Plán pro služebníky Krista Ježíše (Koloským 1,24-29)

 

Plán pro služebníky Krista Ježíše (Koloským 1,24-29)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 4. prosince 2022

Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Římanům 8:9  

 

Pokoj vám, bratři a sestry, který přináší Ježíš Kristus. Vítám vás všechny zde, jak domácí víry, tak i naše dnešní hosty. Kéž je Pán oslaven v tomto shromáždění! 

I. Úvod: Bezpečná cesta

Minulý týden jsem jel autem na pracovní cestu. Hned od začátku, když jsem vyjel, byla všude kolem poměrně hustá mlha. Musel jsem použít mlhová světla a jet celkem pomalu. Kdo jste v mlze autem někdy takhle na podzim už jel, jistě mi dáte za pravdu, že to není vůbec příjemné. Jako řidič nevidíte příliš daleko před sebe a nemáte tak jistotu, protože nevíte, co vás čeká. Ale sotva silnice vystoupala výš do Českého středohoří, zůstala mlha pode mnou a náhle se objevil sluncem zalitý kraj. Všechno bylo najednou zřetelné, bylo vidět daleko dopředu a jelo se nyní mnohem bezpečněji, když jsem viděl kolem sebe. Vidíte silnici, krajnici, kopce, pole, srnky... A myslím, že to je právě způsob, kterým apoštol Pavel vede křesťany v Kolosách, aby plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali Boží vůli. Jak říká Písmo v našem listě v kap. 1,10, jedině

• Kol 1:10-12 Tak budete svým životem dělat Pánu čest a stále se mu líbit, ve všem ponesete ovoce dobrých skutků, budete růst v poznání Boha, 11 a z moci jeho božské slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti; 12 a budete děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle.

Jak ale v té mlze tohoto světa máme žít? Přirozený člověk je k duchovní skutečnosti úplně slepý. Boží dítě se každý den učí chodit ne podle toho co vidí tělesnýma očima, ale vírou. Vždyť tak málo umíme správně rozlišovat, co je zlé, a naopak co je dobré, Bohu milé a dokonalé (Ř 12,2). Jak máme jít tou mlhou, kdy není vidět našima očima veškerá duchovní skutečnost? Jak chodit vírou? Podívejte se od v. 15, co udělal Bohem poslaný apoštol pro křesťany v Kolosách: nejprve jim postavil před oči trůn slávy Krista Ježíše! Je to jako když vše náhle zalije nádherné světlo slunce: co bylo dříve v mlze, je nyní jasně vidět, vše má své správné místo a křesťan se může zorientovat a jít po bezpečné cestě vstříc svému cíli, nebeskému domovu. Kristus je Král a Spasitel. Ujisti se nejprve, že to je pravda v tvém životě. Postav trůn Krista Krále na nejdůležitější místo svého života. On kraluje! To je přesně kontext našeho dnešního oddílu. A je-li Kristus tvým Králem, jak čteme ve v. 15-21, pak to bude mít pro tebe jisté a neodvratné důsledky: Je-li Kristus tvůj král a jsi-li nyní díky Kristu smířen s Bohem, budeš tuto skutečnost dokazovat tím, že porosteš v posvěcení do podoby Kristovy, budeš umět lépe rozlišovat, a tak chodit vírou k radosti tvého Pána. Když ale naopak nebudeš chodit s Kristem, a necháš se odtrhnout od naděje evangelia, pak s žádným smířením nemůžeš počítat. Co mám dělat? Máme propadnout beznaději, protože sice uznáváme, že to všechno je pravda, ale moc nám nejde se tím řídit? Příliš často selháváme a cítíme svou nedostatečnost ve světle nádhery Kristova charakteru, ve světle Boží slávy. Svou příliš malou schopnost jej oslavit. Ale proto Pán povolal také apoštola Pavla, aby nám skrze něho pomohl jít za Kristem. Proto se Pavel stal služebníkem evangelia, jak čteme ve v. 23.  A to je náš kontext, to je pomoc pro nás dnes. Tak pojďme se společně podívat do oddílu první kapitoly, v. 24-29, jak Boží služebník žije vírou.

II. Plán pro Kristova služebníka (v. 24-26) 

1. Radost služebníka

Pán Bůh povolal Saula z Tarsu a proměnil jeho srdce. Boží milostí z něj udělal apoštola Pavla, aby byl služebníkem evangelia, a tak nám, kteří skrze evangelium věříme Kristu pomohl jít za Kristem. Na příkladu jeho života se učíme, co je Boží vůle pro ten náš. Jak tedy vypadá služba apoštola Pavla? Náš oddíl začíná Pavlovou radostí.

• Kol 1:24 Proto se raduji,

Z čeho se Pavel raduje? Co to je, z čeho má radost? Ten důvod je zde uvedený. Ten důvod je ale pro nás na první pohled nepochopitelný, že?

• 1:24 Proto se raduji, že nyní trpím za vás

Raduje se z toho, že trpí! Kdo by se radoval z utrpení že? Leda by to utrpení přineslo nějaký užitek, za který by stálo trpět. Protože na samotném utrpení není nic pěkného. Kdo by chtěl trpět jen pro utrpení? Ale Pavel má důvod, proč snáší utrpení, a dokonce se v tom utrpení a z toho utrpení raduje. Co to je za důvod? A to je možná ještě víc matoucí, co v tomto verši čteme:

• 1:24 Proto se raduji, že nyní trpím za vás a to, co zbývá do míry utrpení Kristových, doplňuji svým utrpením za jeho tělo, to jest církev.

Pavel se raduje z utrpení, protože jeho utrpení doplňuje to, co zbývá do míry utrpení Kristových. Á! To je silné prohlášení, že? První otázka, která každého s největší pravděpodobností napadne:  Co Kristus neuděl pro svou církev a nyní to Pavel musí dokončit? Co to je? Co to je, co ještě potřebujeme kromě Kristova díla na kříži, kromě jeho utrpení, kdy se On pravý Bůh stal pravým člověkem, a

• na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. (Žd 4,15)

Co to jen je, co se musí ještě udělat, aby Kristovo dílo bylo úplné? Nic. Nic. Kristus pro naše spasení učinil úplně všechno, co je potřeba. Už nic nezbývá. Už nic není potřeba přidat. Už dokonce nesmí být nic přidáno, jinak by nebyl spasitelem Kristus, ale Kristus a někdo, kdo mu musí pomáhat. Ale nikdo jiný, než Bůh sám v lidském těle nemůže zaplatit dostatečně za hřích člověka a přitom žít. Když má za svůj hřích platit hříšník, pak je to smrt. Věčné peklo. Ale Kristus vydobyl život každému, kdo věří! Kristus to byl, kdo

• Na kříži na Golgotě řekl: "Dokonáno jest." A nakloniv hlavu, skonal. (J 19:30)

Jen On

• 12 Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží
• 14 Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje. (Žd 10:12,14)

 

Kristus to byl, kdo

• Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. (Kol 2:14)

Kristus to byl, kdo

• A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení. (Žd 9:12)
• 25 Není třeba, aby sám sebe obětoval vždy znovu, jako když velekněz rok co rok s cizí krví vchází do svatyně;
• 26 jinak by musel trpět mnohokrát od založení světa. On se však zjevil jen jednou na konci věků, aby svou obětí sňal hřích. (Žd 9:25-26)

To je neoddiskutovatelné svědectví Božího slova. Kristus pro naši spásu učinil vše, co bylo třeba. Nic již nelze přidat. Jeho vykoupení je dokonalé a dokonané. Jak tedy může Pavel říci, doplňuje Kristovo utrpení za církev?

• 1:24 Proto se raduji, že nyní trpím za vás a to, co zbývá do míry utrpení Kristových, doplňuji svým utrpením za jeho tělo, to jest církev.

Může nám pomoci list Filipským. Pavel ho píše z vězení. Určitě zde nemá hojnost, přesto říká, že se naučil být spokojený s tím, co má.

• Fp 4:11-13 Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. 12 Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. 13 Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.

Je v Kristu spokojen a v něm má všecko na čem záleží pro věčnost. A přece je vděčný, když za ním filipští poslali Epafrodita. Poslouchejte, co k tomu říká ve Fp 2,25

• Fp 2:25 Za nutné jsem však uznal poslat k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka i spolubojovníka, kterého jste vyslali, aby mi posloužil v tom, co jsem potřeboval.

Epafroditos doplnil darem lásky církve ve Filipis, co Pavlovi ve vězení chybělo. A jsou tu použita v originále stejná slova jako v našem textu: doplnit, co zbývá. Epafroditos posloužil Pavlovi ve vězení skutky lásky, když mu přinesl potraviny, oblečení, potřeby na psaní, povzbuzení, projevy péče a starostlivosti církve ve Filipis. Podobně Pavel tak doplňuje svým utrpením, co zbývá do míry utrpení Kristových. Pavlovým doplňováním Kristových utrpení je jednoduše služba zvěstování evangelia. Zvěstování utrpení Kristových všude tam, kde o nich ještě neslyšeli. Tak se rozšiřuje poznání Krista a jeho vykupitelského díla na kříži. Kdyby Kristus trpěl a umřel na kříži, dokonce byl vzkříšen, ale nikdo se o tom nedověděl, kdo by byl spasen? Proto utrpení každého křesťana, který nese zvěst evangelia lidem kolem sebe, tímto způsobem šíří zvěst o utrpení Kristových, evangelium! Když je tvoje zvěstování Krista tvým sousedům, tvým spolupracovníkům, tvým zákazníkům, tvým spolužákům provázeno utrpením pro Krista, pak věz, že svým utrpením, doplňuješ pro církev to, co zbývá do míry utrpení Kristových! Máš podíl na evangeliu. Jsi nástrojem v Boží ruce. Máš výsadní právo sloužit Králi králů. Proto se můžeš radovat v utrpení!

2. Důvod jeho služby

Jak se to stane, že se člověk raduje i v utrpení?

• Koloským 1:24 Proto se raduji, že nyní trpím za vás a to, co zbývá do míry utrpení Kristových, doplňuji svým utrpením za jeho tělo, to jest církev. 25 Stal jsem se jejím služebníkem, jak mi to uložil Bůh podle svého záměru,

Je to Boží povolání. Pán Bůh povolal Pavla, aby byl služebníkem církve. Vidíte, jaké rovnítko tu Písmo dělá? Bůh povolává ke službě. Je to služba církvi. Církev nepatří lidem, ale Bohu. Služba církvi, je tedy služba Bohu samotnému. Apoštola Pavla povolal Bůh ke službě církvi. Pavel o tom často píše ve svých listech – tady v listu do Kolos, v listu do Efezu, do Korintu, i církvím do Galácie. Povolání ke službě církvi je od Boha. Není z člověka, není do lidí. Je od Boha. K čemu Bůh Pavla povolal? To nám odkrývá následující část v. 26: aby se na vás naplnilo Boží slovo. Pán Bůh skrze svého služebníka, tedy jeho službu, dělá svoje dílo. Před stvořením světa si Bůh ustanovil plán. Podle svého rozhodnutí, plného milosti, si předsevzal, že až se naplní čas podle tohoto plánu, pak přivede svoje dílo spásy k cíli. O tom všem svědčí Boží slovo, krásně tak v listu Efezským v první kapitole. Pán Bůh má svůj plán! Je zjevený v Písmu. K tomu, aby ho naplnil, povolává Bůh služebníky.

Co je obsahem tohoto plánu?

• 25 Stal jsem se jejím služebníkem, jak mi to uložil Bůh podle svého záměru, aby se na vás naplnilo Boží slovo, 26 tajemství, které po věky a po celá pokolení bylo skryto, ale nyní je zjeveno jeho svatému lidu.

Je to naplnění Božího slova. Je to naplnění nějakého tajemství. Co je to tajemství? Tajemství je něco, co nikdo nemá vědět. Má se to uchovat skryté, aby se o tom nikdo nedozvěděl. Tady Pán Bůh povolal Pavla, aby mu sloužil tak, že se naplní Boží slovo na církvi. Slovo, které ale bylo skryto. Dokonce po celá pokolení. Kdy žil apoštol Pavel? Ano, v první polovině prvního století po Kristu, až do šedesátých let prvního století. To znamená, že všechny generace před ním, od stvoření, od Adama a Evy, desítky pokolení lidí, po dobu několika tisíc let, když měli před očima svědectví celého stvoření o Bohu, který je Stvořitel a Pán (Ř 1), i když dobře rozuměli, že jejich vlastní svědomí jim dokazuje, že tu je Bůh, který určuje, co je dobré a co zlé, přece jim zůstala skryta podstata života. I když židé měli Boží slovo, Starý zákon, přece v něm bylo skryto tajemství, které potřebuje být odhaleno. A nyní Pán Bůh povolává a posílá do služby Pavla, aby byl jeho nástrojem ve zjevování, v odhalování tohoto tajemství. Milovaní svatí. Nemohu to už déle vydržet pod tíhou Božího slova. Chtěl jsem nechat to rozuzlení, to zjevení pravdy našeho oddílu až na konec kázání. Ale nemohu. Už vidíte, bratři a sestry, ještě než bude odhaleno to tajemství před našima očima, jak Bůh to tajemství odkrývá? Myslíte si ještě, že ten oddíl je na prvním místě o apoštolu Pavlovi? Ještě máte za to, že se díváme na službu Pavla, abychom měli nějakou zajímavost k debatě po shromáždění? Je opravdu cílem Božího slova, abychom si povídali o všech úžasných dobrodružstvích Pavla, o jeho plavbách po moři, o výpravách do vnitrozemí dalekých krajů či o jeho nebezpečných setkáních s lupiči pro to samotné dobrodružství. Nebo snad kvůli Pavlovi, aby byl v našich očích někdo? Určitě ne. Jistě můžeme na to vztáhnout slova Písma z

• Ř 15:4 Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení,

My jsme ti služebníci. My jsme ti povolaní Bohem. My jsme ti, skrze jejichž utrpení bude růst církev. My jsme ti, skrze které se naplňuje Boží slovo, tajemství, které bylo kdysi skryto, ale nyní je skrze církev a, ano, církvi, zjeveno. Toto je to tajemství: 

3. Odhalené tajemství (v. 27)

• 27 Bůh jim chtěl dát poznat, jak bohatá je sláva jeho tajemství mezi pohany: Je to Kristus mezi vámi, v něm máte naději na Boží slávu.

Je to slavné tajemství! Protože když je odhaleno, odhalí se v něm Boží sláva! Protože to odhalené tajemství zjevuje slávu slavného Boha! Už to vědí všichni – židé i ve všech národech na světě, kde se ta zpráva rozhlašuje. I v naší zemi, v Ústí nad Labem, v Teplicích i v Povrlech i v Liboňově, všude tam se zjevuje Boží sláva, když se odkrývá Boží tajemství:

• Je to Kristus mezi vámi, v něm máte naději na Boží slávu.

Bůh nyní všem zvěstuje skrze svoje služebníky, skrze vás, že v Kristu má každý člověk naději na Boží slávu! To je klíčový verš našeho oddílu. To je hlavní myšlenka listu Koloským. To je ta nejdůležitější zpráva, kterou Bůh zjevuje lidem. V Kristu máme naději na život s Bohem! A tak milé sestry, milí bratři, spolu s apoštolem Pavlem jsme byli povoláni k nádherné radosti. Co vám osobně přináší, když se mluví o tom, jak slavný a veliký je Bůh? Co se děje ve vašem srdci, když slyšíte anebo mluvíte o nádherném Bohu, který je dokonale čistý ve svém myšlení i jednání, o Bohu, který je do krajnosti spravedlivý, a to tak, že potrestá každý hřích bez výjimky, o Bohu, který má veškerou moc nad stvořením, neboť On vše učinil, vše udržuje při životě, o nádherném Bohu, kterého nelze vidět, ale o kterém se rozhlašuje ohromující zpráva: Bůh je láska! Jaká radost naplňuje vaši mysl, vašeho vnitřního člověka, když se lidem rozhlašuje, že tento Bůh svou lásku vylévá ke svému stvoření tak ohromujícím způsobem, že všechna lidská láska, od lásky matky k dítěti až po všechny romantické filmy, je jen slabým odleskem v nejlepším případě a v tom nejhorším její nepovedenou karikaturou. Vždyť tento svatý a milující Bůh dostál spravedlnosti, která je součástí jeho podstaty tak, že neváhal dal sám sebe za nás. Věčný Boží Syn Ježíš Kristus se dobrovolně, z poslušnosti a lásky k Otci, a můžeme potvrdit i z velké lásky k nám, Božím dětem, stal člověkem. Dokonce udělal to, co si vlastně ani neumíme představit, pochopit, ale na co jen jako němí v úžasu hledíme, jak je to možné: tento svatý Ježíš, věčný Bůh v lidském těle, se stal kvůli nám hříchem. Jeho dostatečnou a dokonalou smírnou oběť Bůh přijal. Nyní ospravedlňuje zadarmo lidi svou milostí skrze víru v Krista (Ř 3,21-25). Lidé se diví, když jim něco nabízíte zadarmo. Třeba kalendáře s verši z Bible. Jsme zvyklí na hru něco za něco. Ale věčný život se nedá koupit, hřích se nedá zaplatit penězi ani očistcem. Bez Krista není naděje v tomto světě.

• každý člověk jen jednou umírá, a potom bude soud, (Žd 9:27)

A kdo obstojí? Nikdo, není ani jeden.

• Ef 2:4 Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval,

probouzí mrtvé k životu kvůli Kristu! Před Božím soudem, před jeho dokonalou spravedlností budou hříchy každého člověka svědčit proti němu. Budou volat: odsoudit, odsoudit, odsoudit! Ale Bůh dal lidem naději: dokonalého obhájce Ježíše Krista.  A když On v odpověď na obžalobu zvolá: zaplatil jsem za něj. Je dokonáno! Pak jsi zvítězil! Proto je ta cesta k životu tak úzká! Nevede jinudy, než skrze víru v Krista: v něm máme naději na Boží slávu. Už ne odsouzení, ale Boží sláva! Teď je to tajemství odhaleno: kdokoliv uvěří Kristu, ať je to žid, pohan, Izraelec, Čech, indián nebo Eskymák – všichni bez rozdílu mají stejnou naději na Boží slávu! "Pojď a přesvědč se!", tak zval Filip Natanaela, když mu říkal, že nalezli Mesiáše, Ježíše Krista. Pojď a přesvědč se! Neboť spása je nadosah. Je pro každého, kdo věří Ježíši Kristu!

4. Jak zvěstovat? (v. 28-29)

Pomůže nám Boží slovo i dnes lépe pochopit, jak naplnit to Boží povolání, které všichni, celá církev Kristova máme? Jak zvěstovat Krista? Pojďme pro pomoc do verše 28.

• 28 Jeho zvěstujeme, když se vší moudrostí napomínáme a učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu.

Vidíte, nejsme bez pomoci! Tady nám Pavel vysvětluje, jakým způsobem on slouží lidem, když jim přináší evangelium, zvěst o Kristu, zvěst o naději na pokoji s Bohem, na Boží slávu. Umíte z paměti verš z Janova evangelia 3,16? Asi zde bude málokdo, kdo by jej neuměl říct zpaměti.

• J 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Ale Pavel při zvěstování Krista jde dál. Podívejte se, jaká dvě slova ve verši 28 pro zvěstování používá: napomínáme a učíme. To první slovo, napomínáme, tu je v řečtině použito ve významu: varujeme. Varujeme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. Takže naše zvěstování evangelia musí také obsahovat varování. Před čím? Jistě před odsouzením na Božím soudu. Varujeme, že když půjdou stejně jako dosud po té široké cestě, pak jdou do zahynutí. Varujeme je, že jim jde o život. Titanik se potápěl a na palubě hrála hudba. Život tady na zemi se dá přirovnat k Titaniku. Dlouhou dobu to vypadá slibně, ale nakonec jde o život. Budeš zachráněn? Tohle je varování, které ti dává Bůh. Zachraň se z potápějící se lodi svého života. Skryj se vírou v Kristu Ježíši. To je varování. To druhé slovo je: učíme. Učíme všechny lidi, abychom je mohli přivést před Boha jako dokonalé v Kristu. Učíme lidi. Jak můžeme učit lidi o Kristu? Potřebujeme udělat nějaké kurzy pro veřejnost? Nebo vydat učebnice o Kristu? Možná, že ano.  Ale nejjednodušší způsob, jak můžeš učit o Kristu své kamarády ve škole nebo lidi na ulici je, když budeš klást otázky, které vyprovokují druhé k přemýšlení. To samozřejmě obnáší, abys znal odpovědi. Co si myslíte o Kristu? Kdo je? Je živý? Jak to, že vidíš? Jak vzniklo tvoje oko? Nebo je daleko rozumnější že jej stvořil Bůh? Vidíte, Pavel nás tu nevede k pasivnímu, línému křesťanství, ale k odvážnému životu s Kristem. To je to největší dobrodružství, které můžeme tady na zemi prožít. To je jediná jistota věčného života v Boží lásce. To je naše jediná naděje na Boží slávu. Není to jediné místo v Písmu, které nás vybízí, abychom znali důvody pro svou víru. Křesťanská víra není založená na pocitech ani představách, filozofii nebo lidských myšlenkách o moudrosti. Je založená na pravdě. Na objektivní pravdě zjevené naším Stvořitelem skrze Věčné Slovo, Ježíše Krista.

• 1Pt 3:15 a Pán, Kristus, budiž svatý´ ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte,

Být připravený dát odpověď na otázky na tvou víru vyžaduje, abys sám věděl, čemu a proč věříš. Nemusíme se bát, že na to nestačíme. Apoštol Pavel se nebál. Stejně jako on, i my máme pomocníka, který svou mocí, svou silou v nás bude působit, bude nás tlačit, bude nám pomáhat, abychom se oblékali do práce, do věrnosti a do odvahy veškerým způsobem, jaký Bůh k tomu určil pro zvěstování Krista. To znamená, že musíme ale také něco svlékat: lenost, strach, stud, ... dosaď si sem to, o čem ty sám víš, že je potřeba se toho ve tvém životě zbavit.

• Kol 3:9-10 svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky 10 a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele.

Snaž se a veď zápas o následování Krista, o posvěcení. Jak? Tak jak Duch svatý v tobě působí svou neodolatelnou silou! Nakonec celý oddíl není především o apoštolu Pavlovi, ale Pán nám jej dal. Proč nám jej dal, ten důvod najdeme v

• 1Tm 1:15-16 Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě, 16 avšak došel jsem slitování, aby Ježíš Kristus právě na mně ukázal všechnu svou shovívavost jako příklad pro ty, kteří v něho uvěří a tak dosáhnou věčného života.

To je naše služba Bohu! Po vzoru apoštola.