BUDOVÁNÍ CÍRKVE, POSVÁTNÁ SLUŽBA! Ř 15,14-17

BUDOVÁNÍ CÍRKVE, POSVÁTNÁ SLUŽBA!

Římanům 15:14 Jsem přesvědčen také já o vás, bratří moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, takže sami můžete ukazovat cestu jeden druhému. 15 V tomto dopise jsem se místy odvážil připomenout vám leccos ve jménu milosti, která mi byla dána od Boha, 16 abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohanskými národy. Konám tuto posvátnou službu kázáním Božího evangelia, abych pohany přinesl jako obětní dar milý Bohu, posvěcený Duchem svatým. 17 To je má chlouba, kterou mám v Kristu Ježíši před Bohem.

 

ÚVOD

Pokoj vám a milost od Boha Otce i od Pána Ježíše Krista. V listu Římanům sledujeme Pavlovo odhalení slávy a moci evangelia Pána Ježíše Krista. To je podle Pavla tou jedinou mocí ke spasení pro každého, kdo věří. Předně pro Žida, ale i pro Řeka. Pavel nejenom, že se nestydí za evangelium, ale je naprosto unešený, uchvácený Boží dobrotou a mocí spasení. Je přemožen moudrostí a spravedlností a slávou Ježíše Krista, která je z milostí Boží vírou darována všem hříšníkům, kteří činí pokání a věří evangeliu!

Evangelium je tak mocné a slavné, že všechny rozdíly kulturní, sociální i jakékoli jiné jsou pouhým smítkem, které je mocí evangelia odváto daleko a navždy pryč. Je jen jedna církev ze Židů i pohanů. Jeden Boží lid, královské kněžstvo a jedni služebníci živého Boha v Kristu Ježíši!

• 1P 2:9 Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu‘, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

Tato moc je nám darována skrze život, službu, smrt a vzkříšení Božího syna, Božího pomazaného služebníka Ježíše Krista. On je tím vyvoleným beránkem, povolaným služebníkem obřízky. Aby Bůh byl oslaven, musel tento Boží služebník nést naše nemoci, bolesti a slabosti. A to ne tak, že nesl bolesti kolen Pavla Borovanského, nebo nemoci ledvin někoho jiného. Ale šlo o duchovní nemoci, slabosti a bolesti. Šlo naše hříchy a důsledky Adamova pádu. Tedy nejen naše hříchy, ale i Boží hněv proti nim a trest který po právu náleží každému, kdo hřeší! Protože hřích je přestoupení Božího zákona a zasluhuje trest!

• 1J 3:4 Každý, kdo se dopouští hříchu, jedná i proti zákonu Božímu, neboť hřích je porušení zákona.  A víte, že Syn Boží se zjevil, aby hříchy sňal, a v něm žádný hřích není.

Bůh je věrný. Naplnil své slovo a poslal svého Syna, aby On byl Spasitelem všech, kdo věří a činí pokání. A proto Pavel vede římské věřící mocí tohoto slavného evangelia k poznání výlučnosti evangelia. Toho, že je jen jedno jediné evangelium a toho, že je pro každého, kdo věří. Tím ale také boří a smazává veškeré rozdíly mezi všemi křesťany, nezáleží již na ničem jiném, než na novém stvoření. Pavel vede církev rozdělovanou našimi tělesnostmi a tělesnou zátěží, kterou si neseme ze starých životů, k jednotě evangelia. K pochopení toho, že jsme údy téhož těla, kterého hlavou je sám Pán Ježíš Kristus!

Ve zdravém těle jeden každý úd patří celému tělu a naopak. Tělo nelze roztrhat. To by zemřelo! Tělo je mnoho údů a orgánů, ale jen jeden život! Proto v něm slouží každý jeden orgán, úd celému tělu, tedy všem ostatním orgánům a údům. Jeden druhého podepírá, jeden druhému slouží. A to je láska! Cíl evangelia, cíl křesťanské víry! I dnes se budeme od Boha učit z Pavlova listu do Říma. Náš text je Ř 15,14-17;

Římanům 15:14 Jsem přesvědčen také já o vás, bratří moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, takže sami můžete ukazovat cestu jeden druhému. 15 V tomto dopise jsem se místy odvážil připomenout vám leccos ve jménu milosti, která mi byla dána od Boha, 16 abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohanskými národy. Konám tuto posvátnou službu kázáním Božího evangelia, abych pohany přinesl jako obětní dar milý Bohu, posvěcený Duchem svatým. 17 To je má chlouba, kterou mám v Kristu Ježíši před Bohem.

Odkazy: 1 Pt 2,9; 1 J 3,4;

 

LÁSKA VĚŘÍ A VŽDY BUDUJE VERŠ 14

Ve třináctém verši patnácté kapitoly Pavel napsal: “Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.”

A náš dnešní text začíná ve čtrnáctém verši slovy: jsem přesvědčen také já o vás bratři moji, že…

To není úplně věrný překlad, protože v řeckém textu je slovíčko vyjadřující mírný zápor. Je tam slovo de. Pavel tedy v podstatě říká kéž vás Bůh naplní veškerou radostí, pokojem a vírou, aby rostla vaše naděje v Duchu svatém, ale ihned dodává, jsem však o vás přesvědčen, jsem ale o vás přesvědčen, že…

Že co? Že věřící v Římě mají již plnost! Plnost dobroty Boží, poznání a moudrosti a mohou se tak i bez Pavla a dalších sami napomínat, povzbuzovat, podepírat, vyučovat, vést jeden druhého a nést jeden druhého!

Všimněte si toho, že Pavel píše do církve, která je rozdělená. Je ve sváru a konfliktu. Bojuje s hříchem pýchy a obviňování, soudu a zlehčování!

• Římanům 14:3 Ten, kdo jí všecko, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť neodsuzuje toho, kdo jí; vždyť Bůh jej přijal za svého. 4 Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? O tom, zda obstojí či ne, rozhoduje jeho vlastní pán. A on obstojí, neboť Pán má moc jej podepřít.

Přesto ale Pavel žádným způsobem, ani v nejmenším nesnižuje pravost římských věřících. Nepochybuje o díle Ducha svatého v jejich životech, v jejich srdcích. Nepochybuje o jejich víře a pokání. Láska věří a Pavel o nich v Kristu věří jako o povolaných, omilostněných Božích dětech.

A všimněte si, že Pavel používá slova jako plnost, jsou totiž podle Pavla plni dobroty, naplněni veškerým poznáním. Pavel používá slovo mestos, plný, naplněný. Pavel nepochybuje v kontextu poznání moci, slávy a ohromujících důsledků evangelia o tom, že Bůh dává všem svým dětem plnost dobrých darů. Je štědrý. Bůh nedává něco, co by nedostačovalo, nebo by to bylo neúplné, nevhodné. Doslova zahrnuje své děti plností svých dobrých darů! Jakub Pavlova slova potvrzuje.

• Jakubův 1:17 ‚Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování‘ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu.

 

Dokonalé obdarování. To je Boží milost a štědrost. To je nové stvoření narozené z Ducha svatého! V našem textu tedy vidíme Boží dobrotu, která se projevuje v konkrétním, praktickém jednání, Bůh jedná, dává dobré dary své hojné  milosti. Jedná ke své slávě a k prospěchu svých dětí, církve. A také Pavel jako pokorný otrok Boží jedná k Boží slávě a ku prospěchu církve!

Je milosrdný a využívá každou příležitost, učí, vysvětluje, povzbuzuje, tedy i kárá a napomíná proto, aby budoval, posiloval svaté. Je pokorný a skromný, protože sám o sobě říká, že je povolán a veden milostí Kristovou, které se mu dostalo od Boha. To v jejím jménu píše svatým do Říma. 

Takže tady máme charakter služebníka Kristova evangelia, který na prvním místě velmi dobře ví, že je omilostněný hříšník. Zná cenu milosti, které se mu dostává. Pavel napsal milovanému Timoteovi.

• 1Tm 1:15 Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného přijetí: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě,

A v tomto Pavlovu porozumění, v této jeho víře nalézáme kořeny a základ jeho pokory, skromnosti, touhy budovat Kristovo tělo, lásky ke svatým, prostě celé jeho služby. Ví komu uvěřil, a ví kdo je před Kristem a v Kristu on sám! Poznal Boha, jeho svatost i lásku a milost, poznal sebe před Bohem! Ví, že je na tom stejně jako křesťané v Římě. Nemá na jedné straně nic, co by Bohu dal, ale má vše, co jemu samotnému, i římským křesťanům dal Bůh! U kříže zanechává svou nevíru, svou vzpouru, své hříchy a u téhož kříže dostává vše. A vy spolu s ním! Protože je psáno:

• 2Pt 1:3 Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.

Takže o celé Kristově církvi platí Pavlova slova.  Navzdory tomu, že všichni zápasíme s tělesnými sklony, s hříšnými sklony a potřebujeme neustálé napomínání, kárání, narovnávání, posilovaní a povzbuzování z Božího slova, platí co Pavel napsal do Říma. Jsem přesvědčen také já o vás, bratří moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním… Není to nádherné milovaní svatí? V Kristu již všechno máte!

A nad to ještě Pavel ve čtrnáctém verši pokračuje, aby nám tuto nádhernou skutečnost vykreslil ještě lépe, napsal.  takže sami můžete ukazovat cestu jeden druhému. Než půjdeme dál, podívejme se nejdříve na jiný oddíl Písma.

• Matouš 9:35 Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. 36 Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře.

Ovce bez pastýře, to v Izraeli znamenalo chaos a smrt ovcí. Divoká příroda, náročný terén, šelmy. Zástupy byli skleslé a slabé, vysílené! Ten text mluví o zástupech, ale lepší je možná mluvit o bloudícím davu. Jednou z charakteristik davu je právě chaos, ztracenost, bezcílnost! Až do úplného vyčerpání! V řeckém textu je slovo errimmenoi, znamená sražený k zemi, ležící bezmocně na zemi a je zde také slovo eskylmenoi, udřený, zedřený, obtížený a ztrápený.

Takový byl ten dav! A takový jsme byli i my! Zničení hříchem, životem v padlých tělech a v padlém světě, který je celý pod břemenem zla. Jaká dokonalá proměna se stala? Ne proměna, ale novost! Bůh stvořil svět i vše na něm z ničeho. Mocí svého slova. Potom vzal z tohoto světa hlínu a stvořil z ní člověka. Adam se stal duší živou, korunou stvoření, které Bůh nazval velmi dobrým, avšak ve své vzpouře padl a s ním i celé stvoření pod moc a prokletí zla!

Ale právě proto zde v Kristu je více! Ne z ničeho, ale z toho, co je zkažené, padlé, zlé a převrácené, duchovně mrtvé, Bůh činí nové stvoření. Svůj svatý lid, svou čistou církev, nevěstu svatého Krista, své milované děti. A každé z těchto dětí, co o něm čteme? Bylo duchovně mrtvou součástí bídného a bloudícího davu, nyní však o něm platí následující pravda:

Jsem přesvědčen také já o vás, bratří moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním, takže (již sami nebloudíte a nehynete bez cíle, nýbrž) sami můžete ukazovat cestu jeden druhému.

Žasnete? Jste ohromení? Potřebujete se posadit? Nebo vás bázeň a tíha slávy evangelia táhne na kolena, tváří k zemi? Pak chvála Pánu! Jsme zpět v Ř 11, V Pavlově chvalozpěvu.

• Římanům 11:33 Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! 34 ‚Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?‘ 35 ‚Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?‘ 36 Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.

Náš úžas i naše vděčnost musí být věčné. Od znovuzrození až na věky. Pojďme dál do našeho textu.

Odkazy: Ř 14,3-4; 11,33-36; Jk 1,17; 1 Tm 1,15; 2 Pt 1,3; Mt 9,35-36;

 

ODVAHA VE JMÉNU MILOSTI  VERŠ 15

Takže vidíme Pavlovo zakotvení v poznání Boha a Krista, v poznání vlastní duchovní bídy. Vidíme charakter pravého Božího služebníka, který velmi dobře ví, že je to jen a jen Boží milost, která ho povolává a zmocňuje ke službě Bohu, církvi a hynoucímu světu. Saul byl ve svých očích, i v očích druhých někdo, ale Pavel ví, že sám o sobě není naprosto ničím! Podle Pavla ti, kteří jsou duchovní, mají druhé povzbuzovat a napomínat, vést je na pravou cestu, když s cesty schází, či sejdou.

Tak máme my všichni společně nést břemena jedni druhých, protože každý máme svá slabá místa, zkratky a slepé cesty a pasti hříšných sklonů. A tak Pavel to dělá ve svém listu do Říma. Nese společně s nimi jejich břímě, ukazuje na pravdu evangelia, vyučuje, kárá a povzbuzuje.  Odhaluje slávu a moc evangelia, aby křesťanům v Římě ukázal pravou cestu a pomohl jim se po ní vydat! Aby je posílil v boji proti tělesným a hříšným tendencím, které vedli a vždy vedou k rozdělení.  V listu Galatským potom Pavel varuje nás všechny před pýchou, která předznamenává pád.

• Galatským 6:3  Myslí-li si někdo, že je něco, a přitom není nic, klame sám sebe.

Protože být duchovní, tak je to myšleno Ga 6,1 nemá nic společného s námi samotnými. S naší moudrostí, silou, schopností, ale s dílem a mocí a dary Ducha svatého v nás. Právě proto CEP používá výraz: vy, kteří jste vedeni svatým Duchem.  To Boží Duch nás uvádí do pravdy o svatém Bohu a o naší duchovní bídě a hříchu! Naplňuje naše srdce bázní z Boha a zármutkem Božím nad našimi hříchy. Dává nám vidět slávu a moc evangelia i samotného Krista, tak jako Pavlovi. Činí nás vidoucími a citlivými na Boží vůli a na potřeby našich sourozenců v Kristu. Proto Pavel pokračuje těmito slovy.

Ř 15,15 V tomto dopise jsem se místy odvážil připomenout vám leccos ve jménu milosti, která mi byla dána od Boha,

Abychom lépe pochopili význam tohoto verše, přečtu ho ještě v Jeruzalémském překladu Písem. Přesto jsem vám, abych jakoby oživil vaše vzpomínky, psal místy dosti směle vzhledem k milosti, které se mi dostalo od Boha…

Aby oživil jejich poznání evangelia psal jim Pavel místy dosti směle!  Než však přistoupíme k odvaze se kterou Pavel psal, chtěl bych zdůraznit jinou důležitou pravdu. Pavel se odvážil připomenout, oživit jejich vzpomínky, jejich poznání evangelia. Na jiném místě Pavel napsal:

• Fp 3:1 A tak, bratří moji, radujte se v Pánu. Psáti vám stále totéž mně není zatěžko a vám to bude oporou.

Křesťané, jste ve válce a je zde trojí nepřítel, trojí veliký tlak na vás a vaše duše. Je zde svět jenž nás ovlivňuje a svádí. Ten lidský, vzbouřený proti Bohu a Jeho pravdě.  Jeho celá  podstata, myšlení, skutky vycházejí z této vzpoury. Je zde vaše tělo, ve kterém zůstávají hříšné sklony a jsou zde duchovní mocnosti temnoty, které hojně využívají, sytí a posilují jak vzbouřený svět lidí, tak každý hříšný sklon v každém potomku Adamovu!

My prostě potřebujeme si  znovu a znovu stavět před oči ty vzácné pravdy evangelia. Znovu si je sami připomínat, nechat druhé, aby nám je i oni připomínali, a to vše ve jménu té samé milosti od Boha, které se dostalo Pavlovi! Děláte to? Neustále, bez  přestání? Připomínáme vytrvale, vyučujeme pořád svá srdce i srdce ostatních?

Jestli ne, potom špatně chápeme podstatu evangelia a od toho se odvíjí i špatné chápání naší vlastní identity v Kristu! Žijeme z milosti! Z milosti! A jinak to nebude. Každičký den a každičkou chvilku v každičkém dni jsme potřebovali, potřebujeme a budeme potřebovat milost Boží v Kristu! Kdyby ti dal Bůh na tomto světě ve tvém padlém těle žít i 10 000 let, tak i v ten poslední den a v poslední minutu tvého života zde, budeš potřebovat tu samou Boží milost.

Takže co učí Pavel římské křesťany i nás skrze nádherné teologické pojednání listu do Říma? Co se od Pavla učíme? Poznání Božího svatého majestátu. Hospodinovi velebné důstojnosti a svatosti. V evangeliu přijímáme důkazy Jeho dokonalé lásky, dobroty, věrnosti, milosrdenství a právě té věčné milosti v Kristu, která povolala Pavla a povolává i nás! Bůh jedná! A Duch svatý v Písmu dosvědčuje Boží dobrotu! Pavel povzbuzuje filipské.

• Filipským 1:5 jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud 6 a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.

Vidíme Pavla, jak tuto milost, dobrotu, věrnost a lásku Boží čerpá z Krista, z evangelia. Vidíme, jak ji nese všude, kam jde. Milost, která ho povolala ho učí poznání, pokoře, skromnosti. Učí ho vytrvalé, láskyplné službě. A tak se tato milost rozlévá skrze Pavlův život a rozhojňuje se jako říční toky. Na začátku je moc evangelia v  životě Pavla, a na konci mohutný tok milosti v celém Božím lidu z pohanů.

• Římanům 15:18 Neodvážil bych se totiž mluvit o něčem, co by nevykonal Kristus skrze mne, slovem i skutkem, 19 v moci znamení a divů, v moci Ducha, aby pohané přijali evangelium. Tak jsem celý okruh od Jeruzaléma až po Illyrii naplnil Kristovým evangeliem.

Vidíme zde, jak Pavel povolán a proměněn milostí Boží jedná v pokoře, skromnosti a v lásce. Jedná k Boží slávě a k budování svatých nejen v Římě. Ale vidíme zde ještě jednu důležitou věc, kterou milost Boží přinesla do Pavlova života. A tou je odvaha Pavla. Osobní odvaha Pavla ke službě pravdě evangelia. Jak jsme již citovali Pavel napsal: Přesto jsem vám, abych jakoby oživil vaše vzpomínky, psal místy dosti směle vzhledem k milosti, které se mi dostalo od Boha… JER

Tuto odvahu žít pravdu, nést ji všem kolem sebe a především svatým v církvi, bránit ji, tuto odvahu vidíme v celém Pavlově novém životě! Pavel se nebál konfrontovat Petra, když jednal hříšně a v rozporu s evangeliem. Toho Petra! Čelil rozzuřeným davům, směle zvěstoval mocným vládcům. Nebojí se ani konfrontovat křesťany v Římě, když nežijí podle pravdy a hřeší. A co stojí o Pavlovi v 2 Korintským 11? Jak moc a k čemu všemu ho povolala a vyzbrojila Boží milost?

• 2 Korintským 11:23 Jsou služebníky Kristovými? Odpovím obzvlášť nerozumně: já tím víc! Namáhal jsem se usilovněji, ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře. 24 Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné, 25 třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři. 26 Častokrát jsem byl na cestách – v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, 27 v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu. 28 A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve.

Hrozný seznam, že? Čtěte ho znovu a znovu, přemýšlejte nad ním! Vidíte, jak graduje? Jak s každou další větou, slovem mohutní, je těžší a těžší? A podívejte se na to, jak vrcholí! Vytrpěl jsem pro evangelium více, než mnozí. Prošel jsem mnohým strádáním, mučením a nebezpečím! A?  A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve. Doléhá na mne starost Pavel v řeckém textu vyjádřil slovem episystasis. Znamená nával. Je to prostě každodenní tlačenice, nahromadění, mohutná lavina starostí o všechny sbory církve!

Milost Boží povolala Pavla. A skrze něho se potom rozlila do nespočtu srdcí a zasáhla celý pohanský svět. Skrze pokoru, skromnost, touhu, horlivost a odvahu Pavlovi služby. Ježíš řekl. Kdo věří ve mne, proudy vody živé poplynou z jeho nitra! A Pavel k tomu dodává pro nás pro všechny:

• 1 Korintským 10:33 já se také snažím všem vyjít vstříc. Nehledám svůj vlastní prospěch, nýbrž prospěch mnohých, aby byli spaseni. 11:1 Jednejte podle mého příkladu, jako já jednám podle příkladu Kristova.

K takové mocné, slavné službě jste povoláni bratři a sestry! Proto i nám, aby jakoby oživil  i naše  vzpomínky, psal Pavel místy dosti směle vzhledem k milosti, které se mu dostalo od Boha.

Odkazy: Ga 6,3; Fp 1,3; 1,5-6; Ř 15,18-19; 2 K 11,23-28; 1 K 10,33-11,1;

 

PAVLOVA CHLOUBA PŘED BOHEM

Milost Boží byla Pavlovi dána, aby zasáhla především pohanské národy. Pavel je v Písmu nazván apoštolem pohanů. Má velmi dobrý a Písmu věrný zvyk. Nejprve vždy zvěstuje evangelium Židům v diaspoře, ale poté se jeho služba obrací k pohanům. Boží moc evangelia nejprve pro Žida a poté i pro pohana, Řeka. Pavel napsal, že milosti se mu dostalo, aby byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohanskými národy. Ř 15,16

Pavel tomuto svému povolání pro službu vyvoleným Božím dětem z pohanských národů dobře rozuměl. V efezským o tom píše podrobněji.

• Efezským 3:1 Proto jsem já, Pavel, vězněm Krista Ježíše pro vás pohany. 2 Slyšeli jste přece o milosti, kterou mi Bůh podle svého plánu udělil kvůli vám: 3 dal mi ve zjevení poznat tajemství, které jsem vám právě několika slovy vypsal. 4 Z toho můžete vyčíst, že jsem porozuměl Kristovu tajemství, 5 které v dřívějších pokoleních nebylo lidem známo, ale nyní je Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům: 6 že pohané jsou spoludědicové, část společného těla, a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbeních evangelia.

Co této službě Pavel napsal v našem dnešním textu? Když jsem se snažil přeložit řecký text Ř 15,16 doslovně, vyšlo mi toto: Na to (proto) jsem služebník Ježíše Krista mezi pohanskými národy jako kněz toho evangelia toho Boha, aby se stal obětní dar těchto národů, milý, zasvěcený, posvěcený v Duchu svatém.

ČEP mluví o posvátné službě. Což v řeckém textu není. Ale je tam slovo hierúrgeó, znamená sloužit jako kněz. V našem případě tomu evangeliu toho Boha. A proto máme v ČEP napsáno “ Konám tuto posvátnou službu kázáním Božího evangelia.”

Vidíme zde velmi dobrou obeznámenost i zakotvenost Pavla v zákoně daném Izraeli. Jako dobrý, posvěcený služebník vynáší z pokladu srdce staré i nové cennosti. Slouží jako kněz Božího evangelia u oltáře, kterým je kříž Ježíše Krista, pravého Beránka!

Proto s láskou, pokorou a odvahou horlivě slouží milosti kříže a tato milost se rozhojňuje skrze jeho službu. Zapaluje srdce římských věřících, vyučuje hlubší pochopení evangelia a milosti samotné. Povzbuzuje, napomíná k pokání a nápravě, k odstranění starého ze srdce a života křesťanů a k životu v novosti, totiž v posvěcení. Takto Pavel “jako kněz obětuje” pohanské národy a vyvolené Boží děti z pohanských národů Bohu! Veleknězem této nové smlouvy je sám Pán Ježíš Kristus, který učinil oltářem nové smlouvy hrozivý popravčí nástroj, kříž! Pečetí nové smlouvy učinil svou krev!

Být “knězem” evangelia Pána Ježíše Krista to je pro Pavla nejen posvátnou, nebo spíše svatou službou, ale zároveň to Pavel chápe jako výsadu a povolání . Slyšíme často lidi  z různých oborů a profesí mluvit o tom ,že jejich práce není jen prací za účelem obživy, ale je jejich životním posláním. A vždy na těchto lidech můžeme vidět jakoby větší, trvalý zápal pro věc. Výsada a povolání Pavla není z tohoto světa, ale od Boha, který je třikrát svatý! Od Boha, který přebývá v nepřístupném světle, vyvýšený na výsostech, jak čteme v Lk 2,14. A to má pro Pavla i pro nás nádherné, nebeské důsledky! Co Pavel říká?

Ř 15,16 Konám tuto posvátnou službu kázáním Božího evangelia, abych pohany přinesl jako obětní dar milý Bohu, posvěcený Duchem svatým. 17 To je má chlouba, kterou mám v Kristu Ježíši před Bohem.

Ta služba je pro Pavla chloubou! Ta těžká služba provázená, naplněná, orámovaná tím vším hrozným, co jsme četli ve 2 K 11,23-28, je pro Pavla chloubou a odměnou zároveň! To strádání, bičování, bití holí, kamenování, nebezpečí na souši, na moři, od lupičů, od Židů, od falešných křesťanů, od světské moci. Hladovění, žízeň, útrapy těla, to vše je chloubou Pavla! Protože je to součástí jeho služby Kristovu kříži! To vše je pro Krista a pro Jeho evangelium! Pavel nic jiného před Bohem nemá. Ale Pavel nic jiného před Bohem ani nechce mít.

• Filipským 3:7 Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu 8 A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, 9 abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře 10 abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti, 11 abych tak dosáhl zmrtvýchvstání. 12 Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš.

Vidíme Pavla, jakoby kněze evangelia, ale co čteme v Písmu o církvi? Že každý křesťan v církvi je takovým knězem evangelia 1 Pt 2,9; Jsme královské kněžstvo. Platí i o nás, co o Pavlovi? Snažíme se také vyjít všem vstříc, nehledáme svůj prospěch, ale prospěch druhých? Jednáme podle příkladu Pavla, protože on jedná podle příkladu samotného Ježíše Krista? O tom je náš dnešní text. O tom je celý list Římanům. Opravdu sloužíme celým srdcem jako královské kněžstvo evangeliu Ježíšovu, nehledě na to, co nás to stojí? Je pro nás služba Kristu tou samou výsadou a chloubou jako pro Pavla? A je vůbec nějaká naše služba Kristu? Nebo používáme evangelium jako prostředek služby sobě samým, a tak ho zneužíváme? Na to si musíme ve světle Písma odpovědět každý sám. Pavla nezastavilo nic z toho, co čteme v tom hrozném oddíle o jeho útrapách! Amen!

Odkazy: Ef 3,1-6; Fp 3,7-12;

 

APLIKACE

Ve čtrnáctém verši máme důkaz, že všechno, co potřebujeme k životu, v Kristu také máme! Takže se nemůžeme vymlouvat, když náš život nenese ovoce evangelia. Máme zde také příklad věrného, láskyplného smýšlení, které chápe, kdo jsme my všichni před Bohem a které proto nijakým způsobem nesnižuje druhé v Kristu. Všichni zápasíme, padáme. Všichni neseme ten převzácný poklad ve hliněných střepech! 2 Pt 1,3; 1 K 2,14; Ř 3,10; 14 kap.; Ef 2,8-9; 2 K 4,7;

Služebník evangelia slouží druhým i v nepříjemných situacích, když je třeba pokárat, napomenout, připomenout pravdu, konfrontovat nebiblické jednání, nebo dokonce hřích! Láska má odvahu. Pohleďte na Pavla, a uvidíte v jeho životě samotného Krista!  Ga 2,20; 2,11-14; Ř 15,15; Sk 21,27-32; 24,10-22;

Máme jedinou chloubu před Bohem. A tou je naše povolání ke službě evangeliu Ježíše Krista, jsme královské kněžstvo. Je to nezasloužená výsada, milost a odměna již tady a teď. Proste o hluboké porozumění pro nás pro všechny. 1 Pt 2,9; Ř 15,16-17

A říkat stále totéž není Pavlovi zatěžko. Proto buďte milovaní lidem modlitby a Písma, Písma a modlitby! Lk 22,46; Ef 2,9; 2 Tm 3,15-17;

Křesťanský život je dílo Ducha svatého v nás! Kdo nemá ducha Kristova, ten není Kristův a sebevětší náboženská snaha mu nijak neprospěje! Ř 8,9; Mt 7,21-23;