Bůh věrně naplňuje své SlovoNaše víra nestojí ve vzduchoprázdnu, ale musí mít pevné kořeny a musí být zasazena do hlubších a širších souvislostí. Uvidíme, jak spolu souvisí víra v Kristovo narození z panny s naší důvěrou v Boží slovo, s osobou Ježíše Krista a také s naším spasením.
Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 18. prosince 2011
Bůh nám daroval všeJen z pravdivého poznání Boha Otce i našeho Pána Ježíše může růst milost i pokoj v našich životech. Poznáme – li Boha v plnosti, budeme mít plnou jistotu v něm. Stane se naším útočištěm a hradem přepevným. Nic námi neotřese a nikdo nás nevytrhne z Boží náruče. V samotném Bohu jsme plně zaopatřeni vším, co potřebujeme ke zbožnému životu a růstu do Kristovy plnosti.
Pokoj vám bratři a sestry!
Dovolte mi, abych nám na začátek vyprosil požehnání, a poté už půjdeme do 2. listu Petrova.
Bůh znovu promlouváDvacet čtyři let jsou Abram se Sárají v zaslíbené zemi a čím dál tím více je stále jasnější, že se žádným přirozeným způsobem nedočkají vlastního potomka. Pokud se jim nějaké dítě narodí, tak to nebude dílo lidské, věc těla, ale cele dílo Boží, dílo Boží milosti a moci.
Bůh je naprosto svrchovaný a vedle toho nám Boží slovo jasně ukazuje, že člověk je plně zodpovědný Bohu. Zodpovědností člověka je poslouchat Boha a podřizovat se Mu. Správné porozumění Boží svrchovanosti je základem opravdové poslušnosti.
Apoštol Pavel staví do kontrastu dva světy, které se prolínají na jednom místě - v církvi. Jedná se o svět bezbožných, kteří spějí k záhubě, i když možná prohlašují, že znají Boha, a svět zbožných, kteří jsou plni Božího slova a tak jsou připraveni ke každému dobrému činu.
(Omlouváme se, ale kázání je nahrané pouze ze dvou třetin.)
V patnácté kapitole Abram odháněl dravé nečisté ptáky, kteří chtěli znesvětit svatou oběť, která byla obětována, poskvrnit smlouvu, která byla s Abramem uzavřena. Ale ten největší nepřítel číhal uvnitř!
Bůh sám opět Abrama ujišťuje o své přízni, ospravedlňuje ho z milosti na základě víry a uzavírá s ním smlouvu stvrzenou krví.
