2022

List byl napsán v době, kdy je Pavel a jeho spolupracovníci pod těžkými zkouškami. Pronásledování kvůli evangeliu nabírá na síle. Je vnější – od nevěřících lidí, těch, kteří mají v rukou moc – v Asii, snad v Efezu, dolehlo na ně takovou měrou, bylo nad jejich síly (1:8). Dokonce byl vynesen rozsudek smrti nad Pavlem. Po lidsku mu už nezbývala žádná naděje na život.

Všechno nyní spěje v závěru listu ke chvále Boží slávy. Stačí se jen otočit a podívat se na chvíli zpět, jakou milostí Pavla Pán zahrnoval od té doby, co přišel do Říma. A jak bychom i my nechválili Pána za jeho lásku, kterou nás zahrnuje den za dnem ve svém nejmilejším, ve svém Synu Pánu Ježíši. Proto ose nyní připojme spolu s Pavlem k chvále slávy našeho Spasitele!

Život na této zemi je častokrát doprovázen strachem. Strach má mnoho racionálních příčin. Existenční starosti, nemoc, utrpení, stáří přinášející často úplnou bezmocnost, strach o blízké, strach o život. Někdy může strach mít hluboké kořeny, které ani nerozpoznáváme a  tak se nám může zdát iracionální a my ani nevíme, proč se bojíme. Možná je takový strach nejhorší ze všech.

Ukřižování Pána Ježíše je vrcholícím bodem lidské vzpoury, nepřátelství a války proti Bohu. Ale od počátku dějin, od pádu až ke kříži. A nyní od kříže až do druhého příchodu tato vzpoura a válka proti Stvořiteli trvá. Myšlení všech lidí, kteří kdy žili je formováno satanovou lží a jejich padlé srdce roste v převrácenosti.

Myslím, že zde máme co do činění se zjevením samotného Božího charakteru: Pán Bůh uspokojil svůj spravedlivý svatý hněv v Kristu: to je zvěst kříže, o tom mluví golgotský kříž. Ale zde se Pán Bůh nezastavil. Jeho charakter je spravedlnost, ale tou to nekončí.