Evangelium je zjevení Boží (Ř 1:1-7)

Pavel Borovanský, Ústí nad labem, 13. ledna 2019

Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte. (1K 15:1)

• Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia, 2  jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech, 3  evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova, 4  ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu. 5  Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy; 6  k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem. 7  Všem vám v Římě, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. (Římanům 1, 1-7)

Úvod

Pokoj vám a milost! Dnes s společně vstoupíme do listu Římanům. Pojďme si na začátek povědět něco o tom, jak list Římanům vznikl, jaké je jeho pozadí a historický kontext. Apoštol Pavel napsal list na konci své třetí misijní cesty, někdy v roce 56-57 našeho letopočtu. Hlavní Pavlův záměr pro napsání dopisu se podle vykladačů různí. Jedni hájí názor, že hlavním záměrem sepsání listu je chystaná Pavlova misijní cesta do Hispánie Ř 15,24-28. Pavel nikdy v Římě nebyl. A proto si tímto dopisem připravil půdu a chtěl si zajistit podporu římské církve pro svou chystanou misii v Hispánii.

Druzí říkají, že Pavlův zájem v Římě byl podnícen spory s judaisty, které měl v Korintu a Galácii, i úvahami nad nimi, chtěl tak předejít, aby se podobná situace opakovala i v Římě. Další tvrdí, že list do Říma obsahuje a vychází z řeči, kterou si Pavel chystal do Jeruzaléma, kam cestoval se sbírkou a hlavní záměr je jednota jedné církve a to ze Židů i pohanů.

Další tvrdí, že hlavním záměrem bylo řešení situace v Římě, kdy asi v roce 49 našeho letopočtu došlo k vyhnání Židů z Říma, a museli tedy odejít i křesťané ze Židů. Tím došlo paradoxně k tomu, že ačkoli církev v Římě byla založena s největší pravděpodobností židovskými poutníky, kteří uvěřili v době Letnic, při sestoupení Ducha svatého v Jeruzalémě a po Petrově kázání, po vyhnání Židů z Říma, zůstali v církvi pouze věřící z pohanů. Ti se museli se složitou situací vyrovnat. Když se zhruba po deseti letech věřící Židé vrátili do Říma, byli už v církvi menšinou a doházelo k problémům mezi oběma skupinami. Židovští věřící pravděpodobně lpěli na zákonu a jeho dodržování, čímž odváděli od Krista a mátli tím věřící z pohanů. Ti se na oplátku nad věřícími Židy se povyšovali!

Myslím, že není potřeba dosáhnout 100% poznání v této oblasti. Není to ani možné. A směle můžeme trvat na tom, tak jako někteří další teologové a vykladači Písma na dvou věcech.

Za prvé je velmi pravděpodobné, že Pavla vedlo více pohnutek a záměrů při sepsání dopisu bylo více. Nejspíše všechny výše uvedené záměry tvořili Pavlovi pohnutky k sepsání listu do Říma.

Tou druhou věcí je cennost listu do Říma, a to co do obsahu, ale i jeho forma. Všichni velcí vykladači Písma se shodnou na tom, že list Římanům je nádherným výkladem a zjevením evangelia. Obsahem i formou patří k nekrásnějším výkladům té dobré, nejlepší zprávy všech dob. Jde o hluboký teologický rozbor, ve kterém Bůh Pavlovi požehnal až neuvěřitelným způsobem. Proto Pavel jako vrchol celého listu, ke kterému směřuje vše, napsal tato slova:

• Římanům 1:16-17  Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

To je hlavní Pavlův cíl i záměr. Chtěl bych vás na tomto místě poprosit, abyste si celý list do Říma přečetli. Alespoň jednou, nejlépe však vícekrát. Pojďme však do něho nyní nahlédnout a vstoupit.

• Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia, 2  jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech, 3  evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova, 4  ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu. 5  Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy; 6  k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem. 7  Všem vám v Římě, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. (Římanům 1, 1-7)

Odkazy: Ř 15, 24-28; 1, 16-17;

Evangelium je zvěst!

A. Povolaný a vyvolený otrok Ježíše Krista

Náš list, jeho úvod, ve kterém dnes zůstaneme, začíná slovy prvních dvou veršů: Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia,  jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech.

Vidíme tedy, že autorem listu je Pavel s Tarsu. A po většinu času, kdy trvá církev, nikdo z vykladačů až na výjimky toto Pavlovo autorství nezpochybňoval. Také je důležité si uvědomit, že i zde překládá EP slovo doulos, tedy otrok, jako služebníka. Víme, že význam řeckého slova doulos ukazuje na daleko těsnější sepjetí Pavla s Ježíšem Kristem a Jeho evangeliem, než slovo služebník. Být takovýmto otrokem, znamená být otrokem od narození, trvale a dokonale pohlceným vůlí svého pána. Přimknutým k pánu na život a na smrt, kdy vysvobodit nás z těchto pout může právě jen naše smrt. To velmi jasně ukazuje na to, čím je Ježíš Kristus a Jeho evangelium pro Pavla. Ježíš a evangelium jsou Pavlovým životem.

Pokud si na tomto místě uvědomíme, že i pro nás platí, že jsme stejnými otroky Krista a Jeho evangelia bude to jen dobře. Zjistíme-li však, že naše sepjetí s Ježíšem a Jeho křížem není tak těsné, že nás Jeho vůle nepohlcuje a evangelium pro nás není stejně radikální otázkou života smrti, kdy si nedovedeme představit svůj život a existenci bez evangelia Ježíše, našeho Pána, potom je čas zkoumat sám sebe a činit pokání.

Významná ale pro nás jsou i dvě další slova. Povolaný a vyvolený i jejich pořadí. Jsou to přídavná jména. Pavel říká nejprve povolaný za apoštola a potom vyvolený ke zvěstování evangelia. Proč je pro nás důležité i pořadí těchto slov? Protože oni nám na první pohled dělají nepořádek v řádu spásy. Není Pavel nejprve, a to před věky vyvolený a teprve potom povolaný? Ano je. Ke zvěstování Božího evangelia je vyvolen a povolán každý křesťan, muž i žena. Pavel na tomto místě chce ale zdůraznit své apoštolské poslání a autoritu, ke které ho vybral a vyvolil sám Bůh Otec a Pán Ježíš Kristus Sk 9, 15; 22, 1, nebo Ga 1, 1.

• Galatským 1:1  Pavel, apoštol povolaný a pověřený nikoliv lidmi, ale Ježíšem Kristem a Bohem Otcem, který Ježíše vzkřísil z mrtvých,

V této autoritě stojí, zvěstuje a píše do Říma svůj dopis. Proto povolaný apoštol, vyvolený ke zvěstování evangelia. I my jsme vyvolení ke zvěstování, ale nejsme apoštolové. Naše služba je různá, všichni ale jsme nositeli evangelia. Druhý list Petrův říká:

• 1 Petrův 2:9  Vy však jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu´, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

B. Boží evangelium, Boží dílo i sláva

Jsme nositelé a šiřitelé evangelia, ale není to naše evangelium. Je to evangelium Boží. Evangelium musí být zvěstováno, jde o věc, která byla od počátku skrytým tajemstvím, ale v Kristu a v Jeho kříži bylo odhaleno celému světu. Sám apoštol Pavel říká v:

• Římanům 16:25-26  Sláva tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista: v ní je odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno, nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou.

Jestliže tedy my neseme tuto radostnou zvěst lidem kolem nás, potom když činí pokání, nedávají za pravdu nám, ale Bohu. My jsme jen otroci. Pokud lidé po našem zvěstování uvěří, nepřipisujme si slávu, řekněme jen: „ udělali jsme, co jsme měli!“ V Lukášovi říká Pán Ježíš apoštolům tato slova:

• Lukáš 17:7-10  "Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo pásl: `Pojď si hned sednout ke stolu´? Neřekne mu spíše: `Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty!´? Děkuje snad svému služebníku, že udělal, co mu bylo přikázáno? Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: `Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.´"

Ze stejného důvodu ale také platí, že pokud lidé, kterým zvěstujeme, Boží evangelium odmítnou a setrvávají ve vzdoru, i když jsme zarmouceni, nemůžeme obviňovat sami sebe a činit se zodpovědnými! Boží evangelium znamená Boží moc, Boží spásu a Boží posvěcení. Bavíme se cele o díle Jeho Ducha, díle Jeho slova o díle Jeho rukou! Pavel dál pokračuje a říká, že je jako apoštol povolaný a vyvolený k tomu, aby zvěstoval evangelium Boží, které Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech!

C. Ústa proroků, svatá Písma, Boží prozřetelná láska, svrchovanost a věrnost!

Jaké poznání Boha i Jeho Syna nám dává tento druhý verš? Hned několik.

Za prvé, už víme, že evangelium je Boží. Bůh koná a jedná ve stvoření, ve spasení i v posvěcení člověka, který padlý, je ve vzpouře proti Bohu a je otrokem hříchu. Co to vše ukazuje o Bohu? Za prvé, Bůh je láska, je plný soucitu a slitování. Zachraňuje toho, kdo si dobrovolně zvolil vzpouru, smrt a hřích. Římanům čtvrtá kapitola, verše 5-8.

• Římanům 4:5-8  Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost. Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků: Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.´

Za druhé, Bůh je ale také ve svém jednání naprosto svrchovaný, protože zaslíbil, to co si předsevzal ještě dříve, než stvořil svět a lidi.

• Efezským 1:5-10  Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším. V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny pro přebohatou milost, kterou nás zahrnul ve vší moudrosti a prozíravosti, když nám dal poznat tajemství svého záměru, svého milostivého rozhodnutí, jímž si předsevzal,  že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

Za třetí, Bůh je naprosto pravdivý a věrný. Co si předsevzal, to zaslíbil ústy proroků ve svém Svatém slově, v Písmu. Přisáhl dokonce sám při sobě, protože není nikdo větší, než On!

• Židům 6:13-14  Tak dal Bůh zaslíbení Abrahamovi. Poněvadž při nikom vyšším přísahat nemohl, přísahal při sobě samém: „Hojně ti požehnám a dám ti mnoho potomků.“

Tolik tedy první dva verše našeho dnešního textu. Římanům 1:1-2  Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia, jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech, Podívejme se, jak Pavel pokračuje a rozvíjí charakter i obsah evangelia.

Odkazy: Sk 9,15; 22,1; Ga 1, 1; 2 Pt 2, 9; Ř 16, 25-26; 4, 5-; Lk 17, 7-10; Ef 1, 5-10; Žd 6, 13-14

Jednorozený Bůh a Pán!

Římanům 1:3-4  evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova, ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu.

A. Centrem, cílem, obsahem evangelia i evangeliem samotným je Ježíš Kristus

Bez Ježíše Krista není žádné evangelium! To o Kristu je prorokováno od protoevanelia v Gn 3, 15 až po Jana Křtitele. A naplňovat se začalo evangelium narozením Krista. Vždyť to byl Boží Syn, jenž se zřekl své slávy, kterou měl u Otce, dříve, než byl svět! Syn přijal tělo poníženosti, jaké má padlý, hříšný člověk. Když nás Pavel ve Fp vede, abychom měli smýšlení, jako Kristus, říká:

• Filipským 2:5-8  Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

To je evangelium, milovaní!

B. Z rodu Davidova, člověk Ježíš Kristus

Od počátku, kdy Duch Boží mluvil o Kristu, mluvil o tom, že Mesiáš bude člověk, ale okolnosti Jeho narození budou zvláštní, nadpřirozené. V Gn 3, 15 čteme, že nepřátelství bude položeno mezi símě hada a símě ženy. To jasně ukazuje na početí Krista z Boha, z Ducha svatého. Adam, první Adam je z toho vynechán. Tím i každý jeho mužský potomek. Ženu svedl had jako první. Zde je počátek pádu. Satanova vzpoura v duchovní oblasti, svedená žena a potom pád Adamův. Rovnice pádu je následující: Satan, žena, první Adam.

Bůh naproti tomu směřuje proti energii hříchu a pádu, když skrze ženu, jež počala z Ducha svatého, přichází na svět druhý Adam, dokonalý muž A Boží Syn Ježíš Kristus. Rovnice spásy je následující: Bůh Duch svatý, Marie, druhý Adam.

Dále Písmo jasně svědčí o tom, že Mesiáš bude tělem z rodu Davidova. Jak Ježíšův zákonný otec, tak i jeho matka Marie byli Davidovými potomky. Lk 3, 23, 31; Lk 1, 27; Nebo druhá kniha Samuelova 7, 12-13, kde Bůh mluví k Davidovi takto:

• 2 Samuelova 7:12-13  Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky.

Toto slovo v pravém duchovním významu není O Šalamounovi. Je o Kristu. Není zde řeč o domu Božím, vybudovaném rukama lidí. Ten byl zbořen, stejně jako trůn a moc Šalamounova. Zde se mluví o zaslíbeném semeni z ženy, o potomku Davidově, kralujícím na věky. Tento potomek vybudoval Bohu chrám těla Kristova. Byl zbořen, a ve třech dnech znovu postaven. Je budován a bude navěky trvat v církvi, v nevěstě a těle Kristově. Petr nám všem v Kristu říká:

• 1 Petrův 2:5  I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.

Pán Ježíš Kristus, sémě z ženy, potomek Davidův, král navěky. Ale tento potomek Davidův byl vyvýšen a oslaven. Pavel pokračuje:

Ř 1, 4  ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu.

C. Duchem svatým, Bůh v těle, potvrzený vzkříšením

Co znamenají tato podivná slova? „Ježíš byl Duchem svatým ve svém vzkříšení uveden do slávy Božího Syna.“ Vždyť náš drahý Spasitel a Pán je Božím Synem od věků. Od věků na věky existuje a existoval Boží Syn, očekávající své vtělení, podle odvěkého Božího úradku. Ale význam spojení slov „ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna“ znamená, že Ježíš Kristus byl před zraky lidí a celého světa, celého stvoření i před zraky duchovního světa rozeznán a potvrzen ve svém vzkříšení jako vtělený Boží Syn. Ten Mesiáš, jež je od Gn 3, 15 až po Jana Křtitele zaslíben a prorokován. Ten Beránek Boží bez viny bez poskvrny, určený před stvořením světa!

1 Petrův 1:18-21  Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů. Skrze něho věříte v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých a dal mu slávu, takže se vaše víra i naděje upíná k Bohu.

Vidíme tu ohromnou sílu evangelia. Vidíme tu opět hloubku, šířku, délku, výšku i životodárný pramen evangelia Božího. Vidíme a rozpoznáváme v Kristu plnost Boží dobroty, slitování, milosrdenství, lásky, spravedlnosti a věrnosti. Náš Pán Ježíš je viditelnou plností i viditelným vyjádřením Boha! Tím nejdokonalejším pro to, aby byl Bůh rozpoznán a poznán. Bůh koná své dílo dokonale. Jak ubohá je lidská řeč, když se chystá mluvit o Nejvyšším! Jak malé je slovo dokonale. Bůh nemohl učinit lépe, protože Bůh činí a koná Božsky. Bůh nekoná jako Bůh. On je prostě Bůh! Nemůže konat jinak, než naprosto Božsky. A v Kristu se snoubí všechna plnost Božství. On je dokonalým vyjádřením Boží podstaty v těle člověka. A svým vzkříšením byl nejen rozpoznán a ustanoven, ale také zcela jasně vyvýšen a oddělen od zbytku lidstva jako boží Syn a Král navěky. Od počátku byl ve svém bytí roven Bohu, od počátku byl Bůh, jak svědčí Janovo evangelium 1, 1.

Krásně o tom svědčí list Koloským:

• Koloským 2:8-12  Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu. V něm je přece vtělena všechna plnost božství; v něm jste i vy dosáhli plnosti. On je hlavou všech mocností a sil.  V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla. S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých.

A Pavel v listu Římanům úplně stejně, jen jinými slovy činí Krista cestou, cílem, obsahem i prostředkem evangelia. Apoštol Pavel ztotožňuje evangelium s Pánem Ježíšem Kristem, když píše do Říma v úvodu svého listu:

• Římanům 1:1-4  Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia, jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech, evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova, ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu.

Jde přeci o evangelium Boží, Bohem zaslíbené ústy proroků, je to evangelium o Ježíši Kristu, Božím Synu. Jež byl tělem z rodu Davidova a Duchem svatým ve vzkříšení byl potvrzen jako Pán nejen nad námi věřícími, ale i nad celým stvořením. Čtěme verše 5-7.

Odkazy: Fp 2, 5-8; Gn 3, 15; Lk 3, 23, 31; 1, 27; 2 S 7, 12-13; 1 Pt 2, 5; 1, 18-21; J 1, 1; Ko 2, 8-12;

Boží milost v Kristu, k víře a poslušnosti všech národů!

Římanům 1:5-7  Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy; k nim patříte i vy, neboť jste byli povoláni Ježíšem Kristem.

A. Jen v Kristu, jediné jméno

Žijeme ve světě, který relativizuje pravdu a tím i výjimečnost a jedinečnost evangelia Božího. Všechny cesty přeci vedou do Říma. To ano. Ale také spolu s Římem do pekla! To už však svět nechce slyšet. Jenže Písmo svědčí:

• Matouš 7:13  Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí.

Dále tou branou, těmi dveřmi pro ovce je zase jen On sám a nikdo jiný:

• Jan 10:7-9  Řekl jim tedy Ježíš znovu: "Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce.  Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči. Ale ovce je neposlouchaly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn, bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.

Na jiném místě prohlašuje Pán Ježíš, že On je ta cesta, pravda a život a je tak radikální, že prohlašuje do slova a do písmene: „Nikdo nepřichází k Otci (ke spáse), než skrze Mne!“J 14, 6. A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Myslím však, že stačí již jen jeden další verš k tomu, aby nám všem bylo dostatečně jasné, že Boží Syn a člověk Ježíš Kristus je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Jediným Mesiášem a Spasitelem. Petr mluví k židům v knize Skutků ve čtvrté kapitole s velikou odvahou:

• Skutky apoštolské 4:12  V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."

Pouze v Kristu může být člověk zachráněn! Každý člověk, protože Pavel pokračuje v pátém verši.

B. Ze všech národů, jazyků a ras

Římanům 1:5  Skrze něho jsme přijali milost apoštolského poslání, aby ke cti jeho jména uposlechly a uvěřily všecky národy;

Pavel znovu potvrzuje povolání své i dalších apoštolů. Znovu také potvrzuje výlučnost a jedinečnost Ježíše Krista, když říká, že milost apoštolského zvěstování je skrze Ježíše. Dále říká, že pro slávu a čest Ježíšova jména uposlechnou a uvěří všechny národy. Všimněte si ale, že neříká celé národy. Bůh nikomu nestraní. Jednotlivcům, ani národům. Když Pavel rozvíjí zprávu evangelia, mluví ve druhé kapitole listu Římanům tato slova:

Římanům 2:9-11  Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka; avšak sláva, čest a pokoj čeká každého, kdo působí dobro, předně Žida, ale i Řeka. Bůh nikomu nestraní.

Jinými slovy. Každý, kdo vzdoruje Božímu evangeliu o Ježíši Kristu a tak se dopouští zlého, bude souzen, odsouzen a potrestán. Bez ohledu na to, zda je etnický Žid, nebo příslušník jakéhokoli jiného národa na zemi. Ale spása, posvěcení, účast na Boží slávě a na Božím pokoji bude darována každému, kdo vírou přijímá evangelium Ježíše Krista. Znovu bez ohledu na etnickou příslušnost.

To je přesně v souladu s vrcholem celého listu Římanům: Ř 1:16-17  Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Bůh nikomu nestraní na základě toho, kdo, nebo čím ten člověk je. I v tom se projevuje spravedlnost a dobrota. A také platí, že před Bohem jsme na tom všichni stejně. Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, kdo by hledal Boha. Ř 3, 10;

C. Jen ti, které Bůh Otec Kristu daroval

Pomalu se blížíme ke konci. Pavel píše v šestém verši, že k národu, ze kterého Bůh milostivě povolává na základě svého svrchovaného rozhodnutí, patří i Římané. A znovu zde potvrzuje výlučnost Božího Syna, protože jen ti, které sám Kristus povolává, patří k vyvoleným. Jen ten, kdo je povolán Ježíšem, bude spasen. Ti, kterým Pavel píše, patří v Římě Bohu, protože je Ježíš povolal.

Pevný Boží základ trvá. Pravda evangelia trvá. Pán zná ty, kdo jsou Jeho a každý kdo vyznává Ježíše Krista v Duchu a pravdě, odvrací se od nespravedlnosti, od hříchu. 2 Tm 2, 19; Boží slovo také prohlašuje:

• Jan 5:26  Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.

A Otcova vůle je, aby Pán Ježíš neztratil nikoho z těch, které mi Otec dal.

Odkazy: Mt 7, 13; J 10, 7-9; 14, 6; Sk 4, 12; Ř 2, 9-11; 1, 16-17; 3, 10; j 5, 26; 2 Tm 2, 19;

O podílu lásky!

A. Jen kdo je milován je také povolán

Naším dnešním posledním veršem je: Ř 1:7 Všem vám v Římě, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Je zajímavé, když Pavel nepíše jako jinde církvi, nebo církvím. Církvi Boží v Korintu, první i druhý list, církvím v Galácii. Nebo bratřím v Kristu jako v Ef a Fp, či jako Božímu lidu v Kolosách. Všechna tato oslovení ukazují na jednotu adresátů v Kristu. V listu Římanům myslím, že Pavel v oslovení postihuje určité rozdělení a nejednotu Římské církve, způsobenou vyhnáním všech Židů z Říma v roce 49 a jejich návratem až po deseti letech. Tímto oslovením se je Pavel pokouší ihned spojit a ukázat jim, že pravá církev Kristova je a byla od počátku zamýšlena jako církev ze Židů i pohanů. Toto píši bez rozdílu všem vám v Římě, kdo jste milováni a povoláni ke svatosti. Nečiňte prosím mezi sebou rozdíly, podle toho, zda jste ze Židů, či pohanů!

Důležité je slovo milováni. Dnes se neustále opakuje, jak Bůh miluje všechny lidi. Nebo se omílá fráze, že Bůh miluje člověka, ale nenávidí jeho hřích. Nic takového Písmo však neříká, naopak.

• Žalmy 11:5  Hospodin zkoumá spravedlivého i svévolníka; toho, kdo miluje násilí, z té duše nenávidí.

Bůh nenávidí milovníky a pachatele zla. Tedy všechny, kdo vzdorují evangeliu Ježíše Krista, které zvěstuje Pavel z Kristova pověření! To je drsné a pro všechny nevěřící velmi vážné slovo. Ale nelze zaměňovat Boží lásku s Boží dobrotou. O té totiž Písmo mluví jasně. V Matoušovi stojí, že máme odplácet zlo dobrem proto:

• Matouš 5:45  abysme byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.

Tuto Boží dobrotu, která má své kořeny v Boží lásce, nesmíme zaměňovat s láskou, o které Pavel mluví, když říká: „ Vám všem, kdo jste Bohem milováni!“

To je nesrovnatelné!

B. Podíl na Boží svatosti

Povolán ke spáse a posvěcení je totiž jen ten, kdo je milován ve smyslu skutečně intimního vztahu. Kdy Bůh si zamiloval osobně konkrétního člověka před stvořením světa a před jeho narozením! Bůh nás v Kristu již před stvořením světa vyvolil: „abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.“Ef 1, 4 A druhá kapitola Efezským? Co říká? Říká, že Bůh bohatý v milosrdenství si nás konkrétní věřící zamiloval z veliké lásky a proto nás probudil ze smrti k životu! Ef 2, 4-5

C. Bůh milosti a pokoje

Pavel končí svůj úvod a pozdrav slovy, které vyjadřují po lásce ke Kristu Jeho druhou největší touhu: „milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.“ Tím ukazuje, že Kristus, Jeho evangelium musí vždy zůstat v našich životech na prvním místě! Jenom tak poroste v našich srdcích zdravá touha po zvěstování a po spáse těch, kteří dosud vzdorují evangeliu Pána Ježíše a tak směřují do hrozného trestu a věčného zahynutí. Ukazuje tím ale také znovu na výlučnost Krista a evangelia, jako takového. To je Boží a proto jen v Bohu a v Pánu Ježíši Kristu lze dojít milosti a pokoje. Je to Bůh, kdo je Králem jak milosti, tak i pokoje Božího.

Aplikace

Nepatříme sami sobě. Ale Kristu a evangeliu. To musí být vidět v našich životech a zvěstování, že se vše děje v pravdě. Jsme doulos, otroci evangelia. Toto otroctví netíží a je nejlepší odměnou a předmětem naší vděčnosti a lásky.

Evangelium není naše. Je Boží. Podle toho s ním nakládáme ne k naší, ale k Boží slávě. Jediný náš nárokovatelný prospěch je spása a podíl na Boží svatosti.

Nutností je věrnost evangeliu Písma. Ne nad to, co je psáno! Nepřidávejme, neubírejme. Jinak námi zvěstovaný Ježíš bude náš Kristus a ne Kristus Písma. Věrnost a poslušnost Jeho přikázáním nám také dává jistotu, že mu patříme. 1 J 2, 3

Naší zvěstí musí být odvážně hlásaná exklusivita Krista. Výjimečnost Ježíše i Jeho evangelia. Tomu musíme být věrní, pokud chceme, aby ze všech národů byli lidé povoláváni k víře a poslušnosti.

Musíme též držet Boží svrchovanost ve spáse. A napětí mezi ní a lidskou zodpovědností činit pokání. Na prvním místě ve svých životech. Amen!

Odkazy: úvody K; Ga; Ef,;Ko; Ž 11,5; Mt 5, 45; Ef 1, 4; 2, 4-5; 1 J 2, 3;