SPOLUPRACOVNÍCI NA DÍLE KRISTOVĚ (KOLOSKÝM 4,7-8)

 

Spolupracovníci na díle Kristově (Koloským 4,7-8)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 17. březen 2024

Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba. 1 Korintským 3:9

 

1. Úvod: Ujištění, povzbuzení a výzva

Pokoj vám, Kristem vykoupení, a milost Boží všem přítomným.

Vracíme se dnes opět do Listu Koloským. Máme před sebou již část ze závěrečného oddílu listu ze 4. kapitoly, verše 7-8. Možná nyní pátráte v paměti, co jsme se již vlastně z této části Písma naučili. Chci nám tedy připomenout, proč a co apoštol Pavel a bratr Timoteus píší svatým do Kolos.

 

1. Vírou v Krista jste součástí Božího království

Křesťané, kterým je dopis určen, jsou nám totiž v mnohém podobní. Stejně jako my, i oni žijí ve společnosti, která nezná živého Boha a vůči evangeliu je buď úplně netečná, nezajímá ji, anebo jí evangelium naopak tak vadí, že se chce následovníků Ježíše Krista zbavit. Proto apoštol i Timoteus svým dopisem na prvním místě říkají: navzdory všemu, čím procházíte, buďte si jisti jedním: Boží království vás již zastihlo a vy jste jeho pevnou součástí! Buďte si jisti:

• Když jste uvěřili, Bůh vás přenesl z moci tmy do království svého milovaného Syna (1,13).

Už vaším pánem není ďábel. Ten panuje v tomto světě, který hyne nad těmi, kteří spějí k zahynutí. On vládne tmou, aby lidé neviděli a neměli život. Jeho cílem a veškerou snahou je věčná smrt lidí. On je vrah od počátku. (J 8,44) Bůh mu dovoluje užít nemoci, deprese, beznaděj, stejně jako v případě starozákonního Joba, jen aby člověk neuvěřil v Krista a nebyl zachráněn. V každé době ďábel používá trochu jiný způsob, jak držet lidi ve tmě. Dnes mnoho lidí v naší zemi říká: Bůh tu není; vše na čem záleží je teď a tady, po smrti nic není. A tak jde o to, jak si život co nejvíc užít. Může ďábel dělat, co chce? Je to Bůh, kdo je svrchovaný, všemohoucí Pán, kterému je i ďábel podřízen. Může jen to, co mu Bůh dovolí (Jb 1,12) Ježíš Kristus přišel, aby zmařil činy ďábla (1J3,8). Proto si buďte jisti, vy, kteří věříte Kristu, kteří patříte Kristu, že jste občany Božího království! Váš Král není nikdo menší než věčný Bůh, který se pro vás stal člověkem, Ježíš Kristus! On vykupuje z moci ďábla a temnoty. On smiřuje se svatým Otcem. Lidé tam venku za zdmi tohoto domu jsou mnozí Božími nepřáteli: a přece je Bůh zahrnuje milostí a dává svého Syna, aby mnozí měli život. Tak Bůh sám skutečně žije své přikázání:

• Mt 5:43-44 Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.´ 44  Já však pravím: Milujte své nepřátele

Otec to dělá! Vylévá svou milost do tohoto světa a vy, kteří jste již uvěřili, jste toho důkazem. Patří Bohu. Jste jeho děti a On má o vás péči.

2. Když jste uvěřili Kristu, žijte podle toho!

Jste tedy stejně jako křesťané v Kolosách účastníky Božího království a satan již nemá moc vás zahubit, protože věříte Kristu. Pavel a Timoteus se tu ale nezastavují a pokračují v kapitole 2: Když jste uvěřili Kristu, žijte podle svého nebeského občanství! Komu bratři ten dopis píší? Všem silným, v Kristu zakořeněným a pevným křesťanům? Ne! Naopak, musejí je ujišťovat a povzbuzovat. Kolosští křesťané potřebují ujistit: Kristus je věčný Bůh, který se pro nás stal člověkem. Potřebují ujistit o Kristově vládě, o jeho panství nad životem vykoupených Božích dětí. Ano, Ježíš má nárok na váš život, vždyť za vás tento jednorozený Boží syn zemřel na Golgotě! On, věčný Bůh! Ten, kterého když ve vidění spatřil prorok Izajáš, nemohl jinak, než volat: Svatý, svatý, svatý (Iz 6,3). Podívejte se do druhé kapitoly listu: Kristus je skutečný Pán a zdroj moudrosti a poznání. Je svrchovaný vládce a nyní vládne i ve vás Duchem svatým (2,9-11). Neměřte pravdu názory bezbožných lidských filosofií, kterých je plný tenhle svět a které možná zní učeně a zajímavě, ale není v nich místo pro Krista, a tak nemohou nikomu přinést věčný život. Bez Krista není život, v Kristu je vše! Nenechte se ani znejistit lidmi, kteří vaše spasení chtějí postavit na poslušnosti náboženským pravidlům. Jez jen určité jídlo, zachovávej určité dny. Je to lež, myslet si, že když se budeš chovat dobře, Bůh ti odpustí hříchy a přijdeš do jeho království. Ne, spása je jedině vírou v dokonané a dokonalé dílo Ježíše Krista na kříži. Věříš, že Boží Syn umřel za tvé hříchy a byl vzkříšen pro tvé ospravedlnění? (Ř 4,24-25)

• Kol 2:17 To všechno je jen stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus.

Žijte proto ve světle Kristova vzkříšení a panství, jako občané Jeho království! Ptáte se, jak takový život vypadá? Stejně jako by se ptali Kolosští křesťané, protože přesně na to jim apoštol Pavel a bratr Timoteus odpovídají ve třetí kapitole listu: Umrtvujte staré sklony (3,5), to znamená, odkládejte staré zvyky, staré hříchy. Než jsi uvěřil Kristu, byl jsi opilec? Zanech nyní svého opíjení. Byl jsi kdysi lenoch, který když nemusel, tak nepracoval? Zanech svého lenošství. Místo toho oblékej nového člověka, který se obnovuje podle poznání Pána: dorůstej do podoby jeho charakteru. To je posvěcení, to je úsilí! Vy manželé, manželky, otcové, i vy děti, dělejte vše v životě, ne kvůli lidem, ale pro Pána (3,23). Manželky, podřizujte se svým mužům a povzbuzujte je k dorůstání do Krista, ve zbožnosti. Manželé milujte své ženy jako Kristus miloval církev a dal svůj život za ní. To znamená pomáhej manželce Božím slovem růst ve zbožnosti, aby byla svatá ve způsobu jednání i smýšlení. Děti, poslouchejte rodiče, protože to je k Boží slávě a pro vaše dobro. Žijte tedy ve světle svého vykoupení Kristem. Modlete se a dobře využívejte čas vám svěřený. To je Pavlova řeč v dopise Koloským. Jako pastýř nevede lidi, aby byli závislí na jiných lidech, ani na apoštolech, ani na dalších vedoucích v církvi, ale jedině na Kristu samotném. V něm máte všechno, bez něj nemáte nic.

1. Tychikos, spolupracovník na Boží vinici

Shrnuli jsme tedy nádherný pastýřský list apoštola a jeho spolupracovníka. Ale zde ještě jejich služba nekončí. Od 7. verše 4. kapitoly přichází poměrně dlouhá pasáž o bratrech, kteří jsou blízko u Pavla i během jeho věznění. Proč píše o tolika bratřích jednotlivě? Proč z vězeni pozdravuje další bratry a sestry v Kolosách či Laodikeii? Proč píše o Laodikejské a Hierapolské církvi? (4,13) Odpověď je nasnadě: protože jako Boží děti nejsme nikdy sami. Protože jako církev Ježíše Krista, není jen tento malý ústecký sbor, ale Pán má své vyvolené v městech a vesnicích kolem, v celé zemi. Protože jsme s nimi spojeni krví Ježíše Krista, která nás všechny omývá ke společné účasti na Božím království.

Protože máme povinnost modlit se jedni za druhé, za církve, se kterými máme společenství, máme nést břemena jedni druhých i mezi místními církvemi, máme povzbuzovat a pomáhat bratřím a sestrám na těchto místech. I my tak budeme povzbuzeni k následování Pána. Tak Kristus bude oslaven u nás, i na dalších místech. Už vidíte ten další dobrý důvod, proč je třeba příště v neděli ráno vstát o hodinu dříve a být na modlitebním setkání v církvi? Přimlouvat se spolu s místní církví za dílo evangelia v Jílovém, v Lovosicích a dál a dál? Co se můžeme naučit od bratrů sester, o kterých nyní apoštol Pavel a Timoteus píší ve v. 7-14, i od těch které pozdravují ‚v. 15-17)? Chtěl bych dnes obrátit naši pozornost na první jméno, které zde máme uvedené, na prvního z celkem 8 spolupracovníků Pavla a Timotea.

1. Milovaný bratr

• Kol 4:7-8 O tom, co je se mnou, vám všechno poví Tychikos, můj milovaný bratr a věrný pomocník, který se mnou slouží Pánu. 8 Posílám ho k vám právě proto, abyste se dověděli, jak se nám vede, a aby povzbudil vaše srdce.

První, koho z bratří Pavel zmiňuje, je Tychikos. Pavel o něm píše: milovaný bratr. Vidíme tu, jak dobré je sloužit Pánu ne každý sám, ale společně. Tychikos mohl Pavla povzbuzovat i během dlouhého uvěznění. Byl tu přítel, který má slova povzbuzení, když upadáme na mysli, když naše naděje pohasíná (2K 1,8-9), právě pro takové chvíle, jako popisuje Pavel v:

• 2K 1:8-9 Chtěli bychom, bratří, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme; 9 už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti – to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé.

Milovaný bratr povzbuzuje ke spoléhání na Krista. Milovaný bratr tu je, aby pomáhal ve chvílích, kdy scházíme z cesty přímého následování Pána a potřebujeme pomoci s nápravou skrze pokání a obnovu. Apoštol Petr měl blízko sebe apoštola Pavla, který stál na pravdě a nebál se lidí. Tak pomohl i Petrovi jít za Kristem a nebát se lidí, když začal jednat pokrytecky a nejedl s pohany, protože na se chtěl líbit zastáncům Mojžíšova zákona (Gal 2,11). Jak můžeš být i ty pro někoho jiného takový „milovaný bratr, milovaná sestra“? Když Kristus bude pro tebe na prvním místě v životě. Budeš-li se bát Boha víc než lidí. To musí být naše modlitba, protože naše hříchem poničené smýšlení nás někdy bude chtít obalamutit a říci: Pomáhej lidem. A přitom bude zapomínat jaké jsou Boží cesty k pomoci: pokání a víra. Ano, pomáhej, ale nikdy nevynechej z té pomoci Krista. Když jeho vyvyšuješ v pravdě, pak ta pravda osvobodí i člověka, kterému chceš pomáhat. Tak Tychikos je milovaný bratr a věrný pomocník na díle evangelia, který s Pavlem slouží Pánu (v. 7). Pavel jej nyní posílá s tímto dopisem do Kolos – posílám ho k vám (v. 8), a to ze tří důvodů:

• aby osobně nesl tento dopis,
• aby vypověděl více o Pavlově situaci ve vězení v Římě, kde je kvůli evangeliu,
• a nakonec, aby povzbudil Kolosské.

Zatímco, nést list od Pavla a Timotea místní církvi do Kolos je něco, co se stalo jednou v historii, a my to už dnes udělat nemůžeme, povědět o tom, jak si Pavel ve vězení stojí a povzbuzovat církev, to je něco, co můžeme a máme dělat i my. Vždyť každý jeden z Božích dětí, jak tu jen jsme, jsme všichni Písmem nazváni: služebníci Kristovi. Doslova otroci Krista. Ano, bratře, sestro, byl jsi koupen na duchovním tržišti, abys už neotročil hříchu, ale byl otrokem Kristovým. To je totiž pravá svoboda! Patřit Bohu skrze Krista a díky Kristu, to je naplnění mandátu stvoření z Edenu: k tomu Bůh stvořil Adama i Evu – aby byli dokonale spokojení v Bohu, radovali se v Něm a žili pro Něj. Chtěl bych, abyste o tom přemýšleli i vy děti a mládež: je to svět, kdo se vám snaží namluvit, že tvoje štěstí a radost je ukrytá v mobilu, co máš v kapse. Nenajdeš ji ani na sociálních sítích, nakonec ani u kamarádů, protože i oni tu chvíli jsou a pak se ztratí. Svou spokojenost a radost najdeš jenom, když se pokoříš před Pánem. Když On se stane tvým Spasitelem, Pánem i přítelem. Vyznej mu svůj hřích, že sis myslel, že jej nepotřebuješ a popros ho, aby ti odpustil a proměnil tě. A On už bude navždy s tebou. A víme všichni, jakou tragédií se stalo hledání naplnění touhy svého srdce v životě Adama a Evy, když se zaměřili na cokoliv jiného, jen ne na svého Učinitele, na Boha samotného. Člověk ve svém srdci sesadil Boha z trůnu a stal se sám sobě bohem, což je jinak řečeno stal se otrokem svých vášní. Ale nyní jsme díky Kristu koupeni, abychom nesloužili sami sobě, ale živému Bohu! Boží služebník není jenom ten, kdo v neděli stojí za kazatelnou a vykládá Boží slovo. Není jen ten, kdo nás vede před Boží trůn při vedení shromáždění; nejsou to jen ti, kdo se modlí, či hrají na hudební nástroj, aby nás vedli ve chvále a díkůvzdáních Bohu v písních. Ty jsi ten služebník Boží, povolaný sloužit. Jsi manžel, otec? Pak jsi služebník Boží i ve službě své manželce a dětem, abys je každý den vedl do Božího slova a modlitby. Je to služba, kterou na první pohled nikdo kromě vás doma nevidí. Ale je to služba, která má nesmírnou váhu pro věčnost. Je to rozsévání, bez níž nemůže přijít sklizeň víry, je to budování na Kristu, které vydrží každý příval, každou bouři. Jsi soused někomu v domě? Pak pros, aby ti Pán k němu otevřel dveře, dal příležitost ke svědectví. Jsi prarodič? Pak máš před sebou pole, které se chystá ke žni: modli se za své vnuky a vnučky a buď jim svým jednáním i svými slovy, je-li to možné, svědectvím o Kristu, který nás zachraňuje od moci a důsledků hříchu.

2. Věrný pomocník

Jeho jméno znamená věrný, štastlivý. Setkáváme se s ním v Písmu celkem na 5 místech (Sk 20,4; Ef 6,21; Kol 4,7-8; 2Tm 4,12; Tit 3,12). Poprvé je to v Asii, když ve Sk 20,4 šel s dalšími učedníky napřed z Řecka do Troady a tam čekali na Lukáše a Pavla na jeho třetí misijní cestě. Spolu s dalšími později doprovázel apoštola Pavla do Jeruzaléma jako reprezentanti církví z pohanů (Sk 20,4). Tychikos povolání přijal a stal se spolupracovníkem Pavla na díle evangelia. Po delší době se o něm znovu dozvídáme, tentokrát už ne z knihy Skutků apoštolských, ale z Pavlových epištol. Čteme zde o něm jako o věrném služebníku, který je po boku Pavla i během jeho uvěznění v Římě. Tady Tychikos slouží evangeliu, tady se osvědčuje navzdory útrapám. Nakonec ho Pavel popisuje v listu Ef 6,21 i Kol 4,8 jak bratra milovaného a věrného. Věrnost je vůbec vlastnost, kterou Pán Bůh vysoce cení. Když přišly těžkosti či pronásledování, mnozí učedníci odpadli ve službě a pro takové slova chvály Písmo nemá. Ale pro ty, kdo vytrvali navzdory okolnostem, pro ty ano. Vždyť vzorem vytrvalosti v Písmu je sám Kristus.

• J 13:1 Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.

Byl věrný až na smrt. Proto právem nese své jméno:

• Zj 19:11 A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě.

To je Kristova charakteristika, takový je. Jak se ale člověk stává věrným? Jak se osvědčit? Když okolnosti nejsou zrovna příznivé, je to rozhodnutí zůstat a neodejít. Noe byl věrný Bohu, i když kromě dalších 7 lidí se všichni obrátili k neposlušnosti, a nakonec pro ni zahynuli zatopeni vodou spolu s celým světem. Jonatan zůstal věrný budoucímu králi Davidovi, i když mu jeho otec Saul usiloval o život. Prorok Daniel byl věrný Bohu navzdory úkladům mocných vládců země, kteří všemožně usilovali o jeho život. A mohl bych pokračovat Onezimem, Trofimem či Silvánem v Novém zákoně. Když je Bůh povolal do služby, nevzali nohy na ramena, ale v důvěře v Boží pomoc vytrvali. Navzdory nepohodlí, nebezpečí, vyčerpání, nepřízni životních okolností, navzdory nepřátelským lidem, navzdory pronásledování. Vytrvali, protože znali svého Spasitele. Věřili ne ve svoji sílu a vytrvalost, ale v Boží věrnost a Jeho moc dát jim, aby vytrvali. Věrnost je ovocem Ducha (Ga 5,22). Je to stálost či oddanost tomu, kdo nás pověřil službou – na prvním místě Bohu samotnému, potom lidem. Věrnost se projevuje ve službě církvi i rodině. Jistě, působí ji Duch svatý. Ale ten nikdy nepracuje mimo nás. Proto je i růst ve věrnosti úsilí, je to rozhodnutí podepřené modlitbou o Boží pomoc k věrnosti. Je to vytrvalost navzdory okolnostem, která pramení z jistoty, že sám Bůh je věrný a neopustí toho, kdo je jeho dítětem kvůli Kristu, ačkoliv se situace či úkoly před námi zdají být nepřekonatelné. Jak to Pán v nás dělá? Mluví o tom hojně v Žalmech:

• Ž 18:26-27 Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost, 27 ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu.
• Ž 33:4 Neboť slovo Hospodinovo je přímé, v každém svém díle je věrný.

Kristus je věrný nám, jak bychom my neměli být věrní Jemu? Když chtěli po žáku evangelisty Jana, po starém Polykarpovi, aby veřejně proklel Krista, a tak se vyhnul mučednické smrti, přede všemi řekl:

„Sloužím mu už osmdesát šest let a nikdy mi neudělal nic špatného. Jak bych se mohl rouhat svému Králi, který mě zachránil?“

Dav se hrozně rozzuřil a Polykarp skončil na hranici. A takových věrných služebníků Pána Ježíše jsou plné knihy o křesťanské historii. Pro děti i dospělé. Čtěte životopisy hrdinů víry a budete povzbuzeni i vy k věrnosti Pánu. Během těch několika let, které Tychikos žije vedle Pavla v Římě, rostl. Nepromarnil ta léta. Z bratra, který se ve Sk 20,4 připojuje s dalšími k Pavlovi, vidíme po letech služebníka, který se osvědčil. Nejprve píše apoštol Pavel Titovi (Tt 3,12), že možná pošle Tychika nebo Artemu na Krétu, aby Titus mohl v zimě přijít za Pavlem do Nikopole aby se mohli navzájem povzbudit tím, co Bůh na Krétě dělá a posílit se ve víře Božím slovem. Později píše Pavel Timoteovi z římského vězení ve svém posledním dopise, který od něj v Písmu máme, že Tychika poslal do Efezu. Do milované církve, mezi vykoupené Boží děti, se kterými kdysi klečel na pobřeží v Milétu a kde společně plakali, že se zde na zemi, v tomto pozemském životě, už více neuvidí. Pavel do tohoto sboru posílá Tychika, aby tam sloužil. Jakou důvěru musel u Pavla Tychikos mít? Ta důvěra se totiž budovala roky. Pavel byl vězněn v Římě a Tychikos tu věrně a vytrvale sloužil, navzdory nebezpečí, které tu číhalo na ty, co vyzývají druhé, aby se neklaněli císaři, ale živému Bohu. Věrnost se osvědčuje ve vytrvalosti. A to osvědčení, důvěra, ta se buduje dlouho. Není to otázka jednoho dne. Je znovu a znovu zkoušena – ne proto, aby byla zničena, ale aby rostla a osvědčila se. To je Boží dílo, to je jeho milost. Ještě jedné věci si všimněme. Tychikos rostl také ve službě. Když se připojil ve Sk 20,4 k Pavlovi na jeho cestě Řeckem a Makedonií, píše o něm později Pavel jako o milovaném bratru a věrném pomocníku. Ale ještě o dalších několik let později v listu Titovi a 2 Timoteovi vidíme bratra, který se může ujmout služby na Krétě či v Efezu. Jistě také káže Boží slovo. I v tom musel růst. Je to podobný příběh, jaký znají tisíce a tisíce mužů. Ve svém srdci mají touhu po službě druhým Božím slovem. Ale kdo je k tomu povolání způsobilý? A tak v srdci těchto mužů také bývá obava z vlastní nedostatečnosti a neschopnosti kázat Boží slovo. Ale jestli ti Bůh dává do srdce touhu, jdi ji vstříc. Noř se do Božího slova, čti, zkoumej, hledej odpovědi na otázky, které se při studiu vynořují. I suchá houba na nádobí, která má v pórech jen vzduch, když ji ponoříš do dřezu, nasaje do sebe vodu tak, že ji ta voda zcela vyplní. Lež v Božím slově, modli se o Boží vedení a využívej každou i sebemenší příležitost Bibli používat v rozhovoru nebo službě druhým. Charles Spurgeon je nazýván princem kazatelů. Víme, jak plodná byla jeho služba slovem, jak si Bůh používal jeho kázání k obrácení zástupů. Viděl jsem dokument o tomto muži. Ještě mu nebylo ani 20 let, když prostě chodil po staveních a kam ho pozvali, kázal s nádhernou jednoduchostí evangelium Pána Ježíše. Poslouchali ho farmáři, děvečky, celé rodiny. Tak prostě a jednoduše začínala služba muže, kterého Pán použil, že i královna Victorie se jednou přestrojila a šla si poslechnout jeho kázání. Kéž si Pán vzbudí kazatele svého slova i v tomto shromáždění. Za to se musíme ale také společně modlit. To je zase naše zodpovědnost. Kéž nás povzbudí Boží slovo!

• 2K 2:15-17 Jsme totiž jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy, i k těm, kteří spějí k zahynutí. 16 Jedněm jsme smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě, druhým vůní životodárnou vedoucí k životu. Ale kdo je k takovému poslání způsobilý? 17 My nejsme jako mnozí, kteří kramaří s Božím slovem, nýbrž mluvíme upřímně, z Božího pověření a před tváří Boží v Kristu.

3. Ten, který povzbuzuje

Pavel posílá tedy Tychika s dopisem do Efezu, a nyní také s dopisem do Kolos, které jsou ještě o asi 160 km východněji. Jistě má co vyprávět o díle evangelia v Římě, o Pavlově zdraví a všem, co ho sužuje, o církvi, která roste navzdory pronásledování. Ale Pavel píše Koloským, že ho posílá nejenom, proto, aby jim přinesl tyto zprávy, pro něco ještě důležitějšího: aby povzbudil jejich srdce. Čím je měl povzbudit? Dobrými zprávami? Ano, dobré zprávy nás dovedou povzbudit, že? Ale co když přijdou špatné zprávy? Naše srdce se bude přirozeně chvět. To, co jistě povzbudí srdce koloských křesťanů, nebudou ani tak zprávy z Říma. Ale dozajista to bude kázání o Kristu. To je to, co rozehřívá srdce Božích dětí! Nehořela snad hned dvě srdce učedníků cestou z Jeruzaléma do Emauz, když po událostech ukřižování sám Ježíš zvěstuje své vzkříšení Kleofášovi a dalšímu učedníku, snad Marii, manželce Kleofáše, když se vracejí domů? (Lk 24,13) Boží slovo z úst Kristova služebníka je tak vítané!

• Ř 10:15 Je přece psáno: `Jak vítaný je příchod těch, kteří zvěstují dobré věci!´

To je Pavlův citát Izajáše 52,7

• Iz 52:7-8 Jak líbezné je, když po horách jdou nohy toho, jenž poselství nese a ohlašuje pokoj, jenž nese dobré poselství a ohlašuje spásu, jenž Sijónu hlásá: "Tvůj Bůh kraluje!" 8 Slyš! Tvoji strážní pozvedají hlas, plesají společně, protože na vlastní oči vidí, že Hospodin se vrací na Sijón.

Tychikos je v Písmu vykreslen jako muž se srdcem služebníka Pána Ježíše a jeho evangelia. Každý z nás není vyslán na misii na jiný kontinent jako Tychikos. Ale každý z nás je povolán stejným Králem Kristem Ježíšem ke stejné lásce k Pánu i církvi, i ke stejné věrnosti, jako Tychikos, abychom byli stejnými služebníky všude tam, kam nás On postavil. I v této malé místní církvi. Kéž jsme mu věrní!