Konec jedné éry (Gn 50,1-26)
Dva pohřby, dva konce a dvojí pláč Josefa
Dnes máme před sebou samotný závěr knihy – dva pohřby, dva konce, dvojí pláč Josefa. Od pohřbu Jákoba do pohřbu Josefa uběhlo padesát čtyři let – to je období, které zahrnuje tato kapitola. Jako Jákob viděl syny svých vnuků, tak i Josef se ve svém stáří těšil ze synů svých vnuků.

Cíl a smysl proroctví
Jákob žehná svým vnukům (a v následující kapitole také svým synům), předává jim proroctví o Mesiáši, povzbuzuje jejich víru i naději a kromě toho slyšíme z jeho úst znovu zhodnocení jeho života.
V dnešním textu máme před sebou jeden z nejkrásnějších příkladů věrnosti v celém Písmu – Josef je věrný vůči své rodině, kterou zachraňuje před hladem, je věrný vůči faraonovi, jehož je správcem a je věrný vůči svému umírajícímu otci.
Náš dnešní text nám ukazuje Jákobovo setkání s Josefem. Přestože Jákob Josefa velmi miloval a toužil spatřit jeho tvář, tak hledá Boží vůli v tom, zda má, či nemá sestoupit s celou rodinou do Egypta.