1. Tesalonickým

Pilát se ptal Ježíše: Co je pravda? (J 13,38). Pravdu mám já, pravdu máš ty, kdokoliv. A existuje vůbec? V jedné známé písničce, kterou často hrají rádia se zpěvák ptá: Jak pravda vypadá, kdo z vás to ví?  A pokračuje: Nikdo ji nezná, stejně jak rychle objeví se, rychle zmizí. Je to dnes velmi populární názor, říkat: pravda se nedá poznat, jako by vlastně neexistovala.

Ve Filipis prožili učedníci Ježíše utrpení a pohanění od pohanů; v Tesalonice potom další učedníci zažili utrpení z rukou jak pohanů, tak i náboženských židů. Zjevně společný nepřítel spojuje i nepřátele, jak židy, tak i pohany proti učedníkům Pána Ježíše. Utrpení pro evangelium bude přicházet jak od vlastních, tak i od cizích. Hledejme pomoc a odvahu u Pána. On ji dává.

Mladá církev v Tesalonice se stala příkladem dalším křesťanům. Co se stalo v Tesalonice? Pavel, Silvanus a Timoteus tam zvěstovali evangelium – nejprve v židovské synagoze, jak čteme ve Sk 17, a potom po celém městě. Mnoho lidí, jak židů a také pohanů se k učedníkům připojilo, protože uvěřili ve vzkříšeného Ježíše, že je Kristus, Mesiáš, kterého dal Bůh pro naši záchranu.

S jistotou tu Pavel říká: víme, že jste Boží vyvolení ke spáse. Jak to může říci? Kde bere tu jistotu, že je někdo spasený pro věčnost. Nevidí snad jen Pán Bůh do srdce člověka, co je v něm opravdu skryto? Nestalo se už tolikrát, že někdo vyznával Krista a potom se ukázalo, že v něj opravdu nevěří, když odešel od víry?

Církev v Tesalonice, kam je napsán tento list, je mladá církev. A Pavel jí vede v těch nejdůležitějších oblastech nového křesťanského života. Ještě neprožili mnoho let jako křesťané, a tak se ještě nenakupili jednotlivé problémy, se kterými se musí křesťan a místní církev, do které patří, vypořádat.