Boží srdce pro ztracené IV. (Lk 15,25-32)
Jediný nenalezený
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 7. března 2010
Dnes již počtvrté a také naposledy společně otevíráme patnáctou kapitolu Lukášova evangelia. Ježíš zde vypravuje podobenství o ztracenosti nebo také podobenství, které zobrazuje Boží srdce pro ztracené.
Znovu a znovu v celém Písmu volá Bůh hříšníky k pokání a slibuje jim, že je přijme – pokud budou činit pokání a odvrátí se od svých hříchů:

Bůh nás ve své velké lásce nechává jednat svévolně a vyhlíží náš návrat v pokání. Pravé pokání znamená poznání odpornosti hříchu, poznání pravdy o sobě a o Bohu, rozhodnutí a jednání.
Bůh se slitovává nad hříšníky a dává jim poznat své milosrdenství. Duch Svatý rozsvěcuje lampu Božího Slova a prohledává každý kout. Nepřestane, dokud nepřivede všechny vyvolené ke spasení v Kristu.
Boží láska je aktivní – Bůh sám hledá a nachází své ztracené ovce, Pán je bere do náručí a nese je domů. Boží láska začíná u Pána a naší reakcí na ni je pokání a odvrácení se od hříchů.