patříte-li Kristu, žijte pro Krista Kol 3,22-4,1
Kazatel
PATŘÍTE-LI KRISTU, ŽIJTE PRO KRISTA
(Koloským 3,22-4,1)
Jan Suchý, Ústí nad Labem, 19. listopad 2023
A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Všechno je vaše, ať Pavel nebo Apollos nebo Petr, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše, vy však jste Kristovi a Kristus je Boží. 1 Korintským 3:21-23
- Úvod: Nové stvoření, proměněné vztahy
Pokoj vám milí, od Boha Otce i Pána Ježíše Krista. Kéž se dnes Boží milost rozhojní i v tomto shromáždění k Jeho slávě skrze poslušnost všech, kteří zde dnes sedí. Chci poděkovat vám všem, kteří se věrně modlíte za tato nedělní shromáždění, abychom vykládali Boží slovo. Modlíte se, abychom ho vykládali pravdivě ve světle celého zjevení Písma a aby tomuto výkladu rozuměli všichni – dospělí i děti. Protože Boží slovo bylo dáno, aby přinášelo život. Jak píše apoštol Jan
- 1J 1:2-3 Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven. 3 Co jsme viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste se spolu s námi podíleli na společenství, které máme s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem.
Ano, zvěstujeme všem život: Krista Ježíše, který mění všechno: bez něj jsi mrtev pro věčnost kvůli svým vinám a hříchům (Ef 2,1); s Kristem máš věčný život (Ef 2,4-5). Bez Krista nyní pro tento život nemáš podle čeho žít, a tak nutně budeš zakoušet ztroskotání, pády a zklamání. A nakonec je to stejně všechno Boží dobrota, když se ti budou také dařit dobré věci. Protože Bůh je dobrý ke všem; Boží slovo nás o tom ujišťuje
- Mt 5:45 [Bůh] dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
Ale v důvěře Kristu se budeš učit daleko lepší věci: jak skrze lásku, která odráží tu Boží k tobě, budeš užitečný druhým lidem. V Kristu se totiž sám staneš pramenem vody živé pro druhé lidi. Bez Krista jsi jen vyschlá studna, která nikoho neobčerství a sama bude nakonec zasypána pískem pouště. Bez Krista, bez víry v něj, bez života v jeho přítomnosti, nemáš nakonec nic. Spolu s Kristem máš všechno. Nyní i navěky. A to je také poselství, obsah, zvěst, zpráva, význam, jak chcete, listu apoštola Pavla a Timotea, jeho spolupracovníka na díle evangelia, církvi do Kolos. Jsi-li v Kristu, všechno je v tvém životě nové. Veškeré tvé vztahy s druhými lidmi jsou Kristem proměněné. Od 18. v. třetí kapitoly nás Písmo učí, jak vypadají proměněné vztahy člověka, který věří Kristu, který chodí ve víře v Krista, v těchto 4 oblastech:
Manželky se podřizují v Kristu manželům
Manželé milují své manželky kristovskou láskou
Děti poslouchají své rodiče
Rodiče vychovávají své děti v učení Pána Ježíše
Pátou oblastí našich vztahů s druhými lidmi, kterou proměňuje Kristus v nás, je vztah v práci mezi nadřízeným – podřízeným, ve škole vztah mezi učitelem – žákem, a platí to i ve státě ve vztahu úředník – občan. To je Boží vyučování pro všechny obrácené lidi, pro všechny, kdo se znovu narodili z Božího Ducha skrze pokání a víru. Veškeré tvé vztahy s druhými lidmi se nyní řídí Božím přikázáním z Ef 5,21:
- Ef 5:21 V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým
Poslušnost tvého srdce a tvého jednání Pánu má důvod: miluješ Krista!
Poslušnost tvého srdce a tvého jednání Pánu má také úžasné důsledky: budeš oslavovat Boha tím, kdo jsi a tím, jak žiješ. A to je přesně to naplnění cíle poslušnosti víry z
- Kol 1:10-12 Tak budete svým životem dělat Pánu čest a stále se mu líbit, ve všem ponesete ovoce dobrých skutků, budete růst v poznání Boha, 11 a z moci jeho božské slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti; 12 a budete děkovat Otci
Dříve Boží nepřítel, nyní budeš dělat Pánu čest a stále se mu líbit! Jak nádherná změna směru života, jak úžasná změna celé tvé přítomnosti a budoucnosti! Už jsme se společně učili o těch prvních 4 oblastech, jak v nich oslavit Pána a dnes je před námi pátá. Na příkladu vztahů otroků a pánů se budeme učit o Boží moci a jeho obrovské dobrotě k nám. Tak uvidíme další nádherné důvody, pro které naše srdce bude chválit Boha, náš Duch bude plesat vděčností Pánu, protože všechno je v Kristu nové!
- Koloským 3:22-4,1 Otroci, poslouchejte ve všem své pozemské pány
Součástí domácnosti římské společnosti 1. století byli také otroci. Vztah pán a otrok, na kterém nás nyní Duch svatý učí, jak oslavit Boha, můžeme připodobnit v naší dnešní společnosti vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec, nadřízený – podřízený, ve škole vztah mezi učitelem – žákem, a platí to i ve státě ve vztahu úředník – občan. Tak nejprve považuji za důležité zastavit se vůbec hned u prvního slova: otroci. Je potřeba říci a ujasnit si dvě zásadní skutečnosti: ta první, že Boží slovo nikde neobhajuje otroctví jako institut ve společnosti. Nikde nemluví o tom, že máme otroctví zavést do naší společnosti. Nic takového v Písmu nenajdete. Na druhou stranu Písmo nikde nevede křesťany v prvním století, kde otroctví bylo součástí společnosti, aby udělali revoluci za zrušení otroctví. Tak jak tomu máme rozumět? Je otroctví dobré nebo zlé? Určitě je zlé. Otroctví důsledek hříchu člověka, že někdo chce vlastnit druhého člověka. V 1. listu Timoteovi 1,9-10 Pavel píše o tom, pro koho je určen Zákon – a jednou skupinou lidí, kdo jím jsou usvědčováni, jsou také „únosci“. V řečtině doslova stojí: „zloději otroků“. Je to hřích chtít vlastnit druhého člověka, ovládat ho, upírat mu svobodu, jakou má od Boha stvořená bytost k Jeho obrazu. Jediným, komu člověk náleží, je jeho Stvořitel a Udržovatel. A to je jenom Bůh, a ne žádný člověk. Všimněte si také, jak se k otroctví staví Pán Ježíš v Písmu. Nikde nečteme, že by Kristus přišel na svět, aby udělal v římském světě revoluci. On nepřišel, aby se stal politikem, nebo pozemským králem, který by shromáždil armádu, nebo vedl povstání, aby zajistil větší spravedlnost mezi lidmi. Nikde. Nezajímá se tedy Kristus o to, jak se na zemi lidem žije? Nezajímá se o sociální spravedlnost? O chudobu? O nespravedlnost? Je mu snad jedno, že se lidé topí v hříchu a násilí, které je všude kolem – stačí si otevřít zprávy ze světa… Zajímá, určitě se zajímá. Ale jedná jinak, než my bychom si představovali. Ježíš Kristus přináší dobro, spravedlnost a právo, pravdu a pokoj. Ne skrze politické programy, skrze politické strany, ale jako Král proměněných srdcí! To je jeho království: volá lidi k pokání a víře. Činí z nich nová stvoření obživená Duchem svatým. Volá dnes tebe, kdo tu sedíš, abys přišel k němu a vyznal mu svou nevíru Bohu. Proto jestli chcete, aby vaše děti měly dobrý život v této zemi, neplýtvejte silami na politický boj na náměstích, za změnu vlády nebo proti drahotě. Ale přinášejte evangelium všem lidem. Tak Bůh proměňuje člověka a skrze to i společnost. Pán Ježíš nepřišel udělat v Jeruzalémě či Římě revoluci, nepřišel zrušit otroctví tímto způsobem. On to dělá, ale jinak – skrze proměněná srdce svých dětí. Kristus nepřišel zrušit žádný ze vztahů podřízenosti:
Manželé – manželky (Kol 3,18-19)
Rodiče – děti (Kol 3,20-21)
Vláda – občan (Ř 13,1)
Starší – církev (Žd 13,17)
Pánové – otroci (Kol 3,22-4,1)
Kristus přišel tyto naše vztahy ne zrušit, ale proměnit! Křesťan žije v těchto vztazích pod panstvím Ježíše Krista a podřizuje se všude tam, kde mu to Kristus přikazuje. Cílem Krista a křesťanů 1. století nebylo udělat revoluci. Ale pokud je možnost se stát svobodným, říká Pavel Korintským, využij toho. Ale pokud ne, netrap se tím.
- 1K 7:20-21 Nikdo ať neopouští postavení, v němž ho Bůh povolal. 21 Byl jsi povolán jako otrok? Netrap se tím. Ale kdyby ses mohl stát svobodným, raději toho použij.
Jak se tedy měli otroci chovat ke svým Pánům?
- Kol 3:22 Otroci, poslouchejte ve všem své pozemské pány
Páni měli v tomto hříchem postiženém světě autoritu nad otroky a otroci, kteří se stali křesťany, jsou nyní Bohem vyzýváni, aby své pány poslouchali. To odráží náš vlastní vztah k Bohu. On je ten, koho máme poslouchat, my jsme ti, kdo mají poslouchat. Když tu Boží slovo dává příkaz otrokům: „poslouchejte své pány ve všem,“ je zcela jasné, že ve všem, znamená vyjma hříchu: kdyby vás nutili k hříchu, je třeba poslouchat nejprve Boha: a ten přikazuje: nehřeš.
Ani páni, kteří se stali křesťany, nejsou vyjmuti ze zodpovědnosti, jak jednají s otroky. Mají nad nimi autoritu. Ale Bůh nesvěřuje někomu autoritu, aby svévolně jednal, ale aby jednal v souladu s charakterem toho, kdo mu autoritu propůjčil. Když král ustanoví někoho správcem svého pokladu a za čas zjistí, že ten člověk, místo aby se o královy peníze staral, tak mu je kradl, pak král spravedlivě toho člověka potrestá. Tak otroci mají ve všem poslouchat své pány. A podobné je to tedy, jestli chodíš do práce, pak máš poslouchat ve všem v práci svého šéfa (vyjma hříchu). To je tvoje povolání jako křesťana v tomto světě. To je také způsob, kterým budeš vydávat svědectví, o tom, že Bůh je ve tvém srdci. Možná druzí kolegové v práci to budou šidit, budou někde podvádět a neposlouchat nadřízené, aby si ušetřili námahu, aby více získali pro sebe – třeba na odměnách na konci měsíce. Ale křesťan je povolán, aby poslouchal nadřízené. A dokonce Pán Ježíš říká, jak máme poslouchat:
- Kol 3:22 Otroci, poslouchejte ve všem své pozemské pány, nejen naoko, abyste se jim po lidsku zalíbili, nýbrž ze srdce, v bázni Páně.
Nejen naoko. Nejen, aby to navenek vypadalo, že šéfa posloucháš, ale pak to vskrytu stejně ošidíš. Poslouchat naoko je v protikladu s tím, když posloucháš upřímně (v.23). Takové jednání ukazuje na tvé rozpolcené srdce. Jednat upřímně znamená jednat s nerozděleným srdcem. Rozdělení srdce ukazuje na tváři úsměv, ale uvnitř skrývá nenávist, navenek se tváří přívětivě, uvnitř je člověk naštvaný. Ne, vy jednejte upřímně. Poslouchej svého šéfa, svého učitele, poslouchej vládu či úřady s nerozděleným srdcem, nejen naoko, abyste se jim po lidsku zalíbili, nýbrž ze srdce, v bázni Páně.
- Líbit se lidem?
Tady je také otázka: Je to špatně, chtít se zalíbit lidem? V Písmu čteme varování. Pavel píše církvím v Galácii:
- Gal 1:10 Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým.
Tady je vidět, co je rozdělené srdce – když se chci líbit lidem víc než Bohu. Podobně píše Pavel do Tesaloniky:
- 1Tes 2:4-6 Bůh nás uznal za hodné svěřit nám evangelium, a proto mluvíme tak, abychom se líbili ne lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce. 5 Nikdy, jak víte, jsme nesáhli k lichocení, ani jsme pod nějakou záminkou nebyli chtiví majetku - Bůh je svědek! 6 Také jsme nehledali slávu u lidí, ani u vás, ani u jiných;
Líbit se lidem, abych byl v jejich očích lepší, než jsem před Bohem, který vidí do srdce, to je pokrytectví. Bůh vidí do srdce člověka. Nic před Ním nemůže zůstat skryto (Mt 6,6). Pokud je někoho vnitřním motivem jednání získat něco od lidí – třeba uznání nebo nějaké výhody pro sebe, nebo jen nevypadat špatně v očích druhého člověka, a ne na prvním místě, jak se líbit Bohu, pak je to hřích. Někdo řekne: ale v Písmu je přece místo, kde se apoštol Pavel chce líbit lidem.
- 1K 10:31-33 Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží. 32 Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží, 33 já se také snažím všem vyjít vstříc.
V ČSP – líbit se (v.33) Ale to je případ, kdy Pavel nehledá svůj prospěch, ale spásu druhých. Tak odpovědí křesťanského otroka, odpovědí křesťana zaměstnance, žáka ve škole nebo občana před úřady, je poslušnost Bohu i nadřízeným s nerozděleným srdcem. Tak zakončuje Pavel v. 33 v 1K 10:
- Nehledám svůj vlastní prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli spaseni.
Odpověď na naši otázku, jestli je dobré či špatné chtít se líbit lidem, má tedy dvě části: není dobré chtít se zalíbit lidem, pokud tím sleduji vlastní prospěch. Je to dobré, pokud tím chci oslavit Pána Boha.
- 23 Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu,
Pokud patříš Pánu, potom to, jak pracuješ, jak sloužíš, jak žiješ, už neděláš kvůli lidem, aby ses jim zalíbil, ale děláš to kvůli Pánu, jak by ses jemu líbil. Nepatříš totiž už sám sobě, jako ani křesťanský otrok nepatří už na prvním místě svému pozemskému pánu, ale patříme Bohu! Tak postojem křesťanského otroka, který nalezl svou věčnou svobodu v Pánu Ježíši, když mu uvěřil, je jednoduché vyznání: já ti můj pozemský pane, sloužím, protože mám bázeň před Bohem. Nejsi to nakonec ty, kdo mě vlastní, ale patřím svému Bohu. On mě koupil za cenu, která se nedá srovnat s tou, kterou jsi za mne zaplatil ty. Ty jsi platil penězi, On svou vlastní krví. Ty jsi zaplatil to, co sis mohl dovolit. Bůh dal svého jediného Syna.
- Otrok Boží
I když na zemi byl někdo otrokem člověka, pokud uvěřil Kristu a našel tak smíření s Bohem, stal se Božím otrokem Božím. To je úplně jiný stav. Pavel se ve svých listech, které máme v Písmu, nazývá „otrokem Božím“. V ekumenickém překladu stojí místo slova otrok, slovo služebník. Služebník Ježíše Krista, v řečtině doslova „otrok“. Je v tom ovšem rozdíl. Zatímco služebník pracoval za mzdu a měl určitou svobodu rozhodování o sobě, otrok zcela patřil svému pánu. Být takovým otrokem u Pána je ale něco úplně jiného než být otrokem lidí. Poslouchejte, co Pánově otroctví říká Ježíš:
- Mt 11:28-30 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. 29 Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. 30 Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží."
Kristus vykoupil otroky hříchu, aby byli od hříchu a jeho důsledků svobodni. Mzdou hříchu je smrt. Kdo je vykoupen Kristovou krví z otroctví hříchu, nad tím druhá smrt již nemá moc, ale přešel ze smrti do života! (J 5,24). To je svoboda od hříchu! Místo otrokem lidí, buď tedy otrokem Kristovým, abys měl život! Každý křesťan by draze vykoupen Kristovou krví. Kristus se stal naším Pánem. Nepřidali jsme si ho jen tak ke svému životu. Ne, my jsme se stali Jeho vlastnictvím. Jsme cele Jeho! Už nepatříme sami sobě. Patříme Pánu. Jestliže jsi poznal osvobozující moc Kristovy lásky v jeho oběti za tebe, pak už se nechceš chlubit sám sebou, tím, co umíš, jaký jsi a podobně, už budeš jako Jakub, bratr Páně. On se nechlubil tím, že je Ježíšovým nevlastním bratrem, ale označil se takto:
- Jakub, otrok Boží a Pána Ježíše Krista (Jk 1,1 ČSP)
A stejně mluví další apoštolové: Petr, Jan, Juda. Být otrokem Božím je to nejkrásnější a nejlepší, co jsme kdy mohli v životě poznat. Hřích otročí ke smrti. Být otrokem Božím vede k životu. Hřích svádí, podvádí a ničí; Kristus buduje k životu. Vše, k čemu vede otroctví hříchu je zlé, zničující a ohavné. Devastuje člověka, často jeho tělo, vždy jeho mysl a zabíjí ducha, protože jej odtrhává od společenství s Bohem. Vše, co obsahuje Kristovo otroctví vede k životu, je nádherné budující a slavné, přinášející pokoj a věčné společenství s Bohem. Chci vám doporučit k přečtení vynikající knihu, kterou máme v češtině k dispozici na téma, co to znamená být Kristovým otrokem. Kniha autora Johna MacArthura se jmenuje prostě: Otrok. Je výbornou pomocí těm, kdo ještě Kristu neuvěřili, jako výborná pomoc k přemýšlení nad dopadem Kristova díla na kříži na váš život. Ti, co již Kristu věří, budou mocně posíleni ve svém následování Pána. Buďte otroky Pána Ježíše a ne lidí. I dnes můžeš být otrokem lidí. Možná jinak než před 2000 lety, ale určitě s devastujícím účinkem. Být otrokem lidí dnes znamená, bát se lidí. Ale když se bojíš na prvním místě Boha, pak se nebudeš bát lidí.
Tak tedy
- 23 Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu, 24 s vědomím, že jako odměnu dostanete podíl na jeho království. Váš Pán je Kristus, jemu sloužíte.
Křesťané, ať ve vás nevládne rozdělené srdce, že byste chtěli něco dělat jen naoko před lidmi, ale ve vašem srdci by to nebylo. Pavel říká: poslouchejte své pozemské pány ve všem! Protože to poslechnutí pozemských pánů, nadřízených, učitelů, úřadů, to není cíl. Ty to dělej pro Pána vesmíru, pro svého Stvořitele a Spasitele, pro Pán všech pánů, pro Ježíše Krista. Jemu patříš.
A On odměňuje i trestá. Podívejme se do v. 24 a 25. Kristus je ten, od koho jako odměnu za upřímné, správné jednání jako Pánu a nejen lidem, dostaneš co? Podíl na Jeho království! On je král králů, jemu patří věčné království. To ti žádný pozemský pán dát nemůže. Otroci v římském světě ani žádný nárok na odměnu za svou práci neměli. Dědictví patřilo synům, ne otrokům. Ale v Kristu Ježíši jsi syn! On tě adoptoval do své rodiny, On pro tebe připravil slavné dědictví: budeš mít podíl na jeho věčném svatém království! (Kol 1,12-13) Od lidí takovou odměnu nemůžeš dostat. Nebuď otrokem lidí, ale Pána Ježíše. Je tu ale i varování:
- 25 Kdo se dopouští křivdy, dostane za to odplatu. Náš Pán nikomu nestraní.
Komu je toto varování určeno? Pánům, kteří vlastnili otroky? Otrokům, protože verš navazuje na pasáž určenou otrokům? Myslím, že je to varování pro každého křesťana v jakékoliv situaci: ať otroka či pána, ať pro zaměstnance či zaměstnavatele, ať jsi žák nebo učitel, občan anebo zastupuješ nějaký úřad veřejné moci.
- 2K 5:10 Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé.
Jednej s nerozděleným srdcem ve všem. Jako bys vše dělal Pánu Ježíši a ne lidem. Pak budeš stavět dobře.
- 1K 3:11-15 Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. 12 Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy - 13 dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. 14 Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. 15 Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.
Pokud jsi Kristův, pak žij celým srdcem pro Pána Ježíše. A všechno, co budeš dělat, dělej s otázkou: jak v této situaci oslavím Ježíše? Ano, nemůžeš dělat vše, co dělal Ježíš – rozmnožit chleba, křísit mrtvé, … Ale ta otázka zní: jak můžu oslavit Boha v této situaci. To přesně dělal Ježíš v té své situaci a s mocí, jakou měl On. Vždy chtěl oslavit a také skutečně oslavil svého Otce. Proto tvá poslušnost a podřízenost nezáleží na tom, jestli tvůj šéf je dobrý šéf, vždy spravedlivý, správně rozhoduje. Jestli tvůj učitel ve škole je k tobě vždy spravedlivý. Ne. Ty pracuješ pro Pána Ježíše – ve své kanceláři, ve své třídě, v poslušnosti úřadům. A nadřízení, páni, učitelé, úředníci? Rozuměj, že ti, nad kterými tě Kristus postavil do autority, slouží ne tobě, ale Pánu Ježíši na prvním místě. Králi králů v konci konců slouží celá země, i nevěřící lidé. I je a jejich jednání Všemohoucí a Svrchovaný Bůh použije pro svou slávu.
- 1K 7:22-23 Koho Pán povolal jako otroka, má v Pánu svobodu. Koho povolal jako svobodného, je v poddanství Kristově. 23 Bylo za vás zaplaceno výkupné, nebuďte otroky lidí!
Jestliže ty sám máš Pána v nebi, pak i ty jsi otrok! Otrok Pána nebes. A to ovlivňuje, jak budeš jednat s druhými lidmi.
- 4:1 A vy, páni, dávejte otrokům, co jim spravedlivě patří. Pamatujte, že i vy máte Pána v nebi.
Všichni křesťané jsou vírou připojeni ke Kristu a k Božímu lidu. Jsme součástí jednoho, Kristova těla. Tak Bůh proměňuje svět. V Anglii 19. století žil křesťan. Původně, ještě jako neobrácený člověk, měl hrozné zaměstnání. Byl kapitánem lodi, která z Afriky vozila černošské otroky do Ameriky. Pán Bůh ho ale zastavil a obrátil ke Kristu. John Newton, autor známé písně Úžasná milost, potom povzbuzoval člena britského parlamentu Williama Wilberforce, muže také obráceného ke Kristu, aby se zasadil za zrušení otroctví v Britském impériu. Nedělal revoluci, nesvrhával vládu, ale vysvětloval a ukazoval, co je správné před Bohem, tak, jak ho vedl Duch svatý skrze porozumění Božímu slovu. Nakonec bylo v Britském království otroctví zrušeno. To se stalo skutečností v roce 1833.
- Mt 5:13-16 Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. 14 Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. 15 A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. 16 Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.
Kéž Kristus září ve všem, co děláme.