, když se zde mluví o Ježíši Kristu.

Podívejte se, čím apoštol Jan začal svůj dopis:

• 1J 1:1-2 Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. (2) Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven.

Věčný život je Kristus. Věčný život nalezne ten, kdo uvěří Kristu Ježíši, že je Bůh, který se stal člověkem, aby na lidském těle nesl trest za hřích, těch, kteří v něj složí svou naději!

Ježíš je ten věčný život a pravý Bůh!

Co jiného nám Jan celou dobu ve svém listě objasňuje? Je-li Kristus méně než Bůh, pak všechno o čem mluví Janův dopis, je marné. Dobrý člověk nemůže zachránit, protože i ten po lidsku nejlepší člověk, je pořád hříšník. A hříšník nemůže vykoupit jiné hříšníky. Já nemohu dát Bohu svůj život za moje milované, protože by nestačil ani na zaplacení mých vlastních vin, natožpak jiných lidí. Na to potřebujeme někoho, kdo je svatý, bez hříchu. A to je jedině Bůh. To je jedině Kristus Ježíš.

• V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."Skutky apoštolské 4:12  
• 1J 5:21 Děti, varujte se modlářství.

III. Jedno varování

Pastýř apoštol Jan láskyplně, s vahou celého dopisu za sebou, varuje svěřené stádo: Dítka, milované děti, varujte se modlářství.

Jan tu má před očima ty falešné bratry, kteří kdysi patřili do sboru (2:19), ale pak vyšlo najevo, že se nedrží Krista Božího slova, ale vlastních představ. Zapřeli Krista a odmítli ho (2:22-23). Za ty ani neříká, aby se církev modlila (5:16), protože to je hřích, který vede k smrti. Tito lidé nestojí o odpuštění, nechtějí věřit Kristu - 100% Bohu a 100% člověku, ale možná jen dobrému člověku Ježíšovi - takový by ale nakonec byl bezmocný kohokoliv zachránit, jak jsme si již ukázali.

Takový Ježíš, který by nebyl Božím Synem, nemohl by být ani Spasitelem. Takový Ježíš se tak stává stejně bezmocnou modlou, jako uctívají pohané. A pamatujte, že Efez bylo město velice zběhlé v uctívání model: byl zde chrám Artemis, kterou uctívala celá provincie i celý svět (Sk 19:23nn).

Milovaní, tolik záleží, čemu věříme o Kristu. On je náš život a nikde jinde život není.

Jan: buďte svobodní od model skrze víru v Krista Ježíše!